Po smrti ředitele Liebicha (v prosinci 1816), kdy nastalo v opeře StD období nejis­toty, přední sólisté odcházeli bez náhrady a soubor ztrácel schopnost hrát kmenový re­pertoár, P. jako sborista postupně přebíral te­norové role. Kapelník J. Triebensee se snažil udržet provoz s domácími silami, včetně za­čátečníků a studentů konzervatoře. P. se pro­sazoval vedle prvního tenoristy J. A. Stögera, angažovaného v závěru Weberovy éry a půso­bícího po Liebichově smrti také jako poradce (a pozdější manžel) dědičky podniku J. Liebi­chové. Jako sólista byl P. angažován nejpo­zději 1818/19; soupis souboru z dubna 1820, po příchodu nového ředitele F. Holbeina, ho uvádí jako začátečníka zpívajícího první role. Nároky na něj byly v této době enormní, ne­boť opera intenzivně zkoušela i hrála a úroveň představení stoupala. Po Stögerově odchodu z Prahy 1821 byl P. v tenorovém oboru sám, až do příchodu S. Bindera v listopadu 1822. Zanedlouho poté nastal v P. kariéře prudký zlom, naznačující radikální úbytek jeho pě­veckých možností. V zimě 1823/24 se ocitl opět ve sboru; ale jako „diletant“ spoluúčin­koval v českých operních premiérách Weiglo­vy Rodiny švejcarské, Rossiniho Lazebníka sevillského, Othella,Cherubiniho Vodaře. Podílel se též na provedení lokální frašky s hud­bou V. Bartáka Pražští sládci aneb Kubíček dostane za vyučenou v ochotnickém Teisin­gerově divadle (1823). V opeře F. Škroupa Dráteník hrál roli Lány od prvního uvedení 1826 až do roku 1841. Mezi členy StD je s několika přestávkami evidován do 1859, objevoval se občas v malých barytonových a basových rolích v českých představeních. Vypomáhal jako herec v ochotnickém Miku­lášském divadle na Starém Městě v Praze. Již v květnu a červnu 1824 hostoval ve Štýrském Hradci v operním souboru ředitele Stögera, bývalého kolegy, který tehdy po požáru své stálé scény hrál v provizorních podmínkách a zajížděl i do Klagenfurtu. Je pravděpodob­né, že Stöger ho zval do Štýrského Hradce i později.

P. měl jasný hlas s příjemně znějícími výš­kami, jímavý a kultivovaný přednes a přiroze­ný, suverénní herecký projev; při mluveném německém textu vadil kritice český přízvuk. Jeho první velkou lyrickou rolí byl na počátku roku 1819 Mozartův Don Ottavio (Don Juan), 1820 měl už v repertoáru Tamina (Mozart: Die Zauberflöte) a Rossiniho Almavivu (Der Barbier von Sevilla). Do sezony 1822/23 na­studoval dalších více než dvacet velkých teno­rových rolí a uplatňoval se v operních quodlibetech a při koncertech. Např. v akademiích profesorky konzervatoře M. Czejkové 1820 a 1821 zpíval tercet společně s H. Sontagovou a pozdějším významným basistou F. Hauserem, 1821 provedl o Velikonocích společně s J. Kainzem a čerstvě vyloučenou studentkou konzervatoře T. Brunettiovou Weberovu kan­tátu Kampf und Sieg, o Vánocích byl spolu se Sontagovou, Kainzem a F. Hasslochem v roli Tancreda sólistou koncertu Jednoty umělců hudebních (M. Stadler: Die Befreyung von Jerusalem). 1821 byl jedním z prvních jevištních partnerů začínající H. Sontagové, která se v obtížné personální situaci souboru náhle ocitla v pozici první zpěvačky, a sdílel s ní je­jí pražské triumfy (Richard, Grétry: Richard Löwenherz, Johann, Boieldieu: Johann von Paris, Princ, Isouard: Aschenbrödel, Max, Weber: Der Freischütz, Florestan, Beethoven: Fidelio). V novém obsazení Dona Juana, kde Sontagová zpívala Zerlinu, ztělesnil P. posta­vu Dona Ottavia (1822). Navzdory výborným pěveckým dispozicím se mu nepodařilo rozvi­nout delší kariéru a je pravděpodobné, že ztra­til hlas po nadměrném vypětí v době, kdy při nedostatku pěveckých sil pomáhal udržet ve StD operní repertoár.

Role

Ve StD německy: 1815: Schmarotzer (Meyer­beer: Alimelek); 1819: Don Ottavio (Mozart: Don Juan), Rittmeister Kleefeld (Méhul: Die beyden Füchse [Une folie]), Almaviva (Rossini: Der Barbier von Sevilla); 1819–23: Villeroi (Catel: Die vor­nehmen Gastwirthe), Armand (Cherubini: Der Was­serträger), Ramiro (Isouard: Aschenbrödel), Johann (Boieldieu: Johann von Paris), Carlin (Fioravanti: Die Dorfsängerinnen), Werner (Ant. Fischer: Das Hausgesinde), Carl (Paër: Sargines), Vergy (Grétry: Raoul der Blaubart), Loredano (Paër: Camilla), Frohwald (Hensler–W. Müller: Die Teufelsmühle am Wienerberg), Murney (F. X. Huber–Winter: Das unterbrochene Opferfest), Valer (Perinet–W. Müller: Das Neusonntagskind), Florestan (Beethoven: Fidelio), Fernando (Mozart: Die Zauberprobe [Così fan tutte]), Ruprecht (Hensler–W. Müller: Der Teufelstein bei Mödlingen), Almarich (Rösler: Elisene, Prinzes­sin von Bulgarien), Baron (Boieldieu: Der neue Gutsherr), Joconde (Isouard: Joconde oder die Abentheuer), Richard (Grétry: Richard Löwenherz), Kaylinger (Spohr: Faust), Hrabě Rudolph (Weber: Silvana), Belmonte (Mozart: Die Entführung aus dem Serail), Max (Weber: Der Freischütz). • Ve StD česky: nezn. role (Barták: Pražští sládci aneb Kubí­ček dostane za vyučenou, Teisingerovo divadlo, 1823), Hrabě Valohradský (Weigl: Rodina švejcar­ská, poprvé česky 28. 12. 1823), Důstojník Řehoř (Cherubini: Vodař, poprvé česky 25. 4. 1824), Don Basilio (Rossini: Lazebník sevillský, 2. 2. 1825), Vé­voda (Rossini: Othello, mouřenín benátský), Lána (F. Škroup: Dráteník, prem. 2. 2. 1826), Juda (Mé­hul: Josef a bratří jeho, 1830), Omítla (Bäuerle, úpr. Štěpánek–W. Müller: Alína aneb Praha v jiném dílu světa, 1832), Podlipský (Spohr: Faust, 1833).

Prameny a literatura

Cedule StD 1824–59, NMd. – Martinec: Journal, s. 48. • Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1838 až 1859; Bemerkungen über den gegenwärtigen Zustand der Oper in Prag […], Allgemeine musikalische Zeitung [Wien] 3, 1819, s. 189–191, 198–200, 203–206; 8, 1824, s. 101–103 [Graz], 219–220 [Klagenfurt]; Taschen­buch für Schauspieler und Schauspielfreunde [Wien] für das Jahr 1821, s. 292n.; Allgemeine musikali­sche Zeitung [Leipzig] 23, 1821, sl. 206, 424, 470, 719–720, 774–776; 24, 1822, sl. 46, s. 222–224; Dalibor 2, 1859, s. 210; Teuber III, s. 52, 82, 109–110, 114–119, 742; Československá vlastivěda VIII, Umění, 1935, s. 693–695; J. Plavec: František Škroup, 1941; Z. Němec: Weberova pražská léta, 1941; Vondráček II; M. Poštolka: Libreta Strahovské hudební sbírky, Miscellanea musicologica 25–26, 1973, s. 79–149, zde s. 140–141; Weber: Notizen-Buch; A. Scherl: Zur Rezeption von Grét­rys Opern auf dem Prager Theater der 1. Hälfte des 19. Jahrhunderts, in: Le rayonnement de l’opéra­-comique en Europe au XIXe siècle, sborník z kon­ference v Praze 1999, vyd. M. Pospíšil, A. Jacobs­hagen, F. Claudon, M. Ottlová, 2003, s. 212–230. • Wurzbach; ČHS [s nepravděpod. datem úmrtí 27. 11. 1832 Št. Hradec].

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 414–415