O jeho studiích a prvních angažmá není nic známo. V Praze tančil poprvé 22. 6. 1897 v Novém německém divadle v baletním divertissementu ve vlastní choreografii. Zůstal v angažmá jako tanečník a baletní mistr 1897–1901 a znovu 1912–20. Zároveň vedl divadelní baletní školu, jež zejména v prvním období značně prosperovala. Do divadla nastoupila 1897 zároveň s ním jeho manželka Luigie, záhy odešla, ale vrátila se od září do prosince 1911 do funkce baletní mistryně. 1909–12 byl P. choreografem Městského divadla Král. Vinohrad, 1915 a 1916 na této scéně hostoval; uplatnil se především jako aranžér tanců v operách a činohrách, ale nastudoval i několik baletů (pracoval alespoň na 11 představeních). 1922/23 byl choreografem divadla v Lublani, kde nezanechal hlubší stopu. O jeho životě nejsou další zprávy (1943 byl veden jako nezvěstný).
Již při prvním vystoupení v Praze 1897 udivil P. svými skokanskými schopnostmi. Měl dobrý základ italské školy a ovládal virtuózní techniku točení. Jeho partnerkou v pas de deux bývala přední interpretační osobnost divadla E. Grondona. Nejčastěji studoval tance v operách a operetách. Kolem roku 1900, s baletním souborem o více než 20 členech, však získal v denním repertoáru poměrně značný podíl. V P. nastudování byly znovu uvedeny starší vídeňské balety Vergissmeinnicht, Die Puppenfee, Rund um Wien, Sonne und Erde a Österreichische Märsche, úspěšné u publika a u části kritiky, které patřily k charakteristickému typu výpravného baletu vídeňské provenience, završujícím na pražské německé scéně období své životnosti. Na ostatních P. kreacích, jimiž byly krátké „baletní fantazie“ nebo divertissementy na vlastní libreta, kritizoval tisk dějovou nelogičnost a banálnost, i když byly řemeslně zručné. Patřily k nim: Farfarello (obrázek svatebního páru, nad kterým bdí bohyně Afrodita a dobrý duch Farfarello), Ein Tag in Prag (taneční revue o americkém milionáři, který si chce užít Prahy) a zvl. patnáctkrát uvedený žánrový výjev z divadelního zákulisí Vor der Vorstellung. Jako doplněk večera se dávala taneční fantazie na Weberovu skladbu Die Aufforderung zum Tanz. Pantomima o dívce Rosině a hloupém rekrutovi, Die Rekruten, zůstala bez repríz, výjimečně se dávala i baletní fantazie Die Tänzerin auf Reisen podle P. Taglioniho, v níž je tanečnice, cestující se svou komornou, přepadena a zachrání ji její umění.
Za druhého působení na pražské německé scéně po roce 1912 už P. vzhledem ke svému věku tančil jen výjimečně. Zato však vytvořil výrazné mimované postavy Coppélia (Delibes: Coppélia, 27. 4. 1916, též režíroval) nebo otce Pierota (Wormser: Der verlorene Sohn, balet o nevděčné Phrynetě, která miluje Pierota, jen pokud má peníze, a pak utíká s boháčem, 21. 4. 1920). Baletní soubor divadla se v té době již zmenšil a v repertoáru ubylo samostatných titulů. P. nebyl příliš schopen reagovat na nový vývoj uvnitř tanečního umění a obnovoval převážně starší práce: Die Marionetten-Hochzeit (h: J. Haensgen, 1912, předtím ji studoval už v Městském divadle Královských Vinohrad jako Svatbu loutek, 1910), Der Schleier der Pierrette (h: E. Dohnányi, 1912, poprvé se v něm. divadle hrála 1910, ch: W. Strigel), Oesterreichische Märsche (h: Bayer, 1914, v něm. divadle již 1888), Die Puppenfee (1915), Vergissmeinnicht (1915). Jako novinky přinesl P. „japonský“ balet Opium (1912 a 1918 s jiným libretem) a Die Jahreszeiten der Liebe (h: Schubert 1912). Nejcennějším počinem bylo uvedení baletu Coppélie s primabalerinou M. Zamarou v hlavní roli (h: Delibes, 1916). Připravil i taneční scény v Nedbalově operetě Polenblut (1914). Úkol, který se nesrovnával s jeho tradičním choreografickým zaměřením, představovaly tance do opery R. Strausse Ariadne auf Naxos (1912). Stěžejní interpretkou P. druhého období byla M. Zamara, která ho 1920 jako baletní mistryně vystřídala ve funkci.
Choreografie (balety a pantomimy v něm. divadle v Praze)
1897: Die Puppenfee, balet, 1 jedn., h: Bayer; Sonne und Erde, balet, 1 jedn., h: Bayer; Farfarello, balet, 3 obr. (1 jedn.), h: Dams; 1898: Österreichische Märsche, bal. scény na Bayerovu hudbu, 1 jedn., znovu 1914; 1899: Vor der Vorstellung, baletní scéna, libr. E. Brüll, h: Bayer; Vergissmeinnicht, bal. pohádka, 1 jedn., h: Goldberger; Ein Tag in Prag, bal. fantazie, námět B. Jacobson, h: Lincke; 1901: Die Rekruten, balet, 1 jedn., libr. P., h: K. Schuh; Die Tänzein auf Reisen, bal. fantazie, 1 jedn., h: Hoguet podle Aubera; 1912: Die Jahreszeiten der Liebe, čtyři starovídeňské obrazy, h: Schubert; Die Marionetten Hochzeit, bal. fantazie, 1 jedn., h: J. Haensgen; Der Schleier der Pierette, pant., 1 jedn., h: Dohnányi; Opium, japon. balet, části: Pierotův sen, Pierotovo probuzení, h: ?; Opium, balet, h: Schroll (jiný námět). • V Městském divadle Král. Vinohrad, tance v operách a operetách: 1910: Lehár: Hrabě Luxemburg, Veselá vdova, Weis: Sultánova nevěsta, Verdi: La Traviata; 1911: Adam: Kdybych byl králem; Ponchielli: Gioconda. – Balety: 1910: Svatba loutek (h: J. Haensgen), Královna květin (h: směs), Dvojí vánoce (kom. baletní pantomima, 3 obr., h: Šimáček); 1911: Dámy z baletu (h: Piskáček); 1915: Evelinin únos (h: Weinberger).
Prameny a literatura
Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1899, s. 31 [Luigie P.]; Národní listy 8. 2. 1910 [Svatba loutek], 18. 2. 1911 [Dámy z baletu], 2. 11. 1915 [Evelinin únos]; Dalibor 33, 1911, s. 174; Národní politika 14. 2. 1911 [Dámy z baletu]; Divadlo na Vinohradech 1907–1997, sb., 1997, rejstřík a s. 239; L. Mertová: Balet v Městském divadle Královských Vinohradů (1907–1919), dipl. práce katedry tance AMU Praha, 1993; Gremlicová: Taneční umění NDT. • Slovenski gledališki leksikon.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 413–414
