Psán též Johann Baptist Pischek. Absolvoval gymnázium v České Lípě, kde byl altistou ve sboru. 1832 vstoupil do filozofických ročníků pražské univerzity a od 1834 pokračoval na právech. Zpíval v minoritském kostele sv. Jakuba a hrál na varhany u piaristů. Stržen pěveckým výkonem J. Pöcka v roli Figara v Rossiniho opeře Der Barbier von Sevilla ve StD, naučil se sám tento part. Po prvním ročníku zanechal studia práv, když ho na doporučení kapelníka J. Triebenseea angažoval ředitel StD J. A. Stöger. Triebensee se ujal jeho školení. P. debutoval ve StD 27. 6. 1835 jako Orovist v Belliniho opeře Norma a zpíval v několika reprízách; prokázal sice talent, byl však začátečníkem bez repertoáru. Znovu byl obsazen až 27. 10. 1835 (Pedro, Kreutzer: Das Nachtlager von Granada) a pro malou zaměstnanost již v únoru 1836 smlouvu vypověděl. Když mu univerzita nedovolila pokračovat ve studiu, hospodařil rok na rodinném statku. Pak se pokusil získat místo u divadla ve Vídni, ale navzdory osobním kontaktům nebyl přijat ani do sboru. Cestu k divadlu mu otevřel náhodný záskok, ke kterému ho pozval do brněnského městského divadla 2. 4. 1838 ředitel W. Thiel (Richard, Bellini: Die Puritaner). Během ročního angažmá zde rychle nastudoval několik nejčastějších repertoárových rolí. Již 1839/40 byl členem společnosti F. X. Pokorného, hrající v Theater in der Josefstadt ve Vídni, v Prešpurku [Bratislava] a v létě v lázních Badenu u Vídně. 1840 přijal angažmá ve Frankfurtu n. M. (16. 6. 1840 jako Lovec, Kreutzer: Das Nachtlager von Granada). Od 15. 5. 1844 byl členem dvorní scény ve Stuttgartu, kde posléze získal doživotní titul královského württemberského dvorního a komorního pěvce. Hostoval na mnoha operních scénách i na koncertech zejména v Německu, Paříži a v Londýně. 1864 byl pro onemocnění srdce penzionován a žil v Sigmaringenu. S uměleckou dráhou se rozloučil zřejmě 1870 na koncertě Musikalische Akademie v Mnichově. 12. 7. 1891 mu byla odhalena pamětní deska ve Mšeně. Rodina zakotvila v Německu, jeho syn z druhého manželství zastával významné politické funkce ve Württemberském království.
V českých zemích získal popularitu nejprve jako interpret písní, zvláště Škroupovy písně Kde domov můj?, kterou zazpíval poprvé v brněnském městském divadle 30. 9. 1838 s přidanou „moravskou“ strofou. Přednesem českých písní proslul v zahraničí, zvl. v Anglii, kde vystoupil ve Philharmonic Society v letech 1845, 1846, 1847, 1849 (v přítomnosti členů královské rodiny) a 1853. V městském německém divadle v Brně účinkoval ve dvou českých představeních: 27. 8. 1838 jako Figaro (s Bělčickým jako Almavivou) v pěti částech Rossiniho Lazebníka sevillského, které tvořily první brněnský český operní večer, a 6. 1. 1839 v Méhulově opeře Josef a bratří jeho.
V Praze, kam se občas vracel během své každoroční čtyřměsíční dovolené, měla jeho zahraniční kariéra velký ohlas. Ve StD hostoval mezi 30. 7.–25. 8. 1844 (Lovec, Kreutzer: Das Nachtlager von Granada, Zampa, Hérold: Zampa, Richard, Bellini: Die Puritaner, Car Petr I., Lortzing: Zar und Zimmermann, Belisar, Donizetti: Belisar, písňový koncert). Tytéž role tu zpíval v srpnu 1847, nové postavy předvedl v červenci 1851 (Figaro, Rossini: Der Barbier von Sevilla, Don Juan, Mozart: Don Juan, Lord Ashton, Donizetti: Lucia von Lammermoor, Alfons, Donizetti: Lucrezia Borgia). V Praze měl přátele a ctitele (F. Škroup, F. Pivoda ad.) a s ředitelem R. Wirsingem (ve StD 1864–76) jednal o nástupu do funkce režiséra. V městském divadle v Brně hostoval 1849, naposledy pak v roce 1858 (Lovec, Kreutzer: Das Nachtlager von Granada, a dvakrát Figaro (Mozart: Figaros Hochzeit, Rossini: Der Barbier von Sevilla). Na jevišti českého PD zpíval 29. 8. 1863 Dona Alfonsa v Donizettiho opeře Lucrezie Borgia. Ve StD zpíval naposledy 19. 9. 1865 Verdiho Rigoletta a o několik dní později, 2. 10., vystoupil na koncertě v Mělníku ve prospěch opravy místních varhan.
Zatímco v Praze předváděl jen omezený okruh rolí, pro říšskoněmecká jeviště si udržoval velký repertoár značného stylového rozpětí: Gluck, Beethoven, Spohr, Weber, Bellini (mj. Pietro, Die Stumme von Portici) a Verdi (mj. Luna: Der Troubadour). V dvorním divadle ve Stuttgartu proslul pílí a důkladností. Účinkoval tam v několika premiérách soudobých děl. 1850 vytvořil postavu Aubryho ve druhém znění opery Der Vampir od Lindpaintnera, do které skladatel s ohledem na jeho pěvecké schopnosti připsal velkou barytonovou scénu; vystoupil i v premiérách oper J. A. Aberta, absolventa pražské konzervatoře a stuttgartského kapelníka (Otec Landskron, Anna von Landskron, 1858, Podesta Lambertazzi, König Enzio, 1862).
O P. pěveckém umění hovoří ve svých pamětech s uznáním H. Berlioz. Oceňuje nejen jeho hlas s rozsahem dvou oktáv (As–as1), s velkým objemem, mimořádnou barevností, s krásným mezza voce a falzetem, ale též jeho obecně hudební schopnosti, které mu umožnily pohotově číst z listu a dobře hrát na klavír. V zahraničí vystupoval P. především jako reprezentant stuttgartské opery, ale představoval i pro české hudebníky inspiraci, když naznačoval kvalitativní horizont, k němuž by mohli vystoupit.
Prameny a literatura
Almanach für Freunde der Schauspielkunst [Berlin] auf das Jahr 1838, Berlin 1839, s. 367 [Prešpurk]; 1840, Berlin 1841, s. 322, 417 [odchod z Prešpurku, angažmá Frankfurt]; Österreichscher Theater-Almanach [Wien] auf das Jahr 1839, s. 23; Bohemia 1844, 9 pokrač. mezi č. 92–106; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1845, s. 24; 1848, s. 33; 1852, s. 40; Lumír 7, 1857, s. 1216; E. Meliš, Dalibor 2, 1859, s. 169–170, 179, 187, 195–196; d’Elvert: Theater, s. 129, 134; Divadelní novoročenka Prozatímního divadla na rok 1864, s. 32; Hudební listy 4, 1873, s. 60–61 [nekrolog]; A. Rille: Die Geschichte des Brünner Stadt-Theaters 1734–1884, Brünn 1885; Teuber III, s. 252, 289, 290–291, 341, 355, 363, 406, 564, 670; R. Kraus: Das Stuttgarter Hoftheater von den ältesten Zeiten bis zur Gegenwart, Stuttgart 1908 [s datem úmrtí 26. 4. 1873]; Hudební revue 3, 1910, s. 25; Bartoš: PD opera; O. Manoušek: Z galerie českého herectva ve Vídni, Vídeň 1939; J. Plavec: František Škroup, 1941; Vondráček II; H. Berlioz: Paměti. Cesty po Italii, Německu, Rusku a Anglii 1803–1865, česky 1956; A. Bauer: Das Theater in der Josefstadt zu Wien,Wien–München 1957, zvl. s. 93; M. Šáchová: K začátkům českého divadla v Brně, Velká pochodeň. Sborník k pětasedmdesátému výročí stálého českého divadla v Brně, Brno 1959, s. 13–18; J. Arbes: Z českého jeviště, 1964; J. Trojan: Opera v Brně v první polovině 19. stol., Opus musicum 27, 1995, s. 134; M. Cesnaková-Michalcová: Geschichte des deutschsprachigen Theaters in der Slowakei, Köln 1997. • Rieger; Eisenberg; Otto; ČHS; Grove 1980, 2001; Piper, sv. III, s. 511; Kutsch 1997; Ulrich 1997.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 399–400
