Vl. jm. Pisarowitz, psána též Písařovicová, od 1868 provd. Valentová. Dcera dlouholetého klarinetisty orchestru StD a profesora pražské konzervatoře Julia Pisarowitze (1811 Praha–1881 Zbraslav–Praha). 1857–62 studovala zpěv na pražské konzervatoři. V dubnu 1863 vystoupila v PD poprvé jako Irena (Donizetti: Belisar, 19. 4., není označena jako host), patrně nesplnila očekávání a angažmá nezískala. O Velikonocích 1864 nastoupila místo v oboru dramatického sopránu u ředitele Eduarda Kreibiga ve Štýrském Hradci, kde však zůstala jen několik měsíců. V říjnu 1864 hostovala v PD a od 1. 12. 1864 uzavřela s ředitelem F. Liegertem první dvouletou smlouvu. Vystupovala v opeře, operetě i činohře. Členkou souboru PD zůstala do podzimu 1869, za kapelníků Maýra a Smetany, a na jedno pohostinské vystoupení se vrátila v sezoně 1874/75. Po skončení pěvecké dráhy vyučovala hře na klavír a v 80. a 90. letech byla šatnářkou v ND (jako Valentová).
V souboru PD patřila k pěvkyním průměrných kvalit, s hlasem poměrně velkého rozsahu, ale malé vydatnosti a bez vyhraněného interpretačního typu. Již před jejím odchodem do Štýrského Hradce, při koncertním vystoupení v lednu 1864, budila nelibost její nepřesná intonace; po návratu na podzim 1864 o ní referent Slavoje napsal, že „zpívá pěkně, ale nemá žádný hlas“. Ač vytvořila i koloraturní roli Pážete v Meyerbeerových Hugenotech (celkem 19 představení) a trvale si podržela některé vyšší sopránové party (zpívala dobře např. Irenu z Donizettiho Belisara), dostávala spíše menší mezzosopránové či dokonce altové úlohy. Záhy po jejím nástupu do angažmá získalo PD zkušenou dramatickou pěvkyni V. Blažkovou-Ressovou působící dosud v zahraničí a P. byla odsunuta převážně do druhých rolí; vystupovala v nich i v premiérách děl českých autorů (První jeptiška, později Anežka z Vartenberka, Šebor: Templáři na Moravě, 1865, Děčana a Vlčenka, Smetana: Braniboři v Čechách, 1866, Háta, Smetana: Prodaná nevěsta, 1866, Isaura, Skuherský: Lóra, 1868). Její dráha v PD se opírala zejména o přirozený herecký talent, který se postupně kultivoval a umožnil jí široké, byť spíše nenápadné uplatnění; dobře se vyrovnávala zvl. s komickými postavami.
Role (v PD, v operách, činohrách a hrách se zpěvy)
1863: Irena (Donizetti: Belisar, j. h.); 1864: Zobeida (Auber: Zedník a zámečník, j. h.), Urban (Meyerbeer: Hugenoti, j. h.), První génius, též Papagena, později První dáma (Mozart: Kouzelná flétna), Eurydice (Offenbach: Orfeus v podsvětí), Pastýřka a Mílek (Gluck: Orfeus a Eurydika), Kamila (Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus); 1865: Dorotka (Nestroy: Enšpígl), Markéta (Feldmann: Kdo z nás je nejhloupější), Terezka (Nestroy: Bludní provazníci), Satorie (Nestroy: Zrzavé vlasy), Eliška (Suppé: Venkovský poslanec), Baruška (Mozart: Figarova svatba), Emilie (Rossini: Othello, mouřenín benátský), Panna Bohatá [Anička] (Nicolai: Veselé ženy windsorské), Stázička (Offenbach: Svatba při lucernách), Zerlina (Mozart: Don Juan), Marie (Lortzing: Car a tesař), Anička (Weber: Střelec kouzelník), První jeptiška, později Anežka z Vartenberka (Šebor: Templáři na Moravě, prem.), Marie (Offenbach: Píseň pana Fortunia), Malča, později Helena (Suppé: Dívčí ústav), Giovanna (Verdi: Rigoletto), Klotilda (Bellini: Norma); 1866: První víla (Shakespeare–Mendelssohn: Sen noci svatojanské), Rozička (Raimund: Krakonoš a nevlídník), Černá (Feldmann: Na kovárně), Děčana, později Vlčenka (Smetana: Braniboři v Čechách, prem.), Nanynka (Offenbach: Krásné Gruzínky), Jenny (Boieldieu: Bílá paní), Olivier (Boieldieu: Jan z Paříže), Háta (Smetana: Prodaná nevěsta, prem.), Kněžna Negroniová (Donizetti: Lukrecie Borgia); 1867: Chloe (Offenbach: Dafnis a Chloe), Georgetta (Offenbach: Čarovné housle), Serafina (Duniecki: Šotek), Limonie (Suppé: Žádný muž a tolik děvčat), Violetta (Adam: Pierot a Violetta); 1868: Isaura (Skuherský: Lóra, prem.), Johanka (Conradi: Milenka na střeše), Marta (Donizetti: Linda z Chamounix); 1874: Kamilka (Offenbach: Sněhulák, j. h.).
Prameny a literatura
Slavoj 3, 1864, s. 25, 42; 5, 1864, s. 357, 395 [angažmá v PD]; Almanach král. zemského českého divadla na rok 1869, s. 9 [jako Valentová]; Divadelní kalendář ND 1884 až 1894; Almanach českých divadel 9, 1914, s. 75 [zde datum úmrtí]; Bartoš: PD opera; A. Kittl: Činohra PD 1862–83; V. H. Jarka: Kritické dílo Bedřicha Smetany 1858–1865, 1948, zvl. s. 374–375; Javorin, s. 88 [chybné datum úmrtí]; PD 1862–83. • NDp.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 398–399
