Vl. jm. Hamáček. Psán též Neswadba, Nesvatba, Joseph. Pocházel z učitelské rodiny, příjmení přejal po matce. 1836–42 navštěvoval gymnázium v Jičíně, kde se stýkal s literátem S. K. Macháčkem, pak filozofické ročníky pražské univerzity. Hudbu studoval u A. Jelena v Žofínské akademii. Od 1843 ho angažoval ředitel J. A. Stöger pro StD a Nové divadlo v Růžové ulici, kde N. vystupoval v českých činoherních představeních a zpíval ve sboru. Členem českého souboru StD byl i za ředitele J. Hoffmanna (ve StD 1846–52), kdy vytvořil několik menších sólových basbarytonových postav v operních představeních. Od 1844 psal písně, sbory, klavírní skladby a hudbu pro divadlo (již 1843 údajně přeložil i text písně do Tylovy úpravy Toldovy a Titlovy hry s hudbou Čarovný závoj). Od května 1848 strávil letní sezonu v Karlových Varech u ředitele Lutze, od podzimu 1848 dvě sezony v Olomouci, kde ve funkci prvního kapelníka za ředitele F. Bluma řídil náročný operní repertoár s velkým orchestrem (36 členů), sborem (22 členů) a baletem. 1850–54 byl kapelníkem v městském německém divadle v Brně (nejpozději od 1852 prvním kapelníkem) za ředitele A. Balvanského. Divadlo dávalo v této době převážně činohry a hry se zpěvy, z oper zvl. Donizettiho, Belliniho, Flotowa a Meyerbeera (Robert der Teufel a Die Hugenotten), z nových děl Verdiho (Ernani 8. 2. 1851, Rigoletto 8. 1. 1853, prem. Grünbaumova něm. překladu) a 23. 8. 1851 Meyerbeerovu novou operu Der Prophet „se zvláštním povolením místodržitelství“ ve skvělé výpravě a ve vynikající kvalitě se zvlášť angažovanou harfistkou (28 repríz). Vnější lesk této premiéry nebyl v Brně žádnou inscenací dlouho předstižen.
Od 1854 působil N. u divadla ve Štýrském Hradci, od 15. 4. 1857 opět ve StD v Praze, kam ho povolal nástupce J. Hoffmanna J. A. Stöger jako prvního kapelníka poté, co propustil F. Škroupa (druhý kapelník E. Tauwitz). 1858, po příchodu ředitele Thomé do StD, ukončil N. angažmá a odešel do soukromého Viktoria Theater v Berlíně, jež se otvíralo v prosinci 1859. Scéna hrála vaudevilly, frašky, činohry a hry se zpěvy, výjimečně italské opery s hosty (Rigoletto v berlínské premiéře 4. 2. 1860 italsky). Vedle dirigování psal N. scénickou hudbu i pro jiná divadla. 1861 odešel do Hamburku (odkud přijel do Prahy hledat zpěváky) a v září 1864 do Darmstadtu, kde působil až do smrti. Byl zde prvním kapelníkem v dvorním divadle pro 1400 diváků. Po požáru dvorní scény 24. 10. 1871 přešel do obnoveného staršího dvorního divadla a stal se mj. poradcem jeho ředitele.
Do StD byl N. přijat 1843 především jako herec činoherního souboru a do 1848 nastudoval několik desítek českých rolí. Většinou hrál v překladech kouzelných her a frašek vídeňského lidového divadla (Raimund, Bäuerle, Nestroy, Told, Cuno), výjimečně v klasických hrách (Schiller) nebo o soudobém českém repertoáru (Štěpánek, Klicpera, Tyl). Jeho sólová pěvecká dráha byla krátká, ale významná, protože byl jedním z mála zpěváků českého jazyka. Jako kapelník v českých zemích byl praktikem, který uspokojivě plnil běžné povinnosti (psal příležitostné skladby, např. Festouverture pro představení 22. 8. 1858 k narození císařského prince). Ve StD nedokázal plně nahradit F. Škroupa, po němž převzal místo prvního kapelníka, též proto, že neměl dostatek dobrých zpěváků. Výkony orchestru StD zřejmě značně kolísaly, např. zcela zklamalo provedení Spohrovy Jessondy v rámci oslav 50. výročí založení pražské konzervatoře, které N. připravil a 8. 7. 1858 řídil skladatel. Po počátečních odsudcích byl N. nicméně později charakterizován jako „obratný a schopný kapelník“ [Zvonař v Riegrově Slovníku naučném]. V Praze řídil i několik akademií a jeho české písně se občas prováděly (19. 12. 1858 je zpíval E. Bachmann, 2. 4. 1866 neznámý interpret na koncertě v Konviktu). N. schopnosti se plně rozvinuly v Darmstadtu, kde vládl velké operní scéně. Vybíral především románský repertoár a díla uváděl v nádherných výpravách: mimořádný ohlas měla Meyerbeerova Die Afrikanerin 19. 11. 1865 a Verdiho Aida v německé premiéře 29. 11. 1874. Ke svým beneficím si vybíral Mozartovy opery (Così fan tutte 1864/65, Titus 1870/71, Idomeneus ve zkráceném znění v říjnu 1871). Ročně dirigoval více než 70 operních večerů a v posledních letech se zvl. věnoval výpravným baletům, jež měl hessenský vévoda v oblibě; v nedochovaném archivu divadla údajně zanechal řadu baletních skladeb. Jeho preciznost a spolehlivost ocenil vévoda několika řády.
Role (ve StD, vše česky)
1845: Borovský (Kuno) a Kníže Otokar (Weber: Střelec kouzelník, též 1848); 1846: Bassi (Flotow: Alessandro Stradella), Rustighello (Donizetti: Lukrecie Borgia, v quodlibetu); 1847: Bandita Giacomo (Auber: Fra Diavolo), Jan rytíř Přibyslavský (Weber: Silvána), Antonio, loupežník (Hérold: Zampa), Omar (Rossini: Obležení Korinthu), Hynek, student (Auber: Čarovné jezero), Milota (F. Škroup: Oldřich a Božena); 1848: Moreno, rybář (Auber: Němá z Portici), Kurt (Grétry: Kníže Raoul nazván Modrofous).
Práce pro divadlo (h. k činohrám)
Benedix: Der Blaubart, veselohra, 1844, nedokonč., uvádí lit.; Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera, čtverozpěv a píseň, 2. 2. 1847 StD; Tyl: Strakonický dudák, písně Peníze jsou pány světa, Mnohý vstane sotva z lože, Přítel si namluví bohatou holku (další h. od J. V. Balandy), 21. 11. 1847 StD; Arthur: Ein alter Bekannte, veselohra, 16. 4. 1853 měst. divadlo Brno; Arthur: Der verlorene Sohn oder Putzel’s Abenteuer in Brünn und Wranau, veselohra, 17. 12. 1853 měst. divadlo Brno; H. Müller: Die Gauner von Berlin (Ein ehemaliger Spandauer), lid. hra, 1860 Callenbach Vaudevills-Theater Berlin; Hopf: Der Feenkongress, kouzel. hra, 20. 12. 1860 Viktoria Theater Berlin; Huber: Geheimrat’s Klärchen, hra se zpěvy, 1861 Callenbach Vaudevills-Theater Berlin; Hopf: Der Liebestraum, kouzel. hra, říjen 1863 Hamburk; H. Hersch: Loreley, drama, listopad 1863 Viktoria Theater Berlin (písně ze hry byly vydávány v úpravách).
Prameny a literatura
Datum nar. podle ověřeného údaje v ČHS, úmrtí podle H. Knispela [lit.]. – Cedule StD 1843–48, NMd. • Almanach für Freunde der Schauspielkunst [Berlin] auf das Jahr 1848, s. 217; 1849, s. 232; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1846, s. 19; 1847, s. 35, 36; 1858, s. 8; 1859, s. 8; 1860, s. 17 [odchod]; Theateralmanach [Brünn] auf das Jahr 1854; E. Meliš, Lumír 7, 1857, s. 1214–1215; Dalibor 2, 1859, s. 6; Slavoj 1, 1862/63, s. 13; Hoffmeisters Handbuch der musikalischen Literatur V, Leipzig 1860, VI, Leipzig 1868, VII, Lepizig 1876 [vyd. skladby]; Teuber III, s. 478, 320, 362, 475, 480, 537–538; H. Knispel: Das Grossherzogische Hoftheater zu Darmstadt von 1810–1910, Darmstadt 1910 [soupis rep.]; J. Branberger: Konservatoř hudby v Praze, 1911; J. Plavec: František Škroup, 1941; DČD II; J. Paclt: Hudba v českém divadle a činohře 1848–1860, Prolegomena scénografické encyklopedie, 7, 1971, část I, s. 111–112, 122; Stieger, sv. Titelkatalog; J. Trojan: Opera v Brně v první polovině 19. stol., II, Opus musicum 27, 1995, s. 183; J. Balatková: Soupis repertoáru opery německého divadla v Olomouci za léta 1800–1920, rkp., Olomouc 2001. • Rieger; Mendel; Wurzbach; Kosch [s chybnými údaji]; ČHS; NDp; Ulrich 1997.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 361–364