Vl. jm. Michalička, psán též Wenzeslaus. Manžel koloraturní sopranistky Josefiny M. (?–1846), která působila mj. 1842–45 v městském divadle v Brně. Opernímu zpěvu se věnovaly obě jeho dcery, starší Aloisie, provd. Krebsová (nar. 29. 8. 1824 asi v Brně–zemř. 1904 ve Strehlen v Německu), altistka v Brně 1843–46, a mladší Josefina (1. 9. 1826 Praha–13. 10. 1892 Lipsko).
Začátky jeho divadelní dráhy (u cestujících společností?) jsou známy jen zčásti. 1810 vystupoval v Theater in der Leopoldstadt ve Vídni, v Brně a v pražském Malostranském divadle. 1810–13 byl angažován v zámeckém divadle knížete Miklóse II. Esterházyho v Eisenstadtu. Od 9. 10. 1813 ho přijal ředitel F. von Zinnig na městskou scénu v Prešpurku [Bratislava]. 1815/16 byl prvním basistou ve Štýrském Hradci u ředitele K. F. Domaratiuse, 1819 ve Lvově u ředitelů F. Krattera a J. N. Kamińského, kde zpíval mj. Orbassana (Rossini: Tankred) a Sarastra (Mozart: Die Zauberflöte). V Brně u ředitele H. Schmidta nastoupil 1821 (např. Doktor Fieber, Tuček: Hanns Klachl, Osmin, Berton: Aline, Moses, Rossini: Moses). Zde se zasloužil o česká představení, mj. překladem hry Kníže na honbě aneb Na zapřenou, v níž zpíval zpěvní vložky (22. 6. 1822), nebo volbou Štěpánkovy hry Berounský koláče pro svou benefici 28. 10. 1822.
Z Brna přešel do pražského StD. Uvedl se 10. a 12. 4. 1823 rolí Jakoba z Méhulovy opery Joseph und seine Brüder a titulní rolí v Rossiniho opeře Moses. Účinkoval i v českých činoherních představeních (1824–27 asi 20 postav). Byl angažován jako basista, pěvec velkého hlasového rozsahu, jehož doménou se staly postavy důstojných, přísných starců a vážné, usedlé charaktery. S menším zdarem zpíval buffo role (Doktor Bartolo při pražské premiéře Rossiniho opery Barbier von Sevilla, 1825). Po nástupu ředitelského triumvirátu Polawsky–Kainz–Štěpánek, kdy byla česká operní představení rozhojněna, se na nich podílel. Pohyboval se ve vlastenecké společnosti (byl předplatitelem ČČM) a patřil k nejoblíbenějším zpěvákům F. Palackého, s nímž se seznámil v Rittersberkově salonu. Jeho první českou rolí byl Michel v Cherubiniho Vodařovi. 1826 zpíval Květenského při premiéře opery Dráteník od F. Škroupa. Jeho působení ve StD, jež mělo pro českou operu značný význam, trvalo však jen do 1828. Pak odešel do opery v Mainzu (i s manželkou, která nastupovala místo první sopranistky), a účinkoval tam ve svém hlasovém oboru až do smrti.
Role (zpěvoherní ve StD)
1823: Jakob (Méhul: Joseph und seine Brüder), Moses (Rossini: Moses); 1824: Gulf (Spohr: Faust), Sarastro (Mozart: Die Zauberflöte), Richard Boll (Weigl: Die Schweizerfamilie), Kuno (Weber: Der Freischütz), Don Pedro (Mozart: Don Juan), Alidor (Isouard: Aschenbrödel), Brabantio (Rossini: Othello), Antonio (Mozart: Die Hochzeit des Figaro), Publius (Mozart: Titus), Leucipp (Rossini: Zelmire), Doktor Bartolo (Rossini: Der Barbier von Sevilla), Pontifex (Spontini: Die Vestalin), Pachtýř (Würfel: Rübezahl), Micheli (Cherubini: Vodař), Fabrizio Vingradito (Rossini: Die diebische Elster), Borovský (Weber: Střelec kouzedlník), Philipp August (Paër: Sargines), Richard Boll (Weigl: Rodina švejcarská), Kurt (něm., Weber: Silvana); 1825: Mephistopheles (Spohr: Faust), Trulow (Bäuerle–W. Müller: Alina oder Prag in einem anderen Weltteil), Von Hasenknopf (Perinet–W. Müller: Das Neusonntagskind), Ruprecht (Wolfram: Alfred), Briseus (Paër: Achilles), Orbassan (čes., Rossini: Tankred), Brabantio (čes., Rossini: Othello); 1826: Hirkan (Rossini: Richard und Zoraide), Květenský (F. Škroup: Dráteník, prem.), Hrabě von Merten (Auber: Das Conzert am Hofe), Alidor (Rossini: Cenerentola), Bartolo (Mozart: Die Hochzeit des Figaro), Hospodský (d’Alayrac: Dvě slova aneb Nocleh v lese), Lukáš (Weigl: Sirotčí dům); 1827: Don Pedro (čes., Mozart: Don Juan), Dvornosta princeznin (Boieldieu: Jan z Paříže); 1828: Basilio (Rossini: Der Barbier von Sevilla), Usbek (Auber: Der Maurer und der Schlosser), Mac Irton (Boieldieu: Die weisse Frau).
Prameny a literatura
Matrika narozených fary sv. Jindřicha, JCH N 19, 1. 9. 1826 [Josefina], Archiv hl. města Prahy. – Cedule brněn. divadla v Moravské zemské knihovně Brno (soubor nezprac.). – Cedule StD 1824–28, NMd. – Martinec: Journal. – Penzijní fond sólistů zemských divadel Praha, Národní archiv (dříve SÚA), fond ND. • Anon.: Über die Aufführung der Zauberflöte. In dem Theater in der Leopoldstadt [2. 11.], Thalia [Wien–Triest] 1, 1810, s. 150; Almanach fürs Theater 1812 [Berlin], s. 277–280, 325; Taschenbuch für Schauspieler und Schauspielfreunde [vyd. Lembert] auf das Jahr 1817, s. 400; 1822, s. 365; 1823, s. 327; Allgemeine musikalische Zeitung [Leipzig] 21, 1823, s. 384; Čechoslav 6, 1825, s. 56; Allgemeine Theater-Zeitung [Wien] 19, 1826, s. 51; [Chmelenský]: Stav divadla českého od měsíce dubna 1824 až po konec r. 1826, Č ČM 1, 1827, sv. 1, s. 141–142 [zde M. předplatné], 143; [Chmelenský]: Divadlo české roku 1827, Č ČM 1, 1827, sv. 2, s. 127; Theateralmanach [Brünn] 1846, s. 5 [Josefina M.]; Moravia [Brno] 1847, s. 47; J. Peth: Geschichte der Musik und des Theaters in Mainz, Mainz 1879; Teuber III, s. 119, 125, 186; M. Hýsek: Dějiny českého divadla v Brně, Brno 1907, s. 8–10; Vondráček I; J. Markl: F. Palacký a hudba, Miscellanea musicologica 3, Praha 1957, s. 45–47; M. Horányi: Das Esterhazysche Feenreich. Beitrag zur ungarländischen Theatergeschichte, Budapest 1959; D ČD II. • NDp; Ulrich 1997.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 335–336
