Nedokončil studium na gymnáziu a vyučil se sazečem v Pospíšilově tiskárně v Praze (do 1848). Pracoval u tiskařky K. Jeřábkové, od 1862 vedl Kobrovu tiskárnu. Od učňovských let přispíval do českých časopisů (Květy, Pražský posel, Lumír, Kalendář vlastenecký, Zlaté klasy), později byl plodným, byť průměrným autorem, překladatelem a upravovatelem prózy a divadelních her. 1866 založil s M. Knappem tiskárnu v Karlíně (Mikuláš & Knapp). 1872 vstoupil do role podnikatele, když se finančně angažoval jako tichý společník ředitele J. Hofa při stavbě žižkovské Arény na Komotovce. Po rozpadu Hofovy společnosti žádal 1873 sám odivadelní koncesi, nezískal ji však a nevedlo se ani jeho nájemcům. 1874 prodal arénu pod cenou. 1875 se stal členem mladočeského družstva spravujícího PD. Pro finanční problémy prodal 1883 svůj podíl v karlínském závodě. Pracoval u několika pražských firem, 1885–90 byl ředitelem Landfrasovy tiskárny v Jindřichově Hradci, 1891 působil krátce v Ostravě.
1863–64 redigoval list Veleslavín, Časopis pro umění knihtlačitelské, který měl pozitivní vliv na kvalitu českého tisku. 1867–68 byl vydavatelem a poté redaktorem České Thalie, 1872–73 řídil Besedník, Časopis věnovaný divadlu, hudbě a společenské zábavě. Už během práce v Jeřábkově tiskárně inspiroval a redigoval edici Divadelní ochotník (6 sv., 1861). Ve firmě Mikuláš & Knapp vyšla 1866 Příruční kniha pro divadelní ochotníky, publikovaná později znovu jako Divadelní škola, Příruční knížka pro herce a začátečníky, jakož i pro pořadatele divadelních představení (2. vyd. 1882 red. J. M. Srp v řadě Divadelní katechismy, sv. 4, 3. vyd. 1913). 1867–69 převzala firma vydávání ediční řady Divadelní ochotník, 1869 zde vyšel první díl Průvodce hudebního a divadelního E. Meliše. Firma tiskla též programy, vstupenky, plakáty a množství instruktivní literatury.
V oblasti hudebního divadla zásoboval trh repertoárem denní potřeby. Pro ochotnické společnosti vydal oblíbené frašky se zpěvy (mj. Fotografická dílna v Praze, Osudný den fidlovačky aneb Strašidlo v ševcovské dílně, Krejčí lékařem, Izák Löwy, České amazonky apod.) i jeden z nejhranějších lidových titulů, „národní komickou zpěvohru“ Rinaldo Rinaldini od J. J. Piherta, dále kupletní písně J. Frankovského, J. Mošny, J. J. Stankovského, E. Züngela ad. Jako editor připravoval také pro jiné nakladatele notované sborníky, mezi nimiž byly zvl. Divadelní zpěvník, sbírka divadelních popěvků […] ku představením na českých divadlech (1870) a trojdílné Popěvky, písně a sbory s nápěvy pro pořadatele besedních zábav a divadelních představení (1874, 1876, 1882). Jeho činnost redaktorská a vydavatelská zasáhla nejširší kruhy české veřejnosti a byla významným zdrojem aktivit ochotnického dění.
Prameny a literatura
J. Neruda: Pan J. M. B., vydavatel Divadelního ochotníka, vypravuje, poprvé 1881, přetisk in: J. Neruda: České divadlo 6, 1973, s. 170–174; L. Pacák: Opereta. Dějiny pražských operetních divadel, 1946, s. 116; Javorin, s. 108, 148–158, 161, 189. • Rieger; Wurzbach [sv. 18]; Otto; L ČL [lit.].
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 336–338
