Manžel spisovatelky a překladatelky Antonie M., roz. Körschnerové. Narodil se v rodině mlynáře a od dětství se vzdělával v hudbě. Studia na gymnázium započal v Hradci Králové, dokončil na Akademickém gymnáziu v Praze na Starém Městě. 1855 vstoupil do státní poštovní služby, již po roce se však začal plně věnovat organizaci hudebního života a hudební adivadelní publicistice. Ve druhé polovině 60. let studoval hospodářství a 1870–77 byl tajemníkem Jednoty k povzbuzení průmyslu v Čechách. 1878 se odstěhoval do Malolán u Veské (Pardubicko) a zřídil tam pokusnou stanici. Od 1877 založil několik hospodářských časopisů a psal návody k vedení domácnosti a četné osvětové brožury.
V době politického uvolnění kolem 1860 patřil k průkopníkům české hudební kultury abyl prvním soustavně činným českým hudebním publicistou. Účastnil se zakládání pěveckých spolků v Čechách a na Moravě a od 1860 vydával spolu s L. Procházkou v sešitech sborovou edici Záboj (více než 60 skladeb). Pěveckým spolkům sloužil i Průvodce v oboru českých tištěných písní pro jeden neb více hlasů (od r. 1800–1862), který M. vydal s J. Bergmannem 1863. Po úvodní studii O vývinu české písně, jež popisuje situaci českého sborového zpěvu a přibližuje vývoj opery, zde následuje bibliografický soupis tištěných českých titulů, včetně původních a přeložených árií z oper. Již od 1856 působil M. jako hudební kritik Pražských novin. V říjnu 1858 založil první český specializovaný list Dalibor, časopis pro hudbu, divadlo a umění vůbec (třikrát v měsíci), který redigoval do března 1864 a znovu 1869. Publikoval zde řadu životopisů, jež se později (přes faktografické nedostatky) staly základem biografických studií. V Daliboru tiskl i své pozdější příspěvky do Riegrova Slovníku naučného, kam napsal mj. pojednání o hudbě do hesla Rusko s obsáhlou informací o opeře (VII, 1867, s. 1160–1172). Dvě velké studie napsal do Mendelova slovníku Musicalisches Conversations-Lexikon (Berlín od 1871, sv. II, heslo Böhmen, odstavec Geschichte der Musik, v jeho rámci Opernmusik s. 87–89, sv. VIII, heslo Russische Musik, odstavec Dramatische und Instrumentalmusik, s. 470–479). 1864 se stal hudebním kritikem listu Národ. 1874 redigoval časopis Nápověda (vyšlo 20 čísel), věnovaný zvl. aktuálním zprávám z divadelního světa. Vydal též sborník Cecilie, sbírka novel, povídek a humoresek ze života hudebních umělců (1874).
Praktický význam v kulturním životě měl jeho Průvodce hudební a divadelní (vyd. Mikuláš & Knapp), který obsahuje seznam pražských ochotnických divadel, hudebních ústavů a pěveckých spolků (tyto pro celé území Rakouska), adresář pražských herců, hudebníků, zpěváků a vojenských kapelníků (tito pro celé území Rakouska). Druhý ročník Průvodce je omezen na oblast hudby; M. sám se zde připomíná jako autor jednoaktového libreta Přerušené zastaveníčko, dále jako ředitel ochotnické jednoty Thalia na Malé Straně, čestný člen Jednoty k zvelebení hudby církevní v Prešpurku [Bratislava], Jednoty pro zvelebení vojenské hudby v Praze a několika pěveckých spolků. Bývá uváděn jako překladatel několika libret, prokázána je však pouze jeho spolupráce na překladu Beethovenova Fidelia (1887).
Jeho žena Antonie M. (1833 Budín [Budapešť]–1894 Malolány u Veské), publikovala od 1860 mj. v Daliboru a Lumíru básně, z nichž některé byly zhudebněny. 1861–69 vydávala list Lada, časopis pro dámy, podporující ženská hnutí, poté více než 20 let českou verzi německého časopisu Bazar. Překládala z němčiny a francouzštiny do češtiny. Napsala novely ze života hudebních umělců (Nadšenec pro Mozarta, Bendova první láska ad.), po 1865 též několik jednoaktových veseloher a literární pojednání Nejnovější naše dramatická literatura (Česká Thalia 2, 1868, s. 243).
Texty (výběr se vztahem k opeře)
Nynější stav hudby v Čechách a v Praze zvláště, Lumír 7, 1857, mezi s. 976 a 1266; Jan Baptist Píšek, Dalibor 2, 1859, mezi s. 169 a 195; Kateřina Podhorská, Dalibor 4, 1861, mezi s. 111 a 127; Jak by se dala zřídit hudební akademie a dramatická škola v Praze, Dalibor 4, 1861, s. 117; [F. Škroup v Rotterdamu], Dalibor 4, 1861, s. 215 a 239; F. Škroup. Životopisný nástin, Dalibor 5, 1862, mezi s. 41 a 57; Stručný přehled české operní literatury, Dalibor 8, 1869, s. 42 a 51; Stručné dějiny ruské hudby, 1870 [heslo Riegrova slovníku]; A. W. Ambros, životopisný nástin, Hudební listy 1, 1870, mezi s. 50 a 146; Čeští hud. skladatelé, zpěváci a zpěvačky v pol. 19. stol., Dalibor 35, 1913, 4 pokr. mezi s. 5 a 196 [přetisk seznamu z Lumíra 1857].
Prameny a literatura
E. Meliš: Průvodce hudební, 1869 [i manželka]; J. Plavec: František Škroup, 1941. • Rieger, i Dodatky; Mendel; Otto; ČHS [lit.]; LČL [Melišová-Körschnerová].
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 333–335
