Lehmann, Marie

Dcera zpěvačky a harfistky Marie L.-Löw (1809–1885), s níž bývá zaměňována. Sestra zpěvačky Lilli L.-Kalischové (1848–1929), an­gažované též ve StD v Praze. (Není příbuzná s Lotte L., čestnou členkou vídeňské Státní opery.) Od 1853 žila s matkou a sestrou v Pra­ze, kde byla její matka harfistkou StD. Matka ji učila zpěvu a přivedla ji do ochotnického Mi­kulášského divadla na Starém Městě. 1867 de­butovala L. v Lipsku profesionálně jako Anič­ka (Weber: Der Freischütz). S obtížemi získávala první angažmá v Hamburku, Kolíně n. R. a v Breslau [Wrocław]. Upozornila na sebe 1872 v Bayreuthu, kde zpívala sopránový part v Beethovenově 9. symfonii při kladení zá­kladního kamene k Wagnerovu divadlu pro slavnostní hry. 1876 vystoupila v Bayreuthu spolu se sestrou Lilli jako jedna z Dcer Rýna při zahajovacím představení Wagnerovy tetra­logie Ring des Nibelungen. 22. 3. 1879 hosto­vala ve StD v roli Rosiny (Rossini: Der Barbier von Sevilla, jako vsuvku zpívala Chopinovu Mazurku), a ředitel Edmund Kreibig ji angažo­val. V Praze zůstala do konce sezony 1881/82, poté se stala členkou vídeňské dvorní opery (do července 1896), kde patřila k předním osob­nostem nejprve v koloraturním oboru, později jako wagnerovská heroina. Po skončení umě­lecké kariéry žila v Berlíně.

Byla koloraturní pěvkyní s mimořádnými hlasovými dispozicemi a dokonalou technikou; v Praze neprojevila zvláštní herecký talent a působila buď chladně nebo afektovaně. Ve StD se uplatňovala vedle primadony M. Moser­-Steinitzové především v té části repertoáru, která vyžadovala lehčí a světlejší hlas. S teno­ristou A. Stollem, s barytonistou V. Sebestou a basistou V. Dobšem byla během krátkého angažmá podobnou oporu souboru StD jako M. Moserová. Vystupovala i koncertně (např. 4. 4. 1880 byla sólistkou Verdiho Requiem za zemřelého V. Šebestu). Před vypršením pražské smlouvy vystoupila několikrát se sestrou Lilli, která přijela při této příležitosti do Prahy hosto­vat. K jejím pěvecky nejlepším rolím patřila Ju­lie (Gounod: Romeo und Julie), které kritika sice vytýkala příliš nápadnou demonstraci utrpení v hereckém projevu, ale chválila pěvec­kou virtuozitu a velmi atraktivní zjev. Její po­slední pražskou rolí byla Gretchen (Boito: Mephistopheles, 27. 6. 1882), s A. Stollem jako Faustem. V pražském německém divadle ho­stovala L. v sezoně 1883/84, 1887/88 a napo­sledy 26. 10. 1888 opět v roli Gretchen; její ho­stování bylo v německém tisku připomínáno jako mimořádná událost ještě při dalším nastu­dování této opery na německé scéně 9. 6. 1897.