Podporován pruským králem Friedrichem Wilhelmem IV. se školil u Friedricha Tiecka. 1846 debutoval ve Výmaru, od 1848 působil ve dvorním divadle v Berlíně. 1850-1852 angažován Johannem Hoffmanem v pražském Stavovském divadle, kde ztvárnil řadu charakterních rolí (Mefistofeles, Hamlet nebo Shylock). Byl populární a respektovanou osobností německého divadla jako herec, režisér a jako ředitel (1870 – 1876 vedl městské divadlo v Lipsku). S úspěchem herecky hostoval na řadě světových scén.
Pocházel z rodiny komorníka pruského krále Friedricha Wilhelma IV., který byl jeho kmotrem a postaral se o jeho vzdělání. Když se projevil jeho talent, zajistil mu král dvouleté divadelní školení u Friedricha Tiecka. H. debutoval v lednu 1846 ve dvorním divadle ve Výmaru. Od 1848 nastoupil s podporou panovníka do angažmá ve dvorním divadle v Berlíně, ale v konkurenci zralých hereckých osobností se nemohl udržet. Skutečným výchozím bodem jeho pozdější vynikající divadelní dráhy se stalo pražské Stavovské divadlo, kde absolvoval pět zkušebních představení ve dnech 13. – 19. 3. 1850 a kam ho angažoval ředitel Johann Hoffmann.
V Praze ho předcházela vynikající pověst a ve společnosti se stal známou a napodobovanou osobností. Již jeho první vystoupení (Carlos / Clavigo, Mephisto / Faust) popisovala kritika velmi obšírně. Chválila nejen jeho herecké ztvárnění postav, ale i vkus při výběru masky a kostýmu. Byl přijat pro „vyšší“ charaktery v klasické literatuře (podle kritiky „hoherer Charakterspieler“). V Praze vypracoval H. svůj herecký typ. Jeho vzdělání a široký literární rozhled ho vedly k péči o dokonalý slovní projev. Každou postavu cílevědomě a individuálně stylizoval a do detailů vypracovával. Dobrým partnerem a protihráčem ve starších rolích mu byl zejména Louis Ferdinand Grauert, herec z Berlína, který působil v pražském angažmá od roku 1846. Jak konstatovala i kritika, oba herci se doplňovali ve svých vyhraněných charakterech, aniž se navzájem omezovali. Ač stál H. na počátku své dráhy, byl srovnáván se slavnými umělci, kteří v Praze vystupovali, např. s pruským dvorním hercem Theodorem Döringem, který hostoval během celého března 1852, též jako Mephisto (Faust). V dlouhé řadě kritik polemizovala kritika (v hledišti i publikum) s Döringovým spíše humorně interpretovaným Mephistem a chválila „skutečného ďábla“ v H. pojetí. Poučen Tieckem, věnoval H. zvláštní zájem Shakespearovým hrám (Hamlet, Shylock / Der Kaufmann von Venedig). Vytvořil též řadu postav ve francouzských veselohrách a ve hrách ze současnosti; nedlouho před svým odchodem vynikl jako vlivný muž z finančního světa při premiéře hry pražského autora Alfreda Meissnera Reginals Armstrong, oder: Die Welt des Geldes.
Dvěma hrami (viz Teatralia) se H. v Praze sám pokusil uplatnit jako dramatik a překladatel, zároveň jako herec hlavní role. Jeho jednoaktová prvotina Ein Brief zu viel jedná o manželském páru, který se odebere na venkov nedaleko Vídně a v izolaci od vnějšího světa se pokouší žít jen pro sebe. Třídílná tragédie Ein Duell unter Richelieu, kterou H. upravil z francouzské předlohy, popisuje milostné vztahy na francouzském dvoře.
Při nástupu nového ředitele Johanna Augusta Stögera, který v Praze v dubnu 1852 vystřídal Hoffmanna, požadoval H. mimořádně vysokou gáži. Stöger nebyl ochoten ji zaplatit a H. neprodloužil své pražské angažmá. Stöger dlouho nenašel rovnocennou náhradu a zejména v klasickém repertoáru vznikla viditelná mezera v obsazení. Z Prahy odešel H. do Karslruhe a 1853–1856 působil ve dvorním divadle v Mnichově (ředitel F. Dingelstedt). V květnu 1855 hostoval v Praze v celé sérii představení, v nichž zopakoval některé své nejúspěšnější role. Do roku 1858 byl pak členem divadla ve Frankfurtu n. M. V roce 1857 se spolu s šesti dalšími kandidáty neúspěšně ucházel o pronájem pražského divadla, kde 1858 končila smlouva řediteli Stögerovi. 1858–1865 byl H. členem dvorního divadla v Petrohradě (v květnu 1865 hostoval v Praze). V této tobě již patřil k nejrespektovanějším německým hercům. 1866 přijal nabídnuté doživotní herecké a režisérské angažmá v dvorním divadle Coburg-Gotha, kde ihned zaujal inscenací Shakespearova Hamleta nastudovanou podle anglického vzoru. Po jedné sezoně ale angažmá zrušil a dal přednost postavení cestujícího hostujícího herce, které mu v posledních deseti letech přineslo nemalé příjmy. 1869 odjel do Ameriky a vystupoval v New Yorku v divadlech na Broadway. Po návratu krátce hostoval ve dvorním divadle v Berlíně. 1870 přijal místo ředitele městského divadla v Lipsku, které opouštěl Heinrich Laube, a setrval tam šest sezon. Po něm nastoupili v roce 1876 August Foerster (pro činohru) a Angelo Neumann (pro operu). V následujících dvaceti letech H. opět hostoval na německých evropských scénách i v Severní Americe, před koncem své umělecké dráhy (1896) se ještě uplatnil v Berlíně při zakládání scény Deutsches Theater. Podle Eisenberga (viz lit.) s ním zmizel z jeviště výrazný herecký typ vznešených pánů s historickým koloritem i v moderním kostýmu.
Role
StD
Carlos (J. W. Goethe: Clavigo), Amadeus von Brunstädt (Ch. Birch-Pfeiffer: Eine Familie), Mephistopheles (J. W. Goethe: Faust), Sir Bernard Harleigh (Angely podle Melesvilla: Sie ist wahnsinnig [Elle est folle]) – 1850; Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet), Otec Klingsberg (A. Kotzebue: Die beiden Klingsberg), Carlos (J. W. Goethe: Clavigo), Mephistopheles (J. V. Goethe: Faust), Shylock (W. Shakespeare: Der Kaufmann von Venedig), Sir Bernard Harleigh (Angely podle Melesvilla: Sie ist wahnsinnig), Richard III. (W. Shakespeare: König Richard III.), Reinhold (E. Raupach: Der Müller und sein Kind), Franz (F. Schiller: Die Räuber), Arthur Derwood (A. W. Hesse podle franc. vaudevillu: Ein Arzt) – 1855; Thorane (K. Gutzkow: Der Kriegslieutenant) – 1865.
Další role: Franz (F. Schiller: Die Räuber), Schatzmeister (F. Schiller: Maria Stuart), Bloom (S. Mosenthal: Deborah), Anselm von Götz (C. Töpfer: Zurücksetzung), Polonius (W. Shakespeare: Hamlet), Octavio Piccolomini (F. Schiller: Wallenstein), Florian von Aachen (J. Walther: Die Amerikanerin), Marschall (E. Vogel: Des Bettlers Tochter), Talbot (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans), Eduard (F. Haase: Ein Brief zu viel), Gordon Glendower (A. Meissner: Reginals Armstrong oder Die Welt des Geldes), Herzog von Chevreuse (Lockroy – Baden, úpr. F. Haase: Ein Duell unter Richelieu).
Hry
Ein Brief zu viel, veselohra o jednom jednání, prem. 20. 11. 1850 StD Praha ■ Ein Duell unter Richelieu, úprava pův. franc. hry od Lockroye (J.-P. Simon) a Badona, prem. 2. 4. 1852 StD.
Literatura
Almanach des Königl. ständischen Theaters (Berlin) 1851, s. 9, 19; 1852, s. 9; Bohemia (Prag) 17. 3., 21. 3., 22. 3., 7. 4. 1850 (představení pro angažmá), 11. 4. 1850 (Schiller: Die Räuber), 22. 11. 1850 (recenze premiéry Ein Brief zu viel), příl. 16. 2. 1851 (herecká charakteristika), 6. 4. 1852 (recenze premiéry Ein Duell unter Richelieu, šifra J. G[undling]); Deutscher Bühnenalmanach 36, 1872, s. 79–82; F. L. H. Haase: Ungeschminkte Briefe, Dresden 1883 (vlastní paměti); Neuer deutscher Bühnenalmanach 48, 1884; H. Bratsch: Die deutsche Kunstkritik über F. H., New York 1884; F. L. H. Haase: Was ich erlebte (1846–1896), Berlin – Wien 1897 (vlastní paměti); O. Simon: F. H. Eine dramaturgische Studie, Berlin 1898; Teuber III, s. 403, 406–408, 409,410, 419, 441, 483, 630, 722.
Eisenberg, Flüggen, Kosch Th, Oppenheim, Reden-Esbeck, Ulrich
Prameny
ÖNB Wien: Bildarchiv (13 vyobrazení).
Vznik: 20.06.2013