Soldino, Antonio

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 23. 1. 2017, 11:11; Conversion script (diskuse)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Antonio SOLDINO
* první polovina 16. stol. Florencie (Itálie)
artista, herec, ředitel divadelní společnosti


Uváděn též Soldini, Soldino Florentino, křest. jménem Anthonio. – Prvním dokladem o herecké aktivitě S. je záznam o soudním jednání z května 1565 v Římě, kde se „Soldino Comediante“ objevuje jako svědek, a to spolu s jakýmsi „Pantaleone Comediante“, pravděpodobně → G. Pasquatim, pozdějším slavným Magnificem společnosti komedie dell’arte zvané Comici Gelosi. Za hranicemi Itálie se S. – opět společně s Pasquatim (Jullio Comediante) – objevil poprvé v Praze při slavnostech konaných 1570 při příležitosti českého zemského sněmu, v jehož rámci se 4. 5. 1570 „per procuratorem“ konala také svatba arcivévodkyně Anny, dcery císaře Maxmiliána II., se španělským králem Filipem II. Již v době příprav svatby se koncem února a počátkem března na počest hostů konaly okázalé turnaje, jež navrhoval arcivévoda → Ferdinand II. Tyrolský a realizoval dvorní malíř → G. Arcimboldo. V doprovodném programu soutěže, pořádané 26. 2. na Staroměstském náměstí, se uplatnili také italští artisté („skákači“) a herci; 15. 3. 1570 dal pak arcivévoda Ferdinand vyplatit S. (Anthonio Soldino Springer) 12 zlatých za účinkování v představení se skoky a dalšími kratochvílemi (in der Comedy mit Springen und anderem Kurzweil). Dále byli v účtech jmenováni akrobaté a herci → G. Tabarino, H. Florentino, S. Trevisano, → G. Maria, Jullio Comediante (→ G. Pasquati) a A. Tuccaro (zvaný též Arcangelo Saltari, Hans Arch apod.). O dva týdny později, 21. 4., obdržel S. odměnu 40 zlatých od císaře za produkci „tragédie“, která výše zmíněnému představení předcházela.

Z Prahy doprovázel S. a zřejmě i ostatní italští herci dvůr na říšský sněm do Špýru, kde se 1571 konala další habsburská svatba, arcivévodkyně Alžběty, druhé dcery Maxmiliána II., s francouzským králem Karlem IX., uskutečněná podobně jako ta předchozí v zastoupení. Není však jisté, zda se S. poté s ostatními zúčastnil cesty Francií. Rok nato se objevil v Paříži na svatbě Jindřicha Bourbonského a Markéty z Valois, která zavdala vnější podnět k masakru bartolomějské noci. Již v březnu 1572 byl králem povolán do Blois, kde s dvanáctičlennou společností předváděl „commedies“ a akrobatická vystoupení (saults). 11. 4. opustila S. společnost Blois a pokračovala v cestě do Paříže. Její další osudy nejsou známy. Bývá s ní spojován známý obraz ve francouzském Bayeux (Musée Baron Gérard), představující scénu z komedie dell’arte v dvorské společnosti a datovaný tradičně 1571/72 (⇒ Duchartre 1925, ⇒ Sterling 1943). Novější výzkumy (⇒ Gambelli 1993, ⇒ Katritzky 1994) však zpochybňují dataci malby a tím i možnost identifikovat výjev jako vystoupení S. společnosti. Akrobat-skákač „Soldino da Fiorenza“ byl 1585 spolu s G. Mariou a Arcangelem d’Abruzzo uveden v přehledu Piazza universale (⇒ Garzoni 1585) mezi nejlepšími umělci doby ve svém oboru.


Prameny a literatura

ÖStA, Hofkammerarchiv, Hofzahlamtsbücher, 24/1570, fol. 171r; Tiroler Landesarchiv Innsbruck, Pfennigmeisteramtsraitung 1570, Hs. Nr. 1820, fol. 172v–173r. • T. Garzoni: La piazza universale di tutte le professioni del mondo I, 1585, ed. P. Cherchi–B. Collina, Torino 1996, s. 732; A. Baschet: Les comédiens italiens à la cour de France, Paris 1882, reprint Genève 1969, s. 34n.; A. d’Ancona: Origini del teatro italiano II, 2. vyd. Torino 1891, reprint Roma 1996, s. 457; A. v. Weilen: Geschichte des Wiener Theaterwesens (Die Thea­ter Wiens I), Wien 1899, s. 50; L. Rasi: I comici italiani II, Firenze 1905, s. 231, 541; E. Re: Commedianti a Roma nel secolo XVI, Giornale storico della letteratura italiana (Torino) 63, 1914, s. 296n.; P.-L. Duchartre: La Comédie italienne, Paris 1925, s. 76–81 + The Italian Comedy, New York 1926, reprint 1966, s. 82–86 + La Commedia dell’Arte et ses enfants, Paris 1955, s. 81–85, 288; V. K. Blahník: Dějiny světového divadla, 2. vyd. Praha 1928, s. 462; C. Sterling: Early Paintings of the Commedia dell’arte in France, The Metropolitan Museum of Art Bulletin, nová řada (New York) 2, 1943/44, s. 17–20; W. Senn: Musik und Theater am Hof zu Innsbruck, Innsbruck 1954, s. 175, 177; W. Pass: Musik und Musiker am Hof Maximilians II., Tutzing 1980, s. 297; D. Gambelli: Arlecchino a Parigi I, Roma 1993, s. 131, 139–142; M. A. Katritzky: A Study in the Commedia dell’Arte 1560–1620 with Special Reference to the Visual Records I, dis., Oxford 1994, s. 108–119, obr. 12; A. Scherl: Vliv italských herců 16.–18. století na vývoj divadla v českých zemích, DR 6, 1995, č. 4, s. 32; A. Leik: Frühe Darstellungen der Commedia dell’arte, Neuried 1996, s. 190–196, obr. 127; French Theatre in the Neo-classical Era, 1550–1789, ed. W. D. Howarth, Cambridge 1997, s. 82, č. 68; O. G. Schindler: „Mio compadre Imperatore“. Comici dell’arte an den Höfen der Habsburger, Maske und Kothurn (Wien) 38, 1997, č. 2–4, s. 37–39 + Zan Tabarino – „Spielmann des Kaisers“. Italienische Komödianten des Cinquecento zwischen den Höfen von Wien und Paris, Römische Historische Mitteilungen (Wien) 43, 2001, s. 411–544 + Špílmani, skákači a komedianti (Tabarino, Ganassa & Co., Praha–Paříž, 1570–72), DR 14, 2003, č. 3, s. 14–21.

Životní události

  • první polovina 16. stol.: narození, Florencie (Itálie)

Další jména

Soldini Soldino Florentino

Anthonio


Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 561–563
Autor: Otto G. Schindler