Sklep

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 9. 2. 2017, 16:03; Klara.kadlecova (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání
Sklep
Praha 1971 (resp. 1976) - dosud
divadlo
Adresa: Jasná I 1181/6 Praha 4


Původně žákovský a studentský amatérský shluk spolužáků a kamarádů z branické Dobešky v Praze 4, kteří se scházeli v suterénu rodinné vily budoucího samorostlého herce, autora a režiséra D. Vávry, jenž tu společně s M. Šteindlerem improvizoval na témata vlastních diváckých zážitků (např. z Divadla Járy Cimrmana, loutkových divadel, představení C. Turby, televize ap.). Privátní aktivita přerůstala ve druhé polovině 70. let ve veřejná vystoupení, která se uskutečňovala nejprve v branickém loutkovém divadle Zvoneček, kde působil otec T. Vorla, známý principál a sběratel loutek J. Vorel, dále v klubu ZV ROH Tesla Karlín, v restauraci U Jaurisů v Michli, ve studentském klubu na Strahově aj. Kolem Vávry a Šteindlera se vytvářelo jádro (E. Holubová, J. Burda, F. Váša, T. Vorel, od 1978 T. Hanák), které zůstalo stabilní po dvě desetiletí. Od 1980, při paralelní činnosti Vávry a Vorla v Mimose a v časté spolupráci L. Tučka s R. S. Vpřed, začala systematičtější a kontinuální divadelní činnost s ohniskem v sále kulturního střediska na Dobešce a hostováním ve významnějších pražských lokalitách (Malostranská beseda, Klub Futurum, posléze Branické divadlo pantomimy) i mimo Prahu (Brno, Písek, Plzeň ad.).

Soubor se v prvé polovině 80. let profiloval jako rozšiřující se seskupení adeptů umění a studentů (DAMU, FAMU, ČVUT, UMPRUM), kteří excentrickými parodiemi a recesistickými, zábavnými i sebezábavnými komediemi spoluvytvářeli osobitou poetiku generačního uměleckého hnutí Pražské pětky. Vedle textově fixovaných a víceméně nazkoušených komedií (Muzikál; Chemikál – 1980; A budeš hodný, 1981; Šediváci, 1982; Carmen, 1984 aj.) provozovali i totálně improvizované pořady (např. Paralýza; Paralela – 1981, s R. S. Vpřed). K nepravidelnosti, chaotičnosti a improvizovanosti přispívala nárazovost setkávání a hraní, podceňování zkoušek, absence dramaturgie, svérázná inscenační praxe, organizovaná kolektivem interpretů a autorů, stejně jako provázanost divadelních aktivit s životem členů skupiny a paradivadelní akce (např. kuriózní plesy, fotbalové a hokejové zápasy, pivní běhy, prázdninová putování). S se podílel na společných projektech Pražské pětky (divadelní karneval Maskáč v žižkovském hotelu Tichý, 1983; divadelní bál ve vysočanském Lidovém domě, 1985; Bludiště aneb Mimotočskřed chmelový v Junior klubu Na Chmelnici; Divadelní Lucerna – 1986; Kabaret u Staré party v Junior klubu Na Chmelnici, 1987 ad.). Na představeních S účinkovala od 1979 hudební skupina Paco Camino vedená J. Vaculíkem, skladatelsky se uplatňoval D. Noll ad. Kolektivní, často anonymní režie využívala osobního nasazení herců, jejich svérázu a smyslu pro humor. Ve scénografickém řešení se neuplatňovaly náročnější záměry. Frontální pódiová prezentace využívala jen nejnutnější mobiliář a náznak, často však pyrotechnické efekty. Kostýmy fundusového typu nabízely nejednou detail, odkazující k módě 50. let, k designu tzv. bruselské moderny a k symptomům dobového normalizačního životního stylu. S rostoucím diváckým ohlasem a s průnikem do dalších médií (filmy V. Chytilové, T. Vorla – zejm. Pražská pětka, 1988; televize) se v druhé polovině 80. let přístup S k provozu a inscenační praxi stával zodpovědnějším. Manažer Pražské pětky V. Marhoul převedl 1987 S od dosavadních provozovatelů (do 1983 SSM ČVUT, poté SSM FAMU) do profesionálních podmínek agenturního divadla. V této etapě, kdy byl S kulturně-společenským fenoménem přerůstajícím v mýtus, soubor uvedl po bizetovské parafrázi (Carmen) chandlerovskou inscenaci Mazaný Filip (r: V. Marhoul, 1986; nová verze 1994) a hru J. Boháče, T. Hanáka a D. Vávry Jedlovým písmem (1988). Souvislejší dějová linie byla segmentována do skečovitých obrazů, zpravidla oddělovaných hudebními nebo pěveckými čísly, často parafrázujícími známé motivy.

Po listopadu 1989 připravil Sklep dvě nové inscenace, divácky úspěšné a reprízované po celé ČR: Mlýny (přepis hříčky V. Havla a K. Bryndy z vojenského prostředí Život před sebou, r: J. Burda, 1991) a autorskou inscenaci O. Schmidta Tajů plný ostrov (1991), féerii z rodu oživených ikon dětství (podobně již 1987 foglarovský hold Rychlé šípy). Tyto inscenace s nově nastudovaným Mazaným Filipem a Besídkami tvořily repertoár, uváděný od 1996 pravidelně v novém působišti Pražské pětky, v rekonstruovaném Paláci Akropolis.

Délkou trvání, počtem členů, inscenací a repríz představoval S největší a nejvýznačnější soubor Pražské pětky. Byl páteří tohoto divadelního sdružení, které odmítlo nebo přehlédlo tvorbu předchozí generace 60. let a akcentovalo dřívější expresionistické a dadaistické výstřelky. Ve společenské stagnaci 70. a 80. let, označované pojmy „stupa“ a „pruda“, našlo témata, nový slovník, syntax, metodu i styl. Brutální otevřeností, přímočarostí a prudkostí, triviálností i agresivním amatérismem, vlastním anglické a německé hudební a kabaretní scéně, překonával S moralizující mystiku a výlučnost, vážnost a pozérství ritualizačních tendencí polských a amerických scén tzv. druhé divadelní reformy, které dosud silně ovlivňovaly české alternativní divadlo.

S přinesl – ve srovnání s Křečí – komornější a spontánnější znaky postmoderny, neoprimitivismus a další soudobé trendy (např. parodie minimalismu a body artu – duo Thomas and Ruhller v pojetí J. Slováka a A. Najbrta). S prošly desítky herců, hudebníků a dalších umělců (např. B. Dlouhá, J. Hanáková, I. Chýlková, M. Křenková, T. Kučerová, M. Načeva, P. Auerbach, J. Boháč, P. Koutecký, R. Nebřenský, O. Trojan, L. Vaculík, M. Vašut, L. Veselý, V. Zavřel, Z. Žampa). Vedle inscenací a filmů dokumentuje poetiku souboru i několik televizních pořadů (Besídka v Porubě, Písničky divadla Sklep, Křest desky, Mlýny, cyklus Smělé verše, Z Vídně do Akropole, Pumelice lesní moudrosti, U Šmejkalovic zahrady, písničkové klipy ad.) a zvukových nahrávek (Besídka divadla Sklep, LP 1990; Písničky divadla Sklep, LP 1991; Vykopávky, CD 1997).


Literatura

J. Dvořák: Sklep, Vpřed, Křeč atd., Scéna 9, 1984, č. 21–22, s. 4 + Divadlo v akci, 1988 + Hnutí Sklep aneb Silná pětka anebo Pražská pětka, in: Hledání výrazu, 1991, s. 48; I. Brumovská: Život v klubech, Tvorba 16, 1985, č. 10, s. 20; Marginálie o pantomimě, inter. materiál SČDU 1986; J. Kolář: Divadelní Lucerna, Scéna 11, 1986, č. 12–13, s. 8 + Hraje divadlo Sklep, Scéna 16, 1991, č. 11, s. 13 + Život proměněný v Mlýny, tamtéž, č. 20, s. 4; Kulaté výročí divadla Sklep, AmatSc 23, 1986, č. 9, s. 1; J. Chuchma, M. Kruml: Právě dnes a tady!, MS 28, 1986, č. 42, s. 11; K. Sedláková [J. Sloupová]: Mýtus „silné pětky“, in sb. O divadle III, listopad 1987, s. 125; Divadlo Sklep je život, Scéna 15, 1990, č. 3, s. 8; M. Kruml: Sklepácký optimista M. Šteindler, MS 32, 1990, č. 31, s. 20; L. Tuček, J. Vodňanský, J. Boháč: Besídka divadla Sklep, sleevnote LP 1990; B. Mazáčová: Divadlo s kočičím životem, SaD 2, 1991, č. 9, s. 28 + Pražská pětka, RR 1991, č. 17, s. 127; V. Just: Zapomenuté dílo vrchního velitele ozbrojených sil, LN 11. 4. 1991; V. Mikulka: Týden s divadlem Sklep, Metropolitan 10. 10. 1991; M. Nezval: Seismograf Sklep, MF 7. 2. 1991 + Život před sebou, MF 22. 3. 1991 + „Ideologie“ Sklep, MF 11. 2. 1992; O. F. Chtiguel: Pražská pětka, DR 2, 1991, č. 1, s. 108; V. Hulec: Kabaret Sklep, AmatSc 30, 1993, č. 3, s. 19 + Spílání Davida Vávry, tamtéž, č. 10, s. 22; Z. A. Tichý, M. Spáčilová, T. Marcel: Sklep – legenda nebo relikvie?, Playboy 4, 1994, č. 1, s. 19; A. Halada: Romantik ze Sklepa, MS 36, 1994, č. 23, s. 56; J. Foll: Marlowe kouzla zbavený, LN 16. 11. 1994; E. Buksová, M. Kyšák: Divadlo Sklep včera, dnes, zítra, UNI 5, 1995, č. 9, s. 5; Pražská pětka, 1999; J. Dvořák (ed.): Sklep 1971–1999, 1999.

Významné události

  • 1971 (1976):
    založení divadla


Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 431—433
Autor: Jan Dvořák