Rosen, Julius

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 26. 5. 2017, 10:40; Berenika (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Julius Rosen
* 10.10. 1833 Praha
4.1. 1892 Görz / Gorizia (Itálie)
dramatik, divadelní kritik

Vlastním jménem Nikolaus Duffek. Přispíval do pražského deníku Politik. Od 1866 dramaturgem vídeňského Carltheater, v 70. letech působil ve vídeňském Stadttheater, které vedl Heinrich Laube. Byl autorem velkého množství veseloher, frašek a her z měšťanského prostředí, které se hojně hrály i v českém prostředí.

Vl. jm. Nikolaus Duffek. Jeho otec Josef Duffek (1797 Hostivice u Prahy – 27. 1. 1878 Praha) získal hudební vzdělání patrně v klášterní fundaci. Nejpozději roku 1821 se dostal do Prahy, kde se stal členem a posléze ředitelem divadelního sboru. V srpnu 1823 byl ustaven choralistou v chrámu sv. Víta na Hradčanech s platem 320 fl., zároveň získal sňatkem pražské domovské právo. Zaměstnání sborového zpěváka v divadle a choralisty u sv. Víta vykonával tři desetiletí, do roku 1852, ve Stavovském divadle hrál po tomto datu ještě několik let na bicí nástroje v orchestru.

Jeho syn Nikolaus (později pseud. Julius) vystudoval 1851/1852 filosofickou přípravku a poté absolvoval práva na pražské univerzitě (do 1855). Už roku 1854 začal pracovat jako koncipista při pražské policii. 15. 6. 1856 získal služební dekret (k. k. Polizeikonzeptsadjunkt) a byl přeložen jako guberniální úředník do Sedmihradska (Siebenbürgen), pak do Uher (Ödenburg / Šoproň). V roce 1860 se vrátil do Prahy i s manželkou Karolinou Nádodvary, měšťanskou dcerou z Velkého Varaždína, a v prosinci t. r. mu bylo uděleno pražské domovské právo. Pracoval v tiskovém oddělení policejního ředitelství. Pod jménem Rosen se ale už od roku 1862 věnoval divadlu, mj. referoval v pražském deníku Politik, kam přispíval i beletristickými texty, podle O. Teubera (III, s. 509) byl po určitý čas i kritikem Bohemie. Během prusko-rakouské války 1866 byl suspendován pro údajné styky s cizími vojsky. Ač záhy rehabilitován, opustil policejní službu a rozhodl se s konečnou platností pro uměleckou dráhu. Od roku 1866 se stal ve vídeňském Carltheater dramaturgem a zároveň domácím autorem. Tuto pracovní nabídku mu patrně zprostředkoval jeho bratr Josef (nar. 1835), který v divadle pracoval jako pokladník. V lednu 1874 se R. pokusil otevřít ve Vídni vlastní divadlo. Spolu se známou operetní herečkou a zpěvačkou Josefinou Gallmeyerovou požádal magistrát o koncesi, povolení získal a pronajal si na šest let budovu, jejímž majitelem byl Friedrich Strampf (Strampf-Theater). Otevřel ji 26. 9. 1874, ale operetní a veseloherní provoz udržel pouze pět měsíců, z finančních důvodů musel pak pronájem zrušit. Epizodicky působil jako dramaturg a režisér v Kroll-Theater v Berlíně a v Thalia-Theater v Hamburku, jeho hlavním působištěm zůstala soukromá vídeňská scéna Stadttheater, kterou nechal na začátku 70. let vystavět Heinrich Laube (vyhořela 1884). Přispíval též do vídeňských časopisů. K Praze si udržel do konce života dobrý vztah.

K literární tvorbě směřoval R. od studentských let, kdy posílal, zpravidla anonymně, příspěvky do novin a časopisů. Wurzbach (viz) uvádí jako jeho první větší práci fejeton Memoiren eines Narren, otištěný roku 1856 v Sedmihradsku. Jeho první dramatická práce Convenienz und Liebe byla (podle Wurzbacha) uvedena v roce 1859 v Ödenburgu. (Patrně ji předešlo v lednu 1858 provedení frašky Begehre nicht deines Nächsten Hausfrau, které oznamuje německé divadlo v Plzni.) Po návratu do Prahy dodal R. první text pražskému Stavovskému divadlu (prov. 4. 2. 1862 Im Parlament). Od 1864 byl hrán také ve Vídni. Napsal několik desítek původních textů. Vedle malého počtu her z měšťanského prostředí (Sittengemälde, Charakterbild) jsou mezi nimi především kusy určené k zábavě (Posse / fraška, Lustspiel / veselohra, Schwank / žert ad.), ve většině případů jde o jednoaktovky, které se dobře kombinovaly s jiným programem. Děj se zpravidla věnuje sňatkům, provázeným různými záměnami a omyly, spojeným s uváděním dcer nebo synů do společnosti, s námluvami mladých vdov nebo svobodných strýců „v nejlepších letech“ apod. Texty probírají nicotná témata, často se zástěrkovým humorem hrubšího ražení, některé na pozadí politických aktualit. Kvantum R. dramatické produkce vyvolávalo pochybnosti už během jeho života. Část kritiky chválila jeho humor, schopnost zachytit prostředí a vykreslit postavy, naopak část kritizovala nedostatek vkusu a skutečných literárních kvalit. Představení R. her zůstávala postupně bez kritických ohlasů. Negativní soudy tisku kontrastovaly s mimořádnou přízní publika; od 60. do 80. let patřily R. hry v originále i v překladech k dennímu repertoáru profesionálních i amatérských jevišť. Podle soupisu Jiřího Hilmery (Hilmera I) se v západočeských městech, včetně lázní, hrálo mezi lety 1865 a 1900 asi 500 německých představení Rosenových her, počet českých představení nelze odhadnout.

Většina R. prací vycházela tiskem v němčině v Praze a ve Vídni (do roku 1873 vyšlo v německém souborném vydání 5 svazků s 19 hrami), část z nich byla přeložena do maďarštiny, polštiny a chorvatštiny. Česky vyšlo 13 titulů v edicích Divadelní biblioteka, Nové divadelní hryDivadelní ochotník – Repertorium soukromých divadel,další byly vydány samostatně. Národní listy uveřejnily 12. 2. 1868 zprávu, že R. zašle své hry k provozování Prozatímnímu divadlu. První z nich (Dareba) byla hrána roku 1868, poté se většina pražských premiér odehrála v arénách. Národní divadlo uvedlo v roce 1888 veselohru Jací jsou naši muži. Překlady z pera E. Peškové hrála Švandova společnost ve všech svých působištích, tytéž (nebo vlastní) překlady provozovaly společnosti Jana Pištěka, Františka Pokorného a další české soubory. České překlady byly přizpůsobovány českým podmínkám, což autor někdy nelibě nesl. 12. února 1878 informují Národní listy, že R. protestuje proti českému překladu své hry, jejíž původní titul Garibaldi byl nahrazen Otcem Palackým (i jako dějový motiv), a nedovolí napříště hrát jiné než autorizované překlady. V českých zemích byl R. posledním domácím německým autorem, který byl ve velkém měřítku provozován současně v němčině i češtině.


Zjištěná německá provedení a vydání

Zkratky: StD = Stavovské divadlo v Praze, Brno = Městské něm. divadlo v Brně. – Vydání textu závorkách.

Im Parlament, 4. 2. 1862 StD

Die böse Welt, Original-Lustspiel in 2 Aufz. (vyd. dvakrát, Prag 1864)

Ein schlechter Mensch oder Entweder – Oder,Posse in 3 Akten, 27. 1. 1864 StD, 6. 12. 1865 Brno (Prag 1864)

Die Kompromittirten, Original-Lustspiel in 3 Aufz., 12. 3. 1864 StD (Prag 1864)

Männer von heute, Original-Lustspiel in 4 Aufz., 30. 11. 1864 StD (Prag 1864)

Des Kaisers Bild, slavnostní hra k narozeninám Františka Josefa II., 17. 8. 1865 StD

Il bacio, Schwank in 1 Akt, 1. 11. 1865 StD, 3. 5. 1866 Brno

Ein Held der Reclame, Schwank in 2 Aufz., 1. 11. 1865 StD (vyd. dvakrát, Prag 1864)

Hohe Politik, Original Lustspiel in 3 Aufz., 2. 12. 1865 Brno, 4. 8. 1866 StD (Prag 1865)

Ambo Solo!, Original-Posse mit Gesang, Tanz und Tableaux, 3. 12. 1865 StD (Wien 1866)

Süss oder Sauer, Dramatischer Scherz in 1 Akt, 13. 4. 1867 StD, napsáno pro benefici pražského herce Edmunda Sauera

Sein Einziges, Original Schwank in 3 Aufz., 21. 3. 1868 StD

Garibaldi! Schwank in 1 Akt, 4. 4. 1868 StD, 5. 5. 1868 Brno (Wien 1868)

Kanonenfutter,Original-Lustspiel in 3 Aufz., 2. 1. 1869 StD, 16. 2. 1869 Brno (Wien 1868)

Im Schlafe, Original-Lustspiel in 1 Akt, 24. 4. 1869 StD, 12. 2. 1870 Brno

Ein Knopf, Original-Lustspiel in 1 Akt, 19. 5. 1869 StD, 22. 4. 1869 Brno, 15. 7. 1888 Nové německé divadlo v Praze

Des Nächsten Hausfrau, Possenspiel in 3 Akten, 11. 12. 1869 StD, 1870 německé divadlo v Plzni, 8. 1. 1890 Brno (Wien 1869)

Die Feinde, 28. 8. 1872 StD, 20. 1. 1872 Brno

Ein Engel, Schwank in 3 Akten, 22. 7. 1873 StD, 23. 1. 1871 Brno (Berlin 1870)

Das Hemd des Glücklichen, Lustspiel, 1 Akt, 11. 4. 1874 StD (Berlin 1872)

Schwere Zeiten, Original-Lustspiel in 4 Aufz., 18. 4. 1874 StD, 11. 4. 1874 Brno

Eine innere Stimme, Lustspiel in 1 Akt, 8. 1. 1875 StD, 4. 8. 1877 Brno

Ein Quartett, dramatischer Scherz in 1 Akt, 29. 7. 1876 StD

Citronen, Original-Lustspiel in 4 Aufz., 19. 8. 1876 StD, 26. 10. 1876 Brno (Berlin 1875)

O, diese Männer, Lustspiel in 4 Aufz., 1. 3. 1877 StD, 16. 12. 1876 Brno (Berlin 1876)

Fromme Wünsche, Original-Lustspiel in 3 Aufz., 25. 7. 1877 StD, 12. 10. 1870 Brno

Grössenwahn, Schwank in 4 Aufz, 1. 12. 1877 StD, 4. 12. 1877 Brno

Die Dilettanten, Lustspiel in 4 Aufz., 23. 5. 1878 StD, 28. 9. 1878 Brno

Ja, so sind wir, Lustspiel in 4 Aufz., 23. 11. 1878 StD, 24. 11. 1878 Brno (jako Wir! vyd. v Berlíně 1878)

Starke Mittel, Schwank in 4 Akten, 31. 12. 1879 StD

Sport, Schwank in 4 Aufz., 19. 4. 1880 StD (Berlin 1879)

O, diese Mädchen, Lustspiel in 4 Akten, 8. 3. 1884 StD, 12. 6. 1884 Brno (Berlin 1884)

Halbe Dichter, Schwank nach B. Busch, 6. 12. 1884 StD (Berlin 1885)

Mama's Augen, Lustspiel in 1 Aufzug, 18. 12. 1887 StD (Berlin 1887)

Haben, Lustspiel in 3 Aufz., 4. 9. 1888 Nové německé divadlo v Praze

Další vydané práce, provedení nezjištěno: Mein Bruder, Original-Lustspiel in 2 Aufz., Prag 1864 – Consequenzen, Original-Lustspiel in 3 Aufz., Prag 1865 – Moderne Helden, Original-Lustspiel in 5 Aufz., Prag 1866 – Nullen, Original-Lustspiel in 4 Akten, Prag 1866 – Ein freier Mann, Posse in 3 Akten, Wien 1866 – Talismänner, Original-Lustspiel in 3 Aufz., Berlin 1868 – Der erste Narrenabend, Historisches Lustspiel in 5 Aufz., Berlin 1869 – Alte Sünden, Schwank in 1 Akt, Berlin 1870– Fromme Wünsche, Berlin 1870 – Unter dem Mikroskop, Berlin 1872 – Ich verbrenne meine Schwiegermutter, Schwank in 1 Aufz., Berlin 1874 – Schulden, Berlin před 1874 – Kinder um jeden Preis, Schwank in 1 Aufz., Pressburg 1874 – Schwere Zeiten, Berlin 1874 – Der Grosse Wurf, Berlin 1876 – „Nervus rerum“, Berlin 1878 – Sauere Trauben, Schwank in 4 Aufz., Berlin 1880 – Maschinen, Schwank in 4 Akten, Berlin 1881 – Ein Ideal, Schwank in 4 Aufz., Berlin 1882 – Das abscheuliche Geld! Schwank in 4 Aufz., Berlin 1883 – Defizit, Schwank in 4 Aufz., Berlin 1885 – Gemischte Gesellschaft, Lustspiel in 4 Akten, Berlin 1888 – Nächstenliebe, Lustspiel in 3 Aufz., Berlin 1889 – 140 barfüssige Fräulein, Lustspiel in 1 Aufzug, Berlin 1891.

 

Česká provedení:

Zkratky: PD = Prozatímní divadlo, ND = Národní divadlo. – Zdroje: A. Javorin: Pražské arény. Lidová divadla pražská v minulém století, Praha 1958; 90 let stálého českého divadla v Brně. Almanach 1884–1974, Brno 1974; V. Štěpán – M. Trávníčková: Prozatímní divadlo 1862–1883, I – II, Praha 2006

Dareba, veselohra o 3 jednáních, 14. 6. 1868 PD, přel. P. J. Fišer, Praha 1868 (orig. Ein schlechter Mensch)

Otec Palacký, veselohra o 1 jedn., přel. E. Pešková, 26. 12. 1868 Švandova společnost v Plzni, 29. 8. 1869 Švandova aréna ve Pštrosce (orig. Garibaldi), 10. 1. 1878 PD

Mluví ve spaní, veselohra o 1 jedn., přel. E. Pešková, 7. 7. 1869 Švandova aréna ve Pštrosce, 22. 10. 1869 Švandova společnost v Plzni (orig. Im Schlafe)

Kysela aneb Když stará škatule chytne, veselohra o 1 jedn., přel. E. Pešková, 24. 7. 1870 Švandova aréna ve Pštrosce (orig. nezjištěn)

Dejte mi hubičku, veselohra o 1 jedn., přel. E. Pešková, 11. 6. 1870 Švandova aréna ve Pštrosce, 11. 10. 1870 Švandova společnost v Plzni; Hubička, přel. J. Strakatý, 17. 3. 1877 PD; Skromné přáníHubička za 2000 dukátů, přel. E. Pešková, 11. 6. 1872 Švandova aréna ve Pštrosce, 23. 10. 1872 Švandova společnost v Plzni, 25. 2. 1886 Švandova společnost v Brně (orig. Il bacio)

Desatero přikázání, fraška o 3 jedn., přel. E. Pešková, 1. 7. 1870 Švandova aréna ve Pštrosce, 28. 11. 1870 Švandova společnost v Plzni (orig. Des Nächsten Hausfrau)

Z randálu, veselohra o 1 jedn., přel. E. Pešková 26. 10. 1870 Švandova společnost v Plzni (orig. Vom Juristentage)

Staré hříchy, veselohra o 1 jednání, (orig. Alte Sünden), přel. a přepracoval J. J. Stankovský, vyd. Praha 1870

Anděl, veselohra o 3 jedn., přel. E. Pešková, 2. 10. 1872 Švandova společnost v Plzni, 22. 1. 1878 PD, hráno též jako Jablko nepadne daleko od stromu (orig.Ein Engel)

Nechtěli narovnání, veselohra o 3 jedn., přel. E. Pešková, 15. 10. 1872 Švandova společnost v Plzni (orig. nezjištěn)

Zlé časy, veselohra o 4 jedn., přel. E. Pešková, 22. 10. 1874 Švandova společnost v Plzni (orig. Schwere Zeiten)

Jako v nebi, veselohra o 3 jedn., přel. E. Pešková, 23. 8. 1876 Švandova společnost v Národní aréně, 30. 9. 1876 Švandova společnost v Plzni (orig. Im Himmel)

Pod mikroskopem, veselohra o 3 jedn., přel. E. Pešková, 17. 9. 1876 Švandova společnost v Národní aréně, 8. 11. 1876 Švandova společnost v Plzni (orig. Unter dem Mikroskop)

Kmotr Šmodrcha, fraška o 5 dějstvích, přel. E. Pešková, 8. 12. 1876 Švandova společnost v Plzni, 5. 8. 1883 Aréna v Kravíně v Praze, 23. 12. 1884 Společnost Jana Pištěka v Brně, 1887 Společnost Jana Pištěka v Plzni (orig. Der Confusionsrat)

Můj milion, veselohra o 3 jedn., přel. E. Pešková, 13. 12. 1876 Švandova společnost v Plzni (orig. nezjištěn)

Jací jsou naši muži, přel. G. Eim, 19. 6. 1877 soubor PD v Národní aréně; Jací jsou ti naši muži, 13. 10. 1877 Společnost Jana Pištěka v Plzni, překl. neuveden, 8. 8. 1888 ND, 16. 2. 1889 Švandova společnost v Brně (orig. O, diese Männer, hráno též jako Noví muži, jací jsme my, Noví muži, vyd. 1878)

Vzdory nad vzdory (Dva kohouti na jednom smetišti), veselohra o 3 jedn., přel. G. Eim, 12. 2. 1878 PD, 27. 2. 1878 Společnost Jana Pištěka v Plzni, vyšlo jako Přátelé aneb Vzdory navzdory, přel. G. Eim, Praha 1878

Ďábel, veselohra o 3 jedn., přel. E. Pešková, 4. 10. 1878 Švandova společnost v Plzni, 31. 1. 1891 Švandova společnost v Brně (orig. Ein Teufel)

Malí velikáni, 2. 10. 1878 soubor PD v Novém českém divadle, přel. G. Eim, 10. 10. 1878 Švandova společnost v Plzni, 22. 2. 1904 Městské divadlo v Plzni (orig.Grössenwahn)

Žebráci dle módy, veselohra o 3 jedn., přel. E. Pešková, 5. 11. 1878 Švandova společnost v Plzni, 1890 Švandovo letní divadlo na Smíchově (orig. Rosen – Blumenthal: Halbe Dichter)

To jsme my, veselohra o 4 jedn., přel. G. Eim, 19. 12. 1878 PD, vyd. Praha 1879, v PD hráno jako Tak jsme my (orig. Ja, so sind wir)

Nervus rerum aneb Okolo čeho se svět točí, veselohra o 4 jedn., přel. E. Pešková, 11. 1. 1881 Švandova společnost v Plzni (orig. „Nervus rerum“)

Na břehu Zambezi, veselohra o 4 jedn., přel. E. Pešková, 14. 10. 1880 Švandova společnost v Plzni (prog. Nezjištěn)

Dostihy s překážkami, fraška o 5 odděleních, přel. E. Pešková, 7. 12. 1883 Švandovo divadlo na Smíchově (orig. nezjištěn)

Naše děvčata, veselohra o 4 jedn., upravil J. B. Kühnl, 27. 4. 1884 Švandovo divadlo na Smíchově, 27. 1. 1887 Švandova společnost v Plzni (orig. O, diese Mädchen, hráno též jako Naše děvy)

Deficit aneb Čert v rodině, veselohra o 4 jedn., přel. J. B. Kühnl, 30. 5. 1886 Pištěkova společnost v Letním divadle na Královských Vinohradech, 13. 10. 1886 Společnost Jana Pištěka v Plzni (orig. Defizit

V nebi a v pekle, veselohra o 3 jedn., překl. neuveden, 16. 9. 1886 Švandovo divadlo na Smíchově

Černý bod aneb Řezník kavalírem, upravil J. B. Kühnl, 7. 8. 1887 Pištěkova společnost v Letním divadle na Král. Vinohradech

Odstrašující příklady, fraška ve 3 jedn., přel. H. Grunert, 4. 7. 1883 Pištěkova společnost v Letním divadle na Král. Vinohradech

Strašidla, velká fraška o 3 jedn., přel. N. Linda, 23. 11. 1884 Švandovo divadlo na Smíchově, 4. 12. 1885 Švandova společnost v Plzni

Prameny

AMP: Pražští měšťané 1830–1949, otec Duffek Josef, Aufnahmsbogen z roku 1830, tamtéž Duffek Nikolaus, Aufnahmsbogen z roku 1861, zde též údaje o příbuzných.

NA Praha: Policejní ředitelství I, Konskripce, karton 99, obraz 814, karton 99, obraz 815, karton 99, obraz 846.

ÖNB Wien: Korespondence, fotografie, divadelní hry (též pod pseudonymem Nicolaus Duffek).

Publicistika

Neue Freie Presse (Wien) 4. 1. 1892: nekrolog

Národní listy (Praha) 6. 1. 1892: zpráva o úmrtí 

Der Floh (Wien) 31. 12. 1893: kreslený portrét

Literatura

O. Teuber: Geschichte des Prager Theaters ..., III, Prag 1888, 509, 512, 529, 627

R. Tyrolt: Chronik des Wiener Stadttheaters 1872–1884, Wien 1889

G. Bondi: Fünfundzwanzig Jahre Eigenregie. Geschichte des Brünner Stadttheaters 1882–1907, Brünn 1907, S. 16, 24, 33, 34, 43, 61, 62, 78, 92, 145

Sto let českého divadla v Plzni 1865–1965, sb., Plzeň 1965, s. 147, 173, 178, 184, 191

F. Hadamowsky: Wien. Theatergeschichte III. Von den Anfängen bis zum Ende des Ersten Weltkriegs, Jugend und Volk, Wien – München 1988, rejstřík (Strampf Theater)

J. Zatloukalová: Brněnské divadlo: repertoár v letech 1848–1914. I–II, Brno 2001 (německé divadlo)

ADB, Kosch Th, Kosch Lit, ÖBL, Oppenheim, Otto, Ulrich, Wurzbach

Životní události

  • 10.10. 1833: narození, Praha
  • 4.1. 1892: úmrtí, Görz / Gorizia (Itálie)

Další jména

Duffek Nikolaus


Vznik: 30.11.2012
Autor: Jitka Ludvová