Rösler, Anton

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 23. 1. 2017, 11:08; Conversion script (diskuse)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Anton RÖSLER
* mezi 1743–45 Praha
19. 3. 1786 Vídeň (Rakousko)
tanečník, baletní mistr, učitel tance


Psán též Rößler, Reßler, Resler, Rössler, Reissler, Russler, křest. jménem také Antonio, Antonius. – Narodil se v rodině hudebníka Bohumíra R., který do Prahy přišel z Valkeřic (jedno ze sídel hraběte → Františka Antonína Šporka v blízkosti Děčína, kde bylo v letohrádku zařízeno divadlo). Ze tří v Praze narozených synů se R. a jeho mladší bratr Franz (1759/61–87) věnovali tanci a baletu v divadle. Franz byl zpočátku většinou angažován spolu s R., v pozdějších letech jej nacházíme jako figuranta a herce epizodních rolí společnosti Johanny a Theresie Schmallöggerových v Prešpurku (1778/79). R. manželkou se stala Marianne Aichingerová (též Eichingerová, 1737–5. 5. 1793; sňatek ve Vídni zřejmě na počátku sedmdesátých let), vdova po pekaři se sedmi dětmi – pěti dcerami (jménem jsou známé Anna a Magdalena Elisabeth, 1764–89, pozdější vídeňská herečka) a dvěma syny (Leopold a Franz, 1760–1833, „pantomimista“ vídeňského dvorního divadla); spolu měli ještě dceru Josefu, pozdější herečku dvorního divadla. Všechny děti se od útlého věku zapojovaly do divadelních produkcí. Podle nekrologu Franze Aichingera byla R. pozůstalá rodina 1791 angažována Leopoldem II. ke dvornímu divadlu.

R. započal uměleckou dráhu v Divadle v Kotcích, kde 1760–62 tančil v operách, uváděných za principála → J. Kurtze. Pod vedením baletního mistra I. Clerica a P. Cavazzy tvořil pár spolu s A. Kurtzovou. Nástupem impresária → Bustelliho se celý baletní soubor vyměnil a R. zřejmě z Prahy odešel. V červnu 1767 vystupoval jeho tehdy šestiletý bratr Franz ve vídeňském Divadle u Korutanské brány v činohře Ch. G. Klemma Der Wettstreit (⇒ Meyer 2/XXII, s. 322n.), je tedy pravděpodobné, že se i R. zdržoval ve Vídni. 1769 byl sólistou ve Veroně, kde v té době působil i Cavazza s rodinou. Svědkem tamějších R. výkonů byl mj. → W. A. Mozart, který jeho umění pochvalně zmínil ve své korespondenci. 1770–74 tančil R. pod vedením J.-G. Noverra a G. Angioliniho ve vídeňském Divadle u Korutanské brány a věnoval se choreografii baletů (1772/73; 1773 veden jako baletní mistr), Franz v souboru působil jako figurant, po bratrově odchodu zůstal jako tanečník. R. spolupracoval se společností principála → J. Böhma, činnou 1771–76 v Brně, spolu s Böhmem, jeho manželkou a pozdějším brněnským principálem → R. Waitzhoferem a jeho ženou vystupovali 1772 v Divadle u Korutanské brány. Jako baletní mistr R. nastoupil v Brně 1774 a zahájil své působení vídeňskou novinkou, velkým tragickým Noverrovým baletem Adelheid von Ponthieu (⇒ Historisch-Kritische Theaterchronik 1774; vůbec první uvedení Burgtheater 24. 6. 1773), z následujícího roku je znám dvouaktový balet Diana und Endymion a opakování Adelheidy (⇒ Havlíčková 2005). Po návratu Böhmovy společnosti z hostování ve Vídni 1776 se R. prezentoval dalšími dějovými balety: Die Horazier und Curiazier, Medea und JasonDer gerächte Agamemnon (vše 1777), vypravenými v nových dekoracích a nákladných kostýmech. Místní kritika přivítala R. výkon jako jedinečný počin, jímž Brno získalo primát před Berlínem, Lipskem a Prahou (⇒ Prosaische 1777). Již v březnu 1777 přijel však R. se skupinou tanečníků, jejíž jádro tvořily jeho nevlastní děti, do Prahy, kde měl přislíbeno místo baletní mistra → Brunianovy společnosti v Divadle v Kotcích. Smlouvu měl zprostředkovat hrabě → Prokop Vojtěch Černín, u něhož se R. už prosinci 1775 ucházel o místo učitele tance za 20 zlatých měsíčně. Černín však v únoru 1777 zemřel a Brunian s R. smlouvu neuzavřel, neboť v této době propustil i vlastní baletní soubor a s částí společnosti se vydal do Drážďan. Příležitosti se chopil → F. A. Göttersdorf, spojil příchozí tanečníky s pražskými a vytvořil novou společnost, která uváděla především balety a pantomimy. R. se stal vedle → Morávka-Albertiho jejím hlavním baletním mistrem a choreografem. Skončil však už v říjnu 1777, neboť v souboru docházelo k neshodám a postupně se objevily i finanční problémy. S celou rodinou přešel k principálovi Brunianovi (dvě R. nevlastní dcery u Bruniana debutovaly již 5. 6. 1777 jako Friedrich a Josephe ve hře J. H. F. Müllera Präsentiert das Gewehr! [K poctě zbraň]), jenž po návratu ze Saska v říjnu 1777 zařadil balety opět do repertoáru. Brunianova společnost se však už v létě 1778 rozpadla a R., 1779 ještě přechodně angažován → J. Tillym, z Prahy odešel. Cestoval zřejmě nejdříve do Vídně, údajně společně s → F. X. Jiříkem. Připojil se ke společnosti J. B. Mayera, která v létě 1779 hrála v předměstské boudě a 1780 v budově zemského stavovského divadla ve Štýrském Hradci. R. tu nastudoval balet Adelheid von Ponthieu (zahajovací představení stagiony 27. 4. 1780, v hlavní roli M. E. Aichingerová) a zřejmě i operu-pantomimu A. Hubera s hudbou A. Zimmermanna Der durch einen Berggeist glücklich gewordene Bräutigam oder Arlequin und Pierot, die zwey verliebten Besenbinder [Ženich, který se stal šťastným pomocí horského ducha, aneb Harlekýn a Pierot, dva zamilovaní vazači košťat]. Dalším působištěm R. se stal Linec, kam jej jako tanečníka a herce epizodních rolí 1780 ­angažoval → F. J. Bulla, 1781/82 zde uvedl Noverrův balet Weiß und Rosenfarb [Bílý a růžový] a odešel v sezoně 1795/96. Dožil ve Vídni jako učitel tance.

R. byl uznávaným tanečníkem vážného oboru. 1771 tančil ve Vídni např. roli důvěrníka Maummy v baletní pantomimě Eher ein Tod als die Sklaverey [Lepší smrt než otroctví] v choreo­grafii F. Caselliho. Sólistou v Angioliniho ku­se Bauernballet [Selský balet, 1775] byl už zřejmě jeho bratr Franz. Krátkou pražskou kariéru Göttersdorfova baletního mistra zahájil rolí Horácia s partnerkou E. Göttersdorfovou (Camilla) v prvním vystoupení souboru a ve vlastní choreografii Noverrova heroicko-tragického baletu Die Horazier und Curiazier [Horáciové a Kuriáciové, h: J. Starzer, 31. 3. 1777]. Podle nedatovaného libreta Adelheid von Ponthieu měl v tomto velkém tragickém Noverrově baletu tančit úlohu Adelaidina nápadníka, v titulní roli měla, stejně jako později ve Štýrském Hradci, vystoupit jeho nejstarší nevlastní dcera a v roli druhého nápadníka R. bratr Franz, podle ročenky Taschenbuch von der Prager Schaubühne auf das Jahr 1778 však k představení už nedošlo.

Svými současníky byl považován za významného choreografa, jenž ve Vídni obstál vedle Noverra a Angioliniho. Uváděl jak Noverrovy vážné dějové balety, tak vlastní drobnější balety a pantomimy, vázané na místní podmínky jednotlivých působišť a na repertoár německých divadelních společností, s nimiž spolupracoval. V Praze byly R. balety od počátku sedmdesátých let 18. stol. dávány za vzor místním baletním mistrům (Morávkovi-Albertimu 1772/73), avšak jeho zdejší působení bylo krátké a žánrově omezené.

Z R. tvorby jsou známy novinky uváděné 1772/73 každý měsíc v Divadle u Korutanské brány: Der holländische Fischfang, oder Achwelch ein Zufall [Holandský rybolov aneb Ach, jaká náhoda, červen 1772], Die glücklich gewordenen Studenten, oder Das Zauberkabinet [Šťastní studenti aneb Kouzelný kabinet, červenec 1772], Die verachteten Grasmädchen, oder Die bestraften Jäger [Opovrhované žnečky aneb Potrestaní lovci, srpen 1772], Die Krönung der Königin von Golkonda [Korunovace královny z Golkondy, říjen 1772], Der sie­gende Amor [Vítězný Amor, listopad 1772], Die Freudensbezeigungen der Anverwandten des Hannswurst wegen dem ins Vaterland zurückgekommenen alten Großpapa [Radost Hanswurstových příbuzných z návratu starého dědečka do vlasti] a Die Rekruten, oder Die Unglücksfälle der Liebe [Rekruti aneb Nešťastné příhody lásky, oba balety prosinec 1772], Die beschützte Unschuld, oder Der bestrafte Zauberer [Zachráněná nevinnost aneb Potrestaný čaroděj, únor 1773]. V Praze tvořily většinu R. prací kratší komické balety (některé z nich uvedl už ve Vídni) a pantomimy s hudbou místních skladatelů, zařazované na závěr po hlavním, obvykle vážném nebo tragickém kusu: komický balet Die Werbung, oder Der Soldat aus Verzweiflung [Verbování aneb Vojákem ze zoufalství], polocharakterní balet Das Fest der Matrosen in der Sovega zu Venedig [Slavnost námořníků v Sovegu v Benátkách], vážný balet Das Fest der Diana [Slavnost Dianina], dva malé komické balety k pantomimě Feuersbrunst [Spáleniště] – Die Rauchfangkehrer [Kominíci] a Die Anverwandten des Harlekins [Harlekýnovi příbuzní], komický balet ke kusu Glück der Bettler [Žebrácké štěstí] a komický balet Die verachteten Grasmädchen; pantomimy Harlekin als Holzhauer [Harlekýn dřevorubcem], Harlekins Abentheuer, oder Selten ein Unglück ohne Glück [Harlekýnova dobrodružství aneb Málokdy neštěstí bez prospěchu] a tragicko-komickou pantomimu Harlekin, der glücklich gewordene Gärtner, oder Das Schlacht­opfer der Göttin Pallas auf einer Insel der Amazonen [Harlekýn šťastně zahradníkem aneb Krvavá oběť bohyni Paladě na ostrově Amazonek], všechny tři s hudbou → L. Koželucha, Harlekin als Mode-Friseur, oder Die Feuersbrunst [Harlekýn kadeřníkem aneb Spáleniště] a Wo findet man Sie? Zu Konstantinopel! [Kde ji hledat? V Cařihradu!], obě s hudbou → F. Vrby, Der durch Zauberey in seiner Liebe glücklich gewordene Harlekin [Pomocí kouzel v lásce šťastný Harlekýn] s hudbou J. Chudého a Harlekins glückliche Sklaverey und Flucht [Harlekýnovo vydařené otroctví a útěk] s hudbou → V. Maschka. Zda se po odchodu od Göttersdorfa podílel na přípravě baletů Brunianovy, popř. Tillyho společnosti (1777–79), není doloženo. Brněnský principál Böhm uváděl R. původní choreografie (Die Krönung der Roxelane [Korunovace Roxelany], zřejmě přepracování jeho vídeňského baletu Krönung der Königin von Golkonda, 1772) i ve svých následných působištích (např. v Augsburgu 1779/80).


Prameny a literatura

SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, RA Černínové (fond nezpracován), kart. 397: dopis R. hraběti Černínovi z Brna 16. 12. 1775; Zámecká knihovna Křimice (fond spravuje NMk, oddělení zámeckých knihoven), sign. 3134, 3135, 3136: libreta oper, Praha 1760–62, ⇒ Křimice; Wiener Stadt- und Landesbibliothek, sign. A-23466: scénář Plutôt La Mort Que L’Esclavage – Eher ein Tod als die Sklaverey, Wien 1771; sign. A-15916: Ch. G. Klemm: Der Wettstreit, oder der Sieg der wahren Liebe, Wien 1767 (Franz R. – Christoph); AMB, sign. Mitr. 350: Diana und Endymion, ein Monologisches Ballet in zween Aufzügen…, Brünn 1775; sign. Mitr 497: Die Horazier und Curiazier; sign. Mitr 522: Medea und Jason; MZK, sign. CH Arch. III. E. 18. 2. R.: Der gerächte Agamemnon – libreta R. baletů, vše Brno 1777 ⇒ Dokoupil; NMk, odd. zámeckých knihoven, fond Radenín, sign. 677, přív. 7: Die Horazier und Curia­zier; NK, sign. 65 E 4186: Adelheit von Ponthieu – libreta R. baletů, Praha 1777 ⇒ Kneidl; Steiermärkische Landesbibliothek Joanneum Graz, sign. C 43701: Der durch einen Berggeist glücklich gewordene Bräutigam oder Arlequin und Pierot, die zwey verliebten Besenbinder, Graz 1780. • Ueber das Prager Theater 1773, s. 51n.; Almanach des Thea­ters (Wien) 1774; Historisch-Kritische Theaterchronik (Wien) 1774, díl 1, s. 15, 30n.; díl 2, s. 11n.; Prosaische und poetische Beyträge (Brünn) 1777, s. 166n., 250, 337n.; Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 1, 1777, část 2, s. 110; GTK 1778, s. 201n.; 1780, s. 252–254; 1782, s. 231n. (Linz); 1785, s. 216n. (Linz); 1786, s. 179 (Linz); Taschenbuch von der Prager Schaubühne 1778, s. 32, 115–120; ADT 1, 1797, s. 67n. (Josepha R.); Allgemeine Thea­terzeitung (Wien) 26, 1833, s. 740; Teuber I 1883, s. 236n., 338n., 351n.; Teuber II 1885, s. 39; E. Šebesta: Příspěvky k dějinám pražského divadla z konce 18. a počátku 19. století, Československé divadlo 2, 1924, s. 242 + Pražské divadelní období 1778–79 ve světle čísel, tamtéž 3, 1925, s. 182n., 200, 228; J. Port: Jihočeská theatralia, Věstník vlastivědné společnosti jihočeské 1, 1931 (příl. čsp. Jihočeský přehled 5, 1931/32), s. 19n.; H. F. Deininger: Die deu­t­sche Schauspielergesellschaft unter der Direktion von Johann Heinrich Böhm, einem Freunde der Familie Mozart, in Augsburg in der Jahren 1779 und 1780, Zeitschrift des Historischen Vereins für Schwaben (Augsburg) 55/56, 1942/43 (Augsburger Mozartbuch), s. 350, 386, 396; J. Howlet: Mozart and Terpsichore, Ballet (London) 4, 1947, č. 2, s. 56n.; R. Raab: Ballettreformator J. G. Noverre in Wien, Wien 1957, s. 123–139; G. Gugitz: Die Totenprotokolle der Stadt Wien als Quelle zur Wiener Theatergeschichte, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung 1953/54, Wien 1958, s. 121, 136; G. Zechmeister: Die Wiener Theater nächst der Burg und nächst dem Kärntnerthor von 1747 bis 1776, Wien 1971, s. 308, 327–329, 333n., 342, 535–542; M. H. Winter: The Pre-Romantic Ballet, London 1974, s. 146; K. Fleisch­mann: Das steirische Berufs­theater im 18. Jahrhundert, Wien 1974, s. 57, 106n., 118; B. Brodská: Balet v Kotcích, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 89–96; D. Link: National Court Theatre in Mozart’s Vienna, Oxford 1998, s. 83, 248, 274, 283, 295n., 299, 420, 425, 430 (Magdalena Elisabeth Aichinger), 441 (Josepha R.), 437, 444 (Dem. Aichinger); V. Maňas: K provedení baletů J. G. Noverra v Brně na konci 18. století, Opus musicum (Brno) 36, 2004, č. 5, s. 9–14; M. Havlíčková: Baroko kontra osvícenství: střetnutí dvou epoch v Městském divadle na Zelném trhu v Brně, Miscellanea theatralia. Sborník A. Scherlovi k osmdesátinám, ed. E. Šormová–M. Kuklová, Praha 2005, s. 226n. • Gallerie (Eichinger), Meyer, Wurmová

Životní události

  • mezi 1743–45: narození, Praha
  • 19. 3. 1786: úmrtí, Vídeň (Rakousko)

Další jména

Rößler Reßler Resler Rössler Reissler Russler

Antonio
Antonius


Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 499–502
Autor: Božena Brodská