Kilányi, Lajos

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 20. 6. 2017, 20:36; Jakubcova (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Lájos Kilányi
* 17. 3. 1819 Budapešť (Pešť), Maďarsko
22. 4. 1861 Vídeň, Rakousko
tanečník, baletní mistr, choreograf


Psán též Kilani, Kilany, Kilán, Kyliany, Kiláni, Kilány, Stefan Ludwig. Manžel tanečnice a baletní mistryně Theresy roz. Pappové. Otec tanečníka Heinri­cha K. (nar. 1854 v Hannoveru). Během studia na gymnáziu navštěvoval K. ochotnický sou­bor lidových maďarských tanců S. Vesztera, kde se seznámil se svou budoucí ženou. 1841 je oba školil v klasické technice baletní mistr vídeňského dvorního divadla F. Crombé, půso­bící v Pešti. Manželé K. založili vlastní sou­bor, ale s Veszterovým ansámblem byli též 1840–42 na turné v Americe a 1843–48 v Ev­ropě (v Praze v květnu 1843 a v lednu 1847). Během turné v Paříži absolvovali na konzerva­toři hodiny klasického tance u A. Saint-Léona a 1844–47 byl K. též v angažmá opery v Pešti jako tanečník a choreograf. Již 1846 a znovu 1848 se K. objevili v Brně a podle některých indicií tam měli působit ještě 1849. Od Veliko­noc 1850 byli oba angažováni v pražském StD; ředitel J. Hoffmann přijal K. jako baletního mistra po domácím J. Lennersovi, který byl ve StD tanečníkem a inspicientem a dočasně vy­konával i funkci choreografa. K. vedl ansámbl s 3 sólistkami (včetně manželky), 6 tanečníky, 14 tanečnicemi a 12 žáky baletní školy. Po ná­stupu ředitele J. A. Stögera o Velikonocích 1852 se stal baletním mistrem StD P. Rainoldi.

K. zůstal formálně sólistou souboru, vystupo­val však málo a v duetech s manželkou ho na­hrazovala nejčastěji tanečnice W. Wernerová. Rainoldi přestudoval všechny K. práce. V lednu 1853, po Rainoldiho smrti, se K. vrátil k vedení baletu, již o Velikonocích t. r. však i s manželkou pražské angažmá ukončil (jeho posledním vystoupením byly tance v opeře F. Škroupa Der Meergeuse 16. 3. 1853). Na­hradil ho vídeňský A. Horschelt. Manželé K. působili 1853–57 v královském dvorním diva­dle v Hannoveru (spolupracovali zde s rodinou bývalých pražských tanečníků Koblerových) a poté v Theater in der Josefstadt ve Vídni, kam K. přijal na období 1857–61 bývalý praž­ský ředitel J. Hoffmann jako baletního mistra a choreografa (na Hoffmannově pobočné scé­ně Thalia-Theater aranžoval mj. tance v prv­ním rakouském uvedení Wagnerova Tann­häusera 28. 8. 1857). V roce 1859 byli K. krátce v Pešti. Po K. smrti se vedení vídeňské­ho ansámblu ujala jeho žena. V Hannoveru a Gumpendorfu u Vídně provozovali K. reno­movanou školu uměleckého tance s velkou mezinárodní klientelou.

Jako interpret StD vytvořil K. se svou ženou temperamentní sólový pár, který vystupoval v řadě pas de deux. Znalost klasické techniky mohl ovšem uplatnit jen ve svém pražském de­butu 9. 4. 1850 jako James v baletu Sylphide, později výjimečně při hostováních: Malíř v Malířově snu s J. Bitschofskou, Ahmed v La Péri s L. Grahnovou, 1850, a zvl. 1851 v něko­lika představeních při hostování Grahnové, kdy nahradil jejího vídeňského partnera Amb­rogia (jako Albert, Adam: Giselle, Gringoire, Pugni: Esmeralda, ad.). Ztělesnil postavy dra­matické, charakterní, ale zejména komické a groteskní.

Ve funkci choreografa byl K. v pražském angažmá značně vytížen každodenní přípravou výstupů v operách, operetách a hrách se zpěvy. Samostatné kratší pantomimy byly v menšině, balety uvedl pouze dva; po nástupní Sylphide nastudoval už jen balet Katharina oder Die Tochter des Banditen (1851), patrně podle aranžmá J. Perrota. Málo početný a nedosta­tečně školený ansámbl StD mu studium vel­kých děl neumožnil. Jen výjimečně pracoval K. se speciálně komponovanou hudbou, větši­nou využil směsí různých autorů. Z loupežnic­kých příběhů, jež byly oblíbeným dobovým námětem, uvedl K. již v Brně Die Räuber von Czarda (1846), taneční pantomimu se souboji a „skupeními“ a v Praze 1850 kus vyzkoušený v Pešti (Sobri, vagy Parasztlakodalom a Bako­nyban, 1848), tentokrát pod titulem Loupežní­ci v Bakoňském lese, složený z řady tanečních čísel (Uherský tanec, Slovanský tanec, Uher­ský ansámblový ranec, Valašský tanec, Čar­dáš). Choreografická úroveň jeho prací byla nevyrovnaná; pantomimu se zpěvem Harleký­nova růže kouzelná aneb Pierrotova jízda povětřím označil referent časopisu Lumír pro míšení pohybu a zpěvu za jeden z K. nejchatr­nějších výkonů, ač byla dobře provedena. Do tanečních divertissementů, uváděných jako součást nebo doplněk oper, operet, kouzelných her a činoher, zařazoval charakteristické ná­rodní tance, pas de deux, pas de sérieux, groteskní tance a galopády nebo charakteristické scény (Tanec závojový, Skupení ženské, Valčík růžový). Samostatně uváděl i části oper (zvl. Schlittschuh-Quadrille–Quadrila na bruslích z Meyerbeerovy opery Der Prophet). Mezi divertissementy byl výjimkou Hračkářův sen s rozvinutým dějem, uváděný s hrou M. A. Koly Der letzte Zwanziger a její českou Tylo­vou úpravou Poslední desítník. Tančily oživlé mechanické figury a loutky ve skladě obchod­níka s hračkami. Bojové scény, průvody a tan­ce s puškami a terči zařadil K. do Tylovy vla­stenecké hry Měšťané a študenti aneb Dobývání Prahy od Švédů a do Hellovy čino­hry Pašer a voják aneb Spáleniště v Sardin­ských horách. Tance a efektní scény obnovil i v kouzelné hře Die beiden Fassbinder (h: Suppé, t: L. Feldmann), hrané na letní scéně jako divácky atraktivní kus. V Shakespearově Snu noci svatojanské (něm. 1851) upoutala pozornost snová scéna s elfy, vzdušnými lesními bytostmi, a cikánskými tanci na hudbu Men­delssohna-Bartholdyho.

Ač pracoval s malým souborem, dokázal K. rozšířit dramaturgii StD, jež se po antikvova­ných pantomimách jeho předchůdců snažila vyhovět požadavkům romantického vkusu. Byl pohotovým inscenátorem s vynalézavou, až provokující fantazií. Do svých kreací vnášel zkušenosti z folkloru i klasickou baletní erudici a taneční stavbu obohacoval o exhibiční a akro­baticky náročné prvky.


Role (ve StD a v Aréně ve Pštrosce)

1850: James (Sylphide, balet, libr.: [Nourrit], ch: K. dle F. Taglio­niho, h: Schneitzhöffer, host L. Grahnová), Arlequin (Die Räuberhöhle, oder Arlequin auf Reisen, česky Loupežnická jeskyně aneb Harlekin na cestách, kom. pantomima, ch: J. Lenners, h: ?), Ahmed (La Péri, oder Ein orientalischer Traum, mim. divertisse­ment, ch. Grahnová dle Perrota, h: Burgmüller, host Grahnová), Pierre Gringoire (Esmeralda, balet, ch: J. Perrot, h: Pugni, host Grahnová); Gyuri, ženich (Die Räuber im Bakonyer Walde, pant. s tanci, ch: K., h: ?), Malíř (Des Maler’s Traumbild, mim. diver­tissement, libr. Perrot, ch: K. dle Perrota, h: Pugni), Kanibal (Miranda oder Die fünf Sinne, pant. diver­tissement, ch: K. dle P. Taglioniho, h: ?); 1851: Sal­vatore Rosa, vůdce loupežníků (Katharina oder Die Tochter des Banditen, balet, ch: Perrot, h: Pugni, host Grahnová), Vilibald (Harlekýnova růže kouzelná aneb Pierrotova jízda povětřím, tan. pantomima se zpěvem, ch: K., h: růz. aut.), Albert (Gisella oder Die Wilis, balet, libr. Gautier, ch: Coralli a St. Georges, h: Adam, host Grahnová); 1852: tanec (Told: Die Schlimmen Frauen im Serail, výprav. fraška); 1853: tanec (Saltarello, balet, ch: Frappart, h: Stre­binger, h: Proch).

Choreografie (ve StD v baletech, pantomi­mách a výpravných hrách, autoři hudby často nezjiš­těni)

1850: Sylphide, balet, ch: K. dle F. Taglioniho, h: Schneitzhöffer; Die Räuber im Bakonyer Walde, česky jako Šobri aneb Loupežníci v Bakoňském lese, pant. s tanci; Tyl: Lesní panna aneb Cesta do Ameri­ky, h: Maýr; Tyl: Měšťané a študenti aneb Dobývání Prahy od Švédů (vlastenecká hra s bojem, průvodem a tancem); Tyl: Jiříkovo vidění, pohádka se zpěvy a tanci, h: Maýr; Die bezauberte Statue, taneční pant.; Des Maler’s Traumbild, mim. divertissement, česky jako Malířův sen, ch: K. dle J. Perrota, h: Pug­ni; Die Müller oder Das Rendezvous auf der Leiter, komic. pantomima; L. Feldmann–Suppé: Die beiden Fassbinder, kouzel. hra; Raimund: Der Diamant des Geisterkönigs, česky jako Diamant krále duchů, kou­zel. hra, h: Drechsler; Hell: Galejní otroci aneb Svat­ba v mlýně Alderonském, melodram; P. A. Wolff: Pre­ciosa, spanilé děvče cikánské, h: Weber; Angely, upr. Tyl: Řemeslnická merenda, hra se zpěvy a tanci, h: Maýr; Miranda oder Die fünf Sinne, česky 1851 jako Miranda aneb Patero smyslů, pant. divertissement, ch: K. dle Paola Taglioniho; Nestroy: Eulenspiegel oder Schabernack über Schabernack, česky 1852 jako Enšpígl, aneb Každou chvilku nějaké čtveráctví, h: W. Müller; Horský [pseud. Tyl?]: Princ a havíř aneb Který pak jest ten pravý?, veselá hra se zpěvem a tancem, h: Maýr; Des Spielwarenhändlers Traum, česky 1851 Hračkářův sen, divertissement v Kolově hře Der letzte Zwanziger, čes. Tyl jako Poslední desítník, h: Maýr, později jako Poslední dvacetník; Räder: Skalní duch neb Cesta skrze artéskou studni, fraška, h: Maýr; Raimund: Záhubná koruna aneb Král bez říše, hrdina bez zmužilosti, krása bez mladosti, tragicko-kom. kouzel. hra; 1851: Elmar: Ďáblovy námluvy aneb Zlý nepřítel a dobrý přítel, kouzel. fraška, h: Suppé; Harlequins Zauberrose und Pierrots Luftfahrt oder Treue Liebe sieget, tan. pantomima, čes. Harlekýnova růže kouzelná a Pierrotova jízda povětřím, h: sestavil V. Procházka; Raimund: Barometermacher auf der Zauberinsel, kouzel. hra, h: W. Müller; Katharina oder Die Tochter des Banditen, čes. jako Katarina čili Dcera zbojníkova, balet, libr. Perrot, h: Pugni; Told: Der Zauberschleier, kouzel. hra, česky Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská, h: Titl; Hell, úpr. Tyl: Život za přítele aneb Zrada vděčného srdce; Die Spässe des Zwerges, oder Der gefoppte Pierrot, pant.; Der Däumling aus Kalifornien, komic. pant.; Das Teufelchen, pant.; [dle polského] Nevěsta z vesnice aneb Pět růží místo jedné, fraška, h: Bogusławski; 1852: Hickel: Ein Teufelsweib, fraška, h: J. N. Škroup; Maškaráda v sále u Apolla, tan. pantomima; 1853: Taneční zábava (Uherské sólo, Adélin valčík, Čínský tanec); Emden [Räder]: Bezděčná cesta okolo světa aneb Nešťastné příhody Jeremiáše Kotrmelce, fraška, h: Kantal; Bydžovský [úpr.]: Vlasta a Šárka aneb Dívčí boj v Čechách, fraška, h: Maýr; F. Škroup: Der Meergeuse, opera.

Prameny a literatura

Cedule StD 1850–54, NMd. •• Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1850, s. 49; 1851, s. 12, 19, 57, 58, 62; 1852, s. 11, 46, 47; 1853, s. 11, 27, 46; 1854, s. 19; Bohemia 12. 4. [Sylphide], 25. 4. [Die Räuber], 18. 6. [Maler’s Traumbild] a 15. 10. 1850 [Miranda], 13. 3. 1851 [Zauberrose], 6. 4. 1852; Lumír  s. 95; Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] auf das Jahr 1854, s. 199; 1855, s. 175; 1856, s. 213; Wiener Theaterblatt, 1861, č. 106 [nekrolog]; Teuber III, s. 406, 857; Kittl: Opera StD 1824–62; A Magyar ballet történetéböl, Budapest 1956, s. 76; Laiske: Dramaturgie; B. Brodská: Dějiny českého baletu do roku 1918, skripta HAMU, 1983, s. 44–49; R. Raab: Biographisches Index des Wiener Opernballetts von 1631 bis zur Gegenwart, Wien 1996, s. 399; Deutsche Theater in Pest und Ofen 1770–1850, [1995], II., s. 1178; Wurmová 1996. • ÖBL; NDp; Český taneční slovník.

Životní události

  • 17. 3. 1819: narození, Budapešť (Pešť), Maďarsko
  • 22. 4. 1861: úmrtí, Vídeň, Rakousko

Další jména

Kilani , Kilany , Kilán , Kyliany , Kiláni , Kilány , Stefan Ludwig


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 260–263
Autor: Jana Holeňová