Grosser, Henriette

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 8. 2. 2017, 16:06; Jakubcova (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Henriette Grosser
* 1817 Berlín, Německo
po 1. 4. 1899 Berlín, Německo
zpěvačka


Od 1832 byla sboristkou berlínské scény Königliches Opernhaus. Zde se školila a od 1834 hrála malé role. 1836 nastoupila jako první sopranistka v operním souboru v Königs­bergu [Královec, Kaliningrad] v tehdejším Východním Prusku. 1837 úspěšně hostova­la v berlínském Königstädtisches Theater a v pražském StD (mj. jako Julie, Bellini: Die Montecchi und die Capuletti, Donna Anna, Mozart: Don Juan, Rezia, Weber: Oberon). Pak přijala angažmá, které jí nabídl ředitel pražské­ho StD J. A. Stöger, a setrvala jako přední síla opery i za ředitele J. Hoffmanna (od 1846) až do 1849, tedy po celou dobu své umělecké zralosti.

Ve StD, kde nahradila vynikající J. Lutzero­vou, od počátku vážně konkurovala o deset let starší K. Podhorské, která až dosud ovládala všechny sopránové obory. Její hlas měl neoby­čejnou sílu, rozsah od g po d3 a lahodnou barvu zejména v nesené kantiléně, zpívané s využitím portamenta a efektních crescend a decrescend. Byla předurčena k velkým dramatickým soprá­novým úlohám romantických oper, ale byla schopna i jímavého a procítěného přednesu. Měla atraktivní zjev a mimořádný herecký, ze­jména mimický talent.

Do StD přišla s obsáhlým repertoárem, do kterého byla ihned obsazována. Jako pražskou premiéru studovala roli Rechy (Halévy: Die Jüdin, 1838) a Beatrice ([Valentiny], Meyer­beer: Ghibellinen in Pisa [Hugenotten], 1840). V době své tvůrčí zralosti zvládala i koloratur­ní role, pro něž se její poměrně těžký hlas zdán­livě nehodil (titulní postava Donizettiho oper Marie, die Tochter des Regiments, 1842, Linda von Chamounix, 1844). Zasloužila se i o vzác­né premiéry starších klasických oper, jejichž hlavní hrdinky ztělesnila (Cherubini: Medea, 1840; Gluck: Alceste, 1846). Získala přízeň českého publika, když čtyřikrát zpívala v čes­kých představeních: Juliettu (Bellini: Monteko­vé a Kapuletové, 1838), Adalgisu z Belliniho Normy (1839), Jessondu (Spohr: Jessonda, 1840) a Donnu Elvíru (Mozart: Don Juan, 1840). 1839 a 1841 si dokonce jako své benefi­ce zvolila české quodlibety. Mezinárodní pro­slulost jí přinesly zájezdy do Drážďan (1838), kde odmítla nabízený kontrakt, do vídeňské dvorní opery (1844), do Pešti a Budína ([Buda­pešti] 1844 a 1845). 1845, před nástupem ředi­tele J. Hoffmanna do StD, se objevily zprávy o jejím odchodu do vídeňského Theater in der Josefstadt, protože pozice první zpěvačky má být vyhrazena ředitelově manželce. Ač se o to Hoffmann pokusil, k výměně pozic nedošlo, protože G. jeho manželku pěvecky zřetelně zastiňovala. 1849 onemocněla tuberkulózou, a ře­ditel, obtížně se vyrovnávající s finanční tísní po deficitním revolučním roce 1848, ji v sou­boru postrádal; na divadelní ceduli 5. 12. 1849 ji obvinil z předstírání nemoci a odmítl její obhajobu doloženou lékařským vysvědčením. Uražená G. se poté 16. 4. 1850 rozloučila v tis­ku s pražským obecenstvem. 1851 uspořádala v Praze koncert a 1851/52 přijala nakrátko angažmá v drážďanské dvorní opeře, ale pro pokračující chorobu se musela umělecké dráhy vzdát. Od 15. 9. 1854 jí byl penzijním ústavem StD přiznán důchod, který pobírala až do své smrti.

Patřila k největším osobnostem pražské scé­ny v době jejího rozkvětu a svým uměním při­spěla ke zdejším úspěchům velkých děl roman­tické opery. Pro pražskou předbřeznovou mladou generaci romantického směru se stala idolem. Malíř J. Navrátil ji několikrát vyobrazil jako oslňující divadelní postavu.


Role (ve StD)

1837: Julia (Bellini: Die Montecchi und die Capuletti, j. h.), Donna Anna (Mozart: Don Juan), Páže (Auber: Die Ballnacht), Rezia (Weber: Oberon), Jessonda (Spohr: Jessonda), Alice (Meyer­beer: Robert der Teufel), Agathe (Weber: Der Frei­schütz), Zerlina (Mozart: Don Juan), Elvira (Bellini: Die Puritaner), Konstanze (Mozart: Die Entführung aus dem Serail), Norma (Bellini: Norma); 1838: Re­cha (Halévy: Die Jüdin), Julietta (Montekové a Kapuletové), 1839: role ? (Dessauer: Ein Besuch in Saint-Cyr), Caroline (Adam: Zum treuen Schäfer), Adalgisa (čes., Bellini: Norma); 1840: Beatrice [Va­lentine] (Meyerbeer: Die Ghibellinen in Pisa), Me­dea (Cherubini: Medea), Jessonda (čes., Spohr: Jes­sonda), Donna Elvíra (čes., Mozart: Don Juan); 1842: Marie (Donizetti: Marie, Tochter des Regi­ments), Clorinde (Isouard: Das Aschenbrödel); 1844: Linda (Donizetti: Linda di Chamounix); 1845: Leonore (Flotow: Alessandro Stradella); 1846: Sara (Halévy: Die Jüdin); Alceste (Gluck: Alceste), Anto­nina (Donizetti: Belisar); 1847: Rebecca (Marsch­ner: Der Templer und die Jüdin), Henriette (Halévy: Der Blitz), Constanze (Cherubini: Der Wassert­räger), Catarina Cornaro (Halévy: Die Königin von Cypern), Blanda (J. W. Kalliwoda: Blanda oder Die silberne Birke); 1848: Bianca (Kittl: Bianca und Giuseppe, prem.), Valentine (Meyerbeer: Die Huge­notten [orig. znění]).

Prameny a literatura

Cedule StD 1837–50, NMd. – Aufnahmsbogen vom Jahre 1840, Ausländer [rok nar.], Archiv hl. m. Prahy. – Penzijní fond sólistů zemského divadla Praha, Národní archiv (dříve SÚA), fond ND. • Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1839, s. 6 [členka souboru] až 1851, s. 19 [odchod]; Allgemeine musikalische Zeitung [Leip­zig] 39, 1837, s. 363, 641, 671, 690; 45, 1843, sl. 886; 46, 1844, sl. 458; Allgemeine Theater-Zei­tung [Wien] 30, 1837, 595–596; 31, 1838, s. 748, 794; 37, 1844, s. 784; M. č. d.: České divadlo v Pra­ze, Květy 5, 1838, příl., s. 19–20; Allgemeine Wiener Musik-Zeitung 4, 1844, s. 120, 454; Illustrierte Theater-Zeitung [Wien] 38, 1845, s. 560; anon.: Das Prager Theater bei Fackelbeleuchtung, Leipzig 1845, s. 44–45; Bohemia 6. 12. 1849; H. Grosser: Das Wohlwollen […], Bohemia 11. 12. 1849; N.: Biographisches über Frl. H. G., Bohemia 27. 12. 1849; H. Grosser: So sehr es auch […], Bohemia 16. 4. 1850; –ý: Slečna Grosserova […], Lumír 1, 1851, s. 262; R. Prölss: Geschichte des Hoftheaters zu Dresden, Dresden 1878; Teuber III, s. 252, 259, 260, 268, 269, 277, 279, 280–285, 299, 308, 329, 341, 353, 353–355, 361, 364, 367, 378, 380, 388, 389, 400–404, 436, 452; J. Kádár: A budai és pesti német szinészet törtenette 1812-ig, Budapest 1914, s. 234; A. Zbořilová: Pražské pěvecké školy 19. stole­tí, dis. FF UK Praha 1931; Vondráček II; DČD II; Deutsche Theater in Pest und Ofen 1770–1850, [1995]. • Allgemeines Theater-Lexikon; NDp; Ulrich 1997 [datum nar. 1818].

Životní události

  • 1817: narození, Berlín, Německo
  • po 1. 4. 1899: úmrtí, Berlín, Německo


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 173–174
Autor: Adolf Scherl