Grimaldi, Enrichetta

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 8. 2. 2017, 16:02; Jakubcova (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Enrichetta Grimaldi
* 1874 Turín, Itálie
po 1924 Pegli u Janova (?), Itálie
tanečnice


Provd. Ramognino. Původem Italka. Školila ji baletní mistryně V. Legraine v Turíně, kde G. krátce působila v Teatro Carignano. V Praze poprvé vystoupila 1883 v ND jako jedna z ta­nečnic Polky ve Smetanově Prodané nevěstě. 1885 v ND pohostinsky alternovala s primaba­lerínou G. Paltrinieriovou jako ústřední postava Civilisace v Marencově alegorickém baletu Excelsior, vzdávajícím hold technickému a vě­deckému pokroku. Hostovala pak ještě v dal­ších rolích (Dcera krále gnomů, Hertel: Flik a Flok, Amor, Marenco: Amor, obojí 1886, Fantaska, Hertel: Fantaska, Sylvia, Delibes: Sylvia, víla Danaina, obojí 1888 ad., vše též později v angažmá). 1890, po předčasné smrti Paltrinieriové nastoupila na její místo. Z ND odešla 1895 do Drážďan jako primabalerína dvorního divadla. 1901 hostovala v Petrohradě (mj. v titulní roli Adamovy Giselle), 1901–06 byla primabalerínou ve Velkém divadle v Moskvě. Po odchodu ze scény žila údajně v Pegli u Janova.

V pražském ND zpočátku obtížně obhajova­la svou pozici. Již v roli Civilisace bylo patrné, že se své předchůdkyni nevyrovná technikou, výrazností projevu, ani citovou vroucností. Pod choreografickým vedením A. Bergera se však rychle zdokonalovala a prosadila se, na rozdíl od lyricky zádumčivé Paltrinieriové, v posta­vách vitálních a temperamentních, jimž dávala úsměvnou rozmarnost, dovádivost, vervu a roz­tomilou koketnost, např. jako Loutka Bébé v Bayerově Královně loutek, kterou Berger choreograficky přizpůsobil jejím pohybovým přednostem (Bayer: Královna loutek, 1891). K výrazným postavám patřila i Svanhilda v premiéře Delibesovy Coppélie na českém je­višti (1893). Dramatické dispozice prokázala v mimované roli Fenelly v Auberově opeře Ně­má z Portici, jež byla její poslední pražskou rolí (1895). Vystoupila v mnoha tanečních vlož­kách v operách (též ve Wagnerově opeře Tannhäuser v tanci ve Venušině sluji, 1890), v operetách i činohrách, zvláště populární byla s A. Bergerem jako partnerem v tancích vý­pravné hry Ďáblovy pilulky (F. Laloue a A. Ani­cet-Bourgeois, 1889/90). V Šamberkově komedii Výlet pana Broučka z Měsíce na výstavu (1894) zaujala atraktivním tancem cyklistky. Sžila se s pražským prostředím, naučila se čes­ky i německy a mohla příležitostně zpívat a hrát, např. v aktovce pro dva herce Český dob­rovolník a francouzská selka od Louise Schnei­dera (1892), kde vedle J. Mošny vytvořila roli selky Marie. S touto aktovkou účinkovala s Mošnou na společenských večerech a akade­miích i mimo Prahu (např. v 1892 při otvírání nového divadelního sálu v Kolíně). Hned v prv­ní pražské sezoně (1890/91) hostovala s Ber­grem, M. Zieglerovou a A. Valtrovou v českém divadle v Brně v Prodané nevěstě a v Sulliva­nově operetě Mikado.

Zkušenosti z ND uplatnila G. v Drážďanech, když znovu ztvárnila např. Delibesovu Sylvii a podle Bergerovy choreografie aranžovala tan­ce do Prodané nevěsty, v níž rovněž ve 189 představeních zpívala roli Esmeraldy. V Mosk­vě tančila mj. hlavní roli Esmeraldy v prvním provedení Dcery Guduly (h: A. Simon, libr. a ch: A. Gorskij na námět Hugova Chrámu Matky boží v Paříži, 1902) a postavu Aspicie v Pugniho Dceři faraóna (1905) v Gorského choreografii.

Zatímco v ruských divadlech se musela vy­rovnávat se silnou konkurencí domácích sil, v Praze patřila ke skupině italských tanečnic, které pomáhaly stabilizovat první baletní sou­bor ND, v němž až do konce 19. století zaují­maly výsadní postavení.


Prameny a literatura

J. Lý. [Ladecký]: Re­feráty o stálých českých divadlech, Česká Thalia 6, 1892, s. 322; P.: Výlet pana Broučka z Měsíce na vý­stavu, Světozor 28, 1894, s. 384; Tg. [Teige]: Zpěvo­hra, Světozor 29, 1895 s. 178; Der Humorist [Wien] 15, 1895, č. 2, s. 4; M. Čtrnáctý: Žena tanečnicí, Di­vadlo 7, 1908/09, s. 322; L. Hájek: Paměti Augustina Bergra, 1942, s. 169–170; B. Brodská: Dějiny české­ho baletu do roku 1918, skripta HAMU, 1983, s. 99–100; Marius Petipa, Materiali, vospominania, stati, Leningrad 1971, něm. jako Marius Petipa, Meister des klassischen Balletts, Wilhelmshaven ad. 1980, s. 61, 66, 76, 93–94; B. Brodská: Dějiny rus­kého baletu, 1984, s. 103; ND po 1883. • Ulrich 1997 [zde jméno po sňatku].

Životní události

  • 1874: narození, Turín, Itálie
  • po 1924: úmrtí, Pegli u Janova (?), Itálie

Další jména

Ramognino


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 171–172
Autor: Alice Dubská