Genée, Richard

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 8. 2. 2017, 16:03; Jakubcova (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Richard Genée
* 7. 2. 1823 Gdaňsk, Polsko (Danzig, Prusko)
15. 6. 1895 Baden u Vídně, Rakousko
kapelník, skladatel, libretista, překladatel


Pocházel z divadelnické rodiny; otec Johann Friedrich (1795–1856) byl členem německé operní společnosti v Paříži, později ředitelem městského divadla v Gdaňsku. Bratr Rudolf (1824 Berlín–1914 Berlín) začal jako zpěvák a stal se dramatickým autorem a divadelním historikem; napsal několik libret a založil Mo­zartovu společnost v Berlíně. Sestra Otilie (1834 Dráždany–1911 Eberswalde), herečka, hostovala 1859 ve StD Praze, 1864–84 byla ře­ditelkou německé scény v San Francisku.

G. krátce studoval medicínu a pak hudbu v Berlíně a jeho kompozice byly veřejně uvá­děny od 1856. 1862 měla v Berlíně premiéru jeho jednoaktovka Der Musikfeind na vlastní libreto, jež otevřela úspěšnou řadu jeho operet (v prosinci 1866 hrána též v Praze). Jako kapel­ník začínal G. u svého otce v Gdaňsku 1846, prošel od 1847/48 divadly v Tallinnu [Reval], Rize, Kolíně n. R., Düsseldorfu, Cáchách, Mainzu a Schwerinu, odkud ho nově nastupují­cí ředitel R. Wirsing angažoval pro pražské StD jako nástupce prvního kapelníka W. Jahna. G. dirigoval první představení 31. 3. 1864 (Kreut­zer: Das Nachtlager von Granada), od sezony 1864/65 zcela převzal funkci. Vztah mezi ním, orchestrem a vedením divadla se však nevyví­jel dobře. Za sílící opozice ho Wirsing v květnu 1868 odvolal, ač smlouva ještě neskončila. Od 4. 5. 1868 alternoval G. ve StD se svým původ­ním zástupcem L. Slanským a s nově jmenova­ným kapelníkem, původně houslistou E. Rap­poldim, a v červnu 1868 odešel. V posledních měsících se v jeho prospěch angažoval sklada­tel F. Flotow, ředitel divadla ve Schwerinu, kte­rý byl s Wirsingem v přátelských i obchodních vztazích a zprostředkoval dohodu, podle níž Wirsing zaplatil G. značné odstupné. G. přispěl k rozvoji orchestrálních koncertů v Praze; 1867 uspořádal dva večery divadelního orchestru na Žofíně (8. 3. a 4. 11. s pianistou Antonem Ru­binštejnem jako sólistou).

Do StD přišel G. krátce po rozdělení české a německé scény, po otevření PD v listopadu 1862, kdy postupně vznikaly dva samostatné soubory a dva okruhy publika. Nebyl vůbec obeznámen s komplikovanou pražskou situací a patrně nezvládal extenzivní provoz StD s vel­kým množstvím hostů, jímž se Wirsing pokou­šel své německé obecenstvo udržet. Navzdory ráznému vystupování nedokázal prosadit své dirigentské představy.

Ve StD uvedl G. poprvé své divadelní práce a prohluboval zkušenosti libretisty a skladatele: komická jednoaktovka Der schwarze Prinz na vlastní text podle Kotzebuovy hry Don Raundo di Colibrados (13. 10. 1866) se po třech reprí­zách přesunula do Vídně. S Flotowem napsal na společné libreto romantickou operu Am Ru­nenstein a uvedl ji 13. 4. 1868 ve StD; 22. 6. ji ředitel Wirsing zařadil na program slavnostní­ho představení pro přítomného císaře Františka Josefa I., a tak poskytl G. příležitost rozloučit se důstojně s pražskou scénou.

Z Prahy odešel G. do Vídně, kde 1868–78 spolupracoval s Theater an der Wien. Pak žil jako soukromník a věnoval se operetě, kterou di­rigoval, komponoval a upravoval. Překládal lib­reta, zvl. z francouzštiny a angličtiny (Lecocq, Offenbach, Sullivan) a se svými spolupracovní­ky, zejména s F. Zellem, napsal texty k nejhra­nějším operetním opusům své doby (G. zpravi­dla vyhledal námět a zpracoval lyrické pasáže, spolupracovníci realizovali dramatickou kostru).

Pro divadlo napsal G. 13 celých operních a operetních titulů (tj. hudbu i libreto) a 20 lib­ret pro jiné skladatele. Od 70. let, kdy dosáhl v operetě pronikavých úspěchů, patřil k nejhra­nějším skladatelům i v českých zemích (zvl. Seekadett/Námořní kadet, prem. Vídeň 1876, Nanon, die Wirtin vom goldenen Lam/Nanon, Ninon a Maintenon, prem. Vídeň 1877, Die letzten Mohikanen/Poslední Mohykáni, prem. Vídeň 1879 ad.). Stovky repríz měly operety na jeho libreta i na českých jevištích (Millöcker: Žebravý student, Gasparone ad., Suppé: Bo­ccacio, Fatinica ad., Joh. Strauss: Cagliostro, Netopýr, Noc v Benátkách ad.). V Praze se čas­to zpívala jeho parodie na italské opery Italie­nischer Salat (Vlašský salát) v úpravě A. Če­cha. Jeho autorský podíl na divadelním životě v českých zemích mnohonásobně přesáhl vcel­ku epizodní působení kapelnické.


Dílo

Neúplný soupis uvádí Grove 1980 a Grove­-opera, úplný soupis F. Hadamowsky v MGG 2002, obsáhlý soupis též NDB 1971.

Prameny a literatura

Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1865, s. 17; 1866, s. 9; 1867, s. 10; 1868, s. 8; Teuber III, s. 633, 634–638, 639, 641; Bauer: Opern und Operetten; Rosenheim, s. 24, 52; Soupis repertoáru ND [operety v ND]; Smaczny PD [operety v PD]; Musikalienbibliothek Zürich [provozovací materiál G. děl z Wirsingova majetku]; Lomnäs–Strauss, rejstřík ve sv. II, s. 336 [programy koncertů]; Šulc: Opereta; PD 1862–83. • Otto; Paz­dírek; Kosch; NDB 1971 [lit.]; Piper, sv. Register; MGG 2002 [lit.]; ND po 1883.

Životní události

  • 7. 2. 1823: narození, Gdaňsk, Polsko (Danzig, Prusko)
  • 15. 6. 1895: úmrtí, Baden u Vídně, Rakousko


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 163–165
Autor: Jitka Ludvová