Chvalovský, Edmund: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m
m
Řádka 24: Řádka 24:
 
</ee:perex><ee:content>
 
</ee:perex><ee:content>
 
<div>
 
<div>
Maturoval na pražském Akademickém gymná­ziu, studium na technice nedokončil. Od 1855 hrál s ochotníky v klášteře sv. Anežky Na Fran­tišku, od 1860 v ochotnickém Mikulášském divadle na Starém Městě. Zde se seznámil s P. Švandou st., který ho přijal 1862 do formu­jícího se souboru PD a 1865/66 mu svěřil režii u své společnosti v Plzni. Od 1866 byl '''Ch. '''v PD obsazován do menších charakterních rolí, po­zději jako operetní komik. 1873 byl na návrh Smetany a Hostinského jmenován režisérem opery, od 1876 režíroval i činohry, operety, fée­rie a výpravné frašky. Od 1873 přednášel dekla­maci, mimiku a dějiny umění na Lukesově oper­ní škole při PD. Se souborem PD přešel do ND, na jehož dramatické škole učil 1892–94 kul­turní historii. V 90. letech byl osvědčeným režisérem české činoherní klasiky (Macháček, Štěpánek, Klicpera, Tyl), současných veseloher z prostředí malého města (K. Pippich) a dět­ských představení. Jeho vrcholnou činoherní režií byla ''Maryša ''bratří Mrštíků (1894). Formálně byl členem ND ještě 1901/02, v posledních le­tech však pracoval už jen výjimečně, žil na od­počinku v Soběslavi a pomáhal místním ochot­níkům. Jeho rukopisné paměti zahrnují vývoj českého divadla od 40. let do konce 19. stol.
+
Maturoval na pražském Akademickém gymná­ziu, studium na technice nedokončil. Od 1855 hrál s ochotníky v klášteře sv. Anežky Na Fran­tišku, od 1860 v ochotnickém Mikulášském divadle na Starém Městě. Zde se seznámil s P. Švandou st., který ho přijal 1862 do formu­jícího se souboru PD a 1865/66 mu svěřil režii u své společnosti v Plzni. Od 1866 byl '''Ch. '''v PD obsazován do menších charakterních rolí, později jako operetní komik. 1873 byl na návrh Smetany a Hostinského jmenován režisérem opery, od 1876 režíroval i činohry, operety, fée­rie a výpravné frašky. Od 1873 přednášel dekla­maci, mimiku a dějiny umění na Lukesově oper­ní škole při PD. Se souborem PD přešel do ND, na jehož dramatické škole učil 1892–94 kul­turní historii. V 90. letech byl osvědčeným režisérem české činoherní klasiky (Macháček, Štěpánek, Klicpera, Tyl), současných veseloher z prostředí malého města (K. Pippich) a dět­ských představení. Jeho vrcholnou činoherní režií byla ''Maryša ''bratří Mrštíků (1894). Formálně byl členem ND ještě 1901/02, v posledních le­tech však pracoval už jen výjimečně, žil na od­počinku v Soběslavi a pomáhal místním ochotníkům. Jeho rukopisné paměti zahrnují vývoj českého divadla od 40. let do konce 19. stol.
  
 
V PD a ND inscenoval zvl. italská a fran­couzská díla a uvedl podstatnou část soudobé české tvorby: vedle Smetany studoval premiéry Dvořákovy (''Král a uhlíř'', 1874, ''Vanda'', 1876, ''Šelma sedlák'', 1878), Rozkošného ''Záviše z Fal­kenštejna ''(1877), Šeborovu ''Zmařenou svatbu ''(1879), později díla Bendlova, Kovařovicova, Sudova, Kličkova ad. Až na výjimky se vyhnul německé hudbě. Jeho významným dirigent­ským partnerem v ND s podobným dramatur­gickým profilem byl M. Anger (s výjimkou oper Smetanových), s nímž '''Ch. '''připravil větši­nu operet, jež tvořily přibližně polovinu všech jeho režií. Jeho nastudování se dlouho držela na repertoáru (např. Smetanův ''Dalibor ''1886 měl 81 repríz).
 
V PD a ND inscenoval zvl. italská a fran­couzská díla a uvedl podstatnou část soudobé české tvorby: vedle Smetany studoval premiéry Dvořákovy (''Král a uhlíř'', 1874, ''Vanda'', 1876, ''Šelma sedlák'', 1878), Rozkošného ''Záviše z Fal­kenštejna ''(1877), Šeborovu ''Zmařenou svatbu ''(1879), později díla Bendlova, Kovařovicova, Sudova, Kličkova ad. Až na výjimky se vyhnul německé hudbě. Jeho významným dirigent­ským partnerem v ND s podobným dramatur­gickým profilem byl M. Anger (s výjimkou oper Smetanových), s nímž '''Ch. '''připravil větši­nu operet, jež tvořily přibližně polovinu všech jeho režií. Jeho nastudování se dlouho držela na repertoáru (např. Smetanův ''Dalibor ''1886 měl 81 repríz).
Řádka 30: Řádka 30:
 
K rozvoji české operní režie přispěl '''Ch. '''pře­devším prací na premiérách Smetanových děl, jichž se ujal na skladatelovo přání (''Dvě vdovy'', 1874, ''Hubička'', 1876, ''Tajemství'', 1878, později přestudoval také ostatní). Novátorské byly jeho scénické návrhy k opeře ''Dvě vdovy'', které in­scenoval v soudobých měšťanských civilních kostýmech. V interiéru využil opomíjený ča­louněný nábytek a draperie (které podle pře­svědčení režisérů, včetně F. Kolára, narušují akustiku) a uplatnil dosud u nás v opeře ne­používanou Semperovu reformu kulisového jeviště, jež pomocí zasklené nebo náznakové přepážky dala intimitu hluboké perspektivní scéně. Ve scéně k 1. jedn. ''Hubičky ''realisticky zachytil českou selskou světnici v Podještědí, což způsobilo průlom v inscenačních stereoty­pech PD. Také pro scénické řešení ''Tajemství ''hledal se scénografem H. Ullikem inspiraci v okolí Bezdězu, kritika mu však vytýkala (''Hu­dební a divadelní věstník ''1878), že závěrečnou scénu opery s prokopáním Bezdězu a naleze­ním pokladu, vyžadující spíše symbolické řeše­ní, pojal příliš realisticky. Pomáhal J. Šmahovi při přípravě ''Prodané nevěsty ''pro Mezinárodní hudební a divadelní výstavu ve Vídni 1892 a na Plzeňsku pořídil k inscenaci náčrtky původních selských chalup.
 
K rozvoji české operní režie přispěl '''Ch. '''pře­devším prací na premiérách Smetanových děl, jichž se ujal na skladatelovo přání (''Dvě vdovy'', 1874, ''Hubička'', 1876, ''Tajemství'', 1878, později přestudoval také ostatní). Novátorské byly jeho scénické návrhy k opeře ''Dvě vdovy'', které in­scenoval v soudobých měšťanských civilních kostýmech. V interiéru využil opomíjený ča­louněný nábytek a draperie (které podle pře­svědčení režisérů, včetně F. Kolára, narušují akustiku) a uplatnil dosud u nás v opeře ne­používanou Semperovu reformu kulisového jeviště, jež pomocí zasklené nebo náznakové přepážky dala intimitu hluboké perspektivní scéně. Ve scéně k 1. jedn. ''Hubičky ''realisticky zachytil českou selskou světnici v Podještědí, což způsobilo průlom v inscenačních stereoty­pech PD. Také pro scénické řešení ''Tajemství ''hledal se scénografem H. Ullikem inspiraci v okolí Bezdězu, kritika mu však vytýkala (''Hu­dební a divadelní věstník ''1878), že závěrečnou scénu opery s prokopáním Bezdězu a naleze­ním pokladu, vyžadující spíše symbolické řeše­ní, pojal příliš realisticky. Pomáhal J. Šmahovi při přípravě ''Prodané nevěsty ''pro Mezinárodní hudební a divadelní výstavu ve Vídni 1892 a na Plzeňsku pořídil k inscenaci náčrtky původních selských chalup.
  
V ND nikdy nestudoval Wagnera, ač by po­dle názoru Smetany i Hostinského, kteří byli obeznámeni s problematikou Wagnerova hu­debního dramatu, byl schopen představu sou­borného uměleckého díla (Gesamtkunstwerk) realizovat a doplnit ji principy, které v činohře praktikovalo Meiningenské divadlo (autenticita prostředí a kostýmů, provázanost jednotlivých scénických složek, emancipace režie, akčnost komparsu aj.). V tomto duchu vedl '''Ch. '''zpěvá­ky k přirozenější deklamaci a kladl důraz na hereckou stránku projevu. Opernímu sboru při­soudil roli dramatického činitele a po vzoru Meiningenských jej zapojil do hry. Jako první u nás se snažil využít svého kulturněhistorické­ho vzdělání, a u kostýmů a dekorací, jejichž ná­vrhy sám kreslil, dbal o dobovou a místní věro­hodnost. Znalosti fyziky a chemie uplatnil ve výpravných féeriích, u cestopisných a vědecko­-fantastických kusů podle J. Verna. Pro Nové české divadlo sestrojil elektrickou baterii a na­vrhoval triky a scénické efekty. Svou režijní metodou směřoval k jevištnímu realismu, který od 1887 rozvíjel J. Šmaha.
+
V ND nikdy nestudoval Wagnera, ač by po­dle názoru Smetany i Hostinského, kteří byli obeznámeni s problematikou Wagnerova hu­debního dramatu, byl schopen představu sou­borného uměleckého díla (Gesamtkunstwerk) realizovat a doplnit ji principy, které v činohře praktikovalo Meiningenské divadlo (autenticita prostředí a kostýmů, provázanost jednotlivých scénických složek, emancipace režie, akčnost komparsu aj.). V tomto duchu vedl '''Ch. '''zpěvá­ky k přirozenější deklamaci a kladl důraz na hereckou stránku projevu. Opernímu sboru při­soudil roli dramatického činitele a po vzoru Meiningenských jej zapojil do hry. Jako první u nás se snažil využít svého kulturněhistorické­ho vzdělání, a u kostýmů a dekorací, jejichž návrhy sám kreslil, dbal o dobovou a místní věro­hodnost. Znalosti fyziky a chemie uplatnil ve výpravných féeriích, u cestopisných a vědecko­-fantastických kusů podle J. Verna. Pro Nové české divadlo sestrojil elektrickou baterii a na­vrhoval triky a scénické efekty. Svou režijní metodou směřoval k jevištnímu realismu, který od 1887 rozvíjel J. Šmaha.
 
</ee:content>
 
</ee:content>
 
<ee:bibliography>
 
<ee:bibliography>
 
== <ee:bibliography_label>Režie (hry s hudbou v PD a ND)</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Režie (hry s hudbou v PD a ND)</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>'''1873: '''Smetana: ''Prodaná nevěsta''; '''1874: '''Dvořák: ''Král a uhlíř ''(prem.), Smetana: ''Dvě vdovy ''(prem.); '''1876: '''Ver­ne–Suppé: ''Ku měsíci'', d’Ennery–Verne–Csepreghy: ''Cesta kolem světa v 80ti dnech'', Dvořák: ''Vanda ''(prem.), Smetana: ''Hubička ''(prem.); '''1877: '''Verne– růz. aut.: ''Carův kurýr'', Rozkošný: ''Záviš z Falkenštej­na ''(prem.); '''1878: '''Dvořák: ''Šelma sedlák ''(prem.), Smetana: ''Tajemství ''(prem.); '''1879:''' Šebor: ''Zmařená svatba ''(prem.); '''1884: '''Ricciové: ''Kryšpín a kmotra'', Verdi: ''La Traviata'', Verdi: ''Ernani'', Rossini: ''Lazebník sevillský'', Weber: ''Čarostřelec'', Suppé: ''Dona Juanita'', Auber: ''Němá z Portici'', Flotow: ''Marta'', Thomas: ''Mignon'', Delibes: ''Lakmé''; '''1885: '''Grisar: ''Zahradníkův pes'', Smetana: ''Braniboři v Čechách'', Massenet: ''Manon Lescaut''; '''1886: '''Kovařovic: ''Cesta oknem ''(prem.), Adam: ''U věrného pastýře'', J. Klička: ''Spanilá mly­nářka ''(prem.), Lortzing: ''Car a tesař'', Smetana: ''Dali­bor''; '''1887: '''Maillart: ''Poustevníkův zvonek'', Donizetti: ''Nápoj lásky'', Donizetti: ''Dcera pluku'', Meyerbeer: ''Di­norah''; '''1888: '''Delibes: ''Král to řekl'', Planquette: ''Zvon­ky cornevillské'', Offenbach: ''Orfeus v podsvětí'', Joh. Strauss: ''Netopýr''; '''1889: '''Joncières: ''Jan Lotarinský'', Brüll: ''Zlatý křížek''; '''1890: '''Serpette: ''Červená Karkul­ka'', Auber: ''Zedník a zámečník'', Adam: ''Sládek pres­tonský'', Boieldieu: ''Bílá paní'', Hervé: ''Mamzelle Ni­touche'';'''1891:''' Offenbach: ''Svatba při lucernách'', Auber:''Černé domino''; '''1892: '''Audran: ''Miss Helyett'', Méhul: ''Josef v Egyptě'', Messager: ''Cech písařů'', Mas­cagni: ''Kmotr Fricek'', Messager: ''Bearňanka'', Serpet­te: ''Popelička'', Gounod: ''Filemon a Baucis''; '''1893: '''Leoncavallo: ''Komedianti'', Grisar: ''Dobrou noc, pane Pantalone'', Mascagni: ''Rantzauové'', Varney: ''Fancho­nin kolovrátek''; '''1894: '''Banès: ''Toto'', Lortzing: ''Zbrojíř'', Suppé: ''Krásná Galathea'', Suppé: ''Dívčí ústav''; '''1895: '''Donizetti: ''Don Pasquale'', Benizzo: ''Una famiglia fi­na /Vzorná rodina'', Lecocq: ''Angot'', Smetana: ''Libuše'', Bendl: ''Matka Míla ''(prem.), F. Škroup: ''Dráteník'', Rozkošný: ''Svatojanské proudy'', V. Hřímalý: ''Zakletý princ'', Chapí: ''Čarodějka, ''Humperdinck: ''Perníková chaloupka'', Massenet: ''Podobizna Manony'';'''1896: '''Roger:''Rezervistka'', Weis: ''Viola'', Offenbach: ''Paní a pan Denis'', Offenbach: ''Hoffmannovy povídky'', Franchetti: ''Kryštof Kolumbus'', Roger: ''Miss Nicol­-Nick'', Rimskij-Korsakov: ''Májová noc''; '''1897:''' Varney: ''Nevinné ovečky'', Godard: ''Markytánka'', Nešvera: ''Per­dita ''(prem.), Donizetti: ''Lucie z Lammermooru'', Bendl: ''Starý ženich'', Suda: ''U božích muk''; '''1898:''' Dvořák: ''Tvrdé palice'', Offenbach: ''Bandité'', Rozkošný: ''Sata­nella ''(prem.).</ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>'''1873: '''Smetana: ''Prodaná nevěsta''; '''1874: '''Dvořák: ''Král a uhlíř ''(prem.), Smetana: ''Dvě vdovy ''(prem.); '''1876: '''Verne–Suppé: ''Ku měsíci'', d’Ennery–Verne–Csepreghy: ''Cesta kolem světa v 80ti dnech'', Dvořák: ''Vanda ''(prem.), Smetana: ''Hubička ''(prem.); '''1877: '''Verne– růz. aut.: ''Carův kurýr'', Rozkošný: ''Záviš z Falkenštej­na ''(prem.); '''1878: '''Dvořák: ''Šelma sedlák ''(prem.), Smetana: ''Tajemství ''(prem.); '''1879:''' Šebor: ''Zmařená svatba ''(prem.); '''1884: '''Ricciové: ''Kryšpín a kmotra'', Verdi: ''La Traviata'', Verdi: ''Ernani'', Rossini: ''Lazebník sevillský'', Weber: ''Čarostřelec'', Suppé: ''Dona Juanita'', Auber: ''Němá z Portici'', Flotow: ''Marta'', Thomas: ''Mignon'', Delibes: ''Lakmé''; '''1885: '''Grisar: ''Zahradníkův pes'', Smetana: ''Braniboři v Čechách'', Massenet: ''Manon Lescaut''; '''1886: '''Kovařovic: ''Cesta oknem ''(prem.), Adam: ''U věrného pastýře'', J. Klička: ''Spanilá mly­nářka ''(prem.), Lortzing: ''Car a tesař'', Smetana: ''Dali­bor''; '''1887: '''Maillart: ''Poustevníkův zvonek'', Donizetti: ''Nápoj lásky'', Donizetti: ''Dcera pluku'', Meyerbeer: ''Di­norah''; '''1888: '''Delibes: ''Král to řekl'', Planquette: ''Zvon­ky cornevillské'', Offenbach: ''Orfeus v podsvětí'', Joh. Strauss: ''Netopýr''; '''1889: '''Joncières: ''Jan Lotarinský'', Brüll: ''Zlatý křížek''; '''1890: '''Serpette: ''Červená Karkul­ka'', Auber: ''Zedník a zámečník'', Adam: ''Sládek pres­tonský'', Boieldieu: ''Bílá paní'', Hervé: ''Mamzelle Ni­touche'';'''1891:''' Offenbach: ''Svatba při lucernách'', Auber: ''Černé domino''; '''1892: '''Audran: ''Miss Helyett'', Méhul: ''Josef v Egyptě'', Messager: ''Cech písařů'', Mas­cagni: ''Kmotr Fricek'', Messager: ''Bearňanka'', Serpet­te: ''Popelička'', Gounod: ''Filemon a Baucis''; '''1893: '''Leoncavallo: ''Komedianti'', Grisar: ''Dobrou noc, pane Pantalone'', Mascagni: ''Rantzauové'', Varney: ''Fancho­nin kolovrátek''; '''1894: '''Banès: ''Toto'', Lortzing: ''Zbrojíř'', Suppé: ''Krásná Galathea'', Suppé: ''Dívčí ústav''; '''1895: '''Donizetti: ''Don Pasquale'', Benizzo: ''Una famiglia fi­na/Vzorná rodina'', Lecocq: ''Angot'', Smetana: ''Libuše'', Bendl: ''Matka Míla ''(prem.), F. Škroup: ''Dráteník'', Rozkošný: ''Svatojanské proudy'', V. Hřímalý: ''Zakletý princ'', Chapí: ''Čarodějka, ''Humperdinck: ''Perníková chaloupka'', Massenet: ''Podobizna Manony''; '''1896: '''Roger:''Rezervistka'', Weis: ''Viola'', Offenbach: ''Paní a pan Denis'', Offenbach: ''Hoffmannovy povídky'', Franchetti: ''Kryštof Kolumbus'', Roger: ''Miss Nicol­-Nick'', Rimskij-Korsakov: ''Májová noc''; '''1897:''' Varney: ''Nevinné ovečky'', Godard: ''Markytánka'', Nešvera: ''Perdita ''(prem.), Donizetti: ''Lucie z Lammermooru'', Bendl: ''Starý ženich'', Suda: ''U božích muk''; '''1898:''' Dvořák: ''Tvrdé palice'', Offenbach: ''Bandité'', Rozkošný: ''Sata­nella ''(prem.).</ee:bibliography_content>
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
 
<ee:bibliography_content>Paměti z pozůstalos­ti, rkp. v NMd. – A. Kittl: Činohra PD. • ''Hudební a divadelní věstník ''2, 1878, s. 116 [Tajemství]; F. A. Šubert: ''Moje divadelní toulky'', II, 1902; A. Čech: ''Z mých divadelních pamětí'', [1903], s. 7, 108, 110; B. Benoni: ''Moje vzpomínky a dojmy, ''I–II, 1917, 1919, rejstřík ve sv. II; ''Svátkův divadelní almanach Republiky československé'', Čes. Budějovice 1921, s. 48–49; 1922, s. 113, 124; Bartoš: PD činohra; Bartoš: PD opera; A. Chaloupka: ''Úprava scény. Sborník statí divadelním ochotníkům'', 1939; A. Chaloupka: ''Česká divadelní dekorace'', 1939, s. 12; ''český herec'', sb. Svazu českého herectva 1909–1939, 1940, s. 44–45; L. Hájek: ''Paměti Augustina Bergra'', 1942, s. 120, 122, 130, 142, 144, 176; L. Novák'': Stará gar­da Národního divadla. Činohra–Opera–Balet'', 1944; K. Engelmüller: Z ''letopisů českého divadelnictví'', I, 1946, s. 25, 39, 46, 86, 87, 119, 124, 128, 138–139, 145, 172, 181, 206; K. Engelmüller: ''O slávě herecké. Z letopisů českého divadelnictví'', II, 1947, s. 43–48; P. Pražák: ''Smetanovy zpěvohry'', I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; ''Listy z dějin českého divadla. Sb. studií a dokumentů'', II, 1954; V. Hepner: ''Scénická výprava na jevišti Národního divadla v letech 1883–1900'', 1955; Javorin, s. 25, 87; ''150 let pražské konzervato­ř''e, sb., 1961, s. 283; P. Pražák: ''Smetanova Prodaná nevěsta. Vznik a osudy díla'', 1962; ''Sto let českého di­vadla v Plzni 1865–1965'', Plzeň–Praha 1965; Pala: Ostrčil; J. Paclt: Hudba v českém divadle a činohře 1848–1918, ''Prolegomena scénografické encyklope­die'', 7, 1971, 7, s. 107–124; 8, s. 91–138; Soupis re­pertoáru ND; F. Černý: ''Kapitoly z dějin českého di­vadla'', 2000; PD 1862–83; Trávníčková: PD • Otto, i Dodatky; NDp.
 
<ee:bibliography_content>Paměti z pozůstalos­ti, rkp. v NMd. – A. Kittl: Činohra PD. • ''Hudební a divadelní věstník ''2, 1878, s. 116 [Tajemství]; F. A. Šubert: ''Moje divadelní toulky'', II, 1902; A. Čech: ''Z mých divadelních pamětí'', [1903], s. 7, 108, 110; B. Benoni: ''Moje vzpomínky a dojmy, ''I–II, 1917, 1919, rejstřík ve sv. II; ''Svátkův divadelní almanach Republiky československé'', Čes. Budějovice 1921, s. 48–49; 1922, s. 113, 124; Bartoš: PD činohra; Bartoš: PD opera; A. Chaloupka: ''Úprava scény. Sborník statí divadelním ochotníkům'', 1939; A. Chaloupka: ''Česká divadelní dekorace'', 1939, s. 12; ''český herec'', sb. Svazu českého herectva 1909–1939, 1940, s. 44–45; L. Hájek: ''Paměti Augustina Bergra'', 1942, s. 120, 122, 130, 142, 144, 176; L. Novák'': Stará gar­da Národního divadla. Činohra–Opera–Balet'', 1944; K. Engelmüller: Z ''letopisů českého divadelnictví'', I, 1946, s. 25, 39, 46, 86, 87, 119, 124, 128, 138–139, 145, 172, 181, 206; K. Engelmüller: ''O slávě herecké. Z letopisů českého divadelnictví'', II, 1947, s. 43–48; P. Pražák: ''Smetanovy zpěvohry'', I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; ''Listy z dějin českého divadla. Sb. studií a dokumentů'', II, 1954; V. Hepner: ''Scénická výprava na jevišti Národního divadla v letech 1883–1900'', 1955; Javorin, s. 25, 87; ''150 let pražské konzervato­ř''e, sb., 1961, s. 283; P. Pražák: ''Smetanova Prodaná nevěsta. Vznik a osudy díla'', 1962; ''Sto let českého di­vadla v Plzni 1865–1965'', Plzeň–Praha 1965; Pala: Ostrčil; J. Paclt: Hudba v českém divadle a činohře 1848–1918, ''Prolegomena scénografické encyklope­die'', 7, 1971, 7, s. 107–124; 8, s. 91–138; Soupis re­pertoáru ND; F. Černý: ''Kapitoly z dějin českého di­vadla'', 2000; PD 1862–83; Trávníčková: PD • Otto, i Dodatky; NDp.

Verze z 8. 2. 2017, 22:23

Edmund Chvalovský
* 26. 7. 1839 Praha
1. 10. 1934 Soběslav
režisér, herec, pedagog


Maturoval na pražském Akademickém gymná­ziu, studium na technice nedokončil. Od 1855 hrál s ochotníky v klášteře sv. Anežky Na Fran­tišku, od 1860 v ochotnickém Mikulášském divadle na Starém Městě. Zde se seznámil s P. Švandou st., který ho přijal 1862 do formu­jícího se souboru PD a 1865/66 mu svěřil režii u své společnosti v Plzni. Od 1866 byl Ch. v PD obsazován do menších charakterních rolí, později jako operetní komik. 1873 byl na návrh Smetany a Hostinského jmenován režisérem opery, od 1876 režíroval i činohry, operety, fée­rie a výpravné frašky. Od 1873 přednášel dekla­maci, mimiku a dějiny umění na Lukesově oper­ní škole při PD. Se souborem PD přešel do ND, na jehož dramatické škole učil 1892–94 kul­turní historii. V 90. letech byl osvědčeným režisérem české činoherní klasiky (Macháček, Štěpánek, Klicpera, Tyl), současných veseloher z prostředí malého města (K. Pippich) a dět­ských představení. Jeho vrcholnou činoherní režií byla Maryša bratří Mrštíků (1894). Formálně byl členem ND ještě 1901/02, v posledních le­tech však pracoval už jen výjimečně, žil na od­počinku v Soběslavi a pomáhal místním ochotníkům. Jeho rukopisné paměti zahrnují vývoj českého divadla od 40. let do konce 19. stol.

V PD a ND inscenoval zvl. italská a fran­couzská díla a uvedl podstatnou část soudobé české tvorby: vedle Smetany studoval premiéry Dvořákovy (Král a uhlíř, 1874, Vanda, 1876, Šelma sedlák, 1878), Rozkošného Záviše z Fal­kenštejna (1877), Šeborovu Zmařenou svatbu (1879), později díla Bendlova, Kovařovicova, Sudova, Kličkova ad. Až na výjimky se vyhnul německé hudbě. Jeho významným dirigent­ským partnerem v ND s podobným dramatur­gickým profilem byl M. Anger (s výjimkou oper Smetanových), s nímž Ch. připravil větši­nu operet, jež tvořily přibližně polovinu všech jeho režií. Jeho nastudování se dlouho držela na repertoáru (např. Smetanův Dalibor 1886 měl 81 repríz).

K rozvoji české operní režie přispěl Ch. pře­devším prací na premiérách Smetanových děl, jichž se ujal na skladatelovo přání (Dvě vdovy, 1874, Hubička, 1876, Tajemství, 1878, později přestudoval také ostatní). Novátorské byly jeho scénické návrhy k opeře Dvě vdovy, které in­scenoval v soudobých měšťanských civilních kostýmech. V interiéru využil opomíjený ča­louněný nábytek a draperie (které podle pře­svědčení režisérů, včetně F. Kolára, narušují akustiku) a uplatnil dosud u nás v opeře ne­používanou Semperovu reformu kulisového jeviště, jež pomocí zasklené nebo náznakové přepážky dala intimitu hluboké perspektivní scéně. Ve scéně k 1. jedn. Hubičky realisticky zachytil českou selskou světnici v Podještědí, což způsobilo průlom v inscenačních stereoty­pech PD. Také pro scénické řešení Tajemství hledal se scénografem H. Ullikem inspiraci v okolí Bezdězu, kritika mu však vytýkala (Hu­dební a divadelní věstník 1878), že závěrečnou scénu opery s prokopáním Bezdězu a naleze­ním pokladu, vyžadující spíše symbolické řeše­ní, pojal příliš realisticky. Pomáhal J. Šmahovi při přípravě Prodané nevěsty pro Mezinárodní hudební a divadelní výstavu ve Vídni 1892 a na Plzeňsku pořídil k inscenaci náčrtky původních selských chalup.

V ND nikdy nestudoval Wagnera, ač by po­dle názoru Smetany i Hostinského, kteří byli obeznámeni s problematikou Wagnerova hu­debního dramatu, byl schopen představu sou­borného uměleckého díla (Gesamtkunstwerk) realizovat a doplnit ji principy, které v činohře praktikovalo Meiningenské divadlo (autenticita prostředí a kostýmů, provázanost jednotlivých scénických složek, emancipace režie, akčnost komparsu aj.). V tomto duchu vedl Ch. zpěvá­ky k přirozenější deklamaci a kladl důraz na hereckou stránku projevu. Opernímu sboru při­soudil roli dramatického činitele a po vzoru Meiningenských jej zapojil do hry. Jako první u nás se snažil využít svého kulturněhistorické­ho vzdělání, a u kostýmů a dekorací, jejichž návrhy sám kreslil, dbal o dobovou a místní věro­hodnost. Znalosti fyziky a chemie uplatnil ve výpravných féeriích, u cestopisných a vědecko­-fantastických kusů podle J. Verna. Pro Nové české divadlo sestrojil elektrickou baterii a na­vrhoval triky a scénické efekty. Svou režijní metodou směřoval k jevištnímu realismu, který od 1887 rozvíjel J. Šmaha.


Režie (hry s hudbou v PD a ND)

1873: Smetana: Prodaná nevěsta; 1874: Dvořák: Král a uhlíř (prem.), Smetana: Dvě vdovy (prem.); 1876: Verne–Suppé: Ku měsíci, d’Ennery–Verne–Csepreghy: Cesta kolem světa v 80ti dnech, Dvořák: Vanda (prem.), Smetana: Hubička (prem.); 1877: Verne– růz. aut.: Carův kurýr, Rozkošný: Záviš z Falkenštej­na (prem.); 1878: Dvořák: Šelma sedlák (prem.), Smetana: Tajemství (prem.); 1879: Šebor: Zmařená svatba (prem.); 1884: Ricciové: Kryšpín a kmotra, Verdi: La Traviata, Verdi: Ernani, Rossini: Lazebník sevillský, Weber: Čarostřelec, Suppé: Dona Juanita, Auber: Němá z Portici, Flotow: Marta, Thomas: Mignon, Delibes: Lakmé; 1885: Grisar: Zahradníkův pes, Smetana: Braniboři v Čechách, Massenet: Manon Lescaut; 1886: Kovařovic: Cesta oknem (prem.), Adam: U věrného pastýře, J. Klička: Spanilá mly­nářka (prem.), Lortzing: Car a tesař, Smetana: Dali­bor; 1887: Maillart: Poustevníkův zvonek, Donizetti: Nápoj lásky, Donizetti: Dcera pluku, Meyerbeer: Di­norah; 1888: Delibes: Král to řekl, Planquette: Zvon­ky cornevillské, Offenbach: Orfeus v podsvětí, Joh. Strauss: Netopýr; 1889: Joncières: Jan Lotarinský, Brüll: Zlatý křížek; 1890: Serpette: Červená Karkul­ka, Auber: Zedník a zámečník, Adam: Sládek pres­tonský, Boieldieu: Bílá paní, Hervé: Mamzelle Ni­touche;1891: Offenbach: Svatba při lucernách, Auber: Černé domino; 1892: Audran: Miss Helyett, Méhul: Josef v Egyptě, Messager: Cech písařů, Mas­cagni: Kmotr Fricek, Messager: Bearňanka, Serpet­te: Popelička, Gounod: Filemon a Baucis; 1893: Leoncavallo: Komedianti, Grisar: Dobrou noc, pane Pantalone, Mascagni: Rantzauové, Varney: Fancho­nin kolovrátek; 1894: Banès: Toto, Lortzing: Zbrojíř, Suppé: Krásná Galathea, Suppé: Dívčí ústav; 1895: Donizetti: Don Pasquale, Benizzo: Una famiglia fi­na/Vzorná rodina, Lecocq: Angot, Smetana: Libuše, Bendl: Matka Míla (prem.), F. Škroup: Dráteník, Rozkošný: Svatojanské proudy, V. Hřímalý: Zakletý princ, Chapí: Čarodějka, Humperdinck: Perníková chaloupka, Massenet: Podobizna Manony1896: Roger:Rezervistka, Weis: Viola, Offenbach: Paní a pan Denis, Offenbach: Hoffmannovy povídky, Franchetti: Kryštof Kolumbus, Roger: Miss Nicol­-Nick, Rimskij-Korsakov: Májová noc; 1897: Varney: Nevinné ovečky, Godard: Markytánka, Nešvera: Perdita (prem.), Donizetti: Lucie z Lammermooru, Bendl: Starý ženich, Suda: U božích muk; 1898: Dvořák: Tvrdé palice, Offenbach: Bandité, Rozkošný: Sata­nella (prem.).

Prameny a literatura

Paměti z pozůstalos­ti, rkp. v NMd. – A. Kittl: Činohra PD. • Hudební a divadelní věstník 2, 1878, s. 116 [Tajemství]; F. A. Šubert: Moje divadelní toulky, II, 1902; A. Čech: Z mých divadelních pamětí, [1903], s. 7, 108, 110; B. Benoni: Moje vzpomínky a dojmy, I–II, 1917, 1919, rejstřík ve sv. II; Svátkův divadelní almanach Republiky československé, Čes. Budějovice 1921, s. 48–49; 1922, s. 113, 124; Bartoš: PD činohra; Bartoš: PD opera; A. Chaloupka: Úprava scény. Sborník statí divadelním ochotníkům, 1939; A. Chaloupka: Česká divadelní dekorace, 1939, s. 12; český herec, sb. Svazu českého herectva 1909–1939, 1940, s. 44–45; L. Hájek: Paměti Augustina Bergra, 1942, s. 120, 122, 130, 142, 144, 176; L. Novák: Stará gar­da Národního divadla. Činohra–Opera–Balet, 1944; K. Engelmüller: Z letopisů českého divadelnictví, I, 1946, s. 25, 39, 46, 86, 87, 119, 124, 128, 138–139, 145, 172, 181, 206; K. Engelmüller: O slávě herecké. Z letopisů českého divadelnictví, II, 1947, s. 43–48; P. Pražák: Smetanovy zpěvohry, I–IV, 1948, rejstřík ve sv. IV; Listy z dějin českého divadla. Sb. studií a dokumentů, II, 1954; V. Hepner: Scénická výprava na jevišti Národního divadla v letech 1883–1900, 1955; Javorin, s. 25, 87; 150 let pražské konzervato­ře, sb., 1961, s. 283; P. Pražák: Smetanova Prodaná nevěsta. Vznik a osudy díla, 1962; Sto let českého di­vadla v Plzni 1865–1965, Plzeň–Praha 1965; Pala: Ostrčil; J. Paclt: Hudba v českém divadle a činohře 1848–1918, Prolegomena scénografické encyklope­die, 7, 1971, 7, s. 107–124; 8, s. 91–138; Soupis re­pertoáru ND; F. Černý: Kapitoly z dějin českého di­vadla, 2000; PD 1862–83; Trávníčková: PD • Otto, i Dodatky; NDp.

 

Životní události

  • 26. 7. 1839: narození, Praha
  • 1. 10. 1934: úmrtí, Soběslav


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 229–231
Autor: Jindřich Bajgar, Ljuba Klosová