Bichler, Minna

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Verze z 17. 7. 2017, 14:22; Berenika (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | Approved revision (rozdíl) | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Minna Bichler v neznámé roli. Prager Theaterbuch 1930, Knihovna Divadelního ústavu, Praha.
Minna Bichler
* 1858 Klagenfurt am Wörthersee (A) ?
3. 12. 1936 Praha (CZ)
herečka

Dcera herečky Elise Quandt-Bichler. Debutovala v Pešti (1873). Následovala krátká angažmá v berlínském Rezidenztheater (1874–75) a Rezidenztheater v Drážďanech (1875–76). 1876 přijata Eduardem Kreibigem jako členka souboru Stavovského divadla v Praze v oboru naivka a sentimentální milovnice. 1894 ztvárnila titulní roli v pražské premiéře Hauptmannova dramatu Hannele. Po sňatku (1896) s pražským průmyslníkem a mecenášem Alexandrem Richterem (1843–1914) opustila divadlo.

Vlastním jménem Wilhelmina. Dcera herečky Elise Quandt, provdané Bichlerové, členky divadla v Klagenfurtu (s jistotou 1857), posléze německého divadla v Pešti (1863–72) a dvorního divadla v Karlsruhe (patrně od 1873). Od sedmdesátých let působila u divadla i její další dcera, sestra B., neznámého křestního jména (1885 v Carl-Theater Wien).

B. vyrostla v divadelním prostředí. Matka jí zprostředkovala první pohostinské vystoupení 1873 v Pešti. Následovalo angažmá v berlínském Residenztheater (1874/75) a nabídka angažmá v Hamburku (Thalia-Theater), kterou B. odmítla a přesídlila do Drážďan (Residenztheater 1875/76). V dubnu 1876 ji nastupující ředitel pražského Stavovského divadla Eduard Kreibig přijal do souboru jako naivku a sentimentální milovnici. Vystoupila hned v Kreibigově prvním pražském představení 16. 4. 1876 (Komorná Fleurette, Moreto–West: Donna Diana). 
Minna Bichler im Jahre 1885. https://de.wikipedia.org/wiki/Minna_Bichler#/media/File:Minna_Bichler_1885_Eigner.jpg
Během krátké doby se stala ve svém oboru jednou z nejvýraznějších pražských hereček. Několikrát jí bylo nabídnuto jiné angažmá (např. 1883 v německé společnosti Gustava Amberga z Thalia-Theater v New Yorku). Žádné z možností se však nechopila, ač měla během působení v Praze řadu konkurentek podobného hereckého typu a nebyla plně vytížena. Zůstala členkou pražského souboru pod vedením rodiny Kreibigů (1876–85), byla přijata do souboru Angelo Neumanna (1885) a setrvala v něm do 1896. Poté opustila divadelní dráhu (poslední role: Edrita, Grillparzer: Weh’ dem, der lügt) a provdala se za pražského průmyslníka a mecenáše Alexandera Richtera (byla jeho druhou manželkou). Po jeho smrti žila v Praze ve skromných poměrech, udržujíc kontakty s divadlem. 

Za dvacet let nastudovala desítky rolí ve svém oboru a vystoupila v mnoha ansámblových scénách. Dlouho si uchovávala dívčí zjev, a tím i původní okruh mladistvých typů. V tomto okruhu dokázala ztělesnit velmi rozdílné postavy, od „upřímného děvčete v jednoduché lidové komedii přes předvídavou, k vášnivosti inklinující naivku francouzských veseloher až po jadrné dívčí charaktery v klasických veselohrách“. Přísný a poučený kritik Alfred Klaar přivítal 1876 její angažmá se zdrženlivou zdvořilostí, ale později věnoval jejím výkonům značnou pozornost – v Bohemiiuveřejnil řadu drobných analýz. Jako její výrazné role jsou zmiňovány Doktorova dcera (L’Arronge: Doctor Klaus), Jeanne (Jermann: Lady Tartuffe), Fauchon Vivieur (Birch-Pfeiffer: Die Grille) a Franziska (Lessing: Minna von Barnhelm). V devadesátých letech vystupovala i v charakterních rolích, z nichž nejvýznamnější byla titulní postava Hauptmanny Hannele(1894).

Její manžel Alexander Richter (7. 12. 1843 Cheb – 29. 11. 1914 Praha), průmyslník, pocházel z druhé generace zámožné rodiny. Jeho otec Franz Richter (1808) provozoval na někdejším pražském předměstí Smíchov tkalcovnu. R. vystudoval v Praze a stal se jednou z vůdčích osobností pražské německé společnosti. Působil v  bankovnictví, ve smíchovské městské radě, od 1883 byl poslancem Zemského sněmu. Získal řadu vyznamenání (včetně zahraničních), byl členem vlivných pražských spolků a staral se o pražské německé školství. Patřil k zakladatelům Německého divadelního spolku (1883) a trvale zasedal v jeho předsednictvu. 1885 zakoupil pro Nové německé divadlo pozemek a zasloužil se o úspěch finančních sbírek na jeho stavbu, když sám cestoval po německých oblastech Čech a jako známá osobnost uplatňoval svůj vliv. Později budovu velkoryse dotoval, aby bylo možné zlepšovat její technický stav. Viděl divadlo v intencích názorů Josefa II. – jako umělecký ústav, jehož úkolem je zušlechťovat vkus a mravy. V pražských podmínkách národnostní konkurence usiloval o to, aby německá scéna pokračovala v tradici domácí německé kultury na vysoké úrovni.


Role

StD
Doktorova dcera (A. L’Arronge: Doctor Klaus, i česky jako Doktor Kalous), Jeanne (Jermann: Lady Tartuffe, dle franc. předlohy Delphine de Giardin) – 1879; Fauchon Vivieur (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Grille, dle románu George Sand La petite Fadette) – 1880; Franziska (G. E. Lessing: Minna von Barnhelm) – ?; Hannele (G. Hauptmann: Hannele) – 1894.

Prameny

NA Praha: Policejní ředitelství I., konskripce 1850–1914, kart. 34, obr.  255 (záznam o vydání cestovního pasu: Klagenfurt 22. 2. 1879; dále údaje k A. Richterovi: kart. 512, obr. 233).  

Literatura

Almanach für Freunde der Schauspielkunst, Berlin 1846–1853; Deutscher Bühnen-Almanach, Berlin 1854–1873; Teuber III, s. 700, 703, 704, 720–721, 741, 747, 753, 772, 775, 787, 789, 796 (Richter), 809, 810, 837 (Richter), 842 (Richter), 847; nesign.: A. R. und das Deutsche Theater, Bohemia 6. 12. 1913 (k 70. narozeninám A. Richtera); Neue freie Presse (Wien) 30. 11. 1914 (nekrolog. A. Richter); Prager Tagblatt 30. 11. 1914 (nekrolog A. Richter); F. Hantschel: Biographien deutscher Industriellen aus Böhmen, B. Leipa 1920, s. 60 (Richter); R. Rosenheim: Die Geschichte der deutschen Bühnen in Prag 1883–1918. Mit einem Rückblick 1783–1883, Prag 1938, s. 28, 43, 82, 87, 111, 117, 125; W. Binal: Deutschsprachiges Theater in Budapest, Von den Anfängen bis zum Brand des Theaters in der Wollgasse (1889), Graz–Wien–Köln 1972, Kommissionsverlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften (Elise Quandt-Bichler, 271, 281, 289, 310, 313, 332).

Eisenberg, Flüggen, ÖBL (in A. Richter), ODS, Oppenheim

Vyobrazení

Der Humorist 20. 10. 1885 (Wien); Prager Theaterbuch, Prag 1930, s. 32.

Životní události

  • 1858: narození, Klagenfurt am Wörthersee (A) ?
  • 3. 12. 1936: úmrtí, Praha (CZ)
  • 1874 - 1875: angažmá, Berlin (D)
    Rezidenstheater
  • 1975 - 1976: angažmá, Dresden (D)
    Rezidenztheater
  • 1876 - 1896: angažmá, Praha (CZ)
    Stavovské divadlo

Další jména

Bichler Wilhelmina


Vznik: 30. 11. 2012
Autor: Jitka Ludvová