V Praze se 1823–24 podílel na činnosti českého ochotnického divadla rodiny Tesingerů. Od 1833 působil ve Vídni, 1840 debutoval jako dramatik v Divadle v Josefstadtu, od 1845 byl sekretářem a domácím autorem Divadla na Vídeňce (ředitel F. Pokorny). Společně s J. Svobodou připravoval českojazyčná představení. Úspěšný prozaik a autor jednoaktovek. Překladatel Klicperových děl do němčiny.

Herecky debutoval 1846 v Innsbrucku (vedlejší role s povinností sborového zpěvu), 1864 přišel se společností Carla Pichlera Bogoda do Českých Budějovic (jako umělecký vedoucí a zpěvák). Téhož roku získal koncesi a pronájem Městského divadla v Českých Budějovicích (1864 – 1867), na zimní sezóny si pronajímal divadla v Jihlavě, Žatci, Chebu a Plzni. 1867 – 1871 měl v pronájmu divadlo v Mariánských Lázních, 1877 ředitelem Německé divadlo v Plzni. 1880 – 1883 sjednotil pod jednotnou správu divadla v Mariánských Lázních, Českých Budějovicích a Plzni. Těžištěm repertoáru divadel bylo hudební divadlo. Manželka Ottilie Moser, roz. Schmids (Schmizl), zpěvačka a herečka, převzala manželovo podnikání po jeho smrti (1883). Otec herce Carla Mosera a herečky Augusty (Gusti) Moser, provdané Wittels, později Cvitković (1871 – 1918).

Dcera Ludwiga Schmizla, hudebního ředitele a učitele hudby v Mohuči. Manželka herce, zpěváka, režiséra a hudebního ředitele Carla Mosera (1825 – 1883). Matka herce Carla Mosera a herečky Augusty (Gusti) Moser, provdané Wittels, později Cvitković (1871 – 1918). Od 1866 se podílela na řízení Městského německého divadla v Českých Budějovicích, které měl v pronájmu manžel. Po jeho smrti (1883) se stala ředitelkou společnosti, která hrála v Českých Budějovicích, Mariánských Lázních a v Plzni a uváděla jak populární operety, tak náročnější činoherní repertoár. 1888 působila společnost v Městském divadle v Chebu, v podzimních měsících v uherské Šoproni. Společnost se však dostala do finančních problémů a Moser ji rozpustila. Konec života strávila v Linci.

Od 1825 přednášel na pražské univerzitě. Zabýval se klasickými jazyky a estetikou, ale publikoval především jako žurnalista. 1823 – 1827 přispíval divadelními kritikami do Prager Zeitung, od 1828 do Bohemie, kde zároveň redigoval kritickou přílohu. Jeho kritiky se opíraly o teoreticko-estetické základy. Se zvláštním zájmem se věnoval divadelním hrám s patriotickými náměty.

Bližší životní údaje nejsou známy. Jako žurnalista udržoval kontakty s pražským a vídeňským prostředím. Publikoval v předchůdcích listu Bohemia(Unterhaltungsblätter, Bohemia, ein Unterhaltungsblatt). Byl autorem recenzí pražských představení a drobných dramatických črt pro Wiener allgemeine Theater-Zeitung. Psal zábavné hry (veselohry, frašky, operety), které publikoval ve sbornících (až na samostatně vydanou hru Rettung um Mitternacht, 1808). Jednoaktová veselohra Die grosse Bärenmütze (1818) byla uvedena v Theater in der Leopoldstadt.

Prvně se objevil jako jednatel a umělecký vedoucí divadelní společnosti Thekly Seifert (na přelomu 1845 a 1846. 1849 se s Theklou Seifert oženil a stal se samostatným ředitelem společnosti s koncesí pro kraje českolipský, jičínský a chebský, později i pro Mariánské Lázně a Karlovy Vary. V Mussikově společnosti se uváděla činohra, opereta a hry se zpěvy a příležitostně opera. Společnost měla až 30 osob a pronajímala si sezónně i větší divadla (1852 – 1855 a 1864 – 1867 Městské divadlo v Litoměřicích, Mariánské Lázně 1855 – 1867, Městské divadlo Karlovy Vary 1863, 1866 – 1869, Františkovy Lázně, plzeňské Městské pravovárečnické divadlo 1859 – 1862). Mussik zemřel 1868 v Chebu, společnost převzala jeho Manželka Thekla Mussik, roz. Seifert (*? – po 1878) s dcerou Angelikou Mussik a později se zetěm Franzem Suttnerem (1841 – po 1928).

Vyrůstala v pěstounské péči ředitele německojazyčné kočovné divadelní společnosti Josefa Hübnera ze Svobody nad Úpou. Po jeho smrti dostala 1846 koncesi a založila společnost, kterou provozovala s manželem Gustavem Juliem Mussikem (*? – 30. 12.1868 Cheb) v severních a severozápadních Čechách (Cheb, Litoměřice, Mariánské Lázně, Plzeň, Karlovy Vary, Františkovy Lázně, Liberec, Žatec). Hlavním těžištěm společnosti byla činohra (uváděna byla díla klasická i moderní). O dobrém jménu svědčí hostování hereckých i pěveckých osobností. Na divadelní činnosti se podílela dcera Angelika Mussik se zetěm Franzem Suttnerem (1841 – po 1928).

Vystudovaný katolický kněz, který zběhl ke světské kariéře publicisty a literáta. Narodil se v Čechách, ale většinu života prožil v Německu. Politickými názory a i v rámci své literární tvorby se profiloval jako radikální všeněmecký nacionalista. Jako dramatik se proslavil antiklerikální hrou s autobiografickými prvky Die Brüder von St. Bernhard.

Jako herec debutoval v sedmnácti letech v Prešpurku. Od 1876 se usadil natrvalo v Brně (Prozatimní divadlo, později Divadlo Na hradbách), kde působil až do své smrti. V Brně účinkoval ve vedlejších, ale i hlavních rolích, v opeře byl prvním basistou. Kromě činohry a opery hrál i v operetách, pracoval také jako malíř dekorací, inspektor scény a rekvizitář, knihovník a pomocník v kanceláři. 1885 oslavil pětadvacáté výročí působení na jevišti v roli Astragaluse ve hře F. Raimunda Alpský král a Nelida. Dcera Gisela Ott, provdaná Le Brȇt (1882 – 1958), byla herečka.

Začínal jako herec, na konci 60. let 19. století založil divadelní společnost, s níž se pohyboval povětšině po menších městech Moravy a Slezska. Pro kvalitu nabízených představení se společnost u publika těšila velké oblibě.

1869 angažován pro obor vesnických hochů v Zemském divadle v Linci. Aniž by měl předchozí herecké vzdělání, ztvárnil roli Kosinského (Schiller: Räuber). Následovala angažmá v Marburku, Essegu, ve Vídni, v Šoproni, Budapešti, Prešpurku a Liberci. 1886 ho angažoval Karl Freiherr von Stengel do německého souboru brněnského městského divadla, kde se stal oporou ansámblu. Jako herec vynikl suchým a přirozeným humorem. Věnoval se také režii (uváděl naturalistická dramata). Od 1898 do své smrti působil v Kaiserjubilämus-Stadttheater ve Vídni. Pod pseudonymem Augustus přispíval do novin svými fejetony. Byl autorem prologů, slavnostní hry k otevření nového karlovarského divadla (1885) nebo dramatického žertu Aber Fritz! (1898).

Původně zaměstnán u Královské námořní obchodní instituce v Berlíně. Hereckou zkoušku absolvoval před Augustem Wilhelmem Ifflandem a Jonasem Friedrichem Beschortem. 1795 prvně angažován u společnosti ve Štětíně. Od 1803 herec německé činohry Stavovského divadla v Praze, s přestávkou 1811 – 1813 (angažmá v Burgtheatru ve Vídni). Začínal jako představitel rolí mladých hrdinů a bonvivánů, později se zaměřil na charakterní role. 1819–1821 zastával funkci provizorního ředitele, 1824 - 1834 spoluředitel s Josefem Wolfgangem Kainzem. Manželka herečka Marianne Therese Josepha Czechticzká, roz. Rosenberg.

Po studiích na univerzitě v Lipsku se začal věnovat divadlu, 1789 debutoval u Grossmannovy společnosti. 1794 dostal privilegium na provozování vlastní společnosti v Bavorsku, ale kvůli uměleckým ambicím a náročnému repertoáru se dostal do finančních potíží a musel se nechat najímat jako herec. Se společností ředitele Carla Guolfingera von Steinsberg hrál v pražském Vlastenském divadle U Hybernů a v Karlových Varech. 1799 – 1801 v angažmá ve Stavovském divadle. Vydával list Allgemeiner Deutscher Theater-Anzeiger.

Německy píšící dramatik, novinář a divadelní kritik aktivní na přelomu 19. a 20. století. Autor divadelních her a aktovek převážně satirické povahy. Účastník a organizátor německého spolkového života v Praze.

Adoptovaná dcera divadelního ředitele Eduarda Kreibiga. Vystupovala ve vídeňském Residenz-Theater (1873 – 1874), poté přešla do Městského divadla v Grazu (Štýrský Hradec). Eduard Kreibig, který byl v divadle ředitelem, jí přivedl do pražského Královského zemského divadla. Začínala v rolích sentimentálních milovnic a salónních dam a v pražském angažmá se osvědčila v řadě rozdílných žánrů (včetně subretních rolí v operetě). Provdala se za divadelního historika Oskara Teubera (1852 – 1901).

• Rittner, Rudolf Rittner, Rudolf
•  

Vystudoval hru na housle a na hoboj, pak přešel k dramatickému oboru. 1888 – 1889 byl v angažmá v hannoverském Residenztheater. 1889 -1890 angažován ředitelem Carlem Stichem pro role mladistvých hrdinů a milovníků v Olomouci. V Karlových Varech (angažován 1890) ho viděl ředitel Lautenburg a pozval ho do Rezidenztheater v Berlíně (1891- 1894), kde se proslavil jako herec naturalistických rolí. Spolupracoval s významnými divadelníky (Otto Brahm, Max Reinhardt), vynikl jako interpret postav ve hrách Gerharta Hauptmanna (Florian Geyer ve stejnojmenné hře). 1913 – 1914 režisér a spoluředitel berlínského Deutsches Künstlertheater, později hrál v němém i zvukovém filmu.

Vídeňský rodák, který nejdříve vynikal v rolích hrdinů, později byl oblíbeným charakterním komikem. V mládí procestoval s divadelními společnostmi habsburskou monarchii, posléze dosáhl stabilnějších angažmá v městských divadlech. Téměř třicet let působil v brněnském městském divadle. Patřil k současníkům F. Raimunda a J. Nestroye, v jejichž hrách po celý život s oblibou vystupoval.

• Edmund Sauer v neznámé roli; identifikace neodpovídá (NMd, sbírka fotografií). Edmund Sauer v neznámé roli; identifikace neodpovídá (NMd, sbírka fotografií).
•  

Brněnský rodák, jeden z nejslavnějších činoherních herců pražského německého divadla 2. pol. 19. stol. 1859–1886 ztvárnil ve Stavovském divadle řadu rolí hrdinů a milovníků, v tragédiích i veselohrách. 1886 se stal členem berlínského Dvorního divadla, kde hrál hrdinské otce.

1880 debutovala ve Znojmě v rolích naivek. 1882 – 1884 byla angažována v brněnském městském divadle jako sentimentální milovnice a 1885 jí přijal ředitel Angelo Neumann do souboru německého zemského divadla. Uplatnila se ve veseloherních úlohách, uměla tančit a zpívat. Méně úspěšná byla v rolích klasického repertoáru. Z Prahy odešla do angažmá do Berlína, hereckou kariéru zakončila 1928.

Začínal jako herec, v polovině 70. let založil vlastní divadelní společnost, s níž se pak více než čtyřicet let pohyboval po menších městech na Moravě a ve Slezsku. Jako divadelní podnikatel dbal na kvalitu a aktuálnost repertoárové nabídky, což z jeho souboru činilo atraktivní a žádanou společnost.

1866 se prvně objevil jako komik v souboru olomouckého Městského divadla v Olomouci (ředitelem Carl König) a v Liberci. 1872 - 1874 ředitelem divadla v Olomouci, kde hrál (role bonvivánů a komických milovníků) a režíroval. Vystřídal úspěšného ředitele Czernitse, se kterým byl srovnáván. Byl často kritizován za výběr repertoáru i za nedostatečnou disciplínu souboru. Po odchodu z Olomouce působil v Lublani, Terstu, Temešváru, Záhřebu a Berlíně. Od 1899 režisérem opery v Hamburku.

Provozovatel Mikulášského divadla známého též jako Švestkovo divadlo (1816 – 1880). Bylo zřízeno v knihovně zrušeného kláštera u sv. Mikuláše a hrálo se zde převážně německy. Divadlo se stalo předním ochotnickým divadlem v Praze a začínali zde např. Josef Chauer, Jan Nepomuk Škroup, Anna Manetínská, Pavel Švanda ze Semčic či Gustav Löwe. Od pol. 50. let převzal vedení divadla syn Karl Eduard Schwestka (1824 – 1887).

Vyškolen jako sborista ve Vídni, 1825 – 1826 angažován jako druhý tenorista v Zemském divadle v Linci. V Theater in der Leopoldstadt hrál komické role, zvlášť v premiérách Nestroyových frašek. 1852 angažován do souboru německé činohry Stavovského divadla v Praze. S Franzem Feistmantlem a Karlem Doltem tvořil oblíbenou trojici komiků (Raimund: Alpenkönig und Menschenfeind, Scutta jako Habakuk). Komponoval hudbu ke kouzelným hrám, fraškám a parodiím (Robert der Wau Wau).

Příslušník druhé generace početné divadelní rodiny. Začínal jako herec u společnosti svého otce. Během své divadelní kariéry byl ředitelem divadel v Trnavě, Rábu, Českých Budějovicích, Jihlavě a ve Znojmě. V Trenčanských Teplicích založil tradici letních her.

Příslušník druhé generace divadelní rodiny. Začínal u společnosti svého otce, kolem 1853 se osamostatnil. Byl dlouholetým členem hereckého ansámblu Německého zemského divadla v Praze (1856–1885). Zakládající člen pražského spolku Schlaraffia.

Zakladatel divadelní rodiny. 1811–12 a 1821–24 byl nájemcem divadla ve Znojmě. Ve 30. a 40. letech působil převážně v českých zemích (Písek, Žatec, Cheb, Františkovy Lázně, Jihlava).

Oceňovaný zpěvák a herec komických rolí, též zdatný podnikatel. Ve dvaceti letech založil malou pěveckou společnost, s níž cestoval po Rakousko-Uhersku. Tyto zkušenosti pak využil při vedení velkých ansámblů v městských divadlech v St. Pöltenu, Kremži a Linci. Pravidelně se vracel na Moravu a do Slezska, kde dříve působil jako herec.

Začínal jako tenorista u velkých divadelních společností, které nabízely operní produkce. Na konci šedesátých let se osamostatnil a založil vlastní divadelní společnost. Divadelním ředitelem byl pouze šest sezon, podnik nedokázal vést po umělecké ani po finanční stránce.  

Jako herečka začínala v divadle v Mohuči (Mainz). 1807 angažována ve Štrasburku 1812 – 1814 ve dvorním divadle v Darmstadtu. 1815 -1823 a 1835 – 1837 angažována ve Stavovském divadle v Praze pro obor heroin (Marie Stuartovna ve stejnojmenném Schillerově dramatu). S manželem, pěvcem Francem Sontagem (1783 – 1819), měla syna Karla Sontaga (herec, 1828 – 1900), herečku Ninu Sontag a talentovanou operní pěvkyni Henriettu Sontag (1806 – 1854).

Zpočátku se údajně věnoval baletu a zpěvu ve Vídni. Po několika hostováních v Praze angažován 1830 – 1843 ve Stavovském divadle pro obor menších komických rolí. Stal se partnerem komika Franze Feistmantla v parodiích, komediích a fraškách. Největší úspěch měl v Nestroyových hrách (Zwirn v Lumpazivagabundus). Od 1844 je registrován v Brně, kde byl 1857 – 1862 ve stálém angažmá, kde vynikl v podobném typu hrubší vídeňské frašky.

Jako voják se v Chebu seznámil s Angelikou Mussik, dcerou ředitele divadelní společnosti Gustava Julia Mussika a členkou jeho společnosti. 1870 se s ní oženil. Kolem roku 1875 převzal vedení společnosti, která hrála v Plzni, Liberci a Karlových Varech. Kromě operetního repertoáru společnost uváděla především činohry, (včetně realistického dramatu). V Karlových Varech nechal S. vybudovat letní divadlo („Suttner´sches Sommertheater“), ale zadlužil se. Od 1880 žil ve Vídni a pracoval jako pokladník a sekretář ve vídeňských divadlech.

Pocházela z divadelní rodiny. Začínala v rolích veseloherních milovnic (Mnichov, angažmá 1838 – 1841), 1848 vystupovala v Záhřebu, 1849 v Prešpurku. 1854 nahradila Margarethe Binder v oboru starších dam v pražském německém souboru Stavovského divadla. Patřila ke spolehlivým herečkám a dokázala ztvárnit i role se zpěvy. 1874 byla penzionována.

Studoval na vojenské akademii. Od 1875 umělecký a divadelní referent deníku Bohemia. Autorem vojensko-historických publikací a třídílných Geschichte des Prager Theaters, které dodnes zůstávají zásadním zdrojem pro studium divadla v Praze včetně objektivně pojednaného jazykového rozštěpení na divadlo německé a české. Manžel herečky Emmy Rigol (1850 – 1934).

Herec a později divadelní ředitel, spjatý především s brněnským městským divadlem. Během jeho vedení (1837–1843) byla zavedena pravidelná představení v češtině a prosperovala především opera. Kvůli finančně ztrátovým projektům letních arén byl T. nucen Brno opustit a svou divadelní kariéru uzavřel jako majitel kočovné společnosti. Též autor romantických a lokálních her. 

Začínala jako herečka v dětských rolích ve Wiener Hofburgtheater. V Klagenfurtu byla angažovaná pro obor bezstarostných milovnic, ale také jako operetní subreta. V městském divadle v Českých Budějovicích už figurovala 1864 – 1865 jako subreta. 1874 angažována ředitelem Wirsingem ve Stavovském divadle. Stala se hlavní představitelkou ve fraškách se zpěvy a především v operetním žánru. Významné role: Hraběnka Falconi (J. Strauss: Carneval in Rom), Therese Krones (Haffner: Therese Krones). Po svatbě s operetním tenorem Karlem Schenkem (1874) vystupovala pod jménem Schenk-Ullmayer.

V Praze vydával revui Der Novellist. Zeitschrift für moderne, unterhaltende Lektüre (1838) a přispíval do řady dalších periodik. Po 1840 se přestěhoval do Vídně, od 1848 významný představitel radikálního demokratického proudu: poslanec Říšského sněmu (1848–49) a Říšské rady (1873–79).