Haas, August

Syn žalářníka; o jeho mládí a vzdělání není známo nic bližšího. Jako herec se prvně objevil u společnosti J. A. Feidlera v únoru 1834 v Žatci. Na začátku letní sezony 1834 se mihl u ředitele J. Lutze v Karlových Varech, hned v létě se vrátil k Feidlerovi (t. č. v Chebu). Na podzim t. r. J. A. Feidler zemřel a v lednu 1835 podnik převzal syn L. Feidler. Feidlerova společnost působila převážně v severních a severozápadních Čechách a H.byl jejím členem více jak třicet let (jméno Haas se v zimní sezoně 1840/41 objevuje u ředitele H. Wallburga v Českých Budějovicích, nelze ale doložit, zda se jedná o heslovanou osobu). 1854 se v Děčíně oženil se sestrou L. Feidlera, Amalií Feidlerovou. Když L. Feidler v prosinci 1867 zemřel, zažádal H. jako švagr zemřelého principála o koncesi pro divadelní podnikání. Získal ji na 1868 pro celé území Čech s výjimkou Prahy, lázeňských měst a Liberce. Koncese mu pak byla pravidelně obnovována. H. společnost hrála v následujících deseti letech ve stejných oblastech jako společnost Feidlerova. Po H. smrti převzala vedení společnosti manželka Amalie, po určitou dobu v tandemu s hercem F. Billem. Když 1882 zemřela, pozůstalí členové společnosti zažádali o postoupení koncese režisérovi F. Fickovi.
Manželka Amalie, roz. Feidlerová (1809–1882), působila ve společnosti otce, posléze bratra a pak manžela jako herečka. Hrála role šlechtičen a matek, později charakterní role. Po manželově smrti převzala vedení společnosti. Tchán Johann Anton Feidler (1780–1834) byl učitel hluchoněmých a divadelní ředitel; švagr Ludwig Feidler (1801–1867) herec, dramatik a divadelní ředitel.

Pro H. divadelní dráhu mělo zásadní význam dlouholeté působení v divadelní společnosti rodiny Feidlerů, kde se vypracoval z řadového herce v oporu ansámblu a od začátku 60. let též režíroval. Z hlediska divadelního podnikání dobře poznal oblasti západních a severozápadních Čech (Cheb, Kadaň, Kraslice, Chomutov, Most, Žatec), do nichž se později se svou společností pravidelně vracel, přičemž mohl těžit z příznivé pověsti, které se zde jako etablovaný herec těšil. Jako jiní divadelní ředitelé střídal H. sezonní pronájmy městských divadel a kočovný způsob podnikání. Za stěžejní působiště jeho společnosti lze považovat zejména Žatec v zimní sezoně 1869/70 a Cheb v zimní sezoně 1870/71 (obě štace navazovaly na předchozí divadelní pobyty feidlerovské společnosti) a zimní sezonu 1873/74 v Mostě, kde však H. společnost skončila už v prosinci 1873 a poté hrála v Chomutově. Kratší štace (Horní Litvínov, Doubí, Postoloprty) však postupně převládly a po H. smrti za vedení manželky Amalie už společnost pouze kočovala.

1872 a 1874 byla spoluředitelkou společnosti herečka a zpěvačka Ch. Möllnerová, od druhé poloviny 60. let členka darmstadtského dvorního divadla (Großherzogliches Hoftheater), jež u H. společnosti poprvé vystoupila v sérii pohostinských vystoupení během chebské zimní sezony 1870/71. 1873 se podílel na vedení souboru blíže neidentifikovaný pan Adrian. Ve společnosti hrál G. Denemy s manželkou Caroline (Žatec 1869/70, Rumburk 1874). H. jej angažoval jako zkušeného herce oboru intrikánů, hrdinských a charakterních postav a zúročil i jeho režisérskou praxi. 1874 zastával Denemy též funkci hudebního ředitele a inspektora společnosti, jeho žena zaujala místo první pěvkyně.
H. divadelní podnik nabízel činoherní i hudebně-dramatický program. Hlavní linii činoherního repertoáru představovala historická či historizující dramata (H. Mirani: Maria Theresia und ihr Kammerdiener, K. P. Berger: Maria von Medicis, E. Scribe: Das Glas Wasser, E. Raupach: Schule des Lebens), dobově oblíbené dramatizace populárních prozaických děl od Ch. Birch-Pfeifferové (Fra Bartolomeo, Die Grille), v reakci na aktuální vývoj dramatu však i realistické hry L. Anzengrubera (G´wissenswurm) nebo Halmův Der Sohn der Wildnis. Okrajově zařazoval klasické drama (Schillerovy hry Die Räuber či Kabale und Liebe, Shakespearova Hamleta nebo Othella, pod titulem Mohr von Venedig). Hudebně-dramatický repertoár byl zaměřen na hry se zpěvy či pohádkové hry (C. Haffner: Der letzte Mensch), frašky s hudebně-vokálními částmi a stále populárnější operetu. Operu společnost neuváděla. Krátce po smrti L. Feidlera uvedl H. 1868 v Kadani jeho hru Der kleine Mathias oder Die Schweden in Kaaden (Malý Matyáš aneb Švédové v Kadani), v níž autor tematizoval údajnou vraždu křesťanského chlapce Mathiasse Tillicha jedním z židovských obyvatel Kadaně, k níž mělo dojít 1650. V Klášterci nad Ohří byla hra zakázána z obavy z protižidovských demonstrací či excesů, k nimž tu v minulosti došlo. Případ pronikl na stránky Bohemie (zprávu převzala z lokálního periodika Volksfreund), kde se k němu vyjádřil též rakouský list Wiener Kirchenzeitung, který kritizoval tamní úřad za hájení práv židovské menšiny na úkor katolické většiny. Jiné zprávy tisku o H.společnosti byly pouze lokálního charakteru.

První svědectví o H. hereckém umění se zachovalo z 1834, kdy jako dvacetiletý působil u J. Lutze. Dopisovatel Wiener Theaterzeitung byl po zhlédnutí H. výkonu v roli krejčovského tovaryše Zwirna v Nestroyově frašce Der böse Geist Lumpacivagabundusskeptický; prorokoval, že „to ve svém oboru nepřivede ani k průměrnému výkonu.“ Během působení u Feidlerovy společnosti se však H. vypracoval v hereckou oporu souboru. Postupně vystřídal několik hereckých oborů činoherního i hudebně-dramatického repertoáru, až dozrál v charakterního herce. Od postav konkrétních společenských typů, tzv. šarží (např. řemeslníků či písařů), postupně přecházel k rolím udatných, společenskému řádu se protivících hrdinů, často šlechticů a rytířů (Wilhelm Cecil v Schillerově Marii Stuart, Talbot z Jungfrau von Orleans téhož autora, rytíř Heinrich v Cunových Die Räuber auf Maria Kulmoder Die Kraft des Glaubens, loupeživý rytíř Zbihoň z Klicperova Loketského zvonu, sehraného Feidlerovou společností pod německým názvem Zdenko von Zasmuck oder Die Geister im Berge Blanik, Přeslav Vršovec z Ebertovy hry Bretislaw und Jutta), a do rolí otců (Franz Welser v Philippine Welser od O. Redwitze). Zárodky H. charakterního herectví lze sledovat v rolích morálních či společenských autorit z vídeňských pohádkových her se zpěvy (Bustorius v Der Bauer als Millionär, strážce ostrova pravdy Veritatius v Diamant des Geisterkönigs, obě F. Raimund). Coby hrbáč Quasimodo v dramatickém přepisu Ch. Birch-Pfeifferové Der Astrolog und seine Knecht předvedl přesnost tělesného a psychologického vyjádření.
Svou působností u Feidlerovy společnosti a jako principál společnosti vlastní působil H. výhradně v určité oblasti Čech. Patří tak typickým představitelům německého ambulantního divadla lokálního charakteru.

Role

Společnost Josefa Lutze, Karlovy Vary

Zwirn, ein Schneidergesell (J. N. Nestroy: Der böse Geist Lumpacivagabundus) – 1834.

Feidlerova divadelní společnost, Cheb

Hähnchen (L. Angely: Das Fest der Handwerker), Bustorius (F. Raimund: Der Bauer als Millionär oder Das Mädchen aus der Feenwelt), Veritatius (F. Raimund: Der Diamant des Geisterkönigs oder Die Insel der Wahrheit), Krokowyn/Krokovín (V. K. Klicpera: Die Glocke zu Elbogen oder Der treue Geist in der Wäldern von Laucin), Dobroslav (J. Franul v. Weissenthurn: Elisene, Prinzessin von Bulgarien), Marquis von Montalban (E. Bürger: Klara von Montalban oder Die Verbrecherin aus Kindesliebe, Ein Emir, genannt der Löwe von Kurdistan (J. W. Lembert dle W. Scotta: König Richard Löwenherz in Palästina oder Englands Reichs-Panier, H. benefice), Coban Runge (J. L. Deinhardstein: Hanns Sachs, Schuster und Meistersänger zu Nürnberg), Preslaw Werschowetz, ein edler Böhme/Přeslav Vršovec, urozený Čech (K. E. Ebert: Břetislaw und Jutta oder Der Bund der Deutschen mit den Böhmen), Dessa Cassawa, ein Neger, Kapitän eines großen Raubschiffes (H. Springer: Domy, der amerikanische Affe oder Der Schiffbruch bei St. Domingo), Wulf, Leibknappe (C. F. van der Velde: Die kriegerischen Mädchen in Böhmen), Ritter Prokow, genannt der Wilde, Herr zu Waldeck und Kommarow (F. Weidmann: Die Burg Waldeck oder Die warnende Erscheinung im eisernen Gemache) – 1834; Graf Zdenko von Borotin (F. Grillparzer: Ahnfrau oder Der Untergang des Hauses Borotin), Belisar (E. Schenk: Belisar), [Leiter der Falschmünzers] (W. Vogel: Falschmünzer in Chrudimer Walde oder Das geraubte Schatzkästchen), Cardillac (Walter dle E. T. A. Hoffmanna: Cardillac, der Goldschmied von Paris oder Der Diamantenraub), Stellarius (J. N. Nestroy: Der böse Geist Lumpacivagabundus oder Das liederliche Kleeblatt) – 1835; Robert Wildruck (W. Marsano dle W. Scotta: Der Rosamundes Thurm oder Ritterliche Treue), Der König von Dännemark/Claudius (dle W. Shakespeara: Hamlet, Prinz von Dännemark), Kitt, Glaser (A. Bäuerle: Wien, Paris, London und Constantinopel oder Es geht überall gut, aber zu Hause ists am Besten), Ernst von Pappenheim (K. F. Weidmann: Erasmus Lueger, der tapfere Ritter Steuermarks oder Der Todtenzug um Mitternacht) – 1835; Phylas, ein alter Sclave der Mirina (t. F. Holbein, h. M. J. Renbe: Mirina, Königinn der Amazonen), Wilhelm Cecil, Baron von Burleigh, Großschatzmeister (F. Schiller: Maria Stuart) – 1836; Zanga (F. Grillparzer: Der Traum ein Leben), Heinrich (H. Cuno: Die Räuber auf Maria Kulm oder Die Kraft des Glaubens), Zbihon/Zbihoň, ein Raubritter (V. K. Klicpera: Blaník – provedeno německy pod názvem: Zdenko von Zasmuck, oder: Die Geister im Berge Blanik), Talbot, Feldherr der Engländer, Bertrand, ein Landmann (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans) – 1837; Parlamentrat Desperieres (C. Blum dle Bayarda: Die Kunst zu gefallen oder Der Vicomte von Letoriéres, k otevření divadla 29. 1. 1859), Marchese Silvio d´Almagrie (G. M. Bärmann: Ritter und Zitherschlägerin oder Braut, Frau, Witwe in einer Stunde), Ladislaw, Graf von Rutowsky (K. G. Nieritz: Mazeppa, dle povídky Alexander Menzikoff oder Die Gefahren des Reichthums), Baron von Zinnburg (E. Bauernfeld: Die Bekentnisse) – 1859; Pivot, Schreiber der Maire (Ch. Birch-Pfeiffer: Marguerite oder Die Macht der Zufalls), Hausknecht Knetschke (t. L. Kalisch, h. T. Hauptner: Münchhausen, oder Er lügt sich durch die Welt), Apotheker zu Dessau (H. Hersch: Anne Liese), Quasimodo (Ch. Birch-Pfeifferová: Der Astrolog und seine Knecht), Don Alfonso, König von Kastilien (E. Raupach: Die Schule des Lebens), Franz Welser, Patrizier und Kaufheer in Augsburg (O. v. Redwitz: Philippine Welser oder Fürst und Patrizier), Lorenz, der Ortsrichter (S. H. Mosenthal: Deborah), Schlosser Puff (L. Angely: Das Fest der Handwerker), Hanns Mischler, ein reicher Milchmeter und Gärtner vom Lande (C. Juin, L. Flerx: Ein Florentiner Strohhut oder Fatalitäten am Verlobungstage) – 1860; Thomas, Bruder des alten Randhofers (T. Flamm, J. Wimmer: Der Teufel im Herzen), Erhard Forster, Herr von Neuhaus (Christian G. in Eger: Eine Waffenthat der Eger im Jahre 1412 oder Die Gründung des Fahnenschwingens der Metzger und Tuchmacherzünfte in Eger) – 1861; Meister Steffen, Goldschmid in Nürnberg (J. L. Deihardstein: Hanns Sachs, Schuster und Meistersänger, v tomtéž titulu H. ztvárnil v 1834 Cobana Rungeho) – 1867.

Divadelní společnost A. Haaseho, Žatec

Oldenholm/Polonius (W. Shakespeare: Hamlet, Prinz von Dänmark) – 1868/1869.

Prameny

NA Praha: PM 1871–1880, kart. 1240, sig. 8, 6, 8/2 [žádosti H. o koncese a jejich udělení].

SOA Třeboň: sbírka matrik, matrika narozených Písek, N1801–1815 [H. narození].

SOA Litoměřice: sbírka matrik, matrika oddaných, sig_28_15_O_I-O_1843–1863_Děčín_094 [sňatek A. Haase a A. Feidlerové]; matrika zemřelých, sig. L.170/23.Z. 1858–1878 Vejprty [úmrtí A. Haase]; matrika zemřelých, sig. L66/H.I.Z. 1833–1871. Kadaň [úmrtí J. A. Feidlera]

SOA Plzeň: sbírka matrik, matrika zemřelých Žlutice 33 1829–1898 [úmrtí A. Haasové, chybně uvádí datum 24. 11. 1879 jako datum H. smrti], matrika zemřelých Cheb–sv. Mikuláš-136_0605-z 1865–1871 [úmrtí L. Feidlera].

SOA Cheb: fond č. 1, kart. 255, fascikl č. 327; složka A 960 (A960/1); fond. č. 1, karton 253, fascikl 327, složka č. A 957 (A957/1); kart. č. 250, fascikl 327, složka A 952/5 [vše k představením Feidlerovy společnosti v Chebu s H. hereckou účastí].

Literatura

Wiener Theaterzeitung (Wien) 21. 7. 1834 [recenze na H. roli Zwirna u spol. J. Lutze]; Bohemia (Prag) 14. 5. 1868 [zákaz provedení hry Der kleine Mathias]; Wiener Kirchenzeitung 16. 5. 1868 [zákaz provedení hry Der kleine Mathias]; Deutscher Bühnen Almanach (Berlin) 1855, d. [2], s. 387–388; 1857, d. [2], s. 207–208; 1858, d. [2], s. 334–335; 1859, d. [2], s. 359–360; 1860, d. [2], s. 510–511; 1862, d. [2], s. 93–94; 1863, d. 2, s. 357–358; 1865, d. 2, s. 92–97, s. 349–350; 1866, d. 2, s. 105–112; 1867, d. 2, s. 84–91; 1868, d. 2, s. 78–86; 1869, d. 2, s. 84–91; 1870, d. 2, s. 90–97, s. 286–287; 1871, d. 2, s. 74–81, s. 94–95; 1872, d. 2, s. 66–75; 1873, d. 2, s. 76–83; 1874, d. 2, s. 37–38, s. 64–69; 1875, d. 2, s. 81–87, s. 415–416; Egerer Zeitung (Cheb) 9. 3. 1865 [benefice A. Haasové], 1. 3. 1866 [stručné hodnocení H. hereckého výkonu ve Wehlově veselohře Ein modernes Verhängnis], 11. 8. 1870 [zadání chebského divadla H., tou dobou v Horním Litvínově na základě rozhodnutí městského komitétu, vč. H. stručného hodnocení jako herce], 29. 12. 1870 [představení Mohr von Venedig], 5. 1. 1871 [představení Tochter des Südens, stručné hodnocení dosavadní úrovně H. souboru a návštěvnosti], 12. 1. 1871 [hostování zpěvačky Ch. Möllnerové], 9. 2. 1871, 2. 3. 1871 [repertoár H. společnosti]; A. John: Franzensbader Stadttheater. Festschrift zum 60 jährigen Jubiläum des Franzensbader Stadttheaters, Franzensbad 1928, s. 5–6; J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, DÚk, CD 307.

Vznik: 2017