Psán též Hynek. Manžel herečky Marie, roz. Allramové (sňatek 1833), dcery Josefa a Barbory (Babetty) Allramových.
Syn učitele. V mládí se mu dostalo německého základního vzdělání. Začal studovat práva v Praze, věnoval se však hudbě na kostelních kůrech a zpíval na koncertech. Po 10. 10. 1826, kdy debutoval ve StD v roli Dona Pedra v německém představení Mozartova Dona Juana, ze studií odešel a 1827 nastoupil ve StD do angažmá. Byl zaměstnáván především v činohře, ale i jako basista operního souboru, kde se však vedle J. Kainze a svých českých vrstevníků V. Michalesiho a K. Strakatého nedostával k větším rolím. Výjimečně zpíval mezi množstvím vedlejších postav např. Masetta v Donu Juanovi (1829) a lesníka Kuna ve Weberově opeře Der Freischütz (1829). Zdokonalil se v češtině a vystupoval v činohře i v české opeře (Masetto, Don Juan 1828, Osmin, Mozart: Únos ze serailu 1829, Rarach, Spohr: Faust 1833). Na počátku sezony 1834/35 i s manželkou pražskou scénu opustil.
Jako Almaviva (Mozart: Figaros Hochzeit) hostoval 1834 na vídeňské dvorní scéně, ale angažmá získali manželé nejpozději na jaře 1835 ve vídeňském Theater in der Leopoldstadt. V létě 1835 s tímto souborem pobývali v Badenu u Vídně. 1837 přešli do dvorního divadla v Coburgu a v Gotě, kde byl I. na vrcholu uměleckých sil (do 1843). Teprve zde dostával velké role (1840 Bertram, Meyerbeer: Robert der Teufel). Jako člen divadla v Gotě hostoval s dobrým ohlasem 24. 7. 1837 v Praze (Zampa, Hérold: Zampa) a v srpnu a v září 1841 ve vídeňské dvorní opeře (Dulcamara, Donizetti: Der Liebestrank, Masetto, Don Juan). Od počátku vynikal hereckou obratností, jíž předčil své vrstevníky obdařené mohutnějším hlasem, a těžil z dobrého hudebního školení.
1843 nebylo manželům angažmá v Coburgu prodlouženo. Po krátkém pokusu uchytit se v Bambergu (1843/44) se vrátili do Prahy a I. se na jaře 1846 stal znovu členem souboru StD. Ztrácel však hlasové schopnosti, v opeře vystupoval méně a později se uplatnil jako charakterní herec v české činohře a v pantomimách (1846–58 vytvořil 143 českých činoherních postav, mj. 1848 krále Zikmunda v Tylově hře Jan Hus). Ředitel F. Thomé (nastoupil 1858) jeho angažmá neobnovil a od 1. 11. 1859 byl I. přiznán důchod. V té době vedl již několik let v Praze na Novém Městě hudební školu pro elementární výuku zpěvu (povolena 23. 10. 1850), nepodařilo se mu však získat dost žáků a zkrachoval i jeho pokus zřídit plovárnu v Karlíně. Sužován bídou a chorobou se zastřelil.
Role (zpěvoherní ve StD)
1827: Poustevník a Borovský (Weber: Střelec kouzedlník), Barčag (J. J. Rösler: Elisena, kněžna volharská), Bláha (Auber: Sníh); 1828: Dolanov (Weigl: Sirotčí dům), Masetto (čes. a něm. Mozart: Don Juan), Kuno (Weber: Der Freischütz); 1829: Mephistopheles (Spohr: Faust), Arpaya (Auber: Fiorella), Řečník (Mozart: Kouzelná flétna), Rudolf (J. W. Kalliwoda: Christine), Fabritio Vingradito (Rossini: Die diebische Elster), Richard Boll (Weigl: Die Schweizerfamilie), Wilhelm (Auber: Der Schnee), Abdalah (Weber: Oberon), Flambeau (Rossini: Graf Ory), Osmin (Mozart: Únos ze serailu), Figaro (Mozart: Die Hochzeit des Figaro), Sir Humphrey (Marschner: Der Vampyr), Benno (F. Škroup: Der Nachtschatten, prem.); 1830: Trülow (Bäuerle–W. Müller: Alína aneb Praha v jiném dílu světa), Andre (Boieldieu: Rotkäppchen), Hubert (Fioravanti: Die reisenden Komödianten), Wilhelm (Triebensee: Die wilde Jagd), Gaveston (Boieldieu: Die weisse Frau), Samobor (Würfel: Krakonoš); 1831: Terz (Guolfinger v. Steinsberg–Tuček: Hanns Klachel), Omar (Rossini: Die Belagerung von Corinth), Walter (Rossini: Wilhelm Tell), Giacomo (Auber: Fra Diavolo), Pistofolus (Paisiello: Die schöne Müllerin), Bernhard (Czapek–Maschek: Die Wiederkehr des Hanns Klachels nach Przelautsch), Bellapunta (Meyerbeer: Margarethe von Anjou); 1832: Lysander (Isouard: Joconde), Osburg (Bellini: Die Unbekannte), Jackson (Kreutzer: Der Lastträger an der Themse), Bruno (Rösler: Pomsta), Jakmann (Boieldieu: Die beiden Nächte), Assur (Rossini: Semiramis), Moralez (Spontini: Ferdinand Cortez); 1833: Rarach (Spohr: Faust); 1846: Ottakar (Weber: Střelec kouzelník), Dom Enriquez de Sandoval (něm., Donizetti: Dom Sebastian), Apollo (Gluck: Alceste), Generál Lefort (Lortzing: Car a tesař), Mluvčí (Mozart: Kouzelná flétna); 1847: Giacomo (čes., Auber: Fra Diavolo), Zbrojnoš (Weber: Silvána), Sir Robertson (Bellini: Die Puritaner), Fritz, student (Auber: Der Feensee), Tebaldo (Halévy: Guido und Ginevra oder Die Pest in Florenz), Žid Izachar (Auber: Čarovné jezero), Válečník (Kreutzer: Die Hochländerin), Lord Syndham (Lortzing: Czar und Zimmermann), Strozzi (Halévy: Die Königin von Cypern), Velitel městské stráže (Balfe: Die Zigeunerin), Sluha Thomas (J. W. Kalliwoda: Blanka oder Die silberne Birke); 1848: Richard Boll (Weigl: Rodina švejcarská), Hrabě Filip (Grétry: Kníže Raoul nazván Modrofous), Poustevník (Kittl: Bianca und Giuseppe, prem.), de Retz (Meyerbeer: Die Hugenotten, 6. 5., orig. znění), Niklas, sedlák (Marschner: Hans Heiling), Bedřich (Balfe: Cikánka), Ascanio Petruci (Donizetti: Lucrezia Borgia), Ministr války (Auber: Gustav III.); 1849: Podivín, šašek (Isouard: Popelka), Adelhof (Lortzing: Zbrojíř), Dóže benátský (Rossini: Othello), Der Richter zu Richmond (Flotow: Martha); 1850: Der General–Profess (Halévy: Die Musketiere der Königin); 1851:Gasparro (Donizetti: Die Templer von Cypern); 1854: Luis Gonzago Camera (Flotow: Indra).
Prameny a literatura
Matrika far. úřadu Dol. Olešnice č. 33–3, s. 64, 24. 5. 1803, Stát. oblast. archiv v Zámrsku. – Matrika oddaných fary při chrámu P. Marie před Týnem 1820–47, Archiv hl. m. Prahy, sign. TÝN O 6, 4. 10. 1833. – Cedule StD 1824–58, NMd. • Allgemeine Theater-Zeitung [Wien], 24, 1831, s. 431; 27, 1834, s. 433, 461, 504; 28, 1835, s. 539; 33, 1840, s. 224; Almanach für Freunde der Schauspielkunst [Berlin], 1, 1836 až 17, 1853; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1838, s. 25; 1846, s. 52; 1859, s. 22; 1861, s. 7; Allgemeine Wiener Musik-Zeitung 1, 1841, s. 437; Deutscher Bühnen-Almanach [Berlin] 18, 1853 až 33, 1878; Lumír 7, 1857, s. 1023; 8, 1858, s. 67; 11, 1861, s. 1975 [Na den všech věrných dušiček …]; Teuber III, s. 162, 173, 178, 187, 361, 364, 531, 552, 867; Vondráček II. • NDp.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 232–233
