Příjmení též psáno česky Horšelt. Člen rozvětvené rodiny herců, tanečníků a divadelních ředitelů, jež v několika generacích působila též v Čechách. Prvním známým příslušníkem rodu byl principál Johann Adam H. (též Horscheidt), který se svou společností ve 40. letech 18. stol. projel Moravu (Znojmo, Olomouc, Brno). Jeho syn, tanečník Franz H. (1760–1828), byl již 1772 mezi figuranty u ředitele Bruniana v Praze v divadle v Kotcích, ve Wahrově společnosti byl druhým sólistou, u Koberweina v Olomouci 1773–75 a poté u Joh. Böhma v Brně baletním mistrem. Oženil se s Koberweinovou dcerou Katharinou (zemř. 3. 12. 1838), s níž měl čtyři děti: Friedricha (1793 Kolín n. R.–1876 Mnichov), Karolinu, provd. Koppmannovou (1796–1819), Barboru, provd. Thomsovou (1801–1832) a Nanettu, o níž zatím není nic známo. Katharina H. se svými dětmi jezdila po Rakousku a od dubna do června 1814 s nimi hostovala ve StD v Praze. Nejdříve uvedla dva žánrové obrázky Der Jahrmarkt a Der listige Werber, 5. 5. 1814 pak proslulou práci choreografa Didelota Zephir und Flora, v níž dcera Karolina tančila Zephira a Barbora Floru. Jejich bratr Friedrich, zakladatel vídeňského dětského baletu, v Praze v této době nebyl. Stal se baletním mistrem v Mnichově, kde se 1824 oženil s B. Ecknerovou (1804–1838).
August H. byl třetím synem Friedricha a Kathariny H. (první dva synové se stali malíři). Trpěl však závažnou kožní chorobou. 1843 sice tančil v Mnichově roli Alena v baletu Marná opatrnost a napodoboval cachuchu v převleku za Španělku, ale musel se podrobit delšímu léčení, než s ním v září 1847 otec odcestoval do Paříže, aby se začal školit u A. Descombeye. Po dvou letech hostoval August v Mnichově, Berlíně a ve Vídni, kde se při zkušebním vystoupení pro angažmá vážně zranil. Po rekonvalescenci přijal místo v Praze a od Velikonoc 1853 byl baletním mistrem a sólovým tanečníkem StD. V únoru 1857 odešel jako baletní mistr do Stuttgartu (do 1865). 1862 se oženil s bývalou členkou pražského StD, tanečnicí K. Brandstrupovou, a po skončení stuttgartského působení si spolu s ní otevřel baletní školu v Hamburku.
V době H. působení v pražském StD zaměstnával ředitel J. A. Stöger tři sólistky, pět tanečníků a sedmnáct sboristek. H. připravoval zvl. taneční čísla a vložky do oper a činoher v německých i českých představeních (aranžoval např. tance ve Venušině sluji při pražské premiéře Wagnerovy opery Tannhäuser, 1854). Podobně jako v opeře se ředitel StD a H. jako dramaturg opíral o hosty. 8. 10. 1853 vystoupila Španělka P. de Oliva se španělskými tanci s kastanětami (La Madrilena, El Ole, Jaleo de Xeres), znovu přijela v dubnu a květnu 1855 a v lednu a únoru 1857. Koncem roku 1853 hostovala tanečnice P. Camara se španělskou společností, v srpnu 1855 tanečnice londýnského Drury Lane Theatre L. Thompsonová. S domácím souborem a s hostující primabalerínou vídeňského dvorního divadla E. Albert-Bellonovou nastudoval H. balet Giselle (10. 11. 1853), v němž si zopakoval roli prince Alberta, kterou tančil kdysi ve Vídni. Balet, inscenovaný za pomoci opticko-mechanických efektů R. Božka, označila kritika za „půvabný a poetický“, choreografii přijala vcelku dobře, avšak poukázala na nesouměřitelnost výkonů velmi dobrých sólistů a průměrného sboru. H. se dále uplatnil jako tanečník v baletu Saltarello (13. 6. 1855), který nastudoval hostující vídeňský choreograf Frappart. 22. 10. 1854 uvedl H. pantomimu Kominíci na neznámou hudbu s madrilenou a polkou (německy 29. 10. 1854 jako Die Rauchfangkehrer). 22. 6. 1854 měl premiéru balet Die Schleichhändler (h: Tauwitz, česky 18. 2. 1855 jako Pašerové ve prospěch baletního sboru). Ke své benefici H. zvolil 5. 12. 1855 premiéru baletu Die Seeräuber s Tauwitzovou hudbou (3. 2. 1856 česky jako Mořští loupežníci), v němž v ženském převlečení parodoval tanec La Madrilena populární Pepity de Oliva. V sezoně 1856/57 se sólistkou StD stala K. Brandstrupová z Hamburku, H. pozdější manželka, obsazená do němé role Heleny v Meyerbeerově opeře Robert der Teufel. S pražským obecenstvem se H. rozloučil 2. 2. 1857 při své benefici v Nestroyově frašce Zlý duch Lumpacivagabundus, v níž s dalšími sólisty provedl Grand pas de quatre.
H. uměleckou dráhu zásadně ovlivnil úraz utrpěný ve Vídni. Ač i v pozdějších letech tančil, nemohl kariéru tanečníka plně rozvinout a jeho funkce baletního mistra v pražském StD byla spíše řešením jeho životní situace než příležitostí k uplatnění choreografických vloh.
Prameny a literatura
Cedule StD 1853–57, NMd. • Lumír 3, 1853, s. 1054, 1073; 6, 1856, s. 141; Bohemia 1. 11. 1853; 23. 6. 1854; 14. 6., 11. 10., 6. 12. 1855; 9. a 24. 5. 1856; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1854, s. 13; 1855, s. 42; 1856, s. 13, 56; 1857, s. 45, 59, 61; Deutscher Bühnen Almanach [Berlin] auf das Jahr 1856 a 1857; Teuber III, s. 856; Laiske: Dramaturgie; B. Brodská: Dějiny českého baletu do roku 1918, skripta HAMU, 1983, s. 41–52; R. Raab: Biographisches Index des Wiener Opernballets von 1631 bis zur Gegenwart, Wien 1994; R. Kraus: Das Stuttgarter Hoftheater von den ältesten Zeiten bis zur Gegenwart, Stuttgart 1908, s. 249; P. a P. Mlakar: Unsterblicher Theatertanz, 300 Jahre Ballettgeschichte der Oper in München, I, Wilhelmshafen 1992, s. 240, 252, 254, 263, 266.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 213–214
