Gerle, Wolfgang Adolf

Narodil se na Starém Městě v dnes již neexistujícím domě „U půlzlaté hvězdy“ (čp. 607) na Staroměstském náměstí do významné knihkupecké rodiny, která do Prahy přesídlila z Frankfurtu n.M. Jeho otec Andreas G. provozoval první půjčovnu knih s čtenářským kabinetem v Praze (1781–1799) a úzce spolupracoval na knižních aukcích se svým bratrem Christianem Wolfgangem G. (1744–1825), významným pražským knihkupcem, který organizoval výrobu domácí a zahraniční osvícenecké literatury. Christian Wolfgang G. založil v Praze tzv. Learned-Club (1772) s čítárnou časopisů, kde se scházeli šlechtici, důstojníci a intelektuální elita.

Wolfgang Adolf G. navštěvoval gymnázium na Starém Městě, po jehož absolvování nejprve vypomáhal otci v knihkupectví, posléze pracoval jako účetní pro nadaci sv. Bartoloměje a 1814–46 byl profesorem italštiny na pražské konzervatoři. 1820 se stal členem pražského literárního spolku Ludlamshöhle, který vznikl podle vídeňského vzoru; název byl zvolen podle divadelního kusu Ludlam's Höhle od Adama Oehlenschlägera. V Praze patřili k jeho členům kupř. spisovatelé Wilhelm Marsano, Sebastian Willibald Schießler, Uffo Horn, August Franz Griesel, Julius Seidlitz a Karl Egon Ebert, tehdejší zpěvák a budoucí ředitel Stavovského divadla Johann August Stöger či herec Franz Rudolf Bayer. Setkání se konala jednou týdně v hostinci zvaném Stockhaus (který se zřejmě nacházel v domě téhož jména v Celetné ul. 16 a byl zván též „U Nožičků“ nebo „U císaře Karla“). Spolek zanikl o několik let později, zřejmě společně s vídeňskou Ludlamshöhle (1826).

Na literární scénu vstoupil G. jako autor okolo roku 1801 v novinách Das Journal für Liebende svého spolužáka z gymnázia J. Polta a v Prager Allegoriker, kde byl redaktorem M. E. Gautsch. První samostatné publikace vydal pod pseudonymy, jichž užíval celou řadu (viz přehled díla). Z větší části šlo o populární novely epigonského ražení nebo překlady (z angl. Korally, oder die Liebe in heißeren Zonen, 1802). Pod vlastním jménem vydal nejprve soubor novel Korallen (1807 Lipsko, 1811 Praha), jímž se proslavil. 1819 publikoval oblíbené Volksmärchen der Böhmen (Praha, Calve), jež jsou vedle Volkssagen der Böhmen (1815, Praha, Calve) od Karoliny von Woltmann vůbec prvním souborem pohádek z českých zemí. K jeho nejpopulárnějším knihám patřil průvodce Prag und seine Merkwürdigkeiten (pět vydání během jeho života). Pro přední německá periodika a literární almanachy v Čechách psal převážně novely (Bild und Leben, Bohemia, Hyllos, Libussa, Monatschrift der Gesellschaft des vaterländischen Museums in Böhmen, Novellist, Ost und West, Prager Allegoriker). G. novely nemají vyšší estetický záměr a patří do oblasti tehdejší zábavné literatury. Soudobá kritika je hodnotila jako práce průměrného autora, vyzdvihovala především plynulý styl a zábavné líčení (např. J. März, Prager Zeitung 6. 8. 1846).

Intenzivně publikoval v německých i rakouských novinách a časopisech (Augsburger Allgemeine Zeitung; Berlín:Der Erzähler, Der Gesellschafter, Zuschauer; Lipsko: Komet; Vídeň: Oesterreichisches Morgenblatt, Wiener Theater Zeitung, později Allgemeine Theaterzeitung; Wiener Zeitschrift; Der Sammler). Pro některé pracoval jako korespondent (Morgenblatt für gebildete Stände, Stuttgart; Abend-Zeitung, Lipsko) a informoval ve svých příspěvcích o společenském životě v Praze, o premiérách ve Stavovském divadle, výstavách a nových publikacích, ale také propagoval vlastní tituly a veselohry.

1810–1836 pracoval jako redaktor tří význačných pražských periodik: Prager Oberpostamtszeitung, později Prager Zeitung, (1810–1812, 1814–1818, 1833–1836); Panorama des Universums (1834-1836); Der Kranz (1813-1824), kde v redakci vystřídal svého spolužáka z gymnázia Schießlera a spolupracoval s Grieselem a berlínskou spispovatelkou Karolinou von Woltmannovou, jež pobývala v Praze 1813-1826. Podporoval mladé začínající autory pochvalnými recenzemi (např. o U. Hornovi v Morgenblatt für gebildete Stände, 1836, 1841), publikačními příležitostmi v periodikách, kde působil jako redaktor, případně spoluautorstvím veseloher. Společně s Hornem napsal hry Die Vormundschaft (prem. 1837) a Der Naturmensch (prem. 1838), s Joachimem Ledererem Die kranken Doctoren (prem. 1842), s D. B. Franklem Demoiselle Colombe a Die Akzionäre. Díky bohatým zahraničním kontaktům (mj. Johann F. a Johann G. Cotta, A. Bäuerle, L. Tieck, C. Pichlerová, manželé Woltmannovi, Karl G. Winkler alias Thedor Hell) byl G. důležitým prostředníkem pro spisovatele a umělce, kteří přijížděli do Čech nebo pobývali v Praze (např. Raimund, R. Wagner, Goethe).

Pro divadlo psal G. především veselohry, lidové hry a frašky. Je též autorem řady dramatizací (Calderon, C. van der Velde, F. de La Motte-Fouqué, J. F. Jünger, L. de Maynard, H. Zschokke). Jeho hry byly uvedeny na řadě scén střední Evropy, především v Praze, Vídni, Pešti, Berlíně a Stuttgartu. Jeho první veselohra Der Essighändler (1812) vznikla na výzvu ředitele J. K. Liebicha pro Stavovské divadlo. K jeho nejúspěšnějším hrám patří Abenteuer einer Neujahrsnacht (poprvé 31. 12. 1826), jež je dramatizací jedné ze Zschokkeho novel. Stavovské divadlo ji uvádělo vždy o silvestrovské noci téměř nepřetržitě až do roku 1868. Dalších úspěšných nastudování se hra dočkala v Hannoveru, Pešti a Vídni (Theater an der Wien, Theater in der Leopoldstadt). Byla přeložena do francoužštiny a češtiny (J. K. Tyl). K dalším G. úspěšným dramatizacím patří veselohra Das Liebhaber-Theater (podle Carla van der Velde), která si v Praze získala nejen diváky (1830), ale i kritiku (A. Müller, zejména v Bohemia 1832, č. 57). O osm let později G. hru přepracoval (Bohemia 1838, č. 70) a částečně otiskl ve vídeňském časopise Humorist (1839, č. 62, 63). Úspěch sklidila i jeho původní fraška Der letzte April (Praha 1830), a to nejen v Praze, ale i v Berlíně, Štýrském Hradci, Linci, Vratislavi a Vídni. Ze společných projektů se prosadila zejména veselohra Die Vormundschaft (s Uffo Hornem), jež v roce 1836 získala v konkurenci šedesáti her cenu nakladatele J. G. Cotta pro nejlepší veselohru roku a byla otištěna v Allgemeine Theater-Revue (1836). Po zdařilých premiérach ve Vídni (1837) a Stuttgartu (1837) ji uvedlo dalších sedmnáct scén ve střední Evropě (Bohemia 1837, č. 46). Také veselohra Die kranken Doctoren (s J. Ledererem) patřila dlouhá léta k repertoáru vídeňského Burgtheatru (1842–1871). Další hry již takový úspěch nezaznamenaly. Po G. smrti byla v Praze dne 5. 9. 1846 uvedena veselohra Rekrut und Dame (informuje Oesterreichisches Morgenblatt 1846, č. 112). Soudobí kritici (J. Seidlitz, A. Müller) chválí G. vtip, smysl pro ironii a charakteristiky postav, vytýkají mu však nedostatek původní invence. Pro G. byl však nejdůležitějším kritériem úspěch u publika, proto si v dopisech J. N. Štěpánkovi (3. 1. 1832, dle Przedak 1906) a A. Bäuerlemu (8. 5. 1832, dle Przedak 1906) stěžuje na Müllerovy negativní recenze, týkající se zvláště jeho veselohry Der falsche Prinz, kterou prý publikum – na rozdíl od kritiky – přijalo velmi vřele.

Hry

Abenteuer einer Neujahrsnacht, oder die beiden Nachtwächter, předloha H. Zschokke, hra s maskami o 3 jedn., prem. 31. 12. 1826 StD Praha, další uvedení ve StD: 1827, 1828 s předehrou Die Recensenten im Kaffehause und das Publikum, autor G., 1829, 1831 (s epilogem Ein Jahr nachher, oder die Wochenstupe, fraška podle Holberga, zpracoval G.), 1834, 1836, 1837, 1838 (s epilogem Quodlibet), 1839, 1840 (s epilogem Der falsche Döbler), 1841 (s epilogem Der Zauberzwerg), 1842, 1844 (s epilogem Die Rebusgesellschaft am Sylvesterabend), 1845 (s epilogem Wunsch und Dank od J. C. H.), 1846 (s epilogem Alles explodiert, příležitostná fraška), 1847 (s epilogem Zeit und Geist), 1851 (pod titulem Die beiden Nachtwächter), 1853 (pod titulem Die beiden Nachtwächter), 1856 (pod titulem Die beiden Nachtwächter), 1867. Další uvedení: Hannover (31. 12. 1828), Pešť (31. 12. 1828), 1830; uvádí se Vídeň (31. 12. 1828, Theater in der Leopoldstadt, v soupisu repertoáru od R. Angermüllera nepotvrzeno), Brno (19. 1. 1830 s předehrou Publikum und Recensenten); Die Recensenten und das Publikum, předehra, hráno v Pešti poprvé 31. 12. 1828 (viz Abenteuer einer Neujahrsnacht, Brno 1830); Der Sylvester-Ball, oder: der Millionär und der Nachwächter, fraška se zpěvem o 2 jedn., předloha H. Zschokke, hudba kapelník Hebenstreit, prem. 31. 12. 1838 Theater in der Leopoldstadt ve Vídni, přeloženo do francouzštiny (zpráva Wiener Zeitschrift 1845, č. 7, Beilage 3) a do češtiny: J. K. Tyl Noc před Novým rokem, aneb: Ponocný na redutě, Nové divadlo v Růžové ul. 31. 12. 1843, StD 31. 12. 1854, Prozatímní divadlo 31. 12. 1870, česky tiskem v edici Divadelní ochotník, 1870; Adam Wiederbauer oder: Sühnung gekränkter Ritterehre, romant. drama o 5 jedn. podle povídky Friedricha de La Motte Fouqué, prem. 6. 12. 1821 Theater an der Wien ve Vídni, další nastudování Praha StD 6. 1. 1828, Pešť 1828, Prešpurk / Bratislava v červnu 1832, Brno 8. 4. 1833; Die Akzionäre, veselohra o 5 jedn., spoluautor D. B. Frankl (Goedeke 1929: 143), provedení nezjištěno; Der blaue Domino, předloha H. Zschokke, 1820, možná identické s „Abenteuer …“ (Goedeke 1929: 135), prem. 17. 9. 1814 StD Praha, repríza 26. 9. 1814; Demoiselle Colombe, veselohra, spoluautor D. B. Frankl, určeno k uvedení ve Vídni v Theater an der Wien 1846; Der falsche Prinz, veselohra o 4 jedn., prem. 23. 11. 1831 StD Praha; Irenens Feyer, slavnostní hra ve volných verších, prem. 6. 7. 1814 StD Praha; Jaromir und Udalrich, Herzoge von Böhmen, truchlohra s předehrou Der Wrssowecen Rache, prem. 21. 7. 1827 StD Praha, předehra otištěna in Monatschrift der Gesellschaft des vaterländischen Museums in Böhmen, 1827; Die kranken Doctoren, veselohra o 4 jedn., spoluautor J. Lederer, prem. 25. 5. 1842 Vídeň, Burgtheater, 41 představení do 13. 3. 1871, 9. 7. 1842 Brno (jako Die kranken Doktoren), Pest 1844: hráno též jako Zwei Kranken, 3. 1. 1845 Prešpurk / Bratislava, 1845 Královec / Kaliningrad; Der letzte April, fraška o 1 jedn., prem. 5. 4. 1830 StD Praha, repríza 27. 4. 1830, květen 1831 Berlín Königstädtertheater, 1838 Petrohrad, srpen 1831 Vratislav, 1832 Linec, 1833 Štýrský Hradec, Buda 1837, t. in: Lebrunschen Almanach dramatischer Spiele (1832, č. 30), přeloženo do francouzštiny (zpráva Wiener Zeitschrift 1845, č. 78); Das Liebhaber-Theater, veselohra o 5 jedn. podle povídky Carla van der Velde, prem. 25. 4. 1830 StD Praha, reprízy 9. 5. 1832, 17. 2. 1835, 15. 12. 1837, 13. 3. 1839, Pešť 1830 (1840 hráno v Budě jako Das Dilettantentheater), Braunschweig 1831, Hannover 1830, Mnichov 1831, Stuttgart 19. 6. 1840, Vídeň 25. 9. 1832 (Theater in der Josefstadt), Brno 21. 8. 1833, Výmar 1846, t. částečně vyd. Allgemeine Theaterzeitung 1831, č. 39, 41, 42, 43, po přepracování v roce 1838 částečně vyd. v Humorist 1839 (č. 62, 63); Der Löwe schlummert, masopustní fraška o 3 jedn., prem. Hannover 1831; Das Mädchen des Don Gomez Arias, drama o 3 jedn., volně dle Calderona, prem. 1. 4. 1830 Buda, Linz 1831, 11. 11. 1839 StD Praha, Stuttgart: uvedeno pod titulem Die Liebe des Don Gomez Arrias, romat. Drama mit Chören und Ballet; Der Moderne, veselohra, dokončená 1838, zřejmě neprov. a nepublikovaná (viz Allgemeine Theaterzeitung 1839, č. 26); Der Naturmensch, veselohra o 4 jedn., spoluautor Uffo Horn, prem. 2. 9. 1837 Pest, 5. 2. 1838 StD Praha, 19. 3. 1838 Brno, 1839 Hamburk Stadttheater, 2. 5. 1840 Vídeň, Theater in der Josefstadt; Oheim und Neffe oder die Liebesboten, veselohra o 3 jedn. dle J. F. Jüngera Der Revers, volně zpracoval G. Prem. 5. 4. 1831 StD Praha, repríza 11. 8. 1833, Brno 27. 3. 1828, 6. 3. 1833 Pest s podtitulemRekrut und Dame, oder das Mädchen von Domremy, veselohra o 3 jedn., prem. 5. 9. 1846 StD Praha, Brno 7. 12. 1846; Der Rubinring, veselohra o 5 jedn., próza, pozůstalost (Goedeke 1929: 143); Die Vormundschaft, veselohra o 2 jedn., spoluautor Uffo Horn, prem. 30. 3. 1837 Vídeň Burgtheater (13 představení do 1. 5. 1839), 31. 3. 1837 Stuttgart Hoftheater, 10. 4., 23. 8., 24. 11. 1837 Praha, 13. 9. 1837 Berlín, 13. 10. 1837, 19. a 22. 3. 1838 Brno, 11. 4. 1839 Mainz, další scény: Braunschweig, Vratislav, Chemnitz, Coburg, Graz, Karlovy Vary, Lipsko, Linz, Magdeburg, Buda, Pešť, Výmar (srov. Bohemia 1838, č. 11, rubr. Mosaik ), t. in Allgemeine Theater-Revue 2, [Stuttgart] 1836, s. 389–444, přeloženo do italštiny I Tutori; Die Orangen von San Pedro. Bilder aus dem Seelenleben, podle Louise de Maynard, pouze t. in Allgemeine Theaterzeitung,1837, č. 61, 62, 63 ■ hry na motivy z G. díla:Natalie, romanticko-komická opera o 3 jedn., dle G. povídky Emanuel Züngel, h. Jindřich Hartl, Praha 1888, prem. ND 27. 6. 1887 (do 5. 7. 1887 prov. 3 představení); Zamiloval se do své paní, veselohra o 3 jedn., zpracoval Leopold Romedius Štirský, Praha 1876.

Další literární díla

Nejúplnější soupisy uvádějí Kosch (Deutsches-Literaturlexikon, sv. 6., Bern 1978) a K. Goedeke (Grundriß zur Geschichte der deutschen Dichtung aus den Quellen vyd. Edmund Goetze, sv. 11., Dresden 1929). Jsou mezi nimi cestopisy (Prag und seine Merkwürdigkeiten. Ein Wegweiser für Fremde, vyd. 1825, 1830, 1836, 1841, 1846; Böhmens Heilquellen. Ein Handbuch für Kurgäste in Franzensbrunn, Karlsbad, Marienbad und Teplitz, vyd. 1829; Der Reisegefährte in Adersbach 1833, 5. vyd. 1851; Großbritannien und Irland nach Depping, vyd. 1827), historická témata (Historischer Bildersaal der Vorzeit Böhmens, vyd. 1823-24; Bilder aus Böhmens Vorzeit. Burgvesten und Ritterschlösser in Originalansichten. Gezeichnet von Karl Mürbs, vyd. 1842), spisy s etnografickou tématikou (Miniaturgemälde der Länder- und Völkerkunde (Pešť, b.r.) aj. – Próza, výběr: Novellen, Erzählungen und Märchen (Lipsko 1821); Der kleine Phantasus (Lipsko 1822); Schattenrisse und Mondscheinbilder. Novellen und Märchen (Lipsko 1824); König Artus und die „Ritter von der Tafelrunde“ (Brno 1824); Die Liebesharfe. Gegensätze des Lebens und der Liebe (Vídeň, 1825); Neue Erzählungen (Praha, Borrosch 1826); Holzschnitte. Erzählungen und Novellen (Praha, 1841); Lebensbilder aus der niederländischen Schule. Originale und Kopien (Leipzig, 1841).

Prameny

AMP: fond rukopisy, Journal aller auf der k. ständischen Bühne zu Prag aufgeführten Trauer–, Schau–, Lust-spiele, Opern, Possen Balletts, Concerte und sonstige Productionen von 16ten Juli 1815 bis 30ten April 1934,1. svazek (tzv. Martincův seznam představení ve Stavovského divadla 1815–56).

Literatura

E. Wlassack: Chronik des k.k. Hof-Burgtheaters, Wien 1876; Teuber III., s. 7, 63, 146, 153, 154, 182, 191; A. Q. Przedak: Vergessene Söhne Prags. Literarhistorische Skizze aus dem Vormärz, Praha 1906; K. Goedeke: Grundriß zur Geschichte der deutschen Dichtung aus den Quellen, sv. 11., Dresden 1929; J. Volf: Dějiny veřejných půjčoven knih v Čechách do r. 1848, Praha 1931; J. Švehla (ed.): Vendelín Budil a jeho doba. Katalog výstavy národního musea, Praha 1953, s. 5, 57; R. Wagner: Sämtliche Briefe, sv. 1., Leipzig 1979; John R. P. McKenzie: Cotta's Comedy Competition (1836), in Maske und Kothurn, 1980; A. Martino: Die deutsche Leibibliothek, Wiesbaden 1990, s. 105, 106, 226, 657; L. Petráňová: Domovní znamení staré Prahy, Praha 1991; A. Estermann: Die deutschen Literatur–Zeitschriften 1815-1850, sv. 1–11, München 1991; P. Vlček: Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov, Praha 1996, s. 376–377, 410; H. Belitska-Scholz – O. Somorjai: Deutsche Theater in Pest und Ofen 1770–1850, 2. sv., Budapest [2000]; P. Voit: Encyklopedie knihy, sv. 2., Praha 2008; R. Angermüller: Wenzel Müller und „sein“ Leopoldstädter Theater, Wien – Köln – Weimar, Böhlau 2009; J. Urzidil: Goethe v Čechách, Příbram 2009; G. Marinelli-König: Die böhmischen Länder in den Wiener Zeitschriften des Vormärz, Wien 2011, s. 188–224.

Kritiky G. her v periodikách:
Abend-Zeitung (Lipsko): 1827 (č. 198), 1828 (č. 34); Allgemeine Theaterzeitung und Originalblatt für Kunst, Literatur und geselliges Leben (Vídeň): 1830 (s. 75, 122-124, 126-128); 1831 (s. 15, 39, 41-43); Bohemia (Praha): 1830 (č. 51), 1831 (č. 43, 146), 1832 (č. 57), 1833 (č. 97), 1834 (č. 53), 1835 (č. 22), 1837 (č. 46, 104, 141, 151), 1838 (č. 11), 1839 (č. 33, 137), 1843 (č. 2), 1846 (č. 133, 134); Morgenblatt für gebildete Stände (Stuttgart): 1836 (č. 4), 1841 (č. 303); Wiener Zeitschrift für Kunst, Literatur, Theater und Mode: 1831 (č. 23, 56, 57, 62, 65, 98), 1833 (č. 23, 73), 1837 (č. 54), 1842 (č.128) 

Kosch Th, Kosch L, Rieger, Wurzbach; Laiske, Wurmová (s. 115, 120, 131, 132, 145, 146, 160, 172)

Vznik: 30.11.2012