Höflichová, Karolina

Psána též Heflichová, Caroline. Nejsou infor­mace o jejím školení ani o pokračování umě­lecké dráhy od jejích pětadvaceti let. V Praze se objevuje 1875 v dřevěném divadle ředitele E. Averina Teatro salone italiano (v prostoru nad dnešním Národním muzeem). Do jara 1877 zde byla primabalerínou dvaatřicetičlenného an­sámblu vedeného baletními mistry G. Butturi­nim a G. Martinim. S Averinem odešla do jeho nové arény Tivoli Averino na Štvanici, otevřené 15. 9. 1877; spolu s tanečnicí A. Bertou tam byla primabalerínou ansámblu o 20 členkách. Po skončení angažmá v létě 1878 působila krátce v divadle Principe Umberto ve Florencii. 13. 2. 1879 poprvé hostovala v PD; tančila sóla ve fu­riantovi, polce a ve scéně komediantů ve Sme­tanově Prodané nevěstě a od nové sezony zís­kala angažmá. Po představení hry G. Rädera Panna jezerní, jež byla její choreografickou be­neficí (27. 8. 1880), byla jmenována baletní mistryní PD, ředitel J. N. Maýr jí však po 31. 10. 1880 již neprodloužil smlouvu. Po prv­ním otevření ND v červnu 1881 se opět stala sólistkou, baletní mistryní a první choreograf­kou souboru; v listopadu 1883 ji vystřídal V. Reisinger, který byl v PD jejím tanečním partnerem.

Ve společnostech ředitele Averina musela vyhovět požadavkům varietního stylu, které kladli inscenátoři i publikum. Vystupovala v gymnasticky náročných tanečních, baletních i kabaretních číslech, v živých obrazech, tzv. „mramorových“ výjevech z řecké a římské mytologie, v pantomimách apod. Akrobatické úkoly ji provázely i v PD, např. při vystoupení anglické skupiny tří bratří „The Phoites“, s nimiž účinkovala ve hře B. Zapperta Tři Ang­ličané aneb Honba na člověka, a v roli Dobré víly v anonymní „kouzelné němohře“ o 1 jed­nání Flip, Flap, Flop (1880). V PD tančila só­lově i v ansámblu v operách, operetách a čino­hrách, spolu s F. ze Schöpfů a A. Zieglerovou pak v meziaktních divertissementech, které na­studovala M. Hentzová. S Hentzovou někdy alternovala. Dostávala také samostatné choreo­grafické příležitosti v reprízách oper, které původně připravila Hentzová. Dramaturgická skladba repertoáru PD a nesamostatná funkce baletního ansámblu jí však nedaly možnost vy­tvořit samostatný balet. V PD a v ND vedla ba­letní přípravku. 

Tance (v operách)

1879: Fenella (Auber: Němá z Portici j. h.); Valčík, Pas de trois, Pas de deux se­rieux, Uherský pas de deux, Grand Ballabile, Czar­das (tan. divertissement, s A. Zieglerovou a F. ze Schöpfů, dáváno s činohrami); La Sequidilla, Grand Pas de deux serieux, La Manola a Quodlibet (tan. divertissement s A. Zieglerovou, s činohrami); Tanec cikánů (Meyerbeer: Hugenoti); Blažený duch (Gluck: Orfeus a Eurydika); Furiant, Scéna kome­diantů a Polka (Smetana: Prodaná nevěsta); Tanec kavkazský–Lezginka (Glinka: Ruslan a Ludmila); 1880: Tanec vil (Rozkošný: Svatojanské proudy); polka La Coquette, h: Zabel, (11krát v různých představeních). 

Choreografie (tance ve hrách, operetách a ope­rách)

1880: Räder: Panna jezerní (h: Riccius a Slan­sky), Bendl: Indická princezna, Smetana: Braniboři v Čechách (ch. spolu s Hentzovou), Dvořák: Šelma sedlák (sem vkládala Slovanský tanec č. 3, As dur); 1881: Nicolai: Veselé ženy windsorské, Šebor: Husit­ská nevěsta, Dvořák: Král a uhlíř, Meyerbeer: Huge­noti, Halévy: Židovka, Smetana: Prodaná nevěsta (1883 první na velké scéně ND), Rossini: Vilém Tell, Smetana: Dvě vdovy, V. Hřímalý: Zakletý princ, Tho­mas: Mignon, Gounod: Faust a Markéta, Gounod: Romeo a Julie, Smetana: Libuše, Bendl: Černohorci.

Prameny a literatura

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 202–203