Psán též Hölzel, Mikuláš Alois, Nikolaus Alois. Pocházel patrně z rozvětvené herecké rodiny, doložené na přelomu 70. a 80. let 18. stol. ve Vídni, jejíž rodokmen je dosud nejasný. 1797 hrál chlapecké role ve Stentzschově souboru ve StD i ve Vlastenském divadle, v němž byla tehdy angažována jeho (pravděpodobně starší) sestra Anna. Odtud přešel 1798 k řediteli Guolfingerovi von Steinsberg a potom se patrně uplatnil i v Divadle u Hybernů, kde se objevuje 1802 v českém představení. Od téhož roku účinkovala v tomto souboru i jeho (pravděpodobně) mladší sestra Terezie, provdaná Küffelová. 1803–07 byl angažován v Malostranském divadle. Poté odešel do Lince. Tam se oženil s E. Umlauffovou, dcerou skladatele I. Umlauffa. 1809–11 byl členem německého divadla v Pešti a Budíně, 1812 působil v místní opeře jako inspicient, od 1813 jako režisér. Následovala společná angažmá obou manželů v dvorním divadle, od 1815 ve Vídni, od 1817 v Berlíně, od 1819 v zemském divadle v Linci (H. jako ředitel). H. sám se pak vrátil do Pešti (1824) a do Budína (1825, první rok jako ředitel). Úspěšnou životní dráhu ukončil ve Vídni; od 1830 byl zaměstnán ve dvorním divadle, od 1835 v Theater in der Leopoldstadt, 1837–48 v Theater in der Josefstadt, kde účinkoval převážně v činohře. Tehdy působil jako zpěvák již delší dobu také jeho syn, basista Gustav. Propuštění z Theater in der Josefstadt 23. 6. 1848 přežil H. jen o několik měsíců.
Zvládal i ryze činoherní role, v mládí především milovnické, pak komické, jejichž podíl postupně v jeho repertoáru rostl. Jeho nejvlastnějším oborem však byly komické basové role ve vídeňských singspielech, v nichž vynikal pěvecky i herecky. Jeho sonorní a dobře ovládaný bas příjemného témbru kritika vždy vysoce oceňovala. Zachované kresby A. Petricha z H. prvního pešťského angažmá zachycují u jeho postav komickou nadsázku v masce i v póze, poplatnou tradici improvizované komedie, k níž se hlásil i svými častými lazzi. Po čtyři desetiletí byl bohatě zaměstnávaným a úspěšným hercem a zpěvákem.
Role
V Praze, doložené: 1802: Moric Vildenštejnský (F. X. Huber–Kauer: Hvězdotřpytící děvče v Dobříšských lesích); 1803: Vít Rosenau (F. X. Huber–W. Müller: Železný muž aneb Příbytek mury v bušihradském lese); 1806: Osmin (Mozart: Belmont a Konstance [Únos ze serailu]), Kryštof Kolohnát (Čapek–Mašek: Svatba Honzy Kolohnáta v Přelouči). • Mimopražské (výběr): 1811, Budín: Kaspar Bita (Perinet–W. Müller: Die Zauberzither); 1814, Pešť: Saint-Val, husarský důstojník (Kotzebue–Himmel: Fanchon), Don Juan (Mozart: Don Juan); 1835, Vídeň, Theater in der Leopoldstadt, Martial (Castelli–I. von Seyfried: Die Waise und der Mörder); 1845, Vídeň, dvorní divadlo: Guvernér (Mozart: Don Juan).
Prameny a literatura
Cedule Hvězdotřpytící děvče v Dobříšských lesích, Divadlo u Hybernů 19. 12. 1802, Muzeum hl. m. Prahy. – Cedule Belmont a Konstance aneb Odvedení ze serailu, StD 16. 3. 1806, dnes nezvěstná, přetištěná v níže cit. studii J. Kampra. Rukopis překladu J. N. Štěpánka Železný muž, aneb příbytek mury v bušihradském lese podle zpěvohry L. Hubera a W. Müllera (1803), NMd sign. č 473. – L. Bartsch: Portrét, olej (repr. H. Wimmer). – Dvě vyobrazení v rolích, kresby A. Petricha ve sbírce společnosti Kisfaludiho (repr. J. Kádár). – Soubor cedulí něm. divadla v Pešti, Budapešť, Széchényi Könyvtár (Széchényiho knihovna), sbírka Josefa Szinnyeie. • Allgemeines europäisches Journal [Brünn], 1, 1798, s. 203n.; Anon.: Theater zu Linz, Neue Annalen der Literatur des Oesterr. Kaiserthumes [Wien] 1, 1807, sv. II, příl. Intelligenzblatt, s. 189n.; Thalia [Wien–Triest] 2, 1811, s. 144; Theater-Zeitung [Wien] 5, 1812, s. 92, 352; Ofner und Pesther Theater-Taschenbuch, Pest 1814, 1815, 1816; Anon.: Briefe über das Pesther Theater, Theater-Zeitung [Wien] 8, 1815, s. 2, 115n; Allgemeine Theater-Zeitung [Wien] 1835, s. 795 [Adami: Wien. K. k. priv. Theater in der Leopoldstadt]; 1837, s. 850; Illustrierte Theater-Zeitung [Wien] 1845, s. 1134; J. Kamper: První české představení „Únosu ze serailu“, Hudební revue 3, 1910, s. 349–352 a příl. 26–27 za s. 329; J. Kádár: Abudai és pesti német szinészet törtenette 1812-ig, Budapest 1914, s. 238 a obr. za str. 8, 16, 94; Vondráček I; A. Bauer: Das Theater in der Josefstadt, Wien 1957; H. Wimmer: Das Linzer Landestheater 1803–1858, Linz 1958; H. A. Mansfeld: Theaterleute in den Totenprotokollen des Archivs der Stadt Wien von 1800 bis 1813, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung 14, Wien 1963, s. 117–139; DČD II; W. Binal: Deutschsprachiges Theater in Budapest, Wien 1972; Deutsche Theater in Pest und Ofen, [1995], s. 1173. • Eisenberg; Kosch; NDp; Kutsch 1997.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 211–212