Psán též Holletschek, křtěn Josef Vojtěch. Syn pražského mlynáře Karla H. Nejpozději 1789 byl tenoristou v divadlech v Budíně a Pešti, 1791 ve Vídni v Theater in der Leopoldstadt. T. r. se vrátil do Prahy ke společnosti V. Mihuleho, kde se poprvé objevuje i jeho manželka. S Mihulem setrval v Praze do 1793, pak odjel s jeho společností do Karlových Varů, 1794 do Norimberka a Augsburgu. Od října 1794 do března 1797 byl H. i s manželkou angažován ve Vídni v Theater auf der Wieden. Z jeho dalších působišť lze potvrdit Pešť 1797, Štýrský Hradec 1797–99, Pešť 1801, Theater an der Wien 1802, Lublaň 1807/08 (ve společnosti F. Vasbacha), pak až německé divadlo v Pešti 1811/12. O jeho pozdější divadelní činnosti není nic známo, je pravděpodobné, že se vrátil k mlynářské živnosti. Je patrně totožný se skladatelem téhož jména, který v Pešti 1801 složil na text K. Hampela zpěvohru Die Zauberflöte.
Byl především představitelem tenorových rolí v singspielech. V Theater in der Leopoldstadt zpíval 1791 např. nadlesního Almu (Perinet–W. Müller: Kaspar der Fagottist, oder die Zauberzither). U Mihuleho alternoval v prvních tenorových rolích v němčině i v češtině s M. Kadlečkem. Jeho pražský repertoár není dokumentován, lze naň usuzovat jen z H. bezprostředně následujícího angažmá v Norimberku. H. zde byl 1794 Mihulovým prvním tenorem a jednou z hlavních opor jeho zpěvohry jako Hüon (Vranický: Oberon), Tamino (Mozart: Zauberflöte), Ferrando (Mozart: Die Schule der Liebhaber [Cosi fan tutte]) aj. U ředitele E. Schikanedera v Theater auf der Wieden ztělesnil nejméně patnáct předních tenorových rolí; 1794 mezi nimi byli vedle Hüona a Tamina též Ballamo (Süssmayr: Der Spiegel von Arkadien), 1795 Rytíř Idris (Süssmayr: Idris und Zenide) a Telemach (E. Schikaneder–Hofmeister: Der Königssohn aus Ithaka), 1796 Sandrino (Paisiello: König Theodor) a Princ Alwin (Bretzner–I. Umlauff: Das Irrlicht oder Endlich fand er sie), 1797 Kemserato (Edel: Die Königin des Rosenhaines) a Feldvébl Ekbert (Jiřík–Paneck: Die christliche Judenbraut, oder Die Alte muss bezahlen). Ve Štýrském Hradci 1797–99 zpíval i Tita ve stejnojmenné Mozartově opeře, častěji však dostával malé činoherní úlohy. Jeho hlasové schopnosti zřejmě ochabovaly, v Lublani hrál 1807/08 už jen v činohře; kritika charakterizovala jeho hlas jako dutý, vhodný spíše pro postavy vyžilých starců.
Prameny a literatura
Archiv hl. města Prahy: Matrika nar. fary u kostela sv. Petra, sign. PE N 6, 23. 3. 1768; Fond Politický senát–publicum, sign. 11/332, 1789–97, čj. 5361, žádost V. Mihuleho o pas do Augsburgu, 4.–10. 7. 1793. – Elenchus des Männlichen Geschlechts der Königlichen Neuen= Stadt Prag a dato 20ten Octobris 1783, fol. 54, Archiv NM, sign. F 172 B, kart. F 138. – Cedule Mihulovy společnosti 1794–95, Norimberk, Stadtbibliothek, sign. Nor 1325 2° 1794/1–4. – Cedule Idris und Zenide, K. k. priv. Wiedner Theater, Wien 16. 5. 1795, ulož. Král. kanonie premonstrátů na Strahově. – Cedule Theater auf der Wieden 1794–99, Wiener Stadt und Landesbibliothek, sign. 77250 C. – Cedule Theater auf der Wieden 1794–99, Gesellschaft der Musikfreunde in Wien. – Vyobr.: Der Wiennerische Opern=Kalender mit Scennen aus den neuesten und beliebtesten Opern, auf das Jahr 1796, Wien s. a. (H. v roli Tamina). – Taschenkalender für Freunde des Vergnügens mit Scenen aus den beliebtesten Baletten, Opern und Schauspielen, Wien 1798 (H. v roli Telemacha). • J. Perinet: Kaspar der Fagottist oder Die Zauberzither, Wien 1791 [obsazení v libretu]; Theater-Kalender auf das Jahr 1793, [Gotha] s. 164–169; 1794, s. 307–309; Allgemeines europäisches Journal [Brünn], 1794, sv. 1, s. 173; Allgemeine deutsche Theaterzeitung [Brünn] 1, 1797, s. 83; 3, 1799, s. 46, 60, 128, 132, 144; Anon.: Theaternachricht von Laibach, Neue Annalen der Literatur des Oesterreichischen Kaiserthumes 2, Wien 1808, sv. 1, příl. Intelligenzblatt, s. 66; J. Kádár: Abudai és pesti német szinészet törtenette 1812-ig, Budapest 1914, s. 237; Die Maschinenkomödie, vyd. O. Rommel, Leipzig 1935, s. 206n.; Vondráček I; DČD II; Deutsche Theater in Pest und Ofen, [1995], s. 1151, 1173; A. Sonnek: Emanuel Schikaneder: Theaterprinzipal, Schauspieler und Stückeschreiber, Kassel 1999, s. 205.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 208
