Herold, Eduard

Eduard
Herold
16. 9. 1820
Praha
5. 8. 1895
Praha
malíř divadelních dekorací, kreslíř, kritik, spisovatel

Syn herce StD Jana Christiana H., po jehož časné smrti se dostal do učení k rukavičkáři a marionetáři, poté k malíři pokojů. Před nástu­pem do učení vychodil piaristickou školu. 1836–44 studoval na malířské akademii v Pra­ze u F. Tkadlíka, A. Mánesa (v Osvětě 1872 o něm uveřejnil historické pojednání) a Ch. Ru­bena. 1845–47 spolupracoval s listem Ost und West. Brzy se však začal hlásit k české kultuře (byl členem Jednoty umělců výtvarných), ač nevládl dokonale češtinou. Od svých studií působil jako učitel kreslení v rodině hrabat Chotků na zámku Kačina. 1852 podnikl studij­ní cestu do Německa (Düsseldorf aj.). 1861 se stal redaktorem novin Prager Fremdenblatt. Svůj zájem o českou historii a historickou architekturu projektoval do výtvarné činnosti: maloval a kreslil archeologické památky, staré hrady a zříceniny, kostely, chrámy, topografic­ké veduty. Množství akvarelů a kreseb s touto tematikou otiskoval v časopisech Světozor, Květy, Zlatá Praha, Český jih, Čechy až do konce 80. let. Výtvarné zájmy ovlivnily také je­ho tvorbu literární (historické povídky, cesto­pisné črty) i dramatickou (veselohra Petr Vok, poslední z Rožmberkův, a jeho veselý dvůr vTřeboni, 1866). Na sklonku života učil kresle­ní v ženském výrobním spolku v Praze. Malo­val také dekorace pro české ochotnické soubo­ry (jsou doloženy v Jaroměři, v Praze-Karlíně, Mladé Boleslavi).

Své zkušenosti ze studia historické architek­tury uplatnil i ve výpravách PD (resp. Novo­městského divadla), nejdříve 1864–74 jako externista, poté ve funkci šéfa dekorační dílny (do 1876). Svou činnost zde zahajoval v obdo­bí, kdy B. Smetana ve funkci šéfa opery usilo­val o zvýraznění výtvarné složky v rámci hu­debního díla a o její autentičnost. Vedle činoher a operet se podílel na čtyřech premiérách čes­kých oper. Začal spolupracoval s B. Smetanou jako kapelníkem. Pro premiéru jeho Dalibora (1868) v Novoměstském divadle navrhl de­koraci dvora úřadovny purkrabího a Pražský hrad. Pro Šeborovu Nevěstu husitskou (1868), též v Novoměstském divadle, navrhl vozovou hradbu. 1876 vybavil dekoracemi premiéru Dvořákovy Vandy (PD) a 1877 spolu s Ullikem vypravil Rozkošného operu Záviš z Falkenštej­na (PD). Jeho operní výpravy charakterizuje snaha o co možná největší historickou věrnost době libreta a zároveň lehkost a vzdušnost mal­by, která koresponduje s romantickým duchem uváděných hudebních děl. Jeho práce předsta­vují mezičlánek mezi typem kulisového dekoračního systému a modernějším pojetím dekorační tvorby, které scénický prostor chápe jako trojrozměrný.

Dekorace (hry s hudbou v PD a Novoměstském divadle)

1868: Moniuszko: Halka (Mořské oko v Tatrách), Smetana: Dalibor (prem., královský dvůr ve slohu gotickém, dvůr úřadovny purkrabího, Praž­ský hrad, též Jos. Macourek), Šebor: Nevěsta husit­ská (prem., Husitský tábor, zámecká zahrada, vozová hradba), Verdi: Nabuchodonosor (mj. Šalomounův chrám v Jerusalémě, též Jos. Macourek); 1875: Le­cocq: Angot, dítě pařížské tržnice (tržnice v Paříži, velký sál u Mlle Lange); 1876: Dvořák: Vanda (nové dekorace), Suppé: Fatinica aneb Rusové v harému (nová výprava); 1877: Rozkošný: Záviš z Falkenštej­na (hodovní síň v paláci královny Kunhuty na Vyše­hradě).

Prameny a literatura

Sdělení o studiu Archiv Akademie výtvarných umění. • Nekrology: Literární listy 1. 9. 1895; Světozor 24, 1895, s. 465; Zlatá Praha 12, 1895, s. 476, 480; J. Turnovský: No­vé rovy české, Osvěta 26, 1896, č. 2, s. 188n. – Z. Wirth: Praha v obraze pěti století, 1934, s. 56; J. Bartoš: PD opera; E. Ročáková: Česká krajina 19. stol., katalog výstavy, 1951, s. 7; L. Klosová: K inscenačním otázkám opery a činohry Prozatím­ního divadla, ČNM 135, 1966, s. 212; DČD III; E. Reitharová, in: Praha národního probuzení, 1980, s. 335, 338; B. Srba: Vývojové proměny systému kulisové dekorace v Prozatímním divadle a na jeho filiálních scénách 1862–1883, Sborník prací fil. fak. brněnské univerzity, Q 3, 2000, s. 9–75; Dějiny čes­kého výtvarného umění 1780–1890, III/2, 2001, s. 235; Trávníčková: PD. • Rieger; Wurzbach [lit.]; Toman; NDp; LČL [zde soupis lit. díla]; české vý­tvarné umění.


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 191

Autor: Velemanová, VěraHilmera, Jiří