Heller, Josef August

Bývá zaměňován s žurnalistou a spisovatelem Servácem H. (nar. 1845) a se skladatelem Fer­dinandem H. (nar. 1824). Jeho otec byl konce­sovaným tabáčníkem v Žatci. 1816 byl zapsán do filozofických ročníků pražské univerzity (při zápisu uvedl 17 let), kde ho vyučovali mj. B. Bolzano a F. Němeček, ve druhém ročníku Alois Klar. Vystudoval práva a stal se státním finančním úředníkem. Sužován chronickou chorobou, vyhýbal se společenskému životu, ale horlivě se věnoval studiu hudby a kompozi­ci [O. Teuber, lit.]. V Hamburku vydal anonym­ně 1846 spis Schattenseite des österreichischen Staatsverwaltung (jeho autorství identifikuje Rieger), 1848 byl členem revolučního Svato­václavského výboru a svými texty v Prager Zeitung nabádal k národnostní smířlivosti. Ne­byl členem Sboru pro postavení ND, jak uvádí část literatury záměnou se Servácem H. Napsal několik mší, rekviem a drobné skladby. Jeho opera Zamora měla ve StD 1845 zdvořilostní úspěch. Na začátku roku 1846 ji nabídl k pro­vedení R. Wagnerovi do Drážďan, který však prostřednictvím A. W. Ambrose nastudování odmítl. Jeho pohřbu se vzhledem k jeho po­měrně vysoké úřední pozici zúčastnili zástupci ministerstva i umělci (zpívali členové divadla Reichel, Strakatý a Emminger).

Ve 40. letech se H. připojil ke skupině žáků V. J. Tomáška, která se inspirovala romantický­mi estetickými ideály R. Schumanna a označo­vala se podle tohoto vzoru jako „Davidsbünde­lei“ (Davidovci). Představovali ji zejm. A. W. Ambros, E. Hanslick, F. Ulm, pozdější majitel významné pražské hudební školy J. E. Hock, pianista a skladatel H. Hampel, pozdější lékař F. Bach a pozdější profesor dějin umění ve Víd­ni Jos. Bayer. „Davidovci“ si pod schumannov­skými pseudonymy vyměňovali v tisku otevře­né dopisy se svými estetickými názory.

Jako kritik začal H. 1846 přispívat do praž­ského listu Ost und West. Pod značkami J. H., –H., Obolus a O– psal také do Prager Zeitung, 'Tagesbote aus Böhmen, Österreichisches Thea­ter-und Musik-Album (Prag 1847, 1848), Con­stitutionelles Blatt aus Böhmen a do zahranič­ních časopisů Neue Zeitschrift für Musik a Wiener Allgemeine Musikzeitung. Jeho názo­ry, formulované jasně a věcně, se blížily náhle­dům kritiků Gutta a Ulma: podporovaly schu­mannovský raný romantismus, ale projevovaly skepsi vůči Lisztovým a Berliozovým ideám, jež předpokládaly schopnost programní hudby sdělovat mimohudební obsahy. Z Wagnerova díla mohl H. slyšet pouze pražské provedení Tannhäusera (1854). Byl kritický vůči soudobé francouzské a italské opeře, odmítal scénické a hudební efekty, které nevycházejí z dramatic­ké situace, a v souhlasu s E. Hanslickem prefe­roval domácí skladatele proti italské konkuren­ci. Polemizoval s ředitelem StD J. Hoffmannem a jeho dramaturgem C. J. Hickelem o dramatur­gickém zaměření a způsobu referování o před­staveních StD (Constitutionelles Blatt aus Böh­men 24. 2. 1851, Bohemia 28. 2. 1851). Jeho nejvýznamnějším publicistickým textem je po­jednání Die musikalischen Zustände Prags, otiskované mezi 12. 7. a 26. 11. 1851 v Prager Zeitung (9 částí), jež podrobně popisuje soudo­bou pražskou uměleckou scénu (veřejné kon­certy, salony, divadlo a publikum). V kapitole o divadle kritizuje H. praktické podmínky pro­vozu StD (akustiku hlediště, požární bezpeč­nost, pohodlí návštěvníků) a volá po soustav­nějším vzdělávání zpěváků a po průběžné regeneraci orchestru a sboru. Žádá zpřístup­nění divadla všem sociálním vrstvám a přeje si, aby obecenstvo zaujalo patriotičtější vztah k soustavně podceňované domácí produkci.