Působil jako milovník v Linci, Lvově, Vídni, Temešváru, Budě a ve Štýrském Hradci. 1853 byl jako herec komických rolí angažován v Brně, 1856–58 spoluředitelem brněnského divadla. 1860–61 hrál v pražském Stavovském divadle, následně v Mohuči a v Budíně. Manžel herečky Kathariny Tomaselliové (1811–1857) a otčím zpěvačky Josephine Gallmeyerové (1838–1884).
Celým jménem Friedrich August Heinrich Christian Gallmeyer, psán též Gallmayer, Gallmeier. Místo a přesné datum G. narození nejsou známy. První angažmá patrně získal v městském divadle v bavorském Würzburgu (1837–38), v následující sezoně obsadil obor mladých milovníků a rytířů v městském divadle v Řezně. V městském divadle v Linci jej ředitel J. Pellet obsadil do oboru prvních milovníků a bonvivánů (1841–42). Za své výkony v Linci byl chválen pro nesporný talent a příjemný hlas, ale kritika mu vytýkala příliš rychlou mluvu. Oženil se s kolegyní Katharinou Tomaselliovou, která zpívala v operním souboru lineckého divadla první role. 1842 přešel ředitel Pellet do německého divadla ve Lvově, kde poskytl angažmá G. i jeho ženě (do 1845). Na jaře 1845 G. hostoval ve vídeňském Divadle v Leopoldstadtu a t. r. získal angažmá v Divadle na Vídeňce (ředitel F. Pokorny), kde se představil např. jako Lieutenant Kronenburg (Ch. Birch-Pfeifferová: Der Graf von Waltron). V sezoně 1845–46 účinkoval s manželkou v městském divadle v Temešváru. Následujícího roku odešel do divadla v maďarském Budíně (ředitel A. Schmid), kde účinkoval i na letní scéně ve čtvrti Christinenstadt (Krisztinaváros) v oboru prvních milovníků a bonvivánů. 1851–52 byli s manželkou v angažmá v divadle ve Štýrském Hradci u ředitele F. Thomého. 1853 manželé odešli do brněnského městského divadla, kde G. zastával první komické role, bonvivány a rytíře, a Katharina operní role matek. Jako herečka a zpěvačka se zde poprvné prosadila G. nevlastní dcera Josephine, která záhy suverénně ovládla první zpěvní role. G. byl u publika oblíben a později mu byly svěřovány režie. V červnu 1856 ho ředitel L. Flerx jmenoval spoluředitelem pro ekonomické záležitosti, načež divadlo následujícího roku opustil, a G. tedy zažádal o povolení k provozování divadelní činnosti spolu s G. Denemym. Povolení jim bylo uděleno o Velikonocích 1857 na dobu tří let, avšak spolupráce trvala pouze rok. G. se sice podařilo získat vysokou zálohu od místních průmyslníků, ale protože půjčky nebyl schopen splácet, musel v létě následujícího roku rezignovat. Během brněnského angažmá zemřela jeho manželka Katharina (1857). V červnu 1860 jej ředitel F. Thomé povolal do pražského Stavovského divadla. G. pravidelně hostoval na letní scéně ve Pštrosce (jeho první rolí byl muzikant Miller v Schillerových Úkladech a lásce), od začátku zimní sezony 1860 získal stálé angažmá a v souboru nahradil E. Bergmana. Osvědčil se jako spolehlivý, zkušený umělec (Maxmilian v Schillerových Loupežnících, Theobald Friedeborn v Kleistově Katynce z Heilbronnu, Stellarius v Nestroyově frašce Zlý duch Lumpacivagabundus). V pražském divadle setrval do konce letní sezony 1861. 1862–65 hrál a režíroval v městském divadle v Mohuči: tehdy přešel k oboru otců. V květnu 1865 hostoval v Thalia Theater ve Vídni. Jeho posledním působištěm bylo německé městské divadlo v Pešti, kam nastoupil na podzim 1865, ale následujícího roku divadlo ze zdravotních důvodů opustil. Nevlastní dcera Josefine jej odvezla do Vídně, kde zanedlouho zemřel.
G. byl považován za dobrého a spolehlivého herce, jehož renomé zřejmě neutrpělo ani neúspěšným ekonomickým vedením brněnského divadla. Zcela jej však zastínila jeho nevlastní dcera Josefine, která převzala jeho příjmení, a patřila k nejvýznamnějším osobnostem německého divadla poslední čtvrtiny 19. stol.
Role
Ständisches Theater Linz (Linec)
Emmerich D´Albret (E. Scribe: Die Fesseln), Teufel (dle F. Soulié: Satans Memoiren), Lothar (K. Holthei: Erich der Geizhals), August von Strohm (F. Holbein: Die Schlittenfahrt) – 1842.
Deutsches Theater Lemberk (Lvov)
Philipp (Ch. Birch-Pfeiffer dle E. Bulwer-Lytton: Nacht und morgen) – 1843.
Theater in der Leopoldstadt, Vídeň
Ferdinand von Tauben (P. Robert: Er geht aufs Land) – 1845.
Theater an der Wien, Vídeň
Christian (J. W. Lembert, dle franc.: Der Swiegersohn eines Millionars), Lieutenant Kronenburg (Ch. Birch-Pfeiffer, dle H. F. Möllnera: Der Graf von Waltron) – 1845; Korporal (W. Friedrich dle J. B. Rosiera: Der Korporal), [?] (M. Tenelli: Der Verstorbene) [?] (F. W. Ziegler: Partey-Wuth), [?] (Ch. Birch-Pfeiffer: Gaugraf Philipp der Wilde), Maler (E. Raupach: Der Bettler), Lieutenant Vranden (C. Töpfer: Der Herzogs Befehl) – 1846.
Königl. Stadttheater Ofen (Pešť), Sommetheater in Christinenstadt
George Villiers (Ch. Birch-Pfeiffer: Ein Billet), [?] (Carlschmidt: Ein Minister aus dem Volke), [?] (L. Foglár: Der Blaustrumpf), Lionel (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans), Carl (F. Hebbel: Maria Magdalena), Offizier (M. Tenelli dle franc.: Die Mönche, oder ein Abenteuer in einem Nonnenkloster), Dobo (Mihanovic: Die ungarischen Patrioten), Saalfeld (G. Freitag: Die Valentine) – 1848.
Landständischen Theater Graz (Štýrský Hradec)
[?] (Ch. Birch-Pfeiffer: Jules Mazarin) – 1852; Hoffmarschal Kalb (F. Schiller: Kabale und Liebe) – 1853.
Městské divadlo Brno
Redacteur Bolz (G. Freytag: Die Journalisten), [?] (F. Kaiser: Sie ist verheiratet), Mercutio (W. Shakespeare: Romeo und Julia), Graziano (W. Shakespeare: Kaufmann von Venedig) – 1853
StD
Stadtmuzikant Miller (F. Schiller: Kabale und Liebe), Kauz (J. Nestroy, h. A. Müller: Das Mädel aus der Vorstadt, Pštros.), Eskalus, Prinz von Verona (W. Shakespeare, přeprac. L. Tieck: Romeo und Julia), Major Bernard (G. Moser: Ich werde mir den Major einladen), Andreas Doria (F. Schiller: Fiesco), Amias Paulet (F. Schiller: Maria Stuart) – 1860; Maxmilian (F. Schiller: Die Räuber), Gremio (W. Shakespeare, přeprac. Deinhardschein: Die Widerspenstige), Manasse Vanderstraten (K. Gutzkow: Uriel Acosta), Stellarius (J. Nestroy, h. A. Müller: Der böse Geist Lumpacivagabundus, Pštros.) – 1861.
Prameny
NMd: cedule, Stavovské divadlo, 1860, II. (H6C-25822) – 1861, II. (H6C-25826).
Literatura
Almanach für Freunde der Schauspielkunst (Berlin) 1840, s. 369, 408; 1842, s. 498; 1843, s. 246; 1844, d. [2], s. 175; 1845, s. 332, 395; 1846, d. [2], s. 338; 1847, d. [2], s. 341; 1848, d. [2], s. 266; 1851, d. [2], s. 219; 1852, d. [2], s. 191; 1853, d. [2], s. 133; Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin) 1854, d. [2], s. 101; 1855, d. [2], s. 87; 1856, d. [2], s. 133; 1857, d. [2], s. 78–79; 1858, d. [2], s. 101; 1861, d. [2], s. 241; 1862, d. [2], s. 298; 1863, d. 2, s. 232; 1864, d. 2, s. 194, 195; Wiener Zeitschrift für Kunst, Literatur, Theater und Mode 17. 7. 1845, 18. 8., 24. 9. 1846, Der Humorist (Wien) 9. 12. 1842, 7. 1. 1843, 23. 10. 1845, 9. 1. 1846, 23. 12. 1849, 22. 9., 14. 10., 2. 11. 1852, 3. 5., 22. 5., 20. 8. 1853; Wiener Zeitung 22. 9. 1846; Der Wanderer (Wien) 1. 7. 1846, Fremden Blatt (Wien) 25. 4. 1849, 5. 4. 1867 [oznámení o úmrtí], Der Ungar Zeitschriftliches Organ für magyarischen Interessen (Wien) 18. 5., 4. 6. 1848, Blätter für Musik, Theater und Kunst (Wien) 22. 3. 1861, 23. 6. 1863; Sonntagsblätter (Wien) 13. 9. 1846; Theateralmanach (Prag) 1861, s. 10, 51; 1862 s. 21; A. Rille: Die Geschichte des Brünner Stadt-Theaters, Brünn 1885, s. 158–159 [křestní jména, spoluředitelství v Brně]; Teuber III, s. 508, 514, 622, 875; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 1/3, Olomouc 2013, s. 111.
Eisenberg [in J. Gallmeyer, s. 303], HD [in J. Gallmeyer, s. 162; in K. Tomaselli, s. 574], Kosch Th, ÖBL [in J. Gallmeyer], ODS, Ulrich
Vznik: 2017
