Psána též Güttlich, v českém divadle vystupovala pod jménem Růžová. Před pražským angažmá byla první tanečnicí ve Štýrském Hradci. V PD vystoupila zkušebně 18. 9. 1872 v Meyerbeerově opeře Robert ďábel a působila jako sólistka a choreografka do 8. 4. 1876, kdy naposledy tančila v Meyerbeerových Hugenotech. Pak přestoupila do pražského německého souboru hrajícího ve StD (od ledna 1888 též v Novém německém divadle). Zde byla do 1890 sólistkou (choreografkou byla J. Zimmermannová), 1890–93 též baletní mistryní.
O její činnosti v PD se ví málo; Vedle Roberta ďábla tančila ještě 1873 a 1875 sólovou roli Hidalgy v Suppého operetě Žádný muž a tolik děvčat; vystupovala občas v jednotlivých meziaktních tancích, aranžovala vložky do některých oper a vytvořila choreografii féerie Čert na zemi, hrané 1873 v Aréně Na hradbách s 19 reprízami. Na německé scéně se jevila jako tanečnice s dobrou technikou, plastickými výrazovými schopnostmi a s dobrým vkusem. Uplatňovala se ve výpravných hrách (Verne – d’Ennery: Die Kinder des Kapitän Grant, pas de deux s Bergerem, ch: Belke; Verne – d’Ennery: Die Reise um die Welt in 80 Tagen), v operách (1888: H. Zöllner: Faust, prem. opery, selský tanec, 1892: Wagner: Tannhäuser, tance ve Venušině sluji), v tanečních scénách v činohrách (1892: K. Skraup–Sänger: Rübezahl, vánoční pohádka) nebo ve volných, dějově nesouvisejících vsuvkách, vkládaných do děje pro pobavení publika. Nečetné náročnější úkoly jí poskytovaly sólové nebo ansámblové výstupy ve výpravných baletech rakouských autorů (skladatel Bayer, libr. a ch. Frappart a J. Hassreiter), kteří je v Praze též inscenovali; k nejúspěšnějším patřil 1885 balet Wiener Walzer, historie valčíku v různých vídeňských lokalitách s typickými postavami měšťana, ponocného, měšťanské dcery, pošťáka, polského žida, policisty, drožkáře ad., a 1889 balet Die Puppenfee o obchodu s hračkami, v němž G. zdařile vytvořila postavu Španělky. Jako baletní mistryně aranžovala taneční scény a vsuvky pro téměř každou operní premiéru německého divadla a zpravidla také vystoupila v menší roli. Aranžovala a prováděla šermířské scény (např. 1889: Wagner: Rienzi).
Na rozdíl od většiny tanečníků své generace, kteří angažmá často střídali, strávila G. v Praze téměř celou svou dvacetiletou uměleckou dráhu. Ač vystupovala často, neměla příležitost k uměleckému rozvoji, protože balet tvořil pouze doplňující prvek repertoáru. V tomto omezeném rámci působila se vkusem a svědomitostí.
Prameny a literatura
Neověřená životní data uvádí K. Tauš v rkp. kartotéce div. umělců. • Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1878, s. 14; 1889, s. 16; Teuber III, s. 704, 754, 773, 875; Rosenheim, s. 92; Bartoš: PD opera; L. Hájek: Paměti Augustina Bergra, 1942, s. 59, 60; Javorin, s. 132 [Čert na zemi]; J. Arbes: Z divadelního světa, Praha 1958, s. 121; B. Brodská: Dějiny českého baletu do roku 1918, skripta HAMU, 1983, s. 72; Gremlicová: Taneční umění NDT.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 179–180
