Pocházel z divadelnické rodiny; otec Johann Friedrich (1795–1856) byl členem německé operní společnosti v Paříži, později ředitelem městského divadla v Gdaňsku. Bratr Rudolf (1824 Berlín–1914 Berlín) začal jako zpěvák a stal se dramatickým autorem a divadelním historikem; napsal několik libret a založil Mozartovu společnost v Berlíně. Sestra Otilie (1834 Dráždany–1911 Eberswalde), herečka, hostovala 1859 ve StD Praze, 1864–84 byla ředitelkou německé scény v San Francisku.
G. krátce studoval medicínu a pak hudbu v Berlíně a jeho kompozice byly veřejně uváděny od 1856. 1862 měla v Berlíně premiéru jeho jednoaktovka Der Musikfeind na vlastní libreto, jež otevřela úspěšnou řadu jeho operet (v prosinci 1866 hrána též v Praze). Jako kapelník začínal G. u svého otce v Gdaňsku 1846, prošel od 1847/48 divadly v Tallinnu [Reval], Rize, Kolíně n. R., Düsseldorfu, Cáchách, Mainzu a Schwerinu, odkud ho nově nastupující ředitel R. Wirsing angažoval pro pražské StD jako nástupce prvního kapelníka W. Jahna. G. dirigoval první představení 31. 3. 1864 (Kreutzer: Das Nachtlager von Granada), od sezony 1864/65 zcela převzal funkci. Vztah mezi ním, orchestrem a vedením divadla se však nevyvíjel dobře. Za sílící opozice ho Wirsing v květnu 1868 odvolal, ač smlouva ještě neskončila. Od 4. 5. 1868 alternoval G. ve StD se svým původním zástupcem L. Slanským a s nově jmenovaným kapelníkem, původně houslistou E. Rappoldim, a v červnu 1868 odešel. V posledních měsících se v jeho prospěch angažoval skladatel F. Flotow, ředitel divadla ve Schwerinu, který byl s Wirsingem v přátelských i obchodních vztazích a zprostředkoval dohodu, podle níž Wirsing zaplatil G. značné odstupné. G. přispěl k rozvoji orchestrálních koncertů v Praze; 1867 uspořádal dva večery divadelního orchestru na Žofíně (8. 3. a 4. 11. s pianistou Antonem Rubinštejnem jako sólistou).
Do StD přišel G. krátce po rozdělení české a německé scény, po otevření PD v listopadu 1862, kdy postupně vznikaly dva samostatné soubory a dva okruhy publika. Nebyl vůbec obeznámen s komplikovanou pražskou situací a patrně nezvládal extenzivní provoz StD s velkým množstvím hostů, jímž se Wirsing pokoušel své německé obecenstvo udržet. Navzdory ráznému vystupování nedokázal prosadit své dirigentské představy.
Ve StD uvedl G. poprvé své divadelní práce a prohluboval zkušenosti libretisty a skladatele: komická jednoaktovka Der schwarze Prinz na vlastní text podle Kotzebuovy hry Don Raundo di Colibrados (13. 10. 1866) se po třech reprízách přesunula do Vídně. S Flotowem napsal na společné libreto romantickou operu Am Runenstein a uvedl ji 13. 4. 1868 ve StD; 22. 6. ji ředitel Wirsing zařadil na program slavnostního představení pro přítomného císaře Františka Josefa I., a tak poskytl G. příležitost rozloučit se důstojně s pražskou scénou.
Z Prahy odešel G. do Vídně, kde 1868–78 spolupracoval s Theater an der Wien. Pak žil jako soukromník a věnoval se operetě, kterou dirigoval, komponoval a upravoval. Překládal libreta, zvl. z francouzštiny a angličtiny (Lecocq, Offenbach, Sullivan) a se svými spolupracovníky, zejména s F. Zellem, napsal texty k nejhranějším operetním opusům své doby (G. zpravidla vyhledal námět a zpracoval lyrické pasáže, spolupracovníci realizovali dramatickou kostru).
Pro divadlo napsal G. 13 celých operních a operetních titulů (tj. hudbu i libreto) a 20 libret pro jiné skladatele. Od 70. let, kdy dosáhl v operetě pronikavých úspěchů, patřil k nejhranějším skladatelům i v českých zemích (zvl. Seekadett/Námořní kadet, prem. Vídeň 1876, Nanon, die Wirtin vom goldenen Lam/Nanon, Ninon a Maintenon, prem. Vídeň 1877, Die letzten Mohikanen/Poslední Mohykáni, prem. Vídeň 1879 ad.). Stovky repríz měly operety na jeho libreta i na českých jevištích (Millöcker: Žebravý student,Gasparone ad., Suppé: Boccacio, Fatinica ad., Joh. Strauss: Cagliostro, Netopýr, Noc v Benátkách ad.). V Praze se často zpívala jeho parodie na italské opery Italienischer Salat (Vlašský salát) v úpravě A. Čecha. Jeho autorský podíl na divadelním životě v českých zemích mnohonásobně přesáhl vcelku epizodní působení kapelnické.
Dílo
Neúplný soupis uvádí Grove 1980 a Grove-opera, úplný soupis F. Hadamowsky v MGG 2002, obsáhlý soupis též NDB 1971.
Prameny a literatura
Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1865, s. 17; 1866, s. 9; 1867, s. 10; 1868, s. 8; Teuber III, s. 633, 634–638, 639, 641; Bauer: Opern und Operetten; Rosenheim, s. 24, 52; Soupis repertoáru ND [operety v ND]; Smaczny PD [operety v PD]; Musikalienbibliothek Zürich [provozovací materiál G. děl z Wirsingova majetku]; Lomnäs–Strauss, rejstřík ve sv. II, s. 336 [programy koncertů]; Šulc: Opereta; PD 1862–83. • Otto; Pazdírek; Kosch; NDB 1971 [lit.]; Piper, sv. Register; MGG 2002 [lit.]; ND po 1883.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 163–165
