Frey, Marie Magdalena

Ve Stavovském divadle v Praze působili tři členové rodiny: herec a režisér Jakob Bernhard Frey (1784 – 27. 9. 1836 Praha), jeho dcera, herečka Maria Magdalena Frey, a její manžel téhož příjmení, herec Friedrich Frey (viz samostatné heslo). Hercem a ředitelem cestující divadelní společnosti byl i Mariin bratr August Johann Frey (1829 Štýrský Hradec–18. 9. 1897 Bruntál), který působil na území Rakouska a na Moravě, podobně jako jeho syn Gustav Frey, který se objevuje též v západních Čechách a v Českém Krumlově.

V době Mariina narození byl Bernhard F. hercem a režisérem vídeňského Theater an der Wien. Matka Elisabeth vlastnila dům na vídeňském předměstí Laimgrube a byla též herečkou. Marie byla nejstarším dítětem v rodině s osmi dalšími sourozenci. V sezoně 1818/19, za ředitele Heinricha Schmidta, pobýval Bernhard F. v městském divadle v Brně. Mezi lednem a dubnem je zde zaznamenán jako choreograf (spíše režisér) několika inscenací. Marie vyrostla v divadelním prostředí, jevila od dětských let herecké nadání, mimořádnou schopnost memorovat texty a naučila se dobře zpívat. 1820 získal otec místo režiséra ve Štýrském Hradci a Marie tam záhy hrála dětské role. Jako šestnáctiletá zaskočila za onemocnělou herečku v roli milovnice, vystoupila opakovaně a získala angažmá (role: Käthchen / Lessing: Käthchen von Heilbronn, Marie / Raupach: Der Müller und sein Kind). V květnu 1831 hostovala s otcem v městském divadle v Brně, 1833 tam sama absolvovala 16 pohostinských představení. 1. 5. 1833 vystoupila v Theater an der Wien (Wolff: Presiosa) a po dvou dalších vystoupeních byla angažována (Franziska / Holbein: Liebe kann Alles oder die bezähmte Widerspenstige, přepracování Shakespearovy komedie, a Kunigunde / Deinhardstein: Hans Sachs). Spolu s ní přijal ředitel Carl i jejího otce, jehož angažmá stanovila Marie jako podmínku svého nástupu, protože početná rodina musela z praktických důvodů žít pohromadě. Učila se nové role (Louisa / Schiller: Kabale und Liebe, Yelva / Hell–Müller: Yelva, die russische Waise), s úspěchem vystoupila i jako lokální zpěvačka, ale nepřijala nabízený výhodný přestup do tohoto oboru, protože chtěla zůstat ve vyšší oblastech dramatické tvorby. Díky vstupenkám do dvorní činohry (Burgtheater) od hraběte Černína mohla studovat výkony předních herců.

O Velikonocích 1834 přesídlila rodina do Prahy. Stavovské divadlo převzal vídeňský ředitel Johann August Stöger a nabídl dceři i otci angažmá. Marie byla přijata jako naivka a sentimentální hrdinka (dvě zkušební vystoupení 3. 5., Polixena / Albini: Kunst und Natur a 14. 5., Julie / Bauernfeld: Die Bekenntnisse). Pro zvolený obor měla pěkný vzhled, drobnou postavu a přirozenou, kultivovanou řeč. Hrála i chlapecké role (1844: Mladý Richelieu / Heine dle franc: Der erste Waffengang). Se svou divadelní praxí se dobře zařadila mezi zkušené pražské herce Ferdinanda Polawského, Margarethu Binderovou, Franz Feistmantla a Franze Rudolfa Bayera, kteří se stali jejími partnery. Její otec pracoval v Praze jen krátce. Jeho největším úkolem byla režisérská příprava představení k pražské korunovaci císaře Ferdinanda I. a jeho manželky v září 1836 (Meyerbeer: Der Kreutzritter in Aegypten,Dessauer-Ebert: Lidwinna, prem.). Bernhard F. nastudoval obě neobyčejně výpravné a nákladné opery, ale těsně před premiérou Lidwinny (byla 30. 9. 1836) podlehl choleře. Informace o jeho úmrtí zanikla ve slavnostním dění a Bohemia ji komentovala až 7. října, v souvislosti s dobročinným představením ve prospěch rodiny. Na jeho místo nastoupil Franz Feistmantl.

Marie sama převzala starost o matku a sourozence a rodina byla často v tísni. Na druhé straně si Marie vytvářela dobrou pozici jako herečka. Své práci věnovala veškeré úsilí a umělecky rostla se svěřenými úkoly. Získávala respekt v pražské společnosti, byla přijímána ve šlechtických rodinách. Neúčinkovala v žádném českém představení, hrála pouze německy, a podle Stögerova přání zůstala kmenovou herečkou stavovské scény. Nevystupovala ve Stögerově Novém divadle v Růžové ulici (Neues Theater in der Rosengasse), aby netříštila své síly. Od čtyřicátých let byla první dámou souboru a od 1841 měla mezi dámami též nejvyšší plat. Ředitel Johann Hoffmann, který 1842 vystřídal Stögera, jí ponechal obor první milovnice. 1843 vícekrát hostovala, vedena zejména finančními důvody: v září absolvovala šestnáct představení ve Štýrském Hradci a na přelomu září a října vystoupila čtyřikrát s velmi dobrým ohlasem ve vídeňské dvorní činohře; po uznalých reakcích publika i kritiky jí ředitel Holbein o třetinu zvýšil přislíbený honorář. Bylo jí nabídnuto angažmá, které odmítla vzhledem k situaci rodiny. 1845 vystoupila několikrát v Drážďanech. Uměleckým vrcholem této etapy její dráhy byla role Debory v Mosenthalově stejnojmenném dramatu, jež se setkala s výjimečným ohlasem (prem. 31. 5. 1849). Po ní začala F. opouštět role sentimentálních a tragických milovnic a vytvářet postavy salonních dam, od poloviny 50. let, po návratu ředitele Stögera, pak ztělesňovala důstojné matky (Heldenmütter).

Její život se změnil 18. 6. 1854, kdy se v Praze provdala. Jejím manželem se stal herec Friedrich Frey , člen pražského souboru od 1852, s nímž mnohokrát spolupracovala na jevišti a který jí pomáhal zajistit i velkou rodinu. 1. 10. 1854 získala nárok na penzi, ale pokračovala v umělecké činnosti. 1864 oslavila třicet let práce pro pražské divadlo (Královna Elisabeth / Laube: Graf Essex, k této příležitosti otiskla Bohemiave třech číslech biografický text od J. Gundlinga). V posledních letech se zhoršil její zdravotní stav. Po představení 16. 7. 1870 vážně onemocněla a již se neukázala na veřejnosti.

Herecká osobnost Marie F. se od počátku rozvíjela pod otcovým dohledem. Podle vyprávění, jež zprostředkoval J. Gundling, směřovala otcova výchova zejména k profesionální svědomitosti, solidnosti a spolehlivosti. Marie dbala na kulturu řeči, pečlivě udržovala její techniku a promýšlela deklamaci, přiměřenou charakteru role. S ohledem na tuto schopnost byla také pověřována přednesem prologů, básní a projevů při různých oslavách (mj. ve dvou představeních při návštěvě císařského páru v červnu 1854 ad.). Komentář k jejímu vystoupení v Burgtheater 1843 ve vídeňském listu Der Humorist příznivě oceňuje přiměřené užívání výrazových prostředků, nepřítomnost jakýchkoli manýr a promyšlená výrazná gesta, jimiž herečka vyjadřovala prudká hnutí mysli a jež vyvolávala potlesk na otevřené scéně. Patřila k nejdéle působícím a umělecky nejvýraznějším postavám činohry stavovské scény 19. století.

Role

Bertha (E. Raupach: Robert der Teufel), Pauline (A. Kotzebue: Das getheilte Herz), Marie (E. Raupach: Müller und sein Kind) Christine (T. Hell: Die Königin von 16 Jahren), Franziska (F. Holbein dle W. Shakespeara: Liebekann alles oder Die gezähmte Widerspenstige), Klärchen (F. Holbein: Der Verräther ) – 1835; Mirza (F. Grillparzer: Der Traum ein Leben), Lisette (C. Töpfer: Der Pariser Taugenichts), Mlada (A. Wenzig: Wlasta) – 1836; Esmeralda (Ch. Birch-Pfeiffer: Der Astrolog und sein Knecht) – 1837; Clara (C. Töpfer: Die Zurücksetzung), Präsidentin (Braun: Die Großtante), Luzie (E. Bauernfeld: Das Tagebuch), Caprizzi (F. Pillwitz: Rataplan, der kleine Tambour), Witwe (L. Schneider: Die beiden Foster oder Die Witwe von Cornhill), Bianka (W. Shakespeare: Die Widerspenstige), Zelma (Ch. Birch-Pfeiffer: Peter von Scapar oder Der Held in Sklavenfesseln), Luise (I. F. Castelli: Erste Liebe oder Die Jugend-Erinnerung), Kunigunde (J. L. Deinhardstein: Hans Sachs), Thekla (F. Schiller: Wallenstein) Effie (C. Lebrün: Der Wetterableiter), Mirandolina (C. Goldoni: Mirandolina), Die Dame (E. Bulwer: Die Dame von Lyon), Ratclifs Schwester (Cumberland, přel. Brockmann: Der Jude), Henriette (C. Töpfer: Der Tagesbefehl), Therese (A. Kotzebue: Der arme Poet), Johanna (F. L. Schröder: Das Portrait der Mutter), Luise (F. Schiller: Kabale und Liebe), Jessika (W. Shakespeare: Kaufmann von Venedig), Leonore (F. Schiller: Fiesco), Luise (A. E. Steigentesch: Die Mißverständnisse), Biondina (L. Rellstab: Die Venetianer), Hermanie (B. A. Hermann dle E. Scribeho: Der Maler), Die Braut (B. A. Hermann: Drei Stunden vor der Hochzeit), Frau Breitenstein (A. Cosmar: Onkel und Neffe), Criemhild (E. Raupach: Die Nibelungen), Therese (F. Hopp: Elias Regenwurm) – 1838; Philippine, Nichte (E. Raupach: Vor hundert Jahren), Gemahlin (K. Hänsler: Donauweibchen), Ziehtochter (J. Schickh: Treff-König oder Spieler und Todtengräber), Hedwig (A. Sachsen: Der Pflegevater), Hertha (E. Raupach: Der Zeitgeist) – 1839; Comtesse (Forst a Lentner z franc. předlohy: Ein Drama ohne Titel), Irene (E. Schenk: Belisar), Anna (W. Shakespeare: König Richard III.), Marie Winter (K. Gutzkow: Werner oder Herz und Welt) – 1840; Deborah (S. Mosenthal: Deborah) – 1849; Medea (J. Benda: Medea), Beatrice (W. Shakespeare: Viel Lärm um Nichts) – 1852; Bathseba (A. Meissner: Das Weib des Urias) – 1853; Virginie (E. Jerrmann: Lady Tartuffe) – 1854; Thusnelda (F. Halm: Der Fechter von Ravenna), Margarethe von Parma (J. W. Goethe: Egmont) – 1855; Hero (F. Grillparzer: Des Meeres und der Liebe Wellen), Die Meisterin (F. Schiller: Das Lied von der Glocke) – 1856; Die alte Fadet (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Grille) – 1857; Die Generalin von Mansfeld (Ch. Birch-Pfeiffer: Mutter und Sohn), Fürstin Henriette (H. Hersch: Die Anna-Lise) – 1858; Gräfin Lesnéve (E. Scribe – T. Gassmann: Fee’n-Hände), Madame Laroque (O. Feuillet: Ein armer junger Mann, k otevření Novoměstského divadla) – 1859, Ute (F. Hebbel: Die Nibelungen, Der gehörnte Siegfried) – 1863; Gertrud (P. Heyse: Hans Lange) – 1865; Lea (O. Ludwig: Die Makkabäer) – 1867.

Prameny

NA Praha: Policejní ředitelství I, Konskripce 1850–1914, karton 130, obr. 664 (zaznamenán Franz Jakob Bernhardt Frey, nar. 1784 a jeho 9 dětí, mj. Marie Magdalena, nar. 1812).

AMP: Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910 (Marie Magdalena Frey, nar. 1812, pražské měšťanské právo uděleno 31. 10. 1854).

Literatura

Der Humorist (Wien) 28. 9. 1843, 2. 10. 1843 (představení v Burgtheater); J. Gundling: Maria Frey. Ein Künstlerleben, Bohemia 28. 4. 1864, s. 1136; Bohemia 1. 5. 1864, 4. 5. 1864 ● nekrology: S. Heller, Bohemia 25. 8. 1870 (Beilage); tamtéž: krátká redakční rekapitulace umělecké dráhy; Neue freie Presse (Wien) 26. 8. 1870; Neuer Theater-Almanach, Berlin 1871, s. 115–118 ● Neuer Theater-Almanach Berlin 1899, s. 154 (Gustav Frey); Prager Necrologe 1870–1883, Ein Familienbuch, ed. H. J. Landau, Prag 1883, s. 164; H. A. Mansfeld: Wiener Theaterleute auf Wanderschaft. Passanweisungen des Wiener Magistrates, Konskriptionsamtes in den Jahren 1792–1850, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung, Wien 1959; Teuber III, s. 193, 199, 202. 206, 216, 217, 219–221 (s datem narození 19. 9. 1815, zde o uzavření manželství), 230, 231, 233, 235, 239, 308, 328, 361, 364, 365, 397, 408, 418, 421, 422, 425, 428, 433, 440, 444, 446, 447, 487, 495, 496, 500, 502, 504, 511, 515, 527, 529, 565, 610, 627, 867. – Teuber III (Bernhard Frey), s. 219, 220, 254, 260; Ferdinand Břetislav Mikovec. Pražská Thálie kolem 1850, eds. J. Ludvová – H. Pinkerová, Praha 2010, s. 59, 63, 66, 70, 71, 76, 198, 199, 215.

Eisenberg (datum narození 19. 8. 1815), Flüggen, Kosch Th (datum narození 19. 9. 1815), ODS, Ulrich, Wurzbach (rok narození 1818); Wurmová.

Vznik: 30.11.2012