Studoval 1857–59 varhanickou školu v Praze. Byl violistou v Komzákově restaurační kapele, se kterou 1862 přešel do orchestru Prozatímního divadla v Praze, kde působil do 1871. Soukromě vyučoval a hrál v různých komorních sdruženích. 1874–77 varhaník u sv. Vojtěcha. Od 1891 profesor na pražské konzervatoři, 1892–95 ředitel Národní konzervatoře hudby v New Yorku, 1901 ředitel pražské konzervatoře. Zakladatel světové proslulosti české národní hudby. Čerpal převážně z českého, moravského a ruského folkloru, v jeho tvorbě se objevovaly slovenské, polské a jihoslovanské tance, v americkém období byly patrné vlivy indiánské a černošské kultury. Tvůrce nového typu české symfonie, sólových koncertů, oratorií a komorní hudby. Komponoval orchestrální suity, serenády, ouvertury, symfonické básně, klavírní skladby a tance. A. Dvořák získal řadu ocenění, např. člen ČAVU (1890), čestný člen Londýnské Filharmonické společnosti, doktor hudby na Cambridgeské univerzitě (1890), čestný doktor filosofie UK (1891), člen Panské sněmovny ve Vídni (1901). Složil opery Alfred, Armida, Dimitrij, Čert a Káča, Jakobín, dvě verze Krále a uhlíře, Rusalka, Šelma sedlák, Tvrdé palice, Vanda a mj. meziaktní hudbu k činohrám Prozatímního divadla v Praze. Dvořákova hudba inspirovala desítky choreografů k jejich tanečnímu ztvárnění. Poprvé, s autorvým svolením, nastudoval k poctě jeho 60. narozenin A. Viscusi v ND Praha osm ze ► Slovanských tanců (1901). Na jeho hudbu vznikla řada choreografických kompozic: Amen/Requiem (ND Praha 1999, ch. I. Janovcová), Americký kvartet (PKB 1977 a ND Praha 1995, ch. P. Šmok), Česká suita op. 39 (ND Praha 1950, ch. S. Machov; ČSSPT 1991, ch. K. Franková; J. Pokorný v německém Bernburku 1977), koláž z jeho skladeb Dvořákstory (Ostrava 2000, ch. I. Vejsada, Ch. Fleming), Holoubek (PKB 1992, ch. P. Šmok), Humoresky (PKB 1989, ch. K. Franková, V. Kloubek, B. Roznos), Legendy (Divadlo hudby 1950, ch. J. Kröschlová), Maličkosti (1. cena na celostání baletní soutěži v Brně 1979, Brno 1981, Olomouc 1981, Balet deseti 1989, vše ch. D. Wiesner), Moravské dvojzpěvy s výběrem Slovanských tanců (Balet Praha 1999, ch. L. Vaculík), Nocturno (Brno 1979, snímek ČST 1985, Bern 1988 – vše ch. D. Wiesner), Polednice (Praha 1933, ch. M. Mayerová), Rodinné album/Dumky (Prozaické baletní divadlo, Liberec 1999, ch. I. Janovcová), ► Slovanské tance, Stabat Mater (Ústí n. Labem 1991, ch. J. Blažek, M. Drottnerová), první část ze Stabat Mater (PKB 1995, ch. P. Šmok), Touhy kolemjdoucích/Dumky (New Ballet Brno 1991, ch. I. Vejsada), Valčíky (Opava 1952, ch. J. Němeček; Ústí n. Labem 1958, ch. P. Šmok; PKB 1986, ch. K. Franková), Večerní písně (Haag 1987, PKB 1988, ch. J. Kylián), Vodník (Praha 1933, ch. M. Mayerová; Brno 1997, ch. J. Ďurovčík), Z domoviny (Balet Praha 2000, ch. K. Dedková-Franková), Zlatý kolovrat (Praha 1933, ch. M. Mayerová). V zahraničí byly z Dvořákových skladeb choreograficky ztvárněny např. Americký kvartet (Northern Dance Theater v Manchesteru 1976, ch. J. Thorpe), Lístky do památníku (American Ballet Theatre 1975, ch. A. Tudor), Novosvětská symfonie (Ballet Royal de Walonie v Charleroi 1971, ch. J. Lefebre), Symfonické variace pro smyčcový orchestr (London Festival Ballet 1970, ch. R. Hynd), Vodník (Braunschweig 1967, M. Taubert). Dvořákovu hudbu si často vybíraly ke svým tanečním kompozicím výrazové tanečnice (A. Čekanová, M. Mayerová, J. Smoláková aj.).
Literatura
Burghauser, J.: Antonín Dvořák: Přehled života a díla, Praha 1960 • Šourek, A.: Život a dílo Antonína Dvořáka I.–IV., Praha 1916, 1917, 1930, 1933
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 63–65
