Křtěn Zdenko. Syn lesníka na panství knížete Auersperga. 1864–65 získal základy hudebního vzdělání u pražského pedagoga Z. Kolešovského, krátce byl žákem ústavu B. Smetany. Studoval klavír a kompozici v Lipsku (1865–67), od října 1868 do června 1869 sbíral hudební zkušenosti v Paříži a svá studia završil 1869–70 v Mannheimu u kapelníka tamní opery V. Lachnera. Po sňatku s R. Hanušovou (1873) přijal místo učitele světského sborového zpěvu na šesti školách v litevském Vilniusu. Úmrtí dvou dětí a smrtelná choroba manželky způsobily, že se po jedenácti měsících vrátil do Čech. 1875 se oženil se starší sestrou své první ženy, altistkou PD Betty Hanušovou a až do konce života působil v Praze. 1875–78 byl sbormistrem a druhým kapelníkem PD. V této funkci komponoval hudbu pro činoherní inscenace. První skladbou tohoto druhu byla předehra k tragédii Pražský žid, kterou si u F. objednal autor hry, vrchní režisér PD J. J. Kolár. Při premiéře 24. 11. 1871 ani prvních reprízách se však předehra nehrála, protože ředitelství vyprodalo publiku i místa v orchestru; byla uváděna až v dalších představeních. Některé F. scénické hudby z této doby se nezachovaly. Trvalé popularity dosáhla teprve ouvertura k veselohře J. Vrchlického Noc na Karlštejně (1886, dostala se i do zahraničí a 1893 ji provedli Wiener Philharmoniker).
V říjnu 1878 vystřídal F. na tři roky K. Bendla ve funkci sbormistra pravoslavného chrámu sv. Mikuláše. Od ledna 1882 se věnoval pouze kompozici a soukromé pedagogické činnosti; mezi jeho žáky byli např. K. Kovařovic, O. Ostrčil, J. Rauscher, Z. Nejedlý. Do divadla se vrátil teprve v březnu 1899, kdy byl jmenován dramaturgem opery ND. Jak dosvědčují koncepty jeho dramaturgických posudků, snažil se v této funkci pomáhat soudobé české a slovanské opeře; při cyklu Smetanových oper v říjnu 1899 vymohl revizi problematické úpravy opery Dvě vdovy z pera V. J. Novotného a mj. prosadil jmenování talentovaného L. V. Čelanského na místo třetího kapelníka ND. Jeho působení na pozici, která se rozsahem povinností blížila náplni práce šéfa opery, leč bez šéfovských pravomocí, však ukončila změna celého vedení ND již v červnu 1900.
Dramatická hudba prostupuje F. skladatelskou tvorbu od studentských let, od 1865, kdy takřka jako samouk napsal na vlastní text nejen operu Médea, ale i předehru a závěrečnou hudbu k Shakespearově tragédii Romeo a Julie. Tyto pokusy, stejně jako rukopisy komické opery Kapellmeister in Venedig (1866), baladické Loreley (1867) a jednoaktové „vážné operety“ Gutta von Guttenfels (1868), později zničil. První zachovanou operou je Bukovín se zjevnou weberovskou inspirací, komponovaný 1870–71 na libreto K. Sabiny (recenzent Hlasu národa po premiéře 16. 4. 1874 napsal, že libreto „nemá ani hlavy, ani paty“.) V následující opeře Blaník (komp. 1874–77) se F. přihlásil ke Smetanovi a složil kompoziční hold jeho oddané službě národněobrozenské ideji i jeho „wagnerianismu“. Blaník získal 1880 druhou cenu soutěže Sboru pro zřízení ND (společně s Bendlovými Černohorci, za vítěznou Smetanovou Libuší). Prvním F. zcela zralým dramatickým dílem je Nevěsta messinská (1882–83) na libreto jeho nejbližšího spolupracovníka a celoživotního přítele O. Hostinského podle stejnojmenné tragédie Schillerovy. Tato první česká hudební tragédie „bez všech koncesí operní tradici“ (Hostinský) byla oceněna v soutěži Sboru pro zřízení ND 1883, po slibné premiéře 28. 3. 1884 však propadla. Do neúspěchu se promítly i soudobé polemiky o vhodnosti wagnerovského deklamačního principu. Za F. života byla Nevěsta messinská provedena pouze osmkrát a rehabilitována až 1909 zásluhou K. Kovařovice.
Čtveřice oper z let 1893–99 svědčí o výrazné lyrizaci a erotizaci F. tvorby, v níž se odrazilo romantické milostné vzplanutí k jeho žačce A. Schulzové. V lyrické Bouři (komp. 1893–94) použil F., zaujat milostným příběhem Fernanda a Mirandy ze Shakespearovy komedie, řadu motivů z intimních klavírních skladbiček ze svého „milostného deníku“ Nálady, dojmy a upomínky. Další dvě opery tvořil již s A. Schulzovou jako svou novou libretistkou a koncipoval je jako subjektivní milostné tragédie. Hedy (1894–95) má některé rysy velké opery; publicisticky byla také označována za „českou obdobu Wagnerova Tristana“. Námětem je epizoda z Byronova nedokončeného satirického románu ve verších Don Juan. Operou Šárka (1896–97) se F. po dvou desetiletích vrátil k látce z českých pověstí, ovšem v psychologicky značně prohloubené podobě zbavené historických reminiscencí, jakou příběhu Ctirada a Šárky dala dramata jeho lumírovských přátel J. Zeyera a J. Vrchlického. Veden subjektivní motivací, převzal F. z Vrchlického Šárky (1874) i text milostné lesní scény, kterou povýšil na emocionální vrchol a těžiště celé opery. Teprve dvoudílný Pád Arkuna naznačuje ústup erotické autostylizace. Dílo vzniklo 1898–99 na popud ředitele ND F. A. Šuberta, zaujatého tragickými dějinami polabských Slovanů, F. se však premiéry již nedočkal.
Do historie českého i evropského melodramu se zapsal světově ojedinělou trilogií scénických melodramů Hippodamie. Tento melodramatický pandán romantického hudebního dramatu vznikl 1888–91 na texty Vrchlického básnických dramat Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův a Smrt Hippodamie. Po domácím úspěchu monumentální trilogie provedlo pražské ND 3. 7. 1892 první díl při zájezdu na Mezinárodní hudební a divadelní výstavu do Vídně, 6. 3. 1893 zazněly Námluvy Pelopovy ve vlámském překladu E. Keurvelse na scéně Vlámského divadla v Antverpách a 30. 3. 1898 je v chorvatštině uvedlo Chorvatské národní divadlo v Záhřebu. Scénický melodram se tak stal jediným jevištním druhem, který za F. života reprezentoval jeho dramatickou tvorbu na zahraničních scénách; snaha F. přátel prosadit Hedy v Halle nad Sálou a Bouři a Šárku ve Vídni byla bezvýsledná. Z F. oper, ač byly popularizovány O. Hostinským, a po něm zejména Z. Nejedlým jako vzorové hodnoty české dramatické hudby po Smetanovi, pronikla ve větším míře do zahraničí pouze nejpřístupnější Šárka.
Dílo
Tematický seznam skladeb (do 15. 1. 1888) ve dvou částech sestavil pod F. dohledem jeho žák V. R. Moser, rkp. v rodinném archivu. – Další soupis vyšel jako příloha publikace C. L. Richtera (= A. Schulzová) Z. F., Eine musikalische Silhouette, 1900. – Tematický katalog díla pořídil V. Hudec: Zdeněk Fibich. Tematický katalog, 2001, obsahuje mj. biografickou skicu a přehled pramenů.
Práce pro divadlo
Opery: Médea, ? jedn., vlastní libr., nedok., nedochováno, komp. 1865, předehru řídil F. 12. 4. 1865 v Chrudimi; Kapellmeister in Venedig, kom. opera, 2 jedn., vlastní libr. „dle francouzského“, komp. 1866, nedoch., 6. 1. 1868 Libáň v češtině; Loreley, romant. opera, ? jedn., t: E. Geibel, komp. 1867, nedoch.; Gutta von Guttenfels, vážná opereta, 1 jedn., vlastní libr., komp. 1868, nedoch.; Bukovín, romant. opera, 3 jedn., t: Sabina, komp. 1870–71, 16. 4. 1874 PD, revize textu Hostinský; Litocha, opera, fragmenty 1. jedn., t: Kaňka, komp. 1871, nedoch.; Blaník, zpěvohra, 3 jedn,. op. 50, t: Krásnohorská, komp. 1874–77, 25. 11. 1881 Nové české divadlo, libr. vyd. 1881, klav. výtah 1897; Konrad Wallenrod, opera, t: Hostinský, komp. pouze úvodní sbor Veni sancte spiritus, nedat. [asi 1881], nedoch.; Nevěsta messinská, op. 18, tragic. zpěvohra, 3 jedn., t: Hostinský podle Schillera, komp. 1882–83, 28. 3. 1884 ND, libr. vyd. 1884, klav. výtah 1884; Vlasty skon, opera, t: Pippich, skica prvních výstupů 1888, nedoch.; Bouře, op. 40, zpěvohra, 3 jedn., t: Vrchlický podle Shakespeara, komp. 1893–94, 1. 3. 1895 ND, libr. vyd. 1895, klav. výtah 1895; Hedy, op. 43, zpěvohra, 4 jedn., t: A. Schulzová podle 2.–4. zpěvu Byronova satirického románu ve verších Don Juan, komp. 1894–95, 12. 2. 1896 ND, libr. vyd. 1895, klav. výtah 1895; Šárka, op. 51, zpěvohra, 3 jedn., t: A. Schulzová, komp. 1896–97, 28. 12. 1897 ND, libr. vyd. 1898, klav. výtah 1897; Pohanka, t: A. Schulzová, komp. 1898, nedok., nedoch.; Pád Arkuna [Helga, op. 55, 1 jedn., „předehra opery Pád Arkuna“, Dargun, op. 60, 3 jedn., „II. díl opery Pád Arkuna], t: A. Schulzová, komp. 1898–99, 9. 11. 1900 ND, libr. vyd. časopisecky 1899 [Helga], knižně 1901 [Pád Arkuna], klav. výtah vyd. 1899. – Neuskutečněné plány: Frijthof (1874), hud. drama, t: P. Lohmann; Hloupý Honza, t: Hostinský, nedat, před 1881; Vodník (1896), národní opera, t: Schulzová; Paní z námoří (1898) dle Ibsena, nedat.; Oldřich a Božena (1898). • Scénické melodramy: Námluvy Pelopovy, 1. díl trilogie Hippodamie, op. 31, 4 jedn., t: Vrchlický, komp. 1888–89, 21. 2. 1890 ND; Smír Tantalův, 2. díl trilogie Hippodamie, op. 32, 4 jedn., t: Vrchlický, komp. 1890, 2. 6. 1891 ND; Smrt Hippodamie, 3. díl trilogie Hippodamie, op. 33, 4 jedn., t: Vrchlický, komp. 1891, 8. 11. 1891 ND, celá trilogie prov. 16.–18. 2. 1893 ND na počest narozenin Vrchlického, libr. vyd. 1890–91, klav. výtahy: Námluvy Pelopovy 1889, Smír Tantalův a Smrt Hippodamie 1891. • Hudba k činohrám (u všech nelze zjistit provedení): Předehra a závěrečná hudba k Shakespearově hře Romeo a Julie, komp. 1865; Pijácký sbor ze hry Antonius a Kleopatra, komp. 1868; Cikánská píseň z Goethovy hry Götz von Börlichingen, komp. 1869; Ouvertura k tragédii J. J. Kolára Pražský žid, 16. 5. 1872 Novoměstské divadlo; Hudba k Wildbrandtově tragédii Arria a Messalina, 6. 1. 1876 PD; Hudba k prologu k otevření Nového českého divadla 6. 8. 1876; Dudácká a Sbor vil k Tylově hře Strakonický dudák, komp. 1876; Serenáda a tenorová píseň z veselohry C. Gozziho Veřejné tajemství, 11. 4. 1877 Nové české divadlo; Kuplet do frašky A. Bergena Stará panna, 21. 8. 1877 Nové české divadlo; Zpěv exulantů z tragédie J. J. Kolára Pražský žid, komp. 1877; Pochod Pappenheimů z Schillerova Valdštýnova tábora, 10. 9. 1877 PD; Franc. píseň z veselohry Louise Schneidera Český dobrovolník a francouzská selka, komp. 1877; Pouliční píseň do Meilhacovy hry Od stolu a lože, 3. 8. 1877 Národní aréna; Komický pochod ze hry G. Lenhardta Cesta Prahou za 18 hodin, komp. 1877 [zakázán cenzurou]; Měsíček jak mazaneček, kuplet do hry Stroupežnického Pan Měsíček, obchodník, komp. 1878; Hudba k Vrchlického dramatu Drahomíra, duben 1883 Nové české divadlo; Ouvertura k veselohře Vrchlického Noc na Karlštejně, komp. 1886, konc. poprvé 25. 3. 1886 na Slovanském koncertě v Praze, až 6. 4. 1896 v ND; Hudba k Vrchlického hře Midasovy uši, 7. 10. 1890 ND; Janova píseň do hry A. Jiráska Kolébka, komp. 1890, 11. 12. 1891 ND; Hudba k Vrchlického veselohře Pietro Aretino, 30. 4. 1892 ND; Sbor a melodram k Zeyerově tragédii Neklan, 30. 3. 1896 ND. • Hudba k živým obrazům: Živý obraz při otevření ND 18. 11. 1883; Živý obraz při oslavě 300. narozenin J. A. Komenského, 27. 3. 1892 ND.
Prameny a literatura
Autografy skladeb jsou uloženy převážně v rodinném archivu a v ČMH (zde interní inventář fondu zprac. A. Chadová). F. dramaturgické posudky z ND se nacházejí v pozůstalosti, přetištěny in: Z. F. Sborník dokumentů o jeho životě a díle [viz lit.]. – Podrobnou knižní a časopiseckou bibliografii uvádí V. Hudec: Z. F. Tematický katalog, 2001, s. 717–753. • Posudky F. jevištních děl vyšly ponejvíce v čsp. Dalibor: V. J. Novotný: Z. F. Nástin kritický a životopisný, 1, 1873, s. 186–189; 2, 1874, s. 128 [Bukovín]; V. J. Novotný: Uvedení do F. zpěvohry Blaník, 3, 1881, s. 261–263, 269–271, 285–287; O. Hostinský: Nevěsta messinská, 6, 1884, s. 13, 22, 35, 42, 54; E. Chvála: Ouvertura k Vrchlického veselohře Noc na Karlštejně, 8, 1886, s. 301–305; M. Urbánek: Stručné dějiny F. velké trilogie Hippodamie, 13, 1891, s. 282–283; F. Hejda: Hippodamie [rec.], 15, 1893, s. 113–114; K. Knittl: Bouře, 17, 1895, s. 95–96 [rec.]; H. Palla: Bouře, 17, 1895, s. 125–126; K. Knittl: Hedy, 18, 1896, s. 69, 77–78, 85–86 [rec.]; K. Knittl: Šárka, 20, 1898, s. 70–73 [rec.]; 20, 1898, s. 76 [zpráva o kompozici opery Pohanka]; K. Hoffmeister: Pád Arkuna. Úvodem k opeře, 22, 1900, s. 306–307; V. Nejdl: Nad hrobem Z. F., 22, 1900, s. 308–310. • Jinde vyšlo: Hudební listy 2, 1871, s. 337 [Pražský žid]; K. Knittl: Nevěsta messinská, Národní listy 26. a 29. 3., 4. 4. 1884; F. A. Šubert: Národní divadlo na první Mezinárodní hudební a divadelní výstavě ve Vídni, 1892; H. Palla: Hippodamia, trilogie melodramat, 1894; V. J. Novotný: Hedy, Hlas národa 14. 2. 1896; L. Janáček: Hedy Z. F., Hlídka 1897, s. 601–604; E. Chvála: Šárka, Politik 30. 12. 1897; L. Janáček: Fibichova Šárka, Hlídka 1899, s. 36–41; Z. Nejedlý: Pád Arkuna, Obzor literární a umělecký 2, 1900, s. 269–270; C. L. Richter [A. Schulzová]: Zdenko F. Eine musikalische Silhouette, 1900; Z. Nejedlý: Z. F., zakladatel scénického melodramatu, 1901; O. Hostinský: Vzpomínky na F., 1909; J. Löwenbach: K rehabilitaci Nevěsty messinské, Hudební revue 2, 1909, s. 166–171; Památník Fibichův, 1910 [sb. obsahuje: Z. Nejedlý: Operní plány a pokusy Z. F., s. 338–340, Z. Nejedlý: F. skladby (vložky) k činohrám, s. 341, A. Rektorys: F. dramaturg, s. 325–329]; Z. Nejedlý: Česká moderní zpěvohra po Smetanovi, 1911; M. Očadlík: F. Bukovín, Smetana 15, 1925, s. 81–88, 113–124; Nejedlý: Opera ND I; Z. F. Sborník dokumentů o jeho životě a díle, I–II, vyd. A. Rektorys, 1951, 1952; F. Pala: F. Šárka, 1953; M. Sabinina: Pražskij Nacionalnyj teatr v Moskve, Sovetskaja muzyka 3, 1955, č. 8, s. 76–82 [Nevěsta messinská v Moskvě]; J. Jiránek: Proč se nehrají F. opery?, Divadelní noviny 4, 1961, č. 11, s. 3; Pala: Ostrčil [Blaník]; J. Smaczny: The Operas and Melodrames of Z. F., Procedings of the Royal Musical Association 109, 1982/83, s. 119–133; M. Ottlová–M. Pospíšil: Operní libreto jako modifikace dramatu, Hudba a literatura. Sympozium ve Frýdku-Místku 1981, Frýdek-Místek 1983, s. 36–39 [Bouře]; M. K. Černý: Koncertní provedení F. Pádu Arkuna, Hudební rozhledy 50, 1989, s. 369–370; Tyrell: Czech Opera; E. Horová: Operní konkurzy vypsané v souvislosti s otevřením Národního divadla v Praze, Hudební věda 27, 1990, s. 152–159; R. Harford: F. Šárka, Wexford Festival Opera 1996, s. 60–64; P. Eckstein: Z českých luhů na irské nivy, Hudební rozhledy 48, 1997, s. 26–27 [Šárka ve Wexfordu]; Kurier [Wien] a Die Presse [Wien] 11. 5. 1998 [Šárka konc. ve Vídni]; J. A. Mabary: Redefining Melodrama. The Czech Response to Music and Word, dis. univ. St. Louis, 1999; M. Blahynka: F. opery na Slovensku, Slovenské divadlo 48, 2000, s. 121–133; N. Josephson: Innovative Features in F. Tragic Opera Nevěsta messinská, Fibich–melodram–secese, sb. z konference v Praze, 2000, s. 89–108; PD 1862–83; Trávníčková: PD; J. Kopecký: Z. F., jeho opera Šárka a Anežka Schulzová, Hudební rozhledy 57, 2004, 11–12, s. 56–58. • Obsahy oper: Hornové; Tvrdek 1 a 2; České umění dramatické II; Branberger; Hostomská 1959, 1993. • ČHS; Grove 1980, 2001; Grove-opera; MGG 2001; Piper; ND po 1883.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 152–156
