Na českých cedulích psán Bedřich. Křestním jménem též Fridrich. Otec tanečníka Emila F. (nar. 1849). Objevuje se ve StD v Praze 1824 jako spoluúčinkující při pohostinském představení anglického mima J. L. Lewina, v jehož pantomimě Der goldene Schlüssel oder Der bombardierte Arlequin vytvořil postavu mladého milovníka Leandra. Divácký zájem o pantomimu, který Lewinovo hostování vyvolalo, podnítil 1825 vedení StD k rozšíření souboru o baletního mistra L. Pfeiffera; F. byl mezi několika nově přijatými tanečníky. Ve StD zůstal do 1843 a hrál pro publikum české i německé. Od 1833 byl též koncesovaným tanečním mistrem v Praze, učil společenské tance a pořádal plesy a populární maškarní bály.
Ve StD se v krátké době prosadil jako mim a groteskní tanečník v komických baletech a zvl. v oblíbených kouzelných pantomimách navazujících na harlekynády Divadla v Kotcích a inspirovaných produkcemi vídeňských předměstských divadel. Jeho výbušný temperament a mrštnost, akrobatické výkony (skoky, šplh, přemety), honičky, potyčky a šermířské scény odpovídaly akčnímu charakteru produkcí. Při pohybových scénách využíval F. i divadelní mašinerie (v Kouzedlné polnici byl vystřelen z děla, čtvrcen, létal vzduchem apod.). K charakteristice postav uplatnil expresivní mimiku a drastickou nadsázku. Využíval výrazných masek a rychlých převleků (např. v roli Arlekýna v Zlaté sekeře vystoupil jako notář, starý sedlák a Číňan, v pantomimě Král křišťálů se převlékl za kolovrátkáře, listonoše, doktora a tanečního mistra). Vystupoval v tanečních vložkách v operách a hrách, příležitostně i v menších charakterních činoherních rolích (např. 1829: Rossini: Graf Ory; 1836: Dreger, úpr. Štěpánek: Václav, ještě jeden Václav a opět jeden Václav; 1837: Vévoda Feria, Schiller: Don Carlos). Se svou pozdější partnerkou J. Springerovou (po 1836) tančil v mnoha inscenacích populární polku. Povzbuzen úspěchem u lidového publika, nastudoval sám několik komických pantomim, k nimž si upravil cizí libreta (mj. Der überlistete Alte, 1826; Arlekin v ochraně kouzel a tři milovníci, 1829; Policinell mrtvý a živý, 1833; Kouzedlná polnice aneb Vystřelený Arlekin, 1841). V jednoduché zápletce (překonávání překážek, které Harlekýnovi a Kolombině brání v lásce, za pomoci kouzelných bytostí) vytvářel prostor k uplatnění pohybové obratnosti tanečníků, pro komická lazzi a překvapivé scény s jevištními kouzly. Diváci tuto formu zábavné podívané přijímali, ale kritika ji začátkem 40. let už považovala za překonanou a po uvedení Kouzedlné polnice mu vytýkala, že jeho pantomima se podobá „strakatému obleku Arlekýna“ a jednotlivým komickým výjevům chybí návaznost a dějové zdůvodnění.
Role (StD, Nové české divadlo v Růžové ulici)
1824: Leander (Lewin: Der goldene Schlüssel, oder Der bombardierte Arlequin); 1825: Vůdce loupežníků (L. Pfeiffer: Arlequin als Schneidergeselle, čes. Arlequin jako krejčovský tovaryš); 1826: Arlekýn (J. Brunetti: Arleqiuns feuersprühendes Zauberschwert, čes. Arlekinův oheň soptící kouzedlný meč), Policinello (F. Feigert: Der überlistete Alte, čes. Přelstěný stařec); 1827: Pan Zapferl (Diveau: Die drei Liebhaber oder Arlequin im Schutze der Zauberey); 1829: Arlekýn (F. Feigert podle Diveaua: Arlekin v ochraně kouzel a tři milovníci); 1831: Truffaldin (Occioni: Policinello todt und lebendig); 1833: Policinell (F. Feigert podle Occioniho: Policinell mrtvý a živý); 1834: Bednářský tovaryš (A. Küffel: Bednáři), Sluha (Raab: Policinells Entstehung, čes. Policinellův původ); 1836: Tanec (Fabbri: Die vier Charaktere); 1837: Arlekýn (Raab: Arlekins Zauberpistolet, čes. Kouzedlný pistolet Arlekýnův), Hrabě Prchlivý (Raab: Zavězněná aneb Únos a šťastné osvobození); 1838: Arlekýn (Raab: Goldene Hacke, čes. Zlatá sekera); 1839: Arlekin (Raab: Krystall König oder Arlekin als Tanzmeister, čes. Král křišťálů aneb Arlekýn co taneční mistr), Taneční mistr Skočílek (Meisl: Dvěstěletý sen starého Pražana 1739–1839–1939); 1840: Hagar (Told: Die schlimmen Frauen im Serail, čes. Spurné ženské v serailu, 1841), Arlekýn (Rainoldi: Arlequin und Colombina oder Zaubergarten, čes. Arlekin a Kolumbinka aneb Kouzedlná zahrada), Arlekýn (Rainoldi: Veselé pekařky aneb V peci upálený Arlekin); 1841: Majitel statku (Rainoldi: Die glückliche Schusterin, čes. Šťastná ševcová aneb Statku majitel jakožto ševcovský tovaryš), Arlekýn (Rainoldi: Medvěd a zamilovaný Pierot aneb Posvícení v Hloupětíně), Fritz (Rainoldi: Die Riesen- und Zwergenfamilien, čes. Rodina velikánů a trpaslíků), tanec (Th. Krones: Silfída, žínka vodní, kouzel. hra), Hrabě (Rainoldi: Der lustige Schuster, oder Der Teufel in allen Ecken, čes. Veselý švec aneb Ďábel ve všech koutech), Arlekýn (F. Feigert: Kouzedlná polnice aneb Vystřelený Arlekin); 1842: Tanec (Rainoldi: Rulík z vlasů aneb Slavnost v Hloupětíně), Arlekýn, zvaný Perseus (Perseus und Andromeda oder Zauberadler, čes. Perseus a Andromeda aneb Kouzelný orel), Purzel (J. Fenzl: Der Kobold als Harlekin), Arlekýn (Rainoldi: Arlekýn co ďábel, Pierot co strašidlo a slepý muzikant co šrák); 1843: Cikán (Rainoldi: Die Zigeuner im Schwarzwalde oder Amor als Medicus, čes. Cikáni v černém lese aneb Mílek jako hojič).
Choreografie (StD)
1826: F. Feigert: Der überlistete Alte, čes. Přelstěný stařec, pant., h: Kníže; 1829: F. Feigert: Arlekin v ochraně kouzel a tři milovníci, pant., h: F. Škroup; Pfahler: Malvina, tance ve frašce; 1833: F. Feigert: Policinello mrtvý a živý, pant., h: ?; C. J. Schikaneder: Die Erdgeister und der Brillernhändler, tance ve hře.
Prameny a literatura
Cedule StD 1825–43, NMd. – E. Chvalovský: Obrázky z doby předbřeznové, sv. IX, č. 5, s. 5n., rkp. z pozůstalosti, NMd. • Schematismus 1831 až 1843 [kap. Prager bürgerliche Künstler]; Bohemia 18. 3. 1836, 4. 8. 1840; D: České divadlo v Praze, Květy 8, 1841, s. 414; K.: Böhmische Bühne, Bohemia 26. 1. 1841; Vondráček II; Č. Zíbrt: Jak se kdy v Čechách tancovalo, 1960, s. 255–256; DČD II; F. Černý: Měnivá tvář divadla, 1978, s. 51–52; B. Brodská: Dějiny českého baletu do roku 1918, skripta HAMU 1983, s. 22–24; L. Petišková: Pantomime–internationale Kunst auf der Bühne des Ständetheaters in Prag in der Ersten Hälfte des 19. Jhs., in: Deutschsprachiges Theater in Prag 2001, s. 227. • ODS; NDp; Český taneční slovník.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 148–150
