Psán též Drexler, Trexler, Dröxler, Traxler. Oženil se s vídeňskou zpěvačkou E. Kreutzerovou (1782–1829, svatba 21. 2. 1808, duševně onemocněla 1816), po její smrti se znovu oženil s T. Haasovou (1807–1877, svatba v září 1829, svědkem byl též F. Grillparzer).
Otec Josef Traxler, původem z Přeštic, byl ve Vlachově Březí kantorem a regentem chori. D. od něho získal základní vzdělání ve zpěvu, ve hře na klavír, housle a varhany. Na gymnáziu při františkánském klášteře v Pasově byl od 1792 vokalistou, pokračoval v benediktinském klášteře ve Vornbachu am Inn (1794–97), kde se zdokonalil ve hře na lesní roh a pikolu, v generálbasu a kontrapunktu; jeho učitelem byl uznávaný varhaník D. Grotz. Z této doby pochází první kompozice Missa solemnis in C (vyd. 1804 v Lipsku); duchovní hudbě, jež byla hlavním předmětem jeho zájmu, se D. věnoval po celý život.
Po mutaci se D. vrátil do Pasova, aby studoval filozofii (poslední zkouška 1801) a sledoval produkce dvorní kapely a divadla. Na otcovo naléhání odešel do Prahy na teologii (sám udává 1799–1803) a poté na práva, která však 1804 opustil, když se po otcově smrti rozhodl pro dráhu hudebníka. V autobiografii uvádí, že „za drahé vstupné“ sledoval pražské přednášky abbého G. J. Voglera (1801/02) a jeho akustické pokusy a experimenty se stavbou varhan, jež se zřejmě staly základem D. znalostí v tomto oboru. Živil se jako soukromý učitel a skladatel (jeho skladby vydával aktivní pražský obchodník J. Polt); v Praze se hrály zvl. tance při bálech, které pořádal F. J. Bretfeld, a Missa solemnis při svatojanských slavnostech (opisy v mnoha českých sbírkách). V Praze poznal D. svoji budoucí manželku a oběma bylo nabídnuto angažmá ve Vídni, kam se na podzim 1807 přestěhovali.
Místo kapelníka Theater in der Leopoldstadt, které mu nabídl ředitel K. F. Hensler, ovšem D. odmítl (nelíbil se mu orchestr ani zpěváci) a živil se vyučováním. Integroval se do vídeňského hudebního života a zaznamenal společenský vzestup (při křtu jeho první dcery Theresie 17. 7. 1809 byla kmotrou významná obchodnice uměním T. Artariová). 1809 se stal korepetitorem Kärntnerthortheater, 1812 postoupil na místo zástupce kapelníka a 29. 9. 1812 uvedl svůj první singspiel Die Feldmühle. Pro divadlo komponoval jednotlivá čísla do pasticcií a příležitostně dirigoval i v jiných institucích. 1813 byl propuštěn. Nové místo na kůru nenašel a nastoupil jako operní ředitel divadel v Badenu u Vídně a v Prešpurku [Bratislava] u divadelního podnikatele barona Franze von Zinnig. Byl oceněn za vysokou úroveň orchestru, ale po roce místo opustil a vrátil se do Vídně jako varhaník (Servitenkirche in der Rossau). 1814 žádal o povolení otevřít vlastní školu a od 1815 vyučoval kandidáty učitelství hře na varhany a generálbasu. Pořádal veřejné zkoušky a publikoval teoretické spisy a učebnice. 1816 se stal regentem chori v kostele sv. Anny.
1819/20 se vrátil k tvorbě pro Theater in der Leopoldstadt. Hudbu jeho výpravného melodramu na biblický text Der verlorene Sohn označila kritika za duši díla a mistrovský výkon s imponující instrumentací. Dále napsal kouzelné hry Der Berggeist a Ydor der Wanderer, singspiel Der Wunderdoktor a frašku Der Tausendsassa. 1821 složil velkou vojenskou operu Pauline pro Theater an der Wien. 1822 přijal novou nabídku ředitele renovovaného Theater in der Josefstadt K. F. Henslera a na podzim nastoupil na kapelnické místo, honorované lépe než aktivity v oblasti duchovní hudby. Básníkem divadla byl K. Meisl, druhým kapelníkem F. Gläser. D. se udržel dvě sezony (1822–24), v nichž se uskutečnila provedení jeho nových děl (ke slavnostnímu otevření divadla 3. 10. 1822 složil alegorický kus na Meislův text Das Bild des Fürsten, na stejném večeru zazněla Beethovenova předehra k Meislově hře Die Weihe des Hauses op. 124). Postupně však ztrácel o divadlo zájem a měl neshody s kolegy. Získal i jiné možnosti uplatnění (převzal po J. Hennebergovi sbor ve farním a univerzitním kostele Zu den neun Chören der Engel am Hof, jeho žádost o místo druhého dvorního varhaníka, kterou doporučil i Beethoven, však byla odmítnuta). Psal také pro konkurenční Theater in der Leopoldstadt a na podzim 1824 tam na podnět tamního režiséra a svého přítele F. Raimunda přestoupil.
Ve spolupráci s Raimundem, který k některým svým textům notoval i melodické nápady, dosáhl D. životního úspěchu jako autor klasických kusů lidového divadla: kouzelné frašky se zpěvy Der Diamant des Geisterkönigs (17. 12. 1824) a romantické originální kouzelné pohádky Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Millionär (10. 11. 1826 s Th. Kronesovou v titulní roli). Napsal i hudbu k Raimundově hře Die unheilbringende Zauberkrone oder König ohne Reich, Held ohne Mut, Schönheit ohne Jugend [Čarovná koruna přinášející neštěstí aneb Král bez říše, hrdina bez odvahy, krása bez mladosti, 1829], patřící k pracím, jimiž se Raimund pokoušel vymanit ze sféry lidového divadla a přiblížit se náročnější dramatice. Do 1830 byl D. kapelníkem a plodným divadelním skladatelem, zároveň i učitelem. 1830 z Theater in der Leopoldstadt v krizové době odešel, společně s nejlepšími členy souboru. Žil v ústraní ve špatných poměrech a po 1836 už psal téměř výlučně duchovní hudbu. Tíhl k povolání učitele a v této oblasti rozšiřoval své aktivity. 1843/44 učil generálbas Joh. Strausse ml. a ujímal se i hudebníků z Čech (jeho žáky byli mj. F. Gregora, 1836, a F. Pivoda, 1845). Když se uvolnilo místo kapelníka dómu sv. Štěpána, byl D. pro své schopnosti a dosavadní činnosti na toto místo jmenován (1845). V posledním období pracoval na dokončení Mozartovy Mše c moll KV 427 (nedoch.). Zemřel nemajetný, část jeho rukopisů byla rozprodána. (Byl pohřben do společného hrobu ve Vídni na St. Marx-Friedhof.) Ve sféře duchovní tvorby patřil k důkladně vyškoleným a pečlivým tvůrcům. Díky jeho iniciativě se podařilo zastavit negativní vývoj ve varhanním umění a podpořit působení vídeňské školy duchovní hudby.
V okruhu vídeňského lidového divadla patřil D. k nejlepším skladatelům. Jeho asi 50 kompozic bylo určeno valnou většinou pro scény, na nichž působil jako kapelník. Do Theater in der Leopoldstadt přišel v době, kdy tato scéna prožívala umělecký vrchol. Vyzrálý herecký soubor dotvářel a interpretoval vlastní osobité žánry a hudba spolu s rozvinutou divadelní mašinérií účinně oslovovaly diváky. D. měl bezprostřední melodickou invenci, dokázal podnítit hudebními prostředky představivost a vystihnout náladové zvraty děje i jeho komediální podstatu. Nejlepší tituly, na nichž se podílel, dosahovaly ročně desítek repríz a rychle se šířily. Jednotlivá čísla z jeho divadelních kompozic žijí dodnes jako zlidovělé melodie (např. duet „Brüderlein fein“ z Der Bauer als Millionär). Stylové rysy lidového hudebního divadla vstřebával D. už od studentských let, kdy se v Praze intenzivně zabýval hudbou tehdejšího vídeňského divadelního kapelníka W. Müllera. Inspiroval ho též dramatický výraz písní a balad J. R. Zumsteega a Gluckovy a Haydnovy opery a mše. Již v rané fázi své tvorby měl přístup k Mozartovým dílům, jako své pozdější kompoziční vzory uvádí Cherubiniho, Méhula, Paëra, Paisiella a Beethovena.
Do českých zemí se D. divadelní hudba dostávala v německých verzích her záhy po vídeňských premiérách. Jako první se v Brně hrál 1819 čtyřaktový biblický obraz se sbory a tanci Der verlorene Sohn. Kouzelná hra Der Berggeist oder Die drei Wünsche byla v Brně a v Praze uvedena 1821, fraška Der Tausendsassa 1821 v Praze a 1823 následovaly do roka po vídeňských premiérách kouzelné hry Die Schauernacht in der Wolfsschlucht (v Praze a v Brně) a Capricciosa oder Hütchen dreh dich (v Brně). D. nejúspěšnější kusy na Raimundovy texty se hrály v Praze i v Brně téměř současně: Der Diamant des Geisterkönigs 1825 v Praze (C. J. Schikaneder jako Král duchů Longiman, česky 1827 jako Diamant krále duchů, překl. S. K. Macháček) a 1826 v Brně, Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Millionär v Praze 1827 (jako Ein Graf mit Millionen, česky 1834 v překladu J. K. Chmelenského jako Dívka z čarovných krajů aneb Sedlský milionář), v Brně 1828. Dále byly provedeny Gisperl und Fisperl (1826 Praha, 1827 Brno), Der Mann mit Millionen, jung, schön und doch nicht glücklich (1829 Praha i Brno) a Sylphide, das See-Fräulein (1828 v Praze, česky jako Silfida, žínka vodní v Kaškově překladu 1841, v Brně 1829), parodie Kabale und Liebe v Praze 1829 a fraška Der neue Fra Diavolo oder Der Teufel ist los v Brně 1832. České verze se doplňovaly lidovými písněmi nebo další původní hudbou. Kouzelné hry a pohádky s D. hudbou, znovu výpravně inscenované v ředitelském období J. A. Stögera (po 1834), zaujímaly výraznou pozici v českém repertoáru StD do poloviny čtyřicátých let 19. stol. a zcela ovládly Nové divadlo v Růžové ulici (1842–44). Později uváděly kočovné společnosti hry s D. hudbou také na českém venkově. Např. Česko-moravská společnost ředitele V. Svobody hrála Kouzelný prsten Silfidy a hru Neptun, panovník moře a všech vod (Prostějov 1882); hru Silfida, královna řeky Labe, ochranitelka lásky uvedla Herecká společnost F. Zöllnera (Hradec Králové 1853) a Operní, operetní a činoherní společnost E. Zöllnerové (1863).
Dílo
Soupis uvádí Grove 2001.
Práce pro divadlo (výběr, všechny prem. ve Vídni)
1812: Die Feldmühle, singspiel, t: Rautenstrauch; 1819: Der verlorene Sohn, melodram, t: Rosenau (27. 12. 1819 Brno); Der Berggeist oder Die drei Wünsche, kouzel. hra, t: Gleich (11. 6. 1821 StD, 2. 3. 1821 Brno, česky Krkonošský kouzelník aneb Troje přání, přel. Štěpánek, 16. 4. 1838 StD); 1820: Der Wunderdoktor, singspiel, t: Gleich; Ydor der Wanderer aus dem Wasserreiche, kouzel. hra, t: Gleich (28. 11. 1829 StD); Der Tausendsassa, fraška, t: Bäuerle (4. 5. 1821 StD, později hrána v Praze s jinou hudbou); 1821: Pauline oder Mut und Liebe, velká vojenská opera, t: Ebersberg; Vergissmeinnicht, kouzel. hra, t: Stegner; 1822: Amor der Heiratsstifter, kouzel. fraška, t: Gleich; Das Bild des Fürsten, alegorie, t: Meisl; Die Schauernacht im Felsenthale, kouzel. hra, t: Gleich (4. 5. 1823 StD, 13. 6. 1823 Brno jako Die Schauernacht in der Wolfsschlucht); 1823: Capricciosa oder Hütchen dreh dich, kouzel. hra, t: Told (14. 11. 1823 Brno); Die Wiener in Bagdad, kouzel. hra, t: Meisl; Wann waren die guten Zeiten?, pohádka o vílách, t: ?; 1824: Der Zauberschlaf oder die 100jährige Träumerin, pohádka o vílách, t: Ant. Stiller; Frühling, Sommer, Herbst und Winter, kouzel. hra, t: Willmann; Der Feuervogel, pohádka o vílách, t: Gleich; Der Diamant des Geisterkönigs, kouzel. hra, t: Raimund (10. 5. 1825 StD, 28. 8. 1826 Brno, česky Diamant krále duchů, přel. Macháček, 30. 12. 1827 StD); 1825: Die Wunderbrille im Zauberwalde, kouzel. hra, t: Gleich; Die Wölfin um Mitternacht, pohádka, t: Meisl; Gisperl und Fisperl, kom. kouzel. hra se zpěvy, t: Bäuerle (6. 5. 1826 StD, 2. 4. 1827 Brno); Lisko und Saldino oder Der bezauberte Garten, kouzel. pohádka, t: Lhotsky; 1826: Oskar und Tina oder Der Kampf um die Schönheit im Reiche der Lügen, fant. obraz se zpěvy, t: Meisl; Das grüne Männchen oder Der Vater von 13 Töchtern, kouzel. hra, t: Meisl; Die Grazer in Wien oder Staberls neueste Possen, lokál. freska se zpěvy, t: Bäuerle; Die Abenteuernacht, singspiel, t: T. v. Haupt–J. Lang; Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Millionär, kouzel. pohádka, t: Raimund (7. 4. 1827 StD, 4. 8. 1828 Brno, česky Dívka z čarovných krajů aneb Sedlský milionář, přel. Chmelenský, 26. 1. 1834 StD, v Tylově úpravě 18. 10. 1843 v Novém divadle v Růžové ulici); 1827: Die Fahrt nach der Schlangenburg oder das Ebenbild, t: Meisl; Kabale und Liebe, parod. kouzel. hra, t: Bäuerle (28. 3. 1829 StD); Die Benefizvorstellung, fraška, t: Gleich; Fee Sanftmuth und Fee Gallsucht, pohádka, t: Meisl; Sir Armand und Miss Schönchen, kouzel. pohádka, t: Meisl; Die Kunst, sein Glück zu machen oder Nichts geht über die Weiber, kouzel. hra, t: Bäuerle; 1828: Sylphide, das See-Fräulein, kouzel. hra, t: Th. Krones (17. 8. 1829 Brno, česky Silfida, žínka vodní, přel. Kaška, 16. 5. 1841 StD); Die Giraffe in Wien, moderní obraz, t: Bäuerle; 1829: Der Mann mit Millionen, jung, schön und doch nicht glücklich, kouzel. hra, t: Bäuerle (1. 7. 1829 Brno, 26. 7. 1829 StD); Der Nebelgeist und der Branntweinbrenner, kouzel. hra, t: Th. Krones; Urgandas Prüfung oder der Wettstreit der Genien, fraška, t: Meisl; Die unheilbringende Zauberkrone oder König ohne Reich, Held ohne Mut, Schönheit ohne Jugend, kouzel. hra, t: Raimund (česky Záhubná koruna […], přel. Püner, 15. 12. 1850 StD); 1830: Fra Diavolo oder Das Gasthaus auf der Strasse, fraška, t: Meisl (30. 3. 1832 Brno jako Der neue Fra Diavolo oder Der Teufel ist los); Mahiro, oder Der geraubte Marmorkopf, kouzel. hra, t: F. Tomaselli; 1831: Der blaue Zwerg oder Cajetan und Urschel, kouzel. hra, t: J. Krones; 1832: Mimili oder Die Rosenkönigin, kouzel. hra, t: Schickh; Der Zauberwald, t: F. Tomaselli; Der Denkzettel, fraška, t: Straube; 1836: Die Fee Seifenblase oder Bilder aus dem Leben eines Glücklichen, t: Gulden; Die Brünnl-Nixe bei Sievering, kouzel. fraška, t: Gulden–Reiberstorffer.
Prameny a literatura
Archiv der Gesellschaft der Musikfreunde in Wien [mj. autograf životopisu, 1826]: Sammlung J. D. – Stadtbibliothek Wien, Handschriftensammlung [autograf životopisu ca 1845, další dokumenty]. – Martinec: Journal. • J. Gregor: Das Theater in der Wiener Josefstadt, Wien 1924, s. 48, 51; Die Gesänge der Märchendramen in den ursprünglichen Vertonungen, vyd. A. Orel, F. Raimunds Sämtliche Werke VI, vyd. F. Bruckner–E. Castle, Wien 1924 [Raimundovy melodické nápady]; Anon.: Raimund–Tondichter, Der Ackermann aus Böhmen 2, seš. 4, duben 1934, s.184–185; F. Hadamowsky: Das Theater in der Wiener Leopoldstadt 1781–1860, Wien 1934; K. M. Pisarowitz: Vergessene Volkskomponisten aus Böhmen III, Der Neue Tag [Prag] 1940, č. 34, s. 8; A. Kittl: Činohra StD 1824–62, rejstřík překladatelů, skladatelů ad.; R. Holzer: Die Wiener Vorstadtbühnen, Wien 1951; O. Rommel: Die Alt-Wiener Volkskomödie, Wien 1952, s. 802, 910; A. Bauer: Das Theater in der Josefstadt zu Wien, Wien–München 1957; Vondráček II; K. M. Pisarowitz: Der gurkennasige Professorenschreck von Passau, Das Orchester [Mainz] 6, 1958, s. 9; H. Heussner: Das Biedermeier in der Musik, Die Musikforschung 12, 1959, s. 422–423; Buchner: Cedule; DČD II; Laiske: Dramaturgie; E. Kitzler: J. D. und seine Kirchenmusik, dis. univ. ve Vídni 1983 [přepis archiválií a recenzí, temat. soupis duch. skladeb]; Vídeňské lidové divadlo, vyd. J. Balvín, J. Pokorný a A. Scherl, 1990, s. 145–146; Wurmová 1996. • Dlabač [soupis skladeb 1804–06]; Wurzbach; ODS [chybně rok nar.]; ÖBL; Kosch; ČHS; NDB 1971 [lit.]; Grove 1980, 2001; Grove-opera; Lexikon zur deutschen Musik; MGG 2001.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 114–118
