Roz. Františka Barbora ze Schöpfů; pod tímto jménem vystupovala do svého sňatku s básníkem a hudebním kritikem J. Boreckým (1894). Pocházela z rodiny předčasně zemřelého úředníka fürstenberského panství. Matčino zaujetí pro hudbu v ní probouzelo od dětství zájem o taneční vyjádření hudebních podnětů. Školila ji baletní mistryně StD J. Belkeová, která nadanou žačku učila zdarma. Na scénu StD se dostala na začátku 70. let v dětských rolích (např. jako panenka ve Flotowově opeře Alessandro Stradella a miniaturní rokoková tanečnice ve Straussově operetě Netopýr). Později přešla do baletní školy PD vedené M. Hentzovou a zároveň tančila ve sboru PD, 1877 byla angažována jako sólová tanečnice. Uplatňovala se v tanečních vložkách oper i v malých činoherních rolích (např. Víla Svitava, Tyl: Strakonický dudák, 1878). V baletech dostávala menší úkoly; tančila např. První vílu v baletu Lesní panna a cikán, který nastudoval podle svého libreta baletní mistr V. Reisinger s hostující primabalerínou milánského divadla La Scala V. Zucchiovou v roli Lesní panny (1882, h: autor neuveden).
1881–99 působila v souboru ND, stěžejní baletní role však tančila ojediněle, pouze v záskoku za indisponované italské primabaleríny, které ND do konce 19. stol. přednostně angažovalo. B. je zastupovala např. jako Civilisace v Marencově baletu Excelsior, v titulní roli Fantasky či jako Nevěsta v Bendlově České svatbě. Samostatně vytvořila mj. harémovou tanečnici Narcis v Kovařovicově baletu Hašiš (1884), v prvním českém baletu v ND, jednajícím o opiovém snu tuniského beje Achmeda; v baletu Excelsior nastudovala roli Indické bajadéry (1885). Její rostoucí umělecká výkonnost se projevila v Adamově Giselle, kde byla obsazena do náročné role Myrthy, královny víl (1886). Následovala Undina v Hertelově výpravném fantastickém baletu Fantaska (1889), Amor v Delibesově Sylvii, víle Dianině (1891) a Pifea, dcera indického hospodského, postava v Dall’Arginově mytologickém baletu Bráhma (1892) o osudech boha Brahmy na zemi. I v ND vystupovala jako sólistka v baletních vložkách oper, operet a výpravných féerií.
1888 utrpěla při představení Sylvie vážný úraz. Po ročním léčení se vrátila na jeviště ND, 1893 však zasáhla do její kariéry další nehoda, když na ní při aranžování tanců do Prodané nevěsty v Mariánských Lázních vzplál kostým. V dalších letech se musela vyrovnávat se zdravotními obtížemi. Nastudovala ještě První družičku v Bendlově České svatbě (1895) a Tarantulli a Halju ve fantastické baletní féerii J. Kàana Bajaja (o vysvobození princezny Bajaji ze spárů krále pavouků, 1897). Ve výpravném baletu G. B. Salvayra Fandango (1898) zaujala sólovým tancem s kastanětami. Pro trvalé zhoršení zdravotního a psychického stavu musela však 1899 ND opustit. Tanečnímu umění se později věnovala jako organizátorka a choreografka produkcí pro společenské a charitativní účely. 1919–33 učila soustavu klasického tance na pražské konzervatoři.
Ač zastiňována italskými primabalerínami, byla B. již v 80. letech všeobecně považována za nejlepší českou tanečnici. Zvl. V. Mrštík oceňoval poetičnost a něžnost jejích pohybů, jistotu, samozřejmou eleganci a „trefnou mimiku“. Byla umělkyní lyrického typu, v jejímž projevu se spojovala vyspělá technika s pohybovou grácií a oduševnělým výrazem.
Prameny a literatura
Smlouva (1884) a koresp. s vedením ND, NMd, sign. D 133 a 239. • Dramatické umění, Národní listy 6. 2. 1886; V. Mrštík in: Ruch 10, 1888, s. 287 a 490; Dalibor 12, 1890, s. 144; q [J. Borecký]: Opera a hudba, Česká Thalia 5, 1891, s. 423; Národní listy 30. 6. 1896; Hda [Hejda]: Divadlo a hudba, Světozor 30, 1896, s. 419; Nejedlý: Opera ND I; Bartoš: PD opera; 125 let konzervatoře v Praze, sb., 1936; L. Novák: Opera a balet staré gardy ND, 1938, s. 199n.; B. Brodská: Dějiny českého baletu do roku 1918, skripta HAMU, 1983, s. 100–102; K. Réblová: F. B. ze Schöpfů, seminár. práce taneční katedry HAMU, 1998, č. 44; ND po 1883. • NDp.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 70–71
