Feichtinger, Theodor

Syn herce a ředitele divadelní společnosti Feichtinger, Johann Nepomuk(1812–1872) a jeho manželky Wilhelmine, rozené Steinhauserové (1814–1876). Spolu se svým bratrem Juliem Karlem F. (16. 5. 1840 Varnsdorf – 21. 9. 1878 Děčín) převzal po otcově smrti jeho divadelní společnost. Bratři úředně převzali koncesi v den otcova pohřbu, 19. 9. 1872, ale podílníky a odpovědnými činiteli byli už 1869. Jejich koncese, tak jako otcova, umožňovala představení v obou jazycích. Synové zpočátku pokračovali v zaměření na činohru; operety uváděli pouze zřídka, opery výjimečně. Společnost byla patrně dobře finančně zajištěna.

Theodor a Julius F. vedli společnost od 1872 do září 1878, kdy Julius během děčínské štace náhle zemřel. Juliovu pozici převzala jeho manželka Henriette F., rozená Pohlová (* asi 1840), herečka, která se zřejmě podílela na rozhodování už dříve. V létě 1879 se Henriette stala jedinou ředitelkou, když se Theodor a jeho manželka rozhodli nastoupit samostatnou dráhu a společnost načas opustili. Henriette ji vedla ještě tři roky, do 1882. O jejím dalším životě nejsou zprávy.

Theodor F. vyrostl v divadelním prostředí, střídavě v otcově společnosti a v příležitostných angažmá, která otec (patrně z finančních důvodů) přijímal u jiných divadel. Byl nadaným hudebníkem a vedle dětských a mladistvých rolí byl u otce činný jako instrumentalista a skladatel. V osmnácti letech (1855) se stal u otce hudebním ředitelem a převzal část povinností, což snad pomohlo ke konsolidaci souboru (1864 uvedl soubor v Josefově jeho operetu Der Vetter aus Bremen). V lednu 1870 se Theodor oženil s Alwine Schüsselovou (1844–1934), která byla již od druhé poloviny 60. let herečkou a zpěvačkou společnosti. Její příchod patrně nejvíce přispěl k rozšíření hudebního repertoáru. V srpnu 1879 vystupovala Alwine v operetě v Pešti a Theodor odešel s ní. V září vystoupila v Innsbrucku (Nationaltheater, M. Wolf – O. Schirmer: Cesarine), kde ji tisk přijal příznivě. Patrně získala angažmá (v jejím benefičním představení Straussovy operety Die Fledermaus zpíval Theodor roli Alfreda), ale již v květnu 1880 se manželé vrátili do Litoměřic. Na zimní sezonu 1881/82 se připojili k rodině v Jihlavě, o Velikonocích 1882 ale HenrietteF. společnost z neznámého důvodu rozpustila. Theodor se usadil v Litoměřicích a 1882–85 zastával místo kapelníka u 92. pěšího pluku v Terezíně. Poslední informace o jeho dirigentském vystoupení v Jánských Lázních pocházejí z 1890.

Julius Karl F. byl hercem a zpěvákem v komickém oboru. Jeho jméno se objevuje už počátkem 50. let; almanach z 1854 sděloval, že spolu s bratrem přecházejí od dětských rolí k dospělým postavám. Ve společnosti byl pokladníkem a dohlížel na administrativní správu. S Henriette Pohlovou, která přišla do společnosti 1866, se oženil 1871; Henriette byla angažovaná jako první milovnice, ale přebírala role heroin a tragédek: hrála např. Marii Stuartovnu (Schiller: Maria Stuart), Johannu z Arku (Schiller:Die Jungfrau von Orleans), Desdemonu (Shakespeare: Othello), Judith (Hebbel: Judith).

Významným působištěm společnosti bratrů F. se 1872–79 staly Litoměřice. Místní městské divadlo, nově vybavené plynovým osvětlením, si rodina pronajímala na zimní sezony, tj. od října do Velikonoc, a zajížděla do okolí (Terezín, Lovosice). Jarní a letní měsíce využívala k návštěvám menších měst v severozápadních a západních Čechách. V některých z nich, např. v České Lípě nebo Chomutově, postavili F. letní arény (v Chomutově např. pro 800 diváků). Společnost byla vítána a tisk jí věnoval patřičnou pozornost, kterou provozovatelé zvyšovaly občasným pořizováním nových, kvalitních dekorací (např. k Suppého operetě Fatiniza: ruský tábor a harém Issera Paši od ateliéru Kailhofer z bavorského Passova, 1877; k Genéeho operetě Der Seekadet či k výpravné hře podle Julesa Vernea Der Courier des Zaren: od Hugo Ullika, malíře českého Prozatímního divadla 1878). Passovský ateliér dodával již 1875 dekorace i pro chomutovskou arénu.

V Děčíně vystupovali F. v prostorách hotelu Stadt Prag, které 1875 nákladem 1200 zl. sami upravili. Publikum zde nebylo početné, ale pravidelně se dostavovalo. (Po rezignaci Theodora na funkci ředitele získali upravený sál bratři Pechanzovi.) Úroveň děčínských představení tisk hodnotil jako proměnlivou, ale vzhledem k omezeným kulturním možnostem místních obyvatel bylo divadlo F. pokládáno za nedoceněný prostředek pro udržení vzdělání a úrovně vkusu.

Dobrou finanční situaci společnosti dokládá pokus bratří F. koupit tzv. Soukenické divadlo v Liberci a zařídit tam vlastní stálou scénu. Jednání se soukenickým cechem bylo vedeno od začátku 1878 do září, ale nakonec ztroskotalo na finančních podmínkách a případných provozních subvencích. Od září 1878 si nakonec divadlo od soukenického cechu pronajal podle starého režimu Julius Nicolini, někdejší člen společnosti rodiny Mussikových za ředitelky Angeliky Suttner-Musik.

Poslední působiště společnosti F. v Jihlavě v sezoně 1881/82 provázely výjimečné okolnosti. Jihlava byla značně vzdálena od obvyklých tras rodiny a není zřejmé, proč se pro toto město ředitelka Henriette F. rozhodla. Na vedení společnosti se podílel i její bratr, zpěvák Karl Pohl. Byl angažován už 1869 a účinkoval zejména v opeře a operetě. Zpíval první tenorové role, přičemž jeho jevištní partnerkou byla často Alwine F. 1879 ho Henriette jmenovala uměleckým ředitelem. Když se ke společnosti vrátil Theodor F. s manželkou, vznikly dobré podmínky pro rozšíření hudebního repertoáru. Do programu byly zařazeny Rossiniho opera Der Barbier von Sevilla, Verdiho Rigoletto a Troubadour, Gounodův Faust. Hostovaly renomované sopranistky (Marie Moser-Steinitz z německého divadla v Praze, Hanna Norbert-Hagen ze Štrasburku). Theodorova manželka Alwine se stala první operetní a operní pěvkyní souboru a ztvárnila většinu prvních rolí (Rosina, Der Barbier von Sevilla; Azucena, Troubadour; Magdalena, Adam: Postillon von Lonjumeau;Rosalina, Strauss: Die Fledermaus ad.). Theodor F. získal v Jihlavě uznání jako skladatel za svou slavnostní předehru, do jejíhož závěru vkomponoval rakouská národní hymnu.

Mezi oporami ansámblu, které nepatřily k rodině, byla herečka Marie Brand, angažována asi 1868. Kolem 1870 odešla nakrátko do Lublaně, ale vrátila se na počátku ředitelství bratrů F. Hrála tragické milovnice, salonní dámy a tragické hrdinky, mj. Alžbětu (Schiller: Maria Stuart), spolu s Henriette F., která hrála Marii Stuartovnu. Odešla od F. koncem 70. let do nově založené společnosti Karla a Adalberta Maschkových. Členem F. souboru po delší dobu zůstal i herec a režisér Wilhelm Männel (1824–1905), hrající obor intrikánů a charakterních rolí (v sezoně 1877/78 si k benefičnímu vystoupení ve Varnsdorfu vybral postavu Shakespearova Othella). Mezi hostujícími umělci byli herci Edmund Sauer a Wilhelm Eichenwald z pražského německého divadla, herečky Pauline Ulrich z Dvorního divadla v Drážďanech, Marie Engelmann z Residenthteater v Drážďanech ad.

Repetoár bratří F. byl podobný, jako repertoár jejich otce. Nevyhýbal se stěžejním klasickým dílům (Shakespeare, Schiller, Lessing, Kleist, Goethe: Die Geschwister), ač některá představení nedosahovala žádoucích kvalit. Obsahoval populární výběr z díla Kotzebuova, široce byl zastoupen novější německý repertoár (Hebbel, Anzengruber, Freytag, Gutzkow, Charlotte Birch-Pfeiffer), ale také starší vídeňská fraška. Z francouzských dramatiků byli zastoupeni Sardou, Scribe a Dumas, ze severské Bjørnson. Uplatnily se i výpravné hry (Der Courier des Zaren podle J. Vernea), nechyběl nejpopulárnější rakouský komediograf Julius Rosen,.

Operetní repertoár obsáhl běžné populární tituly (Offenbach, Lecocq, Genée, Johann Strauss ml., Delibes); poutavé, dobře připravené a pěvecky kvalitní inscenace táhly publikum a zvyšovaly příjmy společnosti. Zřídkavý operní provoz byl koncipován se záměrem představit soudobou operu všech typů (Flotow: Alessandro Stradella, Martha; Kreutzer: Nachtlager von Granada; Weber: Der Freischütz, Weber – Wolff: Preciosa; Lortzing: Zar und Zimmermann, Der Wildschütz; Rossini: Der Barbier von Sevilla; Verdi: Rigoletto a Troubadour; Auber: Fra Diavolo; Gounod: Faust und Margarethe).

Působiště

Česká Lípa (Böhmische Leipa)
červenec 1879 Děčín (Tetschen)
2. 4. – cca polovina května 1875 (16. 5. společnost přicestovala do Chomutova); 12. 9. – cca polovina listopadu 1878

Chomutov (Komotau)
jaro a léto 1875 (od 15. 5.); jaro a léto 1876 (po 11. 4., kdy společnost uzavřela zimní sez. v Litoměřicích); pravděpodobně část letní sez. 1878; letní sez. 1879.

Jihlava (Iglau)
zimní sez. 1881/82 (říjen – Velikonoce).

Litoměřice (Leitmeritz)
zimní sezony: 1872/73 (od 18. 10.); 1874/75 (do konce března 1875); 1875/76 (do 11. 4. 1876); 1876/77; 1877/78 (do března 1878); 1878/79 (do března 1879); 1879/80 (do března 1880); 1880/81 (do 13. 4. 1881; konec třináctiletého působení společnosti v Litoměřicích).

Lovosice (Lobositz)
zimní sezony: 1876/77(plus příležitostné zájezdy z Litoměřic na jaře 1877); 1877/78 (příležitostné zájezdy z Litoměřic).

Most (Brüx)
letní sez. 1875 (od 11. 8. 1875).

Rumburk (Rumburg)
jaro a léto 1876 (po 11. 4. 1876, kdy společnost uzavřela zimní sez. v Litoměřicích); pravděpodobně část léta 1878.

Terezín (Theresienstadt)
zimní sez. 1876/77 (příležitostné zájezdy z Litoměřic); jaro 1877 (např. 9. 3. 1877).

Varnsdorf (Warnsdorf)
jaro a léto 1876 (po 11. 4. 1876, kdy společnost uzavřela litoměřickou zimní sez.); jaro 1878; pravděpodobně část letní sez. 1878.

Žatec (Saaz)
4. 9. – konec října 1875; jaro a léto 1876 (po 11. 4., kdy společnost uzavřela zimní sez. v Litoměřicích).

Prameny

NA Praha: Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 85, obr. 849 (Marie Brand, herečka, zaznamenána jako manželka herce Arthura Deetze, * 1835 “in Waschaffenburg in Znaim“, s dcerou Eugenií a synem Romanem; patrně k ní se vztahuje záznam o angažmá ve Stavovském divadle v Praze 1863 /Teuber III, s. 565/, bývá zaměňována se zpěvačkou Marianne Brand, jejíž kariéra se odehrávala v Německu /zaměnil zřejmě i Eisenberg, Kosch a ODS/).

Literatura

Deutscher Bühnenalmanach, Berlin 1854, s. 272–274; 1870, s. 195n.; 1879, s. 177 (nekrolog Julia Karla F.); 1880, s. 186–187; 1881, s. 492; 1882, s. 171–172; Pražský deník 13. 10. 1871 (ohlášení sňatku Heriette Pohl s Juliem Karlem F.); Abwehr 30. 8. 1879 (Alwine F. v Pešti), Bote für Tirol und Voralberg 11. 10. a 13. 10. 1879, 16. 3. 1880 (Alwine v Innsbrucku); Brüxer Volkszeitung 15. 4. 1890 (poslední vystoupení Theodora F.); Bohemia 25. 10. 1915 (nekrolog Theodor F.); Teuber III, s. 565; A. Javorin: Divadla a divadelní sály v českých krajích I. Divadla, Praha 1949, zvl. s. 108 (Litoměřice); J. Janáček: Čtyřikrát městské divadlo Liberec (Stadttheater Reichenberg) 1883–1938, Liberec 2004, s. 88; J. Hilmera: Feichtingerové. K historii německých „umělců na pouti“ v českých provinciích 19. století, in Miscellanea theatralia, sb. Adolfu Scherlovi k osmdesátinám, ed. E. Šormová – M. Kuklová, Praha 2005, s. 292–305 (podrobnosti k repertoáru); J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, DÚk, CD 307.

Kosch (in J. K. Feichtinger, s. 432), Ulrich

Vznik: 30. 11. 2012