Vl. jm. Vilém František Plodek. 1846–52 studoval na pražské konzervatoři flétnu u A. Eisera, skladbu u J. F. Kittla. Hře na klavír se učil soukromě, snad u A. Dreyschocka. 1853–55 byl učitelem hudby v rodině rytíře Zielinského v haličské Lubyczi (později o tom napsal pro časopis Dalibor 1858 článek Stav hudby v severovýchodní Haliči). Vyučoval i po návratu do Prahy, koncertoval a dirigoval sbor (Deutscher Männergesangverein, 1859). Prof. Eiser ho určil za svého nástupce ve flétnové třídě na pražské konzervatoři s platností od 1. 8. 1860. 1869 se však u B. začala projevovat nervová choroba, 1870 byl hospitalizován v ústavu choromyslných a 1. 12. 1871 oficiálně penzionován.
Jeho první skladatelské pokusy pocházejí z dětství. Vyrůstal pod vlivem stylové orientace v duchu Weberově, Schumannově a Mendelssohnově. 13. 4. 1856 byly ve StD hrány jeho entreakty k Schillerově hře Don Carlos, napsané na zakázku. 1858 u něj objednal nastupující ředitel StD F. Thomé další skladby, které by bylo možné využít opakovaně během přestavby scény (polky, valčíky, čtverylky, polonézy apod.). Objednávka byla výjimečná, až dosud psali kompozice pro každodenní potřebu divadla kapelníci. České i německé obecenstvo na B. hudbu živě reagovalo a jeho spolupráce s divadlem pokračovala. Dramatickým dílem se obíral, když psal hudbu k živým obrazům z děl W. Shakespeara (1864), určenou pro pražské slavnosti k Shakespearovu výročí. 1867 pak napsal na Sabinovo libreto komickou jednoaktovku V studni podle vzoru Smetanových děl. Vesnická selanka v předvečer svátku sv. Jana, kdy dívky hledají nápadníka podle obrazu ve vodě ve studni, dosáhla obliby rovnající se popularitě Prodané nevěsty. Označení „operetka“ dostala pro svůj malý rozměr, ve skutečnosti byla první českou komickou operou bez mluvených dialogů. Po premiéře 1867 v PD ji mnohokrát uvedly pěvecké spolky, od konce 70. let pronikala za hranice (Petrohrad 1879, Sofia 1881, Záhřeb 1885, Lublaň 1889, Lipsko a Vídeň 1893, New York česky 1920) a za druhé světové války byla uvedena i v terezínském ghettu (1943). Spolu s Prodanou nevěstou byla v 90. letech nejpopulárnějším českým dílem (např. 1894 měla na německých jevištích 27 provedení, z toho 10 v menších divadlech ve Vídni), ještě 1908 byla v Hannoveru vydána flétnová Fantaisie-Caprice na motivy hudby ke scéně vycházejícího měsíce. B. projekt celovečerní romantické opery Zítek o čaroději krále Václava IV. zůstal nedokončen. B. vdova požádala o dokončení Smetanu, který však odmítl s poukazem na různost svého a B. tvůrčího talentu.
B. místo v dějinách české hudby určilo zcela mimořádné uplatnění jeho operní prvotiny a posléze tragický konec života, který inspiroval k publicistickým paralelám se Smetanou. Objektivní zhodnocení B. tvorby bylo odkázáno na zlomky pozůstalosti, jejíhož uspořádání se ujal B. žák J. Kàan z Albestu, jeho vlastní pozůstalost však byla po jeho smrti 1926 rozptýlena a z B. autografů je dnes identifikováno pouhé torzo.
Dílo
Soupis uvádí F. X. Váňa: Životopisná skizza, Výroční zpráva [pražské konzervatoře] za školní rok 1933/34, 1934, s. 51–65.
Práce pro divadlo
Entreakty I–III, VI–VIII, meziaktní hudba, asi 1858, rkp. v ČMH a v archivu Čes. rozhlasu; Clarissa, opera, nedokonč., snad podle románu S. Richardsona Clarissa Harlow; Choralista aneb Čtverákovský z Žertovic, hudba k vaudevillu, 2 jedn., t: Hajniš-Zdobnický podle franc. námětu, 23. 3. 1862 StD; Únos Jessiky, Richard III., Coriolan, Cymbelin, Romeo a Julie [scéna v hrobce], Zimní pohádka, hudba k živým obrazům z her W. Shakespeara, prov. při Shakespearových oslavách 23. 4. 1864, Novoměst. divadlo (r: K. Purkyně, dekorace Napoleon z Roomerů), rkp. v archivu Čes. rozhlasu; V studni, opera, 1 jedn., komp. 1867, t: Sabina, 17. 11. 1867 PD, klav. výtah 1867, četná vyd. úprav a fragmentů; Zítek (též Čaroděj Zítek), opera, 3 jedn., t: Sabina, komp. od 1868, nedok., zhudebněno první a část druhého jedn., torzo uvedlo 3. 10. 1934 ND v úpravě F. X. Váni (r: Thein, d: Ostrčil); Svatojanská pouť, hudba k frašce se zpěvy, 3 jedn., t: Šamberk, 7. 7. 1868 PD.
Prameny a literatura
Politik 18., 19. a 20. 11. 1867 [V studni]; L. Procházka: V. B., Dalibor 1870, s. 243–244; V. V. Zelený: V. B., Světozor 1887, s. 273; J. Kàan: Vzpomínky na V. B., Památník Umělecké besedy, 1894; M. Friedlander: Opern-Statistik, Leipzig 1895 [V studni na něm. scénách]; K. Hoffmeister: Sté provozování B. opery V studni, Dalibor 22, 1900, s. 210; L. Lošťák: V. B., Chromatické hromobití III, 1903, s. 99–113; Dalibor 30, 1907/8, s. 95–96 [Zítek, pokus o dokonč.]; J. Branberger: Konservatoř hudby v Praze, 1911; F. X. Váňa: Notiz über W. B., Der Auftakt 14, 1934, s. 181–183; F. X. Váňa: V. B. a dopis B. Smetany, Tempo 14, 1934/35, s. 33–42; Bartoš: PD opera; J. Válek: V. B., Hudební rozhledy 7, 1954, s. 341–342; A. Špelda: Plzeňská zpěvohra ve starém divadle 1868–1902, 1950–1954, rkp. v DÚ; R. Budiš: V. B., 1964; J. Paclt: Hudba v českém divadle a činohře 1848–1860, Prolegomena scénografické encyklopedie, 7, 1971, část I, s. 109, 121; 8, 1971, část II, s. 93, 105 [činoher. hudba]; M. Ottlová–M. Pospíšil: K otázce českosti v hudbě 19. století, Opus musicum 11, 1979, s. 101–103; E. Bejlovcová: Hudebně dramatická tvorba skladatelů českého původu ve fondech pražských hudebních archivů a knihoven 1769–1871, dipl. práce FF UK Praha 1980 [přehled vyd. úprav]; Tyrrell: Czech Opera; Smaczny PD; J. Balatková: Opery slovanských skladatelů na jevišti olomouckého německého divadla, Střední Morava, Kulturně historická revue, Olomouc 1995, s. 31–40. • Obsahy oper: Hornové; Tvrdek 1 a 2; Branberger; České umění dramatické II; Hostomská 1959, 1993. • Otto; Pazdírek; ČHS; Grove 1980, 2001; Grove-opera; MGG 2000.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 64–65
