Roz. Miková, psána též Mick, Micková, Mück. Manželka houslisty a profesora pražské konzervatoře A. Bennewitze (1833–1926), po sňatku psána v českém tisku Benevic-Miková. Studovala zpěv u dvorního kapelníka H. Procha ve Vídni a u F. Trousila v Olomouci, kde zahájila v německém divadle uměleckou dráhu. 1856 byla angažována v Brně v městském divadle, odkud po dvou sezonách přešla do pražského StD; hostovala pod jménem Miková 5. 4. 1858 (Donna Elvira, Mozart: Don Juan), jako členka souboru zpívala 14. 5. 1858 tutéž roli. 1862 se provdala a následovala manžela do Salcburku, kde se stal koncertním mistrem Mozartea. 1863 odešli oba do Stuttgartu a B. 1866 krátce vystupovala v dvorní opeře. Když A. Bennewitz získal místo profesora na konzervatoři v Praze, vrátili se oba v listopadu 1866 do Prahy a B. se ucházela o angažmá ve Smetanově souboru PD (poprvé hostovala 20. 1. 1867). Členkou PD se stala po mnoha pohostinských vystoupeních až 1868 (první představení zpívala 13. 6., Azucena, Verdi: Troubadour). Váhání bylo zřejmě způsobeno i tím, že k občasné nelibosti publika obtížně zvládala češtinu a nebyla schopná na scéně mluvené prózy, což omezovalo výběr zpěvoherního repertoáru s mluvenými dialogy. 22. 3. 1869 utrpěla úraz při Gluckově opeře Orfeus a Eurydika a vrátila se na jeviště až 19. 5. 1869 (za herecké i pěvecké ztvárnění role Orfea získala zvláštní uznání). Angažmá ukončila 1871.
V souboru StD měla B. být zaměstnána jako mezzosopranistka, proto se první referáty, které pro Bohemii psal F. Ulm, podivovaly nad výběrem sopránových nástupních rolí (zvl. Alice, Meyerbeer: Robert der Teufel), zpívaných s transpozicemi dolů. Její hlas měl sice značný rozsah a sopránové úlohy dostávala i nadále, v tomto oboru však vedle ní ve StD působily (s výjimkou období 1858/59) vyhraněné specialistky: tři sezony J. Brennerová, po jedné sezoně P. Lucca, C. Kainz-Prauseová a E. z Ehrenbergů. Hned v prvních představeních chválila kritika B. herecké dispozice, vytýkala jí však začátečnickou nejistotu a nadbytek gest, jež ovlivňovala plynulost zpěvu. B. se však záhy vypracovala mezi nejlepší síly StD. Po návratu ze Stuttgartu si přinesla zkušenost z velkého jeviště, ekonomické zvládání hlasu a hereckou vyzrálost. PD využilo její mnohostrannosti i v rolích, které jejímu hlasu zcela nevyhovovaly (např. v hluboko položeném partu Ratmíra, Glinka: Ruslan a Ludmila). Vytvořila hlavní postavy ve významných premiérách českých děl (Milada, Smetana: Dalibor, Drahomíra, Šebor: Drahomíra, Marie, Měchura: Marie Potocká, ad.). Byla oporou Smetanova souboru a přispívala, byť jen krátce, ke zvýšení profesionality jeho výkonů.
Role
Ve StD 1858–62: Donna Elvira (Mozart: Don Juan), Adalgisa (Bellini: Norma), Alice (Meyerbeer: Robert der Teufel), Druhá dáma (Mozart: Die Zauberflöte), Leonora von Estrella (Donizetti: Die Templer auf Cypern), Isolier, páže (Rossini: Graf Ory), Eglantine (Weber: Euryanthe), Olivier, páže (Boieldieu: Johann von Paris), Azucena (Verdi: Der Troubadour), Ekimonna (Meyerbeer: Der Nordstern), Fides (Meyerbeer: Der Prophet), Madame Uhlig (Mozart–L. W. Schneider: Mozart a Schikaneder), Múza zpěvu (slavnostní hra Die Weihe des Hauses při otevření Novoměstského divadla 1859, h: Tauwitz), Amazilli (Spohr: Jessonda), Adriano (Wagner: Rienzi, 1859), Elisabeth (Wagner: Tannhäuser), Siebel (Gounod: Faust und Margarethe), Diana (Gluck: Iphigenia in Tauris). • V PD: 1867 j. h.: Azucena (Verdi: Troubadour), Ratmír (Glinka: Ruslan a Ludmila), Donna Elvíra (Mozart: Don Juan), Markéta (Gounod: Faust a Markéta), Drahomíra (Šebor: Drahomíra, prem.); 1868: Milada (Smetana: Dalibor, prem.), Adalgisa (Bellini: Norma), Hraběnka (Mozart: Figarova svatba); 1869: Orfeus (Gluck: Orfeus a Eurydika), Amazili (Spohr: Jessonda), Vlčenka (Smetana: Braniboři v Čechách); 1870: Siebel (Gounod: Faust a Markéta); 1871: Marie Potocká (Měchura: Marie Potocká, prem.), Arsaces (Rossini: Semiramis).
Prameny a literatura
Bohemia 11. 4., 7. 6., 27. 11. 1858; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1859, s. 12, 53; 1860, s. 10; 1861, s. 12; 1862, s. 12; 1863, s. 22 [odchod]; Světozor 1867, č. 1, s. 17 [Faust]; Národní listy 20. 2. 1867, 4. 2. [o Ratmírovi v rámci ref. o Belisarovi] a 15. 6. 1868, 24. 3. 1869 [Orfeus]; Teuber III, s. 487, 500, 531, 532, 533, 536, 545, 546, 555; A. Čech: Z mých divadelních pamětí, [1903], s. 67, 68; Dalibor 29, 1907, s. 137 [úmrtí]; R. Kraus: Das Stuttgarter Hoftheater, Stuttgart 1908; Almanach českého divadla, 1908, s. 94 [ozn. úmrtí s místem Doksy]; Bartoš: PD opera; J. Kalistová: Smetanovští interpreti v olomouckém divadle před sto lety, Střední Morava, Kulturně historická revue, Olomouc 1966, s. 88–94; Lomnäs–Strauss, rejstřík ve sv. I, s. 331 [konc.]; PD 1862–83. • ODS; Pazdírek; ČHS; NDp.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 52–53
