Hocha, Josefa Lutze) řadu měst Monarchie a 1834 hrál v souboru ředitele Stögera ve Stavovském divadle. 1838 založil vlastní společnost, která hrála v Čechách německy a česky, převážně činoherní repertoár; nadále se nechával najímat jako herec. Ve společnosti působila jeho manželka, herečka Wilhelmina, roz. Steinhauser (1814–1876); od 1855 se na vedení podíleli synové Theodor (1837–1915) jako hudební ředitel a Julius Karl (1840–1878) jako herec a pokladník.
Zakladatel rozvětvené divadelní rodiny. Manžel herečky Wilhelminy, rozené Steinhauserové (28. 5. 1814 Plzeň – 16. 1. 1876 Litoměřice), s níž se oženil v Plzni 1837. Otec herce, skladatele, kapelníka a ředitele divadelní společnosti, Theodora F. (1837 Plzeň – 1915 Litoměřice), a herce a ředitele divadelní společnosti Julia Karla F. (1840 Varnsdorf – 1878 Děčín). Společnost, kterou založil, působila do 1882.
F. studoval na gymnáziu v Linci, odkud byl vyloučen pro porušování školního řádu návštěvou divadla. Chtěl se stát hercem a prošel kočovnými společnostmi na území Rakouska a Čech. Jako šestnáctiletý hrál na jaře 1828 v linecké společnosti Josefa Pelleta, s níž vystoupil i v Českých Budějovicích. Od 1830 byl členem společnosti Leopolda Hocha (obor mladší milovník) a vystupoval v Olomouci a v Badenu u Vídně. Pohyboval v několika divadlech současně. V srpnu 1833 je zaznamenán ve vídeňském Theater an der Wien u ředitele Carla, v létě 1834 v Karlových Varech u společnosti Josefa Lutze, po Velikonocích 1834 se objevuje v pražském souboru ředitele Stögera ve Stavovském divadle. Do Lutzova souboru byl angažován od ledna 1836 jako první milovník během jeho plzeňské štace. V Plzni od sezony 1838/39 zahájil vlastní podnikání; společnost vedl (později s pomocí obou synů) doživotně. Zemřel 17. září 1872 v Děčíně, 19. září byl pohřben na tamním hřbitově.
První období působení F. společnosti, 1839 – cca 1855, bylo nesnadné a F. se dočasně vracel ke své herecké profesi u jiných ředitelů, patrně aby si opatřil peníze. Nevydařené sezony měly zásadní vliv na počet herců, které mohl zaměstnat, čímž se omezoval jeho repertoár. Měl též problémy s prodlužováním koncese, o kterou žádal opakovaně a pro různá teritoria. Např. v sezoně 1839/40 si F. pronajal od cechu libereckých soukeníků budovu tzv. Soukenického divadla, vsadil na oblíbené kouzelné či rytířské hry (Bauerfeld: Der Zauberdrache, Holbein: Das Turnier zu Kronstein), ale publikum se nedostavilo. F. se vzdal ředitelského postavení a přijal angažmá u královského divadla v Berlíně. Souběžné herecké působení v zahraniční a vedení vlastní společnosti byly ve 40. a 50. letech pro F. typické. Pro letní sezony měl k dispozici (nepočetný) soubor, s nímž hrál v západních, severozápadních a výjimečně také v jižních Čechách (Mariánské Lázně, Cheb, Tachov, Planá u Tachova, Plzeň, Most, Teplice, Český Krumlov, Strakonice, České Budějovice); v zimě téměř pravidelně vystupoval jako herec, nejvíce ve vídeňských předměstských divadlech, v červenci a srpnu 1839 také v Prešpurku. 1840/41 patřil k souboru Franze Pokorného ve vídeňském Theater in der Josefstadt. I během pozdních 40. let účinkoval F.v několika vídeňských souborech, v Theater in der Josefstadt za ředitelství Pokorného, v Theater an der Wien a Theater in der Leopoldstadt (Carlstheater) ředitele Carla Carla. V polovině 50. let, kdy byl nucen svou společnost dočasně rozpouštět, přijal angažmá s celou rodinou, např. v sezoně 1854/55 s manželkou a synem Theodoremve společnosti Gustava Julia Mussika, s níž absolvoval vystoupení v Žatci a Litoměřicích.
V druhém a úspěšnějším období, 1855–72, F. udržoval celoroční provoz. Měl stabilnější soubor, téměř vždy s výraznými hereckými a pěveckými osobnostmi. Rozšířil štace o místa v severních Čechách (Jablonec, Krásná Lípa, Hostinné, Smržovka), východních Čechách (Hradec Králové, Josefov) a o oblast středních Čech (Mladá Boleslav). Společnost hrála německy i česky, což jako jednu z nabídek uváděly jejich žádosti o koncesi. Repertoár obsahoval zejména činohry, méně operetních titulů a zřídka operu. Společnost hrála v městských divadlech i v provizorních víceúčelových prostorách.
Koncesi pro kraje plzeňský, klatovský a budějovický získal F. v květnu 1842 a na letní sezony až do 1852 zajížděl do Mariánských Lázní (1842 tam skončil pronájem řediteli Augustu Fuggerovi). Hrál ve starém prozatímním divadle v Šenově (nová městská budova byla otevřena až 1869). Z Mariánských Lázní není zachováno mnoho informací, snad proto, že se tam F. podnikání příliš nedařilo.
K důležitým F. třicet představení). Klasický činoherní repertoár první chebské sezony zastupovalo Schillerovo drama Die Räuber, mezi novějšími a současnými, hrami dominovali populární autoři (Nestroy, Scribe, Raupach). Jistou kuriozitou byla dvojice her s vojenskou tematikou, Die Tochter des Regiments (nejednalo se zřejmě o Donizettiho operu) a Die Kinder des Regiments.
Od 1855 se postupně ujímala vedení společnosti širší rodina. Syn Theodor, který dosud hrál dětské a jinošské role, se stal hudebním ředitelem, mladší Julius Karl (kromě hereckých partů) postupně přebíral pokladnu. Koncese byla v otcových rukou, synové se začali účastnit rozhodování jako podílníci.
V pozdních 50. a v první polovině 60. let se společnost pohybovala na území s převahou českého obyvatelstva ve východních a středních Čechách, v Hradci Králové, Josefově a Mladé Boleslavi. V Hradci Králové se hrálo v domě U zlatého orla (místní oponu a dvacet dekorací vytvořil malíř Stavovského divadla v Praze Tobias Mössner). V zimních sezonách 1857/58, 1859/60 a 1861/62 uvedl F. několikrát hry tematizující česko-německé soužití nebo vybraná údobí českých dějin (Štěpánek: Čech a Němec, v prosinci 1859 Ebert: Břetislav und Jutta). Představení měla velmi dobrý ohlas (psalo se, že ředitel přivezl „společnost, jaká tu ještě nebyla“; tisk kvitoval dobrý repertoár společnosti a zaznamenal, že divadlo bývalo denně obsazeno). Neklidnou národnostní atmosféru dokumentuje mj. vzpomínka Josefa Baráka (1872) na F. německou oslavu 100. výročí narození F. Schillera (1859), kdy do divadla přišlo pouze několik důstojníků a úředníků. Studentům byla návštěva zakázána, protože se prozradilo, že Češi chtějí představení rušit.
V Mladé Boleslavi hrál F. v hostinci U zlatého věnce, který sloužil divadlu od 1840. Tisk konstatoval dobrou návštěvnost, ale i nedostečnosti hereckého souboru (v memorování rolí). Do Josefova, kde sídlila vojenská posádka, F. zajížděl i 1863–65, na cestě do Vrchlabí, Trutnova, Hostinného nebo Smržovky. V Josefově mohl bezplatně využít divadelní sál a ubytování a pozvat ke spoluúčinkování kvalitní vojenskou hudbu. Zřejmě byl připravován i lokální repertoár (1864 nabídl Julius Karl F. quodlibet Ein heiterer Abend in Josephstadt, Theodor F. premiéru vlastní operety Der Vetter aus Bremen).
V Litoměřicích absolvoval F. zimní sezonu od října 1856, pak s delší odmlkou až od 5. prosince 1869. Litoměřice se staly hlavním sídlem společnosti a domovem F. rodiny až do jeho smrti (1872). Společnost vystupovala v městském divadle, od sezony 1871/72 s novým plynovým osvětlením. Zde zasáhly společnost mimodivadelní události, jež souvisely se vznikem tzv. starokatolického náboženského hnutí. Jeho centrem se v Čechách stal Varnsdorf (1869). V reakci na prostředí zařadil F. do repertoáru v sezoně 1870/71 i 1871/72 Anzengrubera (Der Pfarrer von Kirchfeld). V náročnějším městské prostředí uváděl častěji klasické práce Schillerovy (Die Räuber, Kabale und Liebe, 3. jedn. Marie Stuart) či Kleista (Käthchen von Heilbronn). Hojně se uplatnila opereta (Offenbach: Die schöne Helena) a jediná opera v repertoáru (Flotow: Alessandro Stradella).
Personální základ společnosti tvořili členové F. rodiny, kteří obstarávali i režii. Vedle otce rodiny vystupovala i matka Wilhelmine F., která vedla zároveň účastnictví, syn Theodor hrál dětské role, posléze byl zpěvákem, kapelníkem a hudebním ředitelem, syn Julius byl hercem a staral se o pokladnu. Mezi celé angažované rodiny patřili např. Rastelliové (Paul Rastelli hrál komické role, manželka Elisabeth důstojné dámy a matky, dcera Elise dětšké role) či rodina Pauerova, jejíž děti, Robert, Marie a Libussa, sehrály několik výstupů v českém jazyce, např. v Tylově překladu Deinhardsteinovy hry Vdovec za F.královéhradecké zimní sezony 1859.
Mezi zdatné síly patřila např. herečka Mathilde Pauli, heroina a jevištní partnerka ředitele F., herečky Marie Brandová, Henriette Pohlová a její bratr Karl Pohl (o všech viz heslo Theodor F.), herec Wilhelm Männel či zpěvačka Alwine Schüsselová (oba viz tamtéž). Režisérem veseloher a frašek byl Ferdinand Stahl (účinkoval během královéhradeckých zimních sezon), Ferdinand Schuster, hrál postavy hrdinů a milovníků. Epizodním spolupracovníkem byl František Krumlovský (1842/43). Významná pohostinská vystoupení, jež ovlivňovala repertoár, absolvovala v únoru a březnu 1866 herečka prešpurského divadla Adele von Kaler (Birch-Pfeiffer: Die Grille a Dorf und Stadt; Redwitz:Philippine Welser; Wolff, Weber: Preciosa; Holtei: Perlenschnurr), v Litoměřicích účinkoval herec pražského Stavovského divadla Edmund Sauer (1870/71, Gutzkow: Uriel Acosta.)
F. repertoár se nelišil od repertoáru jiných převážně činoherních kočujících společností. Obsahoval díla klasická, často v úpravách (Shakespeare, Calderón, Goethe, Schiller, Lessing, Kleist), novější díla rakouská a německá (Grillparzer, Laube, Gutzkow, Anzengruber, Bauernfeld, Raupach, Halm, Klingemann, Birch-Pfeiffer) nebo francouzská (Scribe, Legouvé). V českém jazyce hrála společnost hry J. N. Štěpánka Čech a Němec a Berounské koláče. Zvláštní repertoárový akcent měly hry vídeňského lidového divadla, zřejmě protože, že se s nimi F.jako herec ve Vídni důkladně seznámil. K hodně hraným náležel Nestroy, zvl. Eulenspiegel, oder Schabermack über Schabermack (F. v něm hrál 1835 v Badenu u Vídně před založením své společnosti), Lumpacivagabundus (F. v něm hrál 1834 v pražském Stavovském divadle), Der Zerrissene, Dramatisches Donnerwetter nebo Der Affe und der Bräutigam. Z téhož zdroje pramenila patrně jeho obliba postavy vídeňského Staberla (Bäuerle: Staberls Reiseabenteuer).
Přehled působení J. N. Feichtingera a jeho společnosti
(zpracováno podle podkladů J. Hilmery, viz Literatura):
Role
Feichtingerova společnost (České Budějovice, Cheb, Hradec Králové)
Rupert (E. Bauerfeld: Der Musikus von Augsburg) – 1841; Guttenberg (Ch. Birch-Pfeiffer: Johannes Guttenberg), Rubens (Ch. Birch-Pfeiffer: Rubens in Madrid), Percival (F. Halm: Griseldis), Ingomar (F. Halm: Sohn der Wildnis), Titus Feuerfuchs (J. N. Nestroy: Der Talisman), Zlatník Perez (E. Raupach: Schule des Lebens), Bolingbrok (E. Scribe: Ein Glas Wasser) – 1843–44; Adolf ze Zamory (Calderon a West: Das Leben ein Traum), Hans Sachs (J. L. Deinhardstein: Hans Sachs, der Schuster und Dichter), Car Petr Veliký (F. Kratter: Zar Peter der Grosse), Kapitalista Lips (J. N. Nestroy: Der Zerrissene) – 1846; plukovník Von Götz (E. Bauernfeld: Ein deutscher Krieger), režisér Reisszam (Nestroy: Dramatisches Donnerwetter: oder Vielleicht schlagt's ein!) – 1847; Arnold Melchthal (Schiller: Wilhelm Tell) – 1858.
Působiště F. společnosti do 1872
Bílina (Biela): 11. 6. – 18. 9. 1855.
Březnice: konec zimy a jaro 1852 (19. a 20. 3. 1852).
Česká Kamenice (Böhmische Kamnitz): leden – červen 1856.
Česká Lípa (Böhmische Leipa): srpen – říjen 1856; letní sez. 1857; podzim – jaro 1865–69; léto 1871 a 1872.
České Budějovice (Budweis): od 25. 11. 1841 do konce roku; podzim 1842 – začátek 1843 (obojí v pronajatém Městském divadle).
Český Krumlov (Böhmisch Krumlau): jaro (květen) 1843.
Děčín (Tetschen): leden – červen 1856; září – říjen 1871, 1872.
Horšovský Týn: duben 1850; 20. 10. – 11. 12. 1853.
Hostinné: 1863–65.
Hluboká nad Vltavou: prosinec 1851.
Hradec Králové (Königgraz): zimní sez. 1857/58, 1858/59, 1861/62.
Cheb (Eger): říjen / listopad 1843 – Velikonoce 1844; březen – květen 1846; podzim 1846; 5. 4. – 2. 5. 1847; zimní sez. 1847/48.
Jablonec nad Nisou (Gablonz): letní sez. 1865–69.
Josefov (Josefstadt): 1863–65 (doložen květen 1864).
Karlovy Vary (Karlsbad): podzim 1847.
Klatovy: počátek října 1846.
Krásná Lípa (Schöne Leipa): letní sez. 1865–69.
Liberec (Reichenberg): 1839–40, jaro 1840 (pronájem Soukenického divadla).
Litoměřice (Leitmeritz): listopad 1855; říjen 1856; zimní sez. 1869/70 (zahájena 5. 11. 1869); zimní sez. 1870/71.
Mariánské Lázně (Marienbad): letní sez. 1841–52; červen – září 1853; letní sez. 1854 (jako spoluředitel angažován Alois Miller).
Mladá Boleslav (Jungbunzlau): letní sez. 1857; jaro a podzim 1858.
Most (Brüx): listopad 1853 – únor 1854; září – říjen 1855.
Nový Bor: letní sez. 1865–69.
Písek: Masopust – Velikonoce (tj. leden – březen/duben) 1843; pravděpodobně listopad 1851.
Planá u Tachova: listopad 1851.
Plzeň (Pilsen): 1838–39; říjen – listopad 1841; 25. 9. 1842 – leden 1843; říjen – prosinec 1846.
Praha/Prag: květen 1856 (Karlín, Smíchov).
Prachatice (Prachatitz): prosinec 1851.
Přeštice: 3. 3. 1852.
Rokycany: 10. 4. – 10. 5. 1852.
Rumburk: léto 1857; letní sez. 1865–69.
Smržovka: 1863–65.
Sokolov / Falknov (Falkenau): 17. 4. – 15. 6. 1854.
Strakonice (Strakonitz): listopad 1851 (po představení ve strakonickém okrese odešla F. společnost, nebo pouze F. rodina, do Písku).
Stříbro: 25. 9. – 15. 10. 1853.
Tachov: listopad 1845; květen 1851.
Teplice (Teplitz): březen – květen 1853.
Trutnov (Trautenau): 1863–65.
Ústí nad Labem (Aussig): 7. 2. – 16. 4. 1856.
Varnsdorf (Warnsdorf): letní sez. 1857; letní sez. 1865–69.
Vrchlabí: 1863–65.
Literatura
Bohemia (Prag) 10. a 12. 8., 12. 9., 16. 12. 1834, 23. 1. a 21. 4. 1835 (kritiky během angažmá u ředitele Stögera v StD); Österreichischer Theater-Almanach für das Theaterjahr 1839, Prag und Wien 1839, s. 61 (začátek F. podnikání); Wiener allgemeine Theaterzeitung 22. 8. 1833, 10. 7. 1837; Deutscher Bühnenalmanach Berlin 1846, s. 340; 1848, s. 136; 1849, s. 281n.; 1850, s. 302; 1851 (nestr.); 1854, s. 272–274; 1855, s. 226n., 314n. (přehled členů společnosti); 1858, s. 428n.; 1864, s. 143n.; 1869, s. 38–40; 1870, s. 195n.; 1873, s. 161–165 (nekrolog); Der Bote von Eger und Biela 9. 12. 1854 (u společnosti G. J. Mussika); Reichenberger Zeitung 15. 5. 1864 (členové F. společnosti v Josefově); Leitmeritzer Wochenblatt 30. 10. 1869; J. Barák: Vzpomínka, Svoboda10. 1. 1872; F. Fischel: Theater in Marienbad, Berlin – Friedenau 1932 (ediční řada Die sudetendeutschen Selbstverwaltungskörper, č. 11); J. Janáček: Čtyřikrát městské divadlo Liberec 1883–1938, Liberec 2004 (obs. soupis libereckého repertoáru); A. Javorin: Divadla a divadelní sály v českých krajích, I. Divadla, Praha 1949, s. 62, 66, 103, 117, 122; P. Filipi: Křesťanstvo, Brno 2001, s. 109–110; F. Hromada: Historie chebského divadelního života, Cheb 2011, s. 50, 66, 70.
Kosch Th, Reden-Esbeck, Ulrich
Vznik: 30. 11. 2012