Absolvoval pražskou varhanickou školu (1855–58). Od mládí zpíval v salonech a spolcích a současníci chválili jeho příjemný tenor a dobrou dikci. Na podzim 1864 byl krátce druhým kapelníkem německé opery v Bruselu a po jejím bankrotu sbormistrem německé opery v Amsterdamu. Již před odjezdem se angažoval v pražské Umělecké besedě a pěveckém spolku Hlahol, po návratu převzal po Smetanově rezignaci místo sbormistra Hlaholu (1865). Patřil k nejvlivnějším osobnostem v českém hudebním dění (čestný člen řady venkovských hudebních spolků) a měl zahraniční autoritu (Národní listy 3. 9. 1879 např. rekapitulují ohlas jeho činnosti v Srbsku). Úroveň Hlaholu, rozšířeného o ženský sbor, se jeho zásluhou natolik pozvedla, že mohl uvádět kantátová díla s význačnými sólisty. Po 1870 se však ve spolku objevoval dramaturgický tlak na rozhojnění zábavného repertoáru a B. 1877 rezignoval.
Krátké působení ve funkci druhého kapelníka PD 1874/75 (nikoli do 1878) zůstalo v jeho dráze epizodou. 1878 se stal sbormistrem v divadle barona Derviese v Luganu a Nice a patrně na jeho objednávku začal psát operu Gina na italské libreto. 1881 žil krátce v Miláně, poté se natrvalo vrátil do Prahy. Redigoval hudební přílohu Humoristických listů, vydával sbory v nakladatelství E. Starého a byl sbormistrem pravoslavného chrámu sv. Mikuláše na Starém Městě. Od 1894 učil skladbu na konzervatoři, aby nahradil A. Dvořáka v době jeho amerického pobytu, a setrval zde i po Dvořákově návratu až do své smrti.
Jeho operní dílo je rozsáhlé, ač řadu svých plánů neuskutečnil (Armida a Jessika podle Vrchlického, Valdštýnova první láska a Poklad na námět Krásnohorské). Ve své době patřily B. opery k nejhranějším. Počínaje prvotinou Lejla získávaly veřejná ocenění, jejich části vycházely v úpravách pro amatéry a bohatě je komentoval tisk; opera Břetislav na námět z českých dějin (1870) vyvolal polemiku mezi A. W. Ambrosem a libretistkou Krásnohorskou, jejímž výsledkem byla obecnější úvaha Krásnohorské o problematice českých libret (Český básník a hudební drama, Hudební listy 1870). V několika dílech (Lejla, Černohorci, Indická princezna) přinesl B. do české opery exotická témata. Opera Černohorci o lásce dcery tureckého paši k černohorskému pohlavárovi na pozadí osvobozovacího boje Černé Hory získala 1880 spolu s Fibichovým Blaníkem druhou cenu v soutěži Sboru pro zřízení ND. Libreto opery Dítě Tábora na námět historického obléhání Naumburku 1432 husitským vojskem dostalo 1884 (spolu s textem další B. opery Karel Škréta) první cenu v soutěži ND a celá opera Dítě Tábora získala první cenu České akademie věd a umění. Starý ženich, komický příběh o vesnickém skrblíkovi uvedený i v zahraničí (mj. 4. 11. 1893 v Lublani) se hrál ještě ve 30. letech 20. stol. a 1974 byl znovu nastudován v Českých Budějovicích. Velkou důvěru v B. schopnosti sdílel i Smetana. B. současníci cenili jeho lyrický talent, kompoziční rutinu, instrumentační obratnost a schopnost využít hudebně exotických inspirací. Kolem roku 1900 se toto hodnocení příkře změnilo pod vlivem kritérií, které zvl. Z. Nejedlý odvozoval z díla Smetanova. Smetanovskému ideálu vyhověla pouze B. opera-balet Švanda dudák. ND sice připomnělo 26. 10. 1897 B. památku inscenací živého obrazu, 1900 bylo v Praze založeno Družstvo pro postavení B. pomníku, přes klesající zájem byla 1902 odhalena pamětní deska v Potštýně, rok 1907 byl Ústřední jednotou zpěváckých spolků českoslovanských vyhlášen jako B. rok, ale zájem o B. dílo dále klesal a v době odhalení pomníku v Praze (1916, S. Sucharda) byl již B. zařazen v dějinách české hudby mezi zjevy epizodní.
Dílo
Rkp. seznam vlastních skladeb v ČMH. Soupis díla v ČHS.
Práce pro divadlo
Lejla čili Obležení Granady, velká romant. opera, 5 jedn., (v 1. verzi Leila, 4 jedn.) t: Krásnohorská podle Bulwera-Lyttona, komp. 1866, 4. 1. 1868 PD, po přeprac. 24. 9. 1874 Novoměst. divadlo, libr. vyd. 1868, něm. v překladu Srba-Debrnova v klav. výtahu 1874 I. díl, [1880] II. díl; Žena Vršovcova, velká romant. opera, 3 jedn., t: Krásnohorská, komp. 1868–74, nedokonč.; Břetislav (též Břetislav a Jitka), hist. opera, 5 jedn., t: Krásnohorská, komp. 1869–70, 18. 9. 1870 Novoměst. divadlo, libr. vyd. 1870, podle Šourka [Venkov 25. 12. 1926] mohla být Žena Vršovcova starší verzí Břetislava; Starý ženich, prostonár. zpěvohra, 3 jedn., Sabinův text upravili Eim a V. J. Novotný, komp. 1871–74 (jako Starý ženich aneb Pan Franc na námluvách), 4. 2. 1882 Chrudim, libr. vyd. 1882, klav. výtah 1882, v Zítkově revizi prov. 25. 10. 1974 v Čes. Budějovicích; Die Wunderblume, kom. pohádková opera, 3 jedn., t: Rüffer, komp. 1876, ukázky v Očadlíkově čes. překladu v rozhlase 30. 8. 1940 jako Čarovný květ, torzo v archivu Čes. rozhlasu; Indická princezna, opereta, 3 jedn., t: Pulda podle Kotzebuovy veselohry Die Prinzessin von Kakambo, komp. 1876–77, 26. 8. 1877 Nové čes. divadlo, libr. vyd. 1877, s přeprac. libretem K. Maška 31. 8. 1906 v ND, přeprac. libr. vyd. 1906; Černohorci, romant. opera, 3 jedn., t: Veselý, komp. 1881, 11. 10. 1881, Nové čes. divadlo, s přeprac. 3. jedn. 8. 5. 1886 v ND, spolu s B. Jihoslovanskou rapsodií; Karel Škréta, komická opera, 3 jedn., t: Krásnohorská podle veselohry V. A. Svobody-Navarovského, komp. 1883, 11. 12. 1883 ND, libr. vyd. 1884; Gina, drama lirico, prolog a 3 jedn., ital. text Cimino, komp. 1880–84, prov. fragment na Slovanském koncertě v Praze 6. 4. 1884, torzo rkp. v archivu Čes. rozhlasu a v archivu ND; Dítě Tábora, tragická opera, 3 jedn., t: Krásnohorská, komp. 1886–88, 13. 3. 1892 ND, libr. vyd. [1892]; Máti Míla, zpěvohra, 1 jedn., t: podle novořec. Delmarova originálu upravil Novotný, komp. 1893–95, 25. 6. 1895 ND, libr. vyd. [1895]; Švanda dudák, v první verzi kantáta na Vrchlického text, 16. 5. 1880 na Akademii spolku čes. žurnalistů v Praze, klav. výtah s. a., 1895–96 přeprac. jako opera-balet o 3 jedn., 29. 4. 1907 ND, libr. vydáno v rámci souboru dramatických děl Vrchlického, 1907, sv. 30; Česká svatba, prostonár. mimický balet, 2 jedn., námět V. J. Novotný, komp. 1894, 13. 2. 1895 ND, libr. vyd. 1894, klav. výtah s. a. – Nenapsal plánovanou operu Dědicové Bílé hory na libr. G. Pflegera-Moravského. • Hudba k činohrám: Züngel: Pohádka o Červené Karkulce, nár. fraška se zpěvy a tanci, 4 jedn., 1869 PD; Feuillet: Dalila, 3 jedn., 1874 PD; Anon.: Uzený slaneček, žertovný scén. melodram, part. a hlasy vyd. v ediční řadě Šibřinky, č. 11.
Prameny a literatura
Slavoj 5, 1864, s. 321, 353; Národní listy, devět zpráv mezi 3. a 23. 1. 1868 [Lejla], ref. L. Procházky ze 7. 1. přetištěn in: Slavná doba české hudby. Výbor z kritik a článků, 1958, s. 76–78; Česká Thalia 2, 1868, s. 29 a 42 [Lejla]; A. W. Ambros, Hudební listy 1, 1870, s. 241–243 [Břetislav]; E. Krásnohorská: Český básník a hudební drama, Hudební listy 1, 1870, s. 298–301, 306–310, 376 [zde pův. název opery Starý ženich]; Dalibor 2, 1874, s. 138 [Lejla], 317; Světozor 1874, č. 476 [Lejla]; Národní listy 18. 10. a 28. 12. 1878; V. V. Zelený: Po třech letech. Přehled české hudební produkce, Dalibor 1, 1879, s. 2–3; Dalibor 2, 1880, s. 118 [Švanda dudák], s. 270 [pobyt v Miláně]; J. Neruda: K. B., Humoristické listy 15. 5. 1880, přetisk in: Podobizny a karikatury, 1915, s. 204–205; [V. J. Novotný]: Matice hudební a Bendlova Lejla, Dalibor 3, 1881, s. 26; V. J. Novotný: Černohorci, Dalibor 3, 1881, 4 pokrač. mezi s. 211 a 248; O. Hostinský: Bendlovi Černohorci, Národní listy 13. 9. a 4. 10. 1881, s. 2–3, přetisk in: O. Hostinský: Studie a kritiky, 1974, s. 467–472; Dalibor 4, 1882, s. 65, 82, 122, 154, 161, 173 [V. J. Novotný: Starý ženich]; Dalibor 6, 1884, s. 40, 158 [libr. Dítě Tábora]; Národní listy 7., 16., 21. a 29. 9. a 12., 15., 16., 19. 12. 1883 [Škréta]; Dalibor 7, 1885, s. 100–101, 111–113 [Bendl a Fibich v Chrudimi], 197, 217 [Smetanovy dopisy o B.]; K. Stecker: Bendlův Karel Škréta, Dalibor 8, 1886, mezi s. 2 a 104; E. Chvála: Čtvrtstoletí české hudby, 1888; K. Hda [Hejda]: Dítě Tábora, Dalibor 14, 1892, s. 105–107, 121–122, 140–142; Dalibor 17, 1895, s. 230 [Máti Míla]; Dalibor 19, 1897, s. 333, 356 [nekrolog, soupis vyd. děl], 365–366 [pohřeb]; E. Krásnohorská: Z mladých let K. B., Osvěta 1897, č. 11 [Lejla], přetisk in: E. Krásnohorská: Z mého mládí, 1920; R: Starý ženich, Dalibor 20, 1898, s. 5; Dalibor 24, 1902, s. 269 [pamět. deska v Potštýně], 324 [obnovení Starého ženicha]; Dalibor 25, 1903, s. 52 [Družstvo k uctění B. památky]; Z. Nejedlý: Indická princezna, Osvěta 36, 1906, s. 1043–1044; J. Borecký: Bendlova Indická princezna, Divadelní list Máje 2, 1906, s. 232–238; J. Theuerer: O významu a působení K. B., Česká hudba 13, 1907, s. 87–89, 93–96, 102–104; A. Piskáček: Bendlův festival v r. 1907, Dalibor 29, 1907, s. 2–3; s. 94, 201, 262 [oslavy ve Vídni], 282 [prem. Švandy dudáka], 294; Z. Fibich, Dalibor 32, 1910, s. 326 [posudek opery Gina pro ND]; Z. Nejedlý: Česká moderní zpěvohra po Smetanovi, 1911, s. 324; L. Bráfová: Rieger, Smetana, Dvořák, 1913; L. Dolanský: Hudební paměti, 1918, 2. vyd. 1949; O. Šourek: Z libretistických začátků E. Krásnohorské, Venkov 25. 12. 1926; Z. Nejedlý: Bendlovo „Dítě Tábora“, Rudé právo 18. 10. 1927, přetisk in: Z. Nejedlý: Kritiky, II, 1956, s. 295–298; M. Očadlík: K. B. k 30. výročí smrti, Tempo 7, 1927/28, s. 14–18; Národní a Stavovské divadlo 5, 1927/28, č. 6, zde M. Očadlík: K. B. dramatik, č. 8, zde M. Očadlík: Dítě Tábora, J. B. Foerster: K. B. (Vzpomínka); Nejedlý: Opera ND I; Bartoš: PD opera; H. Doležil: K. B.,Tempo 17, 1937/38, s. 125–128; J. Polák: K. B., 1938 [temat. soupis skladeb]; J. Čeleda: Smetanův druh sděluje, 1945; DČD III; M. Pospíšil: Balada v české opeře 19. století, Hudební věda 16, 1979, s. 3–25; M. Ottlová–M. Pospíšil: Opera Crnogorci od K. B., Pobjeda [Černá Hora] 37, 1981, s. 12; V. Vašut: Baletní libreta, I, 1983 [Čes. svatba]; Soupis repertoáru ND; S. Jareš: Busty, pomníky a pamětní desky osobností hudební kultury v Praze, 1990, s. 20–22; E. Horová: Operní konkurzy vypsané v souvislosti s otevřením Národního divadla, Hudební věda 27, 1990, s. 152–159; M. Bártová: Reflexe italských vlivů v operní tvorbě K. B. jako důsledek jeho tříletého pobytu v románských zemích, dis. Masarykovy univ. Brno 1994; Tyrrell: Czech Opera; Smaczny: PD; M. Bártová: Léta 1878–1881: téměř neznámá etapa v životě a díle K. B., in: Hudební divadlo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Ostrava 1995, s. 41–49; M. Bártová-Holá: Po stopách tříletého působení K. B. v cizině, Opus musicum 29, 1997, s. 7–15; M. Pospíšil: Meyerbeer a česká opera 19. století, Hudební věda 34, 1997, zvl. s. 378, 379, 386; Kulturní Chrudim minulosti a současnosti, vyd. J. Doubravová, Hostouň 1999; B. Srba: Vývojové proměny systému kulisové dekorace v Prozatímním divadle a na jeho filiálních scénách. […], Sborník prací fil. fak. brněnské univerzity, Q, 3/2000, s. 42–43 [Lejla]; P. Petráněk: K dramaturgii Bendlovy opery Lejla, dipl. práce FF UK 2001; PD 1862–83; Šulc: Opereta; P. Petráněk: Textové rozdíly v pramenech k opeře Lejla, Z Českého ráje a Podkrkonoší, Vlastivědný sborník, č. 15, Semily 2002, s. 170–176; P. Petráněk: Několik poznámek k dramaturgii Bendlovy opery Lejla, in: Hudební divadlo jako výzva. Interdisciplinární texty, sb., vyd. H. Spurná, 2004, s. 103–119. • Obsahy oper: Hornové; Tvrdek 1 a 2; České umění dramatické II; Branberger; Hostomská 1959, 1993. • Pazdírek; ČHS; Grove 1980, 2001; Grove–opera; Piper; MGG 1999; ND po 1883.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 48–50
