Psán též Bieltzizky, Bielcitzky, Wenzel. Omylem uváděn jako Jindřich, bývá zaměňován s divadelním ředitelem Johannem B. a s basbarytonistou stejného příjmení. O jeho hudebním školení není nic známo. Podle Květů (27. 2. 1840) začínal jako tenorista operního sboru StD a již 1837 vystoupil ve StD sólově v české opeře. 1838–40 byl předním sólistou německého městského divadla v Brně v souboru ředitele W. Thiela a byl obsazován do významných tenorových rolí. Spolu s komikem a příležitostným basistou K. Ruberem inicioval česká představení. 1840 přijal angažmá v Záhřebu, ale po hostování ve dvorním divadle ve Vídni přešel do jeho souboru. 1841–47 vystupoval v Královské saské opeře v Drážďanech. Koncertoval tam i v chrámech, podobně jako 1847/48 za působení v Theater an der Wien. 1848 se stal ředitelem divadla v Salcburku, odkud hostoval v květnu 1849 s velkým ohlasem v Norimberku (oslavná báseň, kterou při této příležitosti napsal neznámý návštěvník, mu děkovala za „sladké tóny“ zpěvu). 1851 nastoupil jako ředitel a první tenorista do divadla v Liberci, kde vedle činoher uváděl nejméně jednu operu týdně. Udržoval dobrou úroveň divadla a investoval do jeho vybavení, čímž se dostal do finančních problémů. Pokusil se z nich vybřednout stavbou dřevěné arény a převzetím funkce ředitele v Českých Budějovicích, kam ho doporučily liberecké a salcburské úřady. Finanční obrat se nedostavil a B. musel předat vedení svých scén dozorčí komisi městské rady a své manželce, subretě, lokální zpěvačce a představitelce milovnic v jeho souboru. 1853–54 byl zpěvákem opery v Linci, 1854–56 v Lublani a 1856–57 v Temešváru. 1857 hostoval v Brně v dómu sv. Petra a Pavla při mši F. B. Kotta. 1857–60 působil i s manželkou opět ve Stavovském divadle v Linci za ředitele Eduarda Kreibiga. Závěr života prožil v Salcburku, 1859 jako režisér opery, od 1860 jako chrámový zpěvák a učitel zpěvu v Mozarteu.
Byl ceněným tenoristou lyrického zaměření (Rille: „Mladý blondýn světlého sympatického hlasu“). V Praze debutoval rolí Valohradského (Weigl: Rodina švejcarská, 29. 1. 1837). V Brně jako první ztělesnil Alamira (Donizetti: Belisar, 1838) a Raoula (Meyerbeer: Die Ghibellinnen von Pisa [Die Hugenotten], 1839). V hlavní roli Belliniho opery Der Seeräuber (1840) výborně zvládl vysoko položený part. Dále tam účinkoval v operách Die Puritaner a Norma (Bellini), Die weisse Frau (Boieldieu), Robert der Teufel (Meyerbeer), Lucia von Lammermoor (Donizetti) a Das Gelübde (Mercadante). Česky hrál v Brně nejprve v činohrách a hrách se zpěvy (Nestroy–Štěpánek: Opice a ženich, P. A. Wolff–Weber: Preciosa, obojí 1838, Nestroy: Lumpacivagabundus, 1839). 27. 8. 1838 se stal aktérem prvního brněnského českého operního večera, když ztělesnil Almavivu v pěti výstupech z Rossiniho Lazebníka sevillského (vedle J. Píška jako Figara), a byl chválen jako „pěvec hlasu líbezného, jazyka národního též dokonale mocný“. 6. 1. 1839 vytvořil Josefa v Méhulově opeře Egyptský Josef a bratří jeho, v prvním brněnském českém operním celovečerním představení. V Drážďanech poprvé vystoupil 1841 jako Arturo (Bellini: Die Puritaner). Prožil zde téměř celou dobu Wagnerova dirigentského působení (1842–48) a dobře se uplatnil vedle proslaveného člena souboru J. Ticháčka. 2. 1. 1843 zpíval roli Kormidelníka při premiéře Wagnerovy opery Der fliegende Holländer, což patřilo k nejvýznamnějším bodům jeho pěvecké dráhy, rozptýlené do řady angažmá a působišť.
Opery uvedené v Liberci
1851/52: Donizetti: Don Pasquale, Der Liebestrank; Wallace: Maritana; Kreutzer: Das Nachtlager von Granada; Mozart: Figaros Hochzeit, Die Entführung aus dem Serail; Weidmann-Schenk: Die Teufelsmühle; Rossini: Der Barbier von Sevilla; Flotow: Martha, Alessandro Stradella; 1852/53: Bellini: Norma, Die Nachtwandlerin; Donizetti: Maria di Rohan, Regimentstochter, Linda von Chamounix; Weber: Der Freischütz; Mozart: Don Juan; Boieldieu: Die weisse Dame; Verdi: Ernani.
Prameny a literatura
Cedule StD 1833–34, NMd. – Cedule městského divadla v Brně, Moravská zemská knihovna v Brně [nezprac.]. – An Herrn W. Bielczizky. Bei seiner Abschiedsgastrolle in Nürnberg am 31. Mai 1849, Stadtbibliothek Nürnberg, sign. Nor 217 2° (27) [báseň]. – H. Welzl: Beiträge zu einer Musikgeschichte Brünns I–IX, 1892, rkp. v Moravském zem. archivu, sbírka Historického spolku G 13, 358. • Allgemeine Theater-Zeitung [Wien] 1838, s. 1040; 1840, s. 1162; 1841, s. 208, 334; 1842, s. 760; Almanach für Freunde der Schauspielkunst [Berlin] 2, 1838 až 17, 1853; Květy 27. 2. 1840; Theater Abschieds-Journal am Schlusse der diesjährigen Saison, Budweis 1854; Deutscher Bühnen-Almanach [Berlin] 18, 1854 až 24, 1860; Salzburger Zeitung 1864, č. 52; Anon.: Ein artistischer Jubilant, Neue Freie Presse [Wien] 1865, č. 207 [nekrolog]; Recensionen und Mitteilungen über Theater und Musik [Wien] 11, 1865. 1. polol., s. 175n. [nekrolog]; R. Prölss: Beiträge zu Geschichte des Hoftheaters zu Dresden, Dresden 1879, s. 654; Reichenberger Zeitung 24. 4. 1880; A. Rille: Geschichte des Brünner Stadttheaters, Brünn 1885; Reichenberg in der Zeit der Selbstverwaltung vom Jahre 1850 bis 1900, Reichenberg 1902, kap. Theater, s. 207–222; R. Huyer: Das hundertjährige Jubiläum des Stadttheaters in Budweis III, Budweiser Zeitung 1920, č. 1; Kittl: Opera StD 1824–62; Vondráček II; P. Kertz–I. Strössenreuther: Bibliographie zur Theatergeschichte Nürnbergs, Nürnberg 1964, s. 47; E. Grünsteidl: Die Geschichte des Linzer Landständischen Theaters im 19. Jh., I–II, dis. univ. ve Vídni 1970, nestr., řed. Pütz a Kreibig; J. Trojan: Obrozenští zpěváci a hudebníci v brněnském divadle I, Program, Státní divadlo v Brně, 1984, listopad, s. 85–86. • Wurzbach; Deutsches Bühnen-Lexikon; ODS [s neověřenými živ. daty]; Kosch; Kutsch 1991; Piper, sv. Register; Ulrich 1997 [další varianty jména].
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 43–44
