Používaný pseudonym F. A. Zieger (dubiózní). – Studoval v Praze, jeho spolužákem na teologii byl J. Dobrovský, vysvěcen 1774. Snad působil jako učitel na blíže neurčeném gymnáziu v Čechách, později jako vychovatel u hraběnky Wallisové. Byl znám jako dobrý kazatel. 1780/81 působil jako redaktor Schönfeldových novin Prager Oberpostamtszeitung, později se živil překlady a psaním pro nakladatelství W. Ch. Gerleho, vedle toho nadále kázal a vykonával další kněžské úkony (např. 23.–31. 7. 1781 exhorty u sv. Salvátora). Snad kvůli neutěšeným existenčním podmínkám předčasně zemřel.
Z pozice katolického osvícenství Z. polemizoval ve svých homiletických pracích se skutečnou praxí mnišských řádů a církevní hierarchií, kritizoval zejména přemrštěnou úctu k svatým, víru v zázraky, sny, vidění a pověrčivost. Formou tehdy oblíbeného fiktivního cestopisu zobrazil satiricky pouť svého hrdiny Peregrina Stillwassera s otcem po českých klášterech, kde hledali místo pro Peregrinův noviciát. Především se však zabýval historickým spisováním o čelných představitelích husitství, jejichž učení vykládal jako výzvu k obrodě a reformě. Dramata Drahomira (b. d., asi z první poloviny osmdesátých let 18. stol.) a Wenzel der Faule [Václav Líný, drama o dvou dílech] bezpochyby souvisela s touto Z. činností. Hry se nedochovaly, patrně existovaly pouze v rukopise, také nemáme zprávy o jejich inscenaci. Údajně to byla první díla, která se charakteristikou historických postav odlišovala od způsobu známého z jezuitských školních her a starých kronik (⇒ Kraus 1915). F. M. Bartoš připisuje Z. autorství knihy Das Buch Josef [Kniha Josefova], apostrofující vzrušeným biblickým tónem ve formě evangelia osobnost Josefa II. a jeho reformy.
Jako redaktor Prager Oberpostamtszeitung sledoval Z. soustavněji soudobé divadelní dění. Vedle krátkých informací o hostování slavných pěvců, herců a hudebníků a o jednotlivých představeních Wahrovy společnosti v Divadle v Kotcích (1781: anonymní tříaktová činohra Dormont und Julie, Grétryho zpěvohra Zemire und Azor, melodram A. Zimmermanna Andromeda und Perseus) referoval 15. 9. 1781 uznale o zahájení provozu Thunovského divadla na Malé Straně (14. 9.), kdy operu Il finto pazzo per amore [Předstírané bláznovství z lásky] provedla Bondiniho společnost. Ve své zprávě hodnotil výkony zpěváků, zmínil se také o zařízení divadla a nadále zdejší představení sledoval (G. Valentini: Le nozze in contrasto [Svatba s potížemi], při jejímž provedení byl přítomen Josef II.; G. Gazzaniga: Andromeda; P. Anfossi: I viaggiatori felici [Šťastní cestovatelé]). 21. 8. 1781 glosoval také právě zahájenou stavbu Nosticova divadla, z pozic osvícenského publicisty zdrženlivě komentoval otevření pobočné staroměstské scény kvůli očekávané úrovni repertoáru určenému pro „nevzdělané publikum“ (15. 9.), sympatie k progresivním divadelním tendencím projevil zmínkou o Lessingově úmrtí (Lessings Grabmal auf dem Berliner Theater, 13. 3.). Informoval o české inscenaci truchlohry s hudbou o sv. Janu Nepomuckém, kterou sehrály děti v Unhošti pod vedením místního kaplana, ale i o premiéře Gluckovy Iphigenie ve Vídni (10. 11. 1781). Z. zprávy představují důležitý pramen k dějinám soudobého divadelního a hudebního života a k počátkům divadelní kritiky.
Edice
Berkovec 1989, s. 50–53, 171n. (výběr Z. recenzí, Oberpostamtszeitung, Prag, březen–prosinec 1781).
Prameny a literatura
NMk, odd. zámeckých knihoven, fond Radenín, sign. 1186, přív. 5: nesign. [A. Zitte]: Die Zeitungsschreiber. Ein komisch-Farcikalischer Schwank in zwei wunderlichen Zusammenkünften. Gezeichnet an Silhouette vom Verfasser, in diesem neuen Jahre 1781 [Prag 1782]; Oberpostamtszeitung (Prag) 1781, rubriky „Anderteilige böhmische Nachrichten“ a „Vermischte Nachrichten und Merckwürdigkeiten“, passim. • Nesign. [K. H. Kröger]: Noch einige der hiesigen Gelehrten, und großen Männer, Freye Bemerkungen über Berlin, Leipzig und Prag, [Kopenhagen] 1785, s. 249; Teuber I 1883, s. 356, 362; Teuber II 1885, s. 86; A. G. Przedak: Geschichte des deutschen Zeitungswesens in Böhmen, Heidelberg 1905, s. 59; A. Paudler: Ein Vertreter der Subjektivität, Mitteilungen des Nordböhmischen Excursion-Klubs (Böhmisch Leipa) 1905, s. 266; A. Kraus: A. Z., Sborník filologický 5, 1915, s. 140–143; R. Wolkan: Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen und in den Sudetenländern, Augsburg 1925, s. 55; V. Schwarz [doslov] in Kniha Josefova, ed. M. Novotný, Praha 1941, s. 218; F. M. Bartoš: Tajemství Knihy Josefovy, Knihy a zápasy, Praha 1948, s. 246; W. Schamschula: Der tschechische Anteil an der „Österreichischen Biedermanns-Chronik“ (1784), Die Welt der Slaven (München) 16, 1971, s. 277–79; viz Edice.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 682–683
