Používal šifru N. N. [nihil nomen]. – Narodil se v rodině hejtmana panství hrabat Serényiů. Odešel do Prahy, kde vystudoval gymnázium a později filozofii a práva. 1739 se na Karlo-Ferdinandově univerzitě stal doktorem obojího práva. Kolem 1740 se dostal do služby na obci Nového Města pražského, nejprve jako písař, pak působil jako magistrátní rada a konečně jako kancléř až do spojení pražských měst pod jeden magistrát (1783). Vedle F. M. Pelcla, M. V. Krameria ad. patřil do přátelského okruhu kolem patriotického rytíře Jana Františka z Neuberka, znalce české historie a sběratele starých rukopisů a tisků. Sbíral materiál k česko-německému slovníku, který byl anoncován, ale nevyšel. Z. materiál využil pak J. Dobrovský pro svůj Deutsch-böhmisches Wörterbuch. Právnické vzdělání, nesporná a uznávaná jazyková akribie předurčily Z. mj. také k překladu trestního zákoníku Constitutio Criminalis Theresiana… aneb… císařské… a královské milostí Marie Terezie… hrdelní a právní řád (Vídeň 1769).
Do divadelní historie vstoupil jako překladatel jednoaktové veršované veselohry německého dramatika J. Ch. Krügera Kníže Honzík (Herzog Michel, původní premiéra Hamburg a Lipsko 1750, tisk Braunschweig–Leipzig 1751, předloha J. A. Schlegel: Ausgerechnetes Glück [Vypočítané štěstí], veršované vyprávění, 1747 ⇒ Meyer 2/XV, s. 272–277), vůbec první činohry uvedené profesionálními herci v české řeči v pražském Divadle v Kotcích (1771). Anonymní knižní vydání, opatřené předmluvou překladatele s šifrou N. N., k němuž došlo krátce před scénickým uvedením nákladem F. A. Höchenbergera v Praze, mělo ve své době značný význam, neboť po více než 150 letech, kdy se divadelní hry česky netiskly, představovalo nadějný počin.
Hlavním hrdinou kusu je selský pacholek Honzík (v originále Michel). Chytí slavíka, jehož prodejem a dalšími spekulacemi chce získat výnosné místo u dvora. Do svého vysněného postavení se tak vžívá, že se chová po pansku, dává sedlákovi výpověď, a slibuje, že ho povýší na hraběte. Chvástá se před svou milou, sedlákovou dcerou Dorotkou (Hännchen), ponižuje ji, a když ji chce dokonce udeřit, protože mu nedošla pro pivo, slavík mu uletí. Honzík se umoudří a veselohra končí všeobecným smířením.
Hlavní postava rostla z tradice oblíbených lidových typů panských sluhů, které byly v německém divadle padesátých a šedesátých let 18. stol. nahrazovány postavami venkovských čeledínů. Z. poměrně přesný překlad umisťuje toto mluvené intermezzo do českého prostředí, pouze některé repliky jazykově přizpůsobuje českému divákovi. Z. se snažil dodržet veršem překladu sylabický rozměr a víceméně sdružený rým originálu a zachovat zároveň mluvnost dialogů. Inscenace v Divadle v Kotcích v provedení herců Brunianovy společnosti, kteří neovládali dobře češtinu, nebyla pravděpodobně příliš úspěšná. Obsazení, další podrobnosti ani zprávy o případných reprízách nejsou známy. Iniciativu překladatele i překlad sám přijala soudobá kritika velmi příznivě. Podle narážek v recenzích je zřejmé, že Z. autorství překladu bylo současníkům známo, i když zůstával v anonymitě. Pražská divadelní ročenka uvedla 1778 patrně omylem jako překladatele F. M. Pelcla a rok vydání 1772. Teprve v Z. nekrologu (⇒Thám 1789) bylo jeho autorství překladu jmenovitě potvrzeno.
Před 1793 uvedli Knížete Honzíka ochotníci ve Vysokém nad Jizerou. Poté se na jeviště vracel výjimečně a jako historická kuriozita (lidové divadlo Besedy Komenský z Prahy-Královských Vinohrad v srpnu 1900 na herecké slavnosti ve smíchovské Klamovce; Spolek Radbuza pod vedením J. Porta v Plzni 1920; Klub za starou Prahu v pražské Seminářské zahradě 17. 6. 1931).
Z. překlad Krügerovy aktovky lze spolu s reedicemi hry T. Mouřenína z Litomyšle Historia kratochvilná o jednom selském pacholku… ve formě knížky lidového čtení 1773 a 1775 (první vydání 1604) považovat za projev zvýšeného literárního zájmu českých autorů o nového hrdinu v období těsně před selským povstáním 1775.
Edice
Kníže Honzík, ed. Č. Zíbrt, Světozor 18, 1917/18, č. 15, s. 16n.; Kníže Honzik, ed. J. Kolár, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 149–162.
Prameny a literatura
NMk, sign. 27 E 18; 68 F 17: Knjže Honzyk Weselá Cžino-Hra, od Gednoho Zátahu Z Německého wzatá, Praha 1771 (další exempláře ⇒ Knihopis II, část 4, s. 220n.) • W.: Kníže Honzyk… Eine Uebersetzung…, Neue Litteratur 1771/72, s. 355n. (⇒ Černý 1992); Mz. [F. M. Pelcl?]: Prag 1771… Kníže Honzyk…, Prager gelehrte Nachrichten 3. 3. 1772 (⇒ Černý 1992); Taschenbuch von der Prager Schaubühne 1778, s. 42, 103n.; Ch. Weidlich: Biographische Nachrichten von den jetztlebenden Rechts-Gelehrten in Deutschland III, Halle 1783; nesign. [V. Thám]: V Praze dne 9. července. Dnes ráno skonal…, Schönfeldské c. k. pražské noviny 11. 7. 1789; J. Hýbl: Historie českého divadla od počátku až na nynější časy, in H. Zschokke: Abelino, veliký zbojník, Praha 1816, s. VII (samostatně ed. V. Nejedlý, Praha 1921, s. 7); V. Žížala Donovský: K dějinám českého divadla v Praze, 1771–1823, Národní listy 25. 5. 1875; L. Blass [K. Sabina]: Das Theater und Drama in Böhmen bis zum Anfange des XIX. Jahrhundertes, Prag 1877, s. 74 (Počátky českého divadla, Praha 1940, s. 100); Teuber I 1883, s. 344; J. Arbes: První české představení v Divadle v Kotcích, Květy 12, 1890, s. 493, 612, 722 (⇒ Z českého jeviště, ed. A. Karasová, Praha 1964, s. 33); J. Stupecký: O českých překladech pořízených v souvislosti s kodifikací rakouského práva civilního, ČČM 72, 1903, s. 32; A. Kraus: Pražské časopisy 1770–1774 a české probuzení, Praha 1909, s. 72; V. Sochorovská: Repertoár Divadla v Kotcích 1738–83, seminární práce, FF UK Praha 1962, s. 17; Ba [F. Baťha]: Vzpomínáme J. Z., Svobodné slovo 14. 7. 1972 + Překladatel Knížete Honzíka, Lidová demokracie 27. 7. 1979; F. Černý: Herzog Michel – Kníže Honzík, Divadlo v Kotcích, ed. týž, Praha 1992, s. 163–179; viz Edice. • Meyer, ODS, OSN, Rieger, Vondráček I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 672–674