Roz. Hrdličková, psána též jako Herdlidschka, Hrdlitschka. – Manželka herce Antonína Z. (nejpozději od 1779). Debutovala 1774 jako figurantka baletu ve dvorních divadlech ve Vídni, od sezony 1776/77 byla sólovou tanečnicí a herečkou ve společnosti K. Wahra v Salcburku, v Prešpurku, v Pešti (v létě vždy v Esterháze) a od 1779 v Praze. Od Wahra přešla k F. J. Bullovi do Druhé Bondiniho společnosti v Nosticově divadle (1784/85). Po jejím rozpuštění se 1786 stala členkou souboru Vlastenského divadla, hrajícího v Boudě v českém a německém jazyce (v žádosti zakladatelů císaři Josefu II. je zmiňována jako „nejponíženější prosebnice se svými pěti batolaty a nedospělými dětmi“) a od 1789 v jeho novém působišti v Divadle u Hybernů, kde byla platnou německou herečkou. 1791 odešla z Prahy do Lince k řediteli F. X. Glögglovi, který ji angažoval jako herečku a zpěvačku. Po návratu do Prahy 1797 byla přijata jako představitelka matek do souboru K. F. Guolfingera von Steinsberg v Nosticově divadle, 1798 do souboru Vlastenského divadla v Divadle u Hybernů pod vedením téhož ředitele (od 1799 A. Gramse). 1803 figurovala rodina A. Zappeho v souboru ředitele F. Zöhrera v Malostranském divadle v Raymannovském domě. Není však jisté, zda s nimi ještě byla i Z. Nejpozději 1805 odešla s jednou ze svých dcer, patrně Sophií (*1781), do Štrasburku. Ještě 1816 – asi již odloučena od manžela – se na něho dotazovala do Prahy. 1819 hrála v Chebu v cestující společnosti G. Liebla a F. Saula role matek a vdov. Její další osudy se nepodařilo zjistit.
Ač měla české rodné jméno a českého manžela, byla Z. téměř výlučně herečkou německou. U Wahra vystoupila poprvé 1776 jako Julchen ve vídeňské novince F. Fusse Schwiegermutter [Tchyně] a byla angažována pro obor subret a milovnic. Také ve Wahrově pražském souboru hrála od 1779 milovnice, selky a subrety a patřila k úspěšným členům souboru. Kritika jí sice vytýkala rakouský dialekt, ale vcelku ji řadila ke klasicistickému směru, reprezentovanému S. Körnerovou. Preferovala její osobité podání subretních rolí před výkony v úlohách milovnických. Do Druhé Bondiniho společnosti Z. přešla 1785 už jako představitelka matek. V českých představeních hrála pouze vedlejší a epizodní role (selka Barbora Holbeková, G. Stephanie ml.: Odběhlec z lásky synovské, Nosticovo divadlo 1785; otrokyně Debcun, Hlava bez může, t: J. Perinet, h: J. Wölfl, Divadlo u Hybernů 1799). Ojedinělou zmínku o jejím českém hereckém vystoupení obsahuje Melezínkova báseň Dar nového roku 1789.
Prameny a literatura
AMP, matrika narozených fary u sv. Havla 1771–85, sign. HV N 5, 29. 10. 1779, 18. 6. 1781, 27. 6. 1784; matrika narozených fary u kostela sv. Havla 1784–93, sign. HV N 6, 14. 1. 1786 (narození dětí); NA, fond ČG-Publ 1786–95, kart. 1056, 1057, 1058, 1064; fond ZV, sign. 84/93 a 2 (červenec 1816); Strahovská knihovna, fond Divadelní cedule: cedule Vlastenského divadla ze 14. 4. 1799 (Hlava bez může); SOA Cheb, fond č. 1, fasc. 327, inv. č. A 955, kart. 251: cedule společnosti G. Liebla a F. Saula, Cheb 1819. • Historisch-Kritische Theaterchronik (Wien) 1, 1774, díl 1, s. 31; GTK 1778, s. 221n.; 1780, s. 250; 1781, s. CXXXIII; 1792, s. 301n.; nesign.: Wahrisches Theater, Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 1779, část 9, s. 56; V. Melezínek: Dar nového roku 1789, Praha b. d.; AEJ 1797, sv. 2, s. 184n.; Theater und Litteratur (Prag) 1, 1798, s. 180; Almanach für Theater und Theaterfreunde (Berlin) 1807, s. 362; Teuber II 1885, s. 370; J. Vondráček: Bouda, Praha 1953, s. 25, 98; M. Horányi: Das Esterhazysche Feenreich, Budapest 1959, s. 102n; M. Kačer: Václav Thám, Praha 1965, s. 86; G. Zechmeister: Die Wiener Theater nächst der Burg und nächst dem Kärntnerthor von 1747 bis 1776, Wien 1971, s. 331; F. Fuhrich: Theatergeschichte Oberösterreichs im 18. Jahrhundert, Wien 1968, s. 211. • DČD II, Gallerie, Vondráček I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 671–672
