Bratr dramatika Paula W. V patnácti letech odešel z domova k divadlu. V Brně se školil v tanci, kolem 1757 přijal na tři roky angažmá jako groteskní tanečník u cestující společnosti J. J. Bruniana. Po roztržce s principálem se vrátil do Vídně k rodičům a s jejich svolením statoval v souboru G. Prehausera. I toto angažmá skončilo konfliktem s ředitelem a W. odešel 1764 k Ilgenerově společnosti do Salcburku. 1765/66 byl angažován v činoherním souboru J. Tillyho (podnájemce G. Bustelliho pro německou činohru) v pražském Divadle v Kotcích a v Norimberku. Když Tilly odmítl vyhovět W. požadavku na zvýšení platu, odešel do Lince. 1772 hrál u K. L. Reulinga ve Štýrském Hradci, 1773 byl přijat do souboru vídeňského divadla Burgtheater. Stal se oblíbeným komikem a 1779 byl jmenován režisérem. 1787 se oženil se zpěvačkou Partschovou.
Z divadelních aktivit W. vyniká především jeho herecká tvorba. V Salcburku hrál ještě převážně role tyranů a pro tento obor byl angažován do Prahy. Zde však po třech měsících nahradil zemřelého J. Vincka, dřívějšího herce F. J. Mosera a představitele komické postavy Lipperla. W. v této roli poprvé vystoupil s velkým úspěchem ve vlastní frašce Lipperl, der verliebte Laternbube [Lipperl, zamilovaný lampář], poté se trvale zaměřil na komické herectví. V Linci hrál až do 1772 Bernardona, ve Vídni, kde se stal čelným a hojně zaměstnávaným členem souboru, vynikl i v charakterních komických rolích francouzských komických oper a německých veseloher. Byl menší, obtloustlé postavy a působil prý často komicky ustaraným výrazem svého obličeje. Josef II. mu jako jedinému povolil extemporovat a ještě za jeho života ho dal portrétovat v roli sluhy Johanna z Gotterovy hry Kobold pro galerii starého divadla Burgtheater. K ceněným rolím W. patřil např. vinař Zep v komické opeře F.-J. Gosseca Der Fassbinder [Bednář, 1780] a žalářník Crick v Monsignyho zpěvohře Der Deserteur (1782). Naposledy vystoupil 9. 9. 1810 jako komisař Wallmann z Ifflandovy hry Die Aussteuer [Věno].
Jako dramatik byl W. činný hlavně za svého vídeňského působení (jeho pražská prvotina se nezachovala). Napsal anonymně několik veseloherních textů k zpěvohrám. Byl autorem libreta singspielu Die Bergknappen [Horníci, 1778], průkopnického díla předmozartovské singspielové tvorby, které zahajovalo éru singspielu ve vídeňském „národním“ divadle (Nationaltheater). Zaujalo neobvyklým prostředím děje a osvícenskou tendencí, i stylově pestrou partiturou skladatele I. Umlaufa a dekoracemi A. Cantiniho. Po premiéře se rychle šířilo na další německé scény, do češtiny je přeložil V. Thám pod titulem Jílovští havýři nebo Rozbořená šachta a hrálo se 1798 v Divadle u Hybernů.
Prameny a literatura
Österreichisches Theatermuseum Wien: J. W., nesign. ocelorytina ⇒ Michtner 1970; J. W., silueta, Österreichischer National Taschenkalender auf das Jahr 1787, Wien b. d., ⇒ Michtner 1970; W. (gemalt von Scheller, gestochen von J. Mecon), mědirytina ⇒ Wurzbach; „Herr Weidmann, k. k. Hofschauspieler, als Zep in der Operette Der Faßbinder. Es geht auf der weiten Erden doch nichts über ein Glas Wein.“ 1807 (M. Mölzel sc., Jos. Dopler del.) ⇒ Wurzbach; GNM Nürnberg, Bibliothek, sign. L 1313W, kart. V: cedule představení Tillyho společnosti, Norimberk 21. 1. 1766 Le prince genereux…, s postavou Lipperl, ein ungeschickter Gärtner, a 3. 2. 1766 Hanns-Wurst Ein so lustiger als curieuser Zauberer durch wunderbare Eroberung der von Phoebo hinterlassenen magischen Trommel, und des dazu gehörigen constellirten Schlegel des Jovis Oder: Der Caballistische Talismann und Die von dem Astrologischen Erz-Zauberer Terbentino verfertigte verführerische magische Zauberlaterne wobey Colombine eine verzauberte Amantin, und Lipperl einen vexirten Liebhaber präsentiret (⇒ Meyer 2/XXI, s. 491, 494n.).• Historisch-Kritische Theaterchronik (Wien) 1, 1774, díl 1, s. 14, 46, 104, 157, 158, 165, díl 2, s. 15; Taschenbuch des Wiener Theaters (Wien) 1777, s. 146; Litteratur- und Theater-Zeitung(Berlin) 2, 1779, s. 414n.; Allgemeine Theaterzeitung (Berlin) 1, 1800, s. 17n., 170–173; nesign.: Anzeige [nekrolog], Thalia (Wien–Triest) 1, 1810, s. 92; [I. F. Castelli:] J. W., tamtéž, s. 97n. [nekrolog] + Memoiren meines Lebens I–II, ed. J. Bindtner, München 1914, s. 210; L. Tieck: Schriften V, Berlin 1828, s. 474n.; R. Payer v. Thurn: Paul W., der Wiener Faust-Dichter des achtzehnten Jahrhunderts, Jahrbuch der Grillparzer-Gesellschaft (Wien) 13, 1903, s. 1–74; J. H. F. Müller: Theatererinnerungeneines alten Burgschauspielers [1802], ed. R. Daunicht, Berlin 1958, s. 166, 176, 184–187; G. Zechmeister: Die Wiener Theater nächst der Burg und nächst dem Kärntnerthor von 1747 bis 1776, Wien 1971, s. 381n.; O. Michtner: Das alte Burgtheater als Opernbühne, Wien 1970, s. 33–37; K. Fleischmann: Das steirische Berufstheater im 18. Jahrhundert, Wien 1974, s. 87. • ADB, Eisenberg, Gallerie, Meyer, Pies, Wurzbach
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 661–662
