Denemy, Gottfried

D. byl synem kadeřníka Tillmanna D. a Katheriny, rozené Zehnpfennigové. Rodina údajně aristokratického původu emigrovala do německého Porýní po revolučních událostech ve Francii (1830). První doložené angažmá D. je ve Vévodském dvorním divadle šlechtického rodu Koburků (též Gothajští), jehož soubor hrál během roku střídavě v Coburgu a Gotě. V červenci a srpnu 1839 byl D. po úspěšném zkušebním představení angažován do činoherního souboru Stavovského divadla v Praze. V důsledku nepříznivých kritik v pražském tisku však z divadla záhy odešel. Ve čtyřicátých letech působil na řadě německých scén střední, východní a jižní Evropy (Herrmannstadt, Košice, Buda a Pešť, opět Coburg a Gota, Terst, Olomouc). V Hermannstadtu (dnes Sibiu v Rumunsku) se 1840 seznámil se svojí budoucí ženou Caroline Neyovou. Počátkem druhé poloviny čtyřicátých let se manželé přestěhovali do Vídně a D. se stal členem předměstského Divadla v Josefstadtu (ředitel F. Pokorný), kde se setkal např. s J. N. Feichtingerem nebo se členy divadelnické rodiny Posingerů. Když se 1848 stal ředitelem divadla J. A. Stöger, odešel D. s částí souboru a pokusil se o vlastní podnikání v letní aréně (Sommertheater), kterou s A. Langerem a W. Justem nechal postavit ve vídeňské čtvrti Hernals. D.scénu zanedlouho opustil; 1851 se stal ředitelem městského divadla v Salcburku, které zprvu řídil společně s hercem a zpěvákem C. Clementem, poté divadlo provozoval samostatně až do 1857. Souběžně spravoval i divadelní scénu v lázních Bad Ischl (nejprve rovněž s C. Clementem). 1857 nastoupil do čela městského divadla v Brně, které řídil v prvním roce v tandemu s Ch. Gallmeyerem, do 1859 samostatně. Po krátkém působení v městském divadle ve Würzburgu odešel 1861 do Lince k řediteli E. Kreibigovi, s nímž se znal již z městského divadla v Herrmannstadtu. Od 1864 pobýval v Čechách a na Moravě souvisleji, ale pro rodinu byly od té doby běžné dočasné rozchody, způsobené uměleckým věhlasem Caroline D., která vystupovala jako sólistka na středoevropských operních scénách. D. byl více přimknutý k německojazyčným divadelním společnostem na českém území, ať už jako ředitel vlastní divadelní společnosti, nebo jako člen jiných souborů. Hrál v divadelní společnosti G. J. Mussika (1864–68), nepravidelně pak v souboru C. Mosera a 1869–70 ve společnosti A. Haase. Od 1870 spolupracoval s hercem C. Seyfferthem, který se oženil s jeho dcerou Elisabeth. Tehdy měl D. v pronájmu jihlavské divadlo a C. Seyfferth v něm působil jako režisér veselohry. V následující letní sezoně figurovali na ředitelském postu oba; jejich společnost vystřídala ve Františkových Lázních společnost T. Mussikové. Na jaře 1872 hrála v Jindřichově Hradci a v květnu v Českých Budějovicích, v zimní sezoně 1873–74 působila do února 1874 v Žatci a počátkem března zahájila představení v teplickém zámeckém divadle, kde hrála necelé tři měsíce. Krach vídeňské burzy 1873 však ochromil D. finanční situaci a byl pravděpodobně příčinou narušení stabilního vedení divadelní společnosti. 1875 spolupracoval D. opět s divadelním ředitelem C. Moserem. Zimní sezonu 1877–78 strávil s vlastní divadelní společností v Mostě, přes zimu 1878–79 působil jako herec a inspicient u C. Matthiase v německém divadle v Plzni (se stagionou v Chebu). Partnerství se Seyfferthem se uzavřelo v letní sezoně 1881 ve Františkových Lázních, kde D. nejdříve vedl divadelní společnost sám z důvodu Seyfferthovy zdravotní indispozice. Když se Seyfferth vrátil z léčení ve Vídni, D. mu předal vedení společnosti; jeho zeť ale v témže roce zemřel v uherské Šoproni. V závěru života D. spolu s manželkou působil na Moravě a ve Slezsku. Po období u společnosti J. H. Treue v Krnově a Bruntále (s letními zájezdy do lázní Karlova Studánka) byl angažován v souboru S. Linggové v Bruntále, odkud společnost v létě zajížděla do Frývaldova. V sezoně 1888–89 sestavil D. vlastní cestující společnost, která působila ve Frýdku a zajížděla do Místku, Žulové a Lipové. V následující sezoně vedl společnost, která hrála v sále Pěveckého spolku v Bruntále. Naposledy účinkoval v cestující společnosti M. Wernera. Zemřel v Bílovci, pochován byl na místním hřbitově.
Manželka Caroline Denemyová, rozená Neyová (1823–1894), byla operní pěvkyně. Účinkovala mj. ve vídeňské dvorní opeře, s manželem působila v Linci, Salcburku, Bad Ischlu a v Brně. Jejich dcera Elisabeth (též Elise, Setty) Seyfferthová (1847–1938) byla herečka a zpěvačka. Švagrová Jenny Brüdeová, roz. Ney (1824 – 1886) byla sóliskou vídeňského Divadla u Korutanské brány a drážďanské opery. Bratr Christian (1817–1878) byl rovněž hercem a divadelním ředitelem, s D. zřejmě vystupoval v Linci, Salcburku a v Brně, jako herec a divadelní ředitel působil na německých, rakouských a švýcarských scénách (např. Steyr, St. Gallen). Část lexikografické literatury mylně uvádí Christiana Denemyho jako manžela Caroline Denemyové. Vnukem D. byl operní pěvec, dirigent a skladatel Richard Tauber (1891–1948).

Na počátku divadelní kariéry zastával D. obor hrdinů, naturburšů a mladistvých milovníků, později přešel do oboru prvních milovníků a hrdinů, a postupně dozrál k velmi dobře zvládnutému charakternímu herectví. Jeho nástupní rolí ve Stavovském divadle (25. 7. 1839) byl Adolph v Kotzebuově hře Die beide Klingsberg, ale vrchol D. raných hereckých výkonů lze spatřovat ve ztvárnění Shakespearova Hamletav Pešti a Budě. V Olomouci byl za postavu vojevůdce Egmonta ze stejnojmenné Goethovy tragédie kritikou označen za přemýšlivého herce. V Divadle v Josefstadtu D. typově i výrazově rozmnožil svůj herecký záběr o postavy z lokálních a kouzelných her a zpěvoher s tanečními a baletními výstupy, připravovanými baletním mistrem P. Rainoldim. Od začátku šedesátých let hrál charakterní hrdiny a postavy bonvivánů, např. mouřenína Hassana v Schillerově dramatu Die Verschwörung Fiesco zu Genua, výrazově vystavěného na střetu lstivosti a zloby. Nebyly mu vzdálené ani komediální postavy s přesahem k fraškovitému typu (řemeslník Matyáš Klubko / Niklas Zettl, Shakespeare: Ein Sommernachtstraum). Během působení v Čechách byl D. vyhledávaným představitelem hrdinských a charakterních rolí klasického repertoáru (Karl Moor, Schiller: Die Räuber;Shylock, Shakespeare: Der Kaufmann von Venedig). Herecké příležitosti však nalézal také v romantickém či realistickém dramatu (hrabě Peter von Finsterberg, Anzengruber: Der Pfarrer von Kirchfeld). V rámci sezony 1880 ve Františkových Lázních se uplatnil v operetě, ale jen jako představitel menších mluvených rolí nebo komických figur (Ali Bey, J. Strauss ml.: Die Fledermaus). V závěru své divadelní kariéry hrál v oboru hrdinských otců.

Jako divadelní ředitel D. uváděl činoherní i hudebně-dramatický repertoár (opera, zpěvohra, hry se zpěvy a později opereta). 1848 byl jedním ze čtyř akcionářů a hlavních členů výboru tzv. národní arény ve vídeňské čtvrti Hernals, přičemž jeho divadelní společnost hrála v aréně jako samostatný subjekt na vlastní náklady. Třebaže tento pokus skončil neúspěchem (provoz arény trval do 1854, ale akciová společnost s podílem D. jí spravovala jen do 1. 6. 1849), znamenal pro D. první zkušenost s řízením divadelního provozu, na níž navázal ředitelstvím divadel v Salcburku a Bad Ischlu. Provoz divadla v císařských lázních vyžadoval odlišný repertoár než provoz městské scény, ale D. zde kromě lehčího repertoáru uváděl a režíroval také náročnější tituly, z klasické činohry např. Schillerovy Die Räuber (D. jako Carl Moor), z opery Verdiho Ernani s Caroline D. v roli Elvíry (1852). Brněnské městské divadlo spravoval D. též v tandemu, a to s hercem Ch. Gallmeyerem, který měl na starosti ekonomické záležitosti. V operním souboru se prvně prosadila Gallmeyerova nevlastní dcera, posléze proslulá herečka a zpěvačka J. Gallmeyerová (obor prvních altových rolí). Caroline D. připadly první sopránové role v opeře. V sezoně 1858–59 v Brně hostovala D. švagrová Jenny Bürdeová, známá zpěvačka drážďanské dvorní opery. I přes hvězdné obsazení operního souboru skončilo podnikání v Brně neúspěchem. D. převzal s městským divadlem i letní scénu s břemenem dlužné pohledávky za výstavbu a po předložení účetní zprávy koncem září 1859 byl zbaven funkce ředitele, přestože mu udělené povolení mělo skončit až o Velikonocích 1860.
Hudebnědramatický repertoár františkolázeňské sezony 1871 byl poměrně ambiciózní, obsahoval opery F. Flotowa Martha (s Caroline D. v roli Lady Harriet) nebo Boieldieuovu Die weiße Frau. Populární a obecenstvem stále více vyžadovaný žánr operety reprezentovala Offenbachova Die schöne Helena. Po odchodu na severní Moravu a do Slezska hrál D. spíše v hotelových, hostinských či spolkových sálech (např. Bruntál nebo Krnov). Repertoár D. frýdeckého souboru zahrnoval operetní žánr (J. Strauss ml.: Der Zigeunerbaron, F. v. Suppé: Boccaccio), hry se zpěvy a tituly zábavného typu. Jako hudební doprovod využíval D.místních městských a lázeňských kapel.

I přes slibný začátek procházela kariéra divadelníka D. zjevnými výkyvy; D. střídal vlastní podnikání s pobyty u kočujících hereckých společností, a od vedení prestižních scén se dostal k působení v lokalitách zcela odlehlých od divadelních center. I přes odlišné životní i divadelní podmínky zůstal D. více než padesát let aktivním divadelníkem.

Role

Stavovské divadlo Praha
Graf Adolph von Klingsberg (A. Kotzebue: Die beiden Klingsberg), Wolodimir (E. Raupach: Isidor und Olga), Ulrich von Rudenz (F. Schiller: Wilhelm Tell) – 1839.

Stadttheater Ofen (Buda)
Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet), Johannes von Guttenberg (Ch. Birch-Pfeiffer: Johannes von Guttenberg) – 1842.

Stadttheater Herrmannstadt (dn. Sibiu)
Havelin (E. Devrient: Der Fabrikant), von Stromwald (W. Marsano: Die Brautschau), Adolf von Steinberg (W. Vogel: Christine von Schweden) – 1843.

Stadttheater Olmütz (Olomouc)
Baron Palm (L. Angely: List und Pflegma), Junker Hans von Birken (A. Kotzebue: Das Intermezzo), Richard Wanderer (J. O’Keefe, přepr. G. Kettel: Richard Wanderer), Julius von Flottwell (F. Raimund: Der Verschwender) – 1844; Der Graf (E. Devrient: Treuer Liebe), Egmont (J. W. Goethe: Egmont), Hans Görge (K. Holtei: Perlenschnur) – 1845.

Theater in der Josefstadt Wien (Vídeň)
Bonifazio, Astrolog (K. J. Folnes: Ein deutsches Weib), Konrad von Meerwald (J. Nikola: Eine Alpenblume oder Das Dorf im Gebirge), Schariar (F. Suppé: Tausend und eine Nacht) – 1847.

Kaiserliches-könnigliches Theater Salzburg (Salcburg)
Karl Moor (F. Schiller: Die Räuber) – 1852

Landständisches Theater Linz (Linec)
Elias Krum (A. Kotzebue: Der gerade Weg der beste), Niklas Zettler (W. Shakespeare: Ein Sommernachtstraum), Hassan (F. Schiller: Die Verschwörung Fiesco zu Genua) – 1861.

Stadttheater Leitmeritz (Litoměřice), spol. G. J. Mussika
Karl Moor (F. Schiller: Die Räuber) – 1866.

Stadttheater Budweis (České Budějovice), spol. C. Mosera
Shylock (W. Shakespeare: Der Kaufmann von Venedig – 1867.

Stadttheater Eger (Cheb), spol. C. Mosera
Peter I. (Ch. Birch-Pfeiffer: Steffen Langer aus Glogau), Graf Borotin (F. Grillparzer: Die Ahnfrau), Freiherr von Rostau (R. Kneisel: Tochter Belials), Pfarrer (S. H. Mosenthal: Der Sonnwendhof), Wilhelm Tell (F. Schiller: Wilhelm Tell) – 1875; Alba (F. Schiller: Don Carlos), Claudius (W. Shakespeare: Hamlet, Prinz von Dänemark), ? (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans) – 1876.

Stadttheater Franzensbad (Františkovy Lázně)
De Ravaille (Ch. Lecoq: Der kleine Herzog), Capitain Wasil Andrejwitsch Starawieff (F. v. Suppé: Fatinitza), Der Majordomus des Herzogs von Toskana (F. v. Suppé: Boccaccio), General Pichegru (F. v. Suppé: Donna Juanita), Reindl (B. Zappert, h. P. Mestrozi: Die Gumpoldskirchnerin), Marchese Carbonazzi (J. Strauss ml.: Prinz Methusalem), Ali Bey (J. Strauss ml.: Die Fledermaus), Adjutant Nepomuck (J. Offenbach: Die Grossherzogin von Gerolstein), Schlosser Euthycles (J. Offenbach: Die schöne Helena), Der Beisitzer (R. Planquette: Die Glocken von Corneville), Schwarz (K. Costa, h. C. Millöcker: Ein Blitzmädel), Graf Peter von Finsterberg (L. Anzengruber: Der Pfarrer von Kirchfeld, Doktor Blockhorst (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Waise von Lowood), Vater Caillard (Ch. Birch-Pfeiffer dle G. Sandové: Die Grille), Stadtrath Riesel (A. L’Arronge: Wohlthätige Frauen), Doktor Seiler (A. L’Arronge: Hasemann´s Töchter), Lehrmann (A. L’Aronge: Doktor Klaus), Herr von Walter (F. Raimund: Der Verschwender), Igelfisch (H. Friedrich, A. Müller: Hutmacher und Strumpfwirker, benefice) – 1880.

Prameny

ZA Opava: Matrika, Z, inv. č. 5613, sig. O III 31 1884 – 1903 Olomouc - vnitřní město O, fol. 836, s. 265 [Caroline D.]; Matrika, Z – I – Z, inv. č. 8449, sig. Bi I 32 1887 – 1909 Bílovec 0027, fol. 53, s. 27 [Gottfried D.].

AMP: Rukopisy, sig. 7997, Journal der augefuhrten Schauspiele, Opern, Possen, Ballets und Concerte auf dem Standischen Theater zu Prag, sv. II, 1834 – 1856 (Kotzebue: Die beiden Klingsberg, Raupach: Isidor und Olga, Schiller: Wilhelm Tell, nestr.).

SOA Plzeň (pracoviště Klášter u Nepomuka): fond RA Lažanských z Bukové, Chyše, Pozůstalost Leopolda II. Lažanského, inv. č. 451 [cedule z městského divadla Františkových Lázních 1880].

Literatura

B. [Gutt], Bohemia (Prag) 28. 7. 1839 [Adolph, Die beiden Klingsberg]; nesign., tamtéž 30. 8. 1839 [Ulrich von Rudenz, Wilhelm Tell]; Der Humorist (Wien) 14. 8., 25. 9. 1839; 29. 11. 1844; 11. 1., 31. 1. 1845; 3. 7. 1848; 1. 9. 1859; Wiener Zeitschrift 19. 9. 1839; 10. 9. 1846; 29. 10. 1847; Der Wanderer 5. 11. 1846 (Wien), s. 265 [Caroline Denemy-Ney]; Almanach für die Freunde der Schauspielkunst (Berlin) 1840, s. 273-276 [angažmá ve dvorském divadle v Coburgu a Gotě, zaznamenán zde jako odešlý], 1840, s. 346–347; s. 412; 1842, s. 227–228, s. 275–276, s. 423–424; 1843, d. [2], s. 154; 1845, d. [2], s. 83–84, s. 355, s. 376–377; 1846, d. [2], s. 346–347; 1848, d. [2], s. 372–373; 1850, s. 195, 264–265; 1852, d [2], s. 348–349; 1853, d. [2], s. 298–299; Der Ungar (Pest) 5. 4. 1842, 13. 5. 1842, 25. 5. 1842; Die Siebenbürger Bote (Hermannstadt) 9. 6, 16. 6. 1843; Fremden-Blatt (Wien) 5. 7., 10. 7., 6. 9. 1847; Curlisten Bad Ischl 10. 5., 15. 6., 26. 6. 1852; 30. 7. 1857, 2. 7. 1863; Deutscher Bühnen Almanach (Berlin) 1854, d. 1, s. 337–338; 1855, d. [1], s. 316–319; 1856, d. 1, s. 351–352; 1857, d. [1], s. 315–316; 1858, d. [1], s. 101–103; 1859, d. [1], s. 92–93; 1860, d. [1], s. 108; 1862, d. [1], s. 163; 1863, d. 2, s. 222; 1864, d. 2, s. 182; 1865, d. [1], s. 191, s. 356; 1867, d. 2, s. 62; 1868, d. 2, s. 57, 98; 1869, d. 2, s. 124, s. 183; 1870, d. 2, s. 287; 1876, d. 2, s. 95; 1881, d. 2, s. 114; 1884, d. 2, s. 469; 1888, d. 2, s. 165; 1889, d. 2, s. 161; Innsbrucker Nachrichten 3. 2. 1857; Die Presse (Wien) 3. 3. 1857; Wiener Zeitung 7. 4. 1857; Wochenbulletin der Linzer Bühne 14, 1861, č. 25, s. 4n.; 16, 1863, č. 47, s. 4n.; Blätter für Theater, Musik und Kunst (Wien) 9, 1863, č. 70, s. 1 [C. Denemy-Ney]; Egerer Zeitung 8. 5., 18. 5., 8. 6., 24. 8., 7. 9. 1871; 6. 6. 1872; 27. 10., 13. 11., 20. 11., 24. 11., 4. 12., 7. 12., 11. 12. 1875, 5. 1, 8. 1., 22. 1., 8. 3., 8. 4. 1876, 12. 12. 1878; Našinec (Olomouc) 9. 2. 1872; A. Rille: Die Geschichte des Brünner Stadt-Theaters 1734 – 1884, Brünn 1885, s. 158-161 ● úmrtí a nekrology: Salzburger Volksblatt 3. 2. 1891; Prager Tagblatt 3. 2. 1891 [zmínka o aristokratickém původu rodiny]; Innsbrucker Nachrichten 10. 2. 1891; Neuer Theater-Almanach (Berlin) 1892, s. 86 ● A. John: Franzensbader Stadttheater. Festschrift zum 60 jährigen Jubiläum des Franzensbader Stadttheaters, Franzensbad 1928, s. 6–7; Národní politika (Praha) 30. 12. 1938 [živ. data Elisabeth D.]; J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, DÚk, CD 307; J. Štefanides a kol.: Kalendárium dějin divadla v Olomouci, Praha 2008, s. 62; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 2/3, Olomouc 2013, s. 58; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 3/3, Olomouc 2014, s. 113, 238, 274.

ČČin [in W. Just, s. 394, k aréně v Hernals], HD [in J. Gallmeyer, s. 162], Kosch Th, Ulrich

Vznik: 2017